České dějiny/Stavovský stát a Jiřík z Poděbrad

Interregnum

Zikmund neměl žádného syna, jen dceru Alžbětu, která se provdala za Albrechta II. Habsburského, a tento se stal podle Zlaté buly sicilské králem. V té době už byl císařem, uherským králem, rakouským vévodou a moravským markrabětem.

Problém byl v tom, že se Albrecht účastnil všech křížových výprav proti husitům a proto byl pro kališnickou šlechtu nepřijatelný. Schylovalo se k válce. Proti sobě stáli katolíci (v čele Oldřich z Rožmberka) a kališníci společně s umírněnými katolíky (Menhart z Hradce). Třetí stranu tohoto sporu tvořili ještě radikální kališníci vedení Hynkem Ptáčkem z Pirkenštejna.

Tento problém se ale vyřešil sám. Uhry ohrožovali Turci, Albrecht tam musel odjet bojovat a roku 1439 tam zemřel. Zanechal potomka Ladislava, který se narodil půl roku po jeho smrti, takže nastoupit mohl nejdříve za 10 let. Stavové se nemohli dohodnout, kdo bude vládnout, a tak zavládla anarchie. V Čechách vznikl stavovský stát, což bylo v Evropě dost neobvyklé. Obecně se dá říci, že šlechtě hodně vzrostla během husitství moc. Zaprvé proto, že si nakradla spoustu majetku, a zadruhé proto, že neměla sobě nadřazeného vládce.

V zájmu zažehnání této krize stavy rozhodly, že vzniknou zemské svazy, menší správní jednotky, kterých by bylo cca 20. Ty se ale postupně spojovaly a vznikaly velké celky zvané landfrídy. Mocné svazy vznikly na jihu Čech (katolické, v čele Oldřich z Rožmberka) a na východě, kde byl Hynek Ptáček z Pirkenštejna, ten ale brzy zemřel a místo něj nastoupil tehdy ještě neznámý Jiřík z Poděbrad.

Jednalo se o nástupu Fridricha, strýce Ladislava a bratra Albrechta, ale Jiřík v té době (1448) shromáždil vojsko, obsadil Prahu a prohlásil se zemským správcem, což vneslo do situace dalšího kandidáta na krále. V Praze se musel utkat s Menhartem z Hradce, který Prahu držel. Na tento krok reagovala katolická šlechta tím, že založila Strakonicku jednotu. Jiřík začal jednat o nástupu Ladislava na trůn a to se mu dařilo. Díky tomu se od roku 1452 stává oficiálně zemským správcem.

Jiříkova jednání s Fridrichem III. o nástupu Ladislava byla nakonec úspěšná, a tak Ladislav roku 1453 nastoupil na trůn. Byl svobodně zvolen stavy. Vláda se v Čechách dobře ustavovala, ale zcela neočekávaně došlo ke zvratu. Ladislav roku 1457 zemřel na leukémii, a někteří lidé si mysleli, že ho zabil Jiřík.

Vláda Jiříka z Poděbrad

Bylo nutné, aby byl nalezen nový král. Zájem o českou korunu byl o mnoho vyšší než po smrti Albrechta. Země totiž byla poměrně v pořádku a nedocházelo k žádným bojům. Husité chtěli Jiříka, katolíci polského Kazimíra. Nakonec se ale prosadil Jiřík. Dosti neobvyklé bylo, že byl jakožto panovník zvolen šlechtou.

Jiří z Poděbrad vládl znamenitě. Udržoval dobré vztahy s polskými a německými králi. Často byl ale ve sporu s papežem. Zejména poté, co nastoupil Pius II. (bývalý kardinál Eneáš Silvius Picolomini).

Roku 1462 dostalo husitství těžkou ránu: papež Pius II. zrušil basilejská kompaktáta, což hodně povzbudilo katolickou opozici. Husité se tak stali opět pouze kacíři. Celé jejich boje byly zmařeny. To, co prosadili, se nyní stalo opět nelegálním. Dokonce byly obnoveny křížové výpravy, jejichž vedení se ujal uherský král Matyáš Korvín.

Jiřík vytvořil koncepci evropské mírové organizace. Usiloval o vytvoření spolku evropských králů, kteří by spory řešili mírově a nikoliv válkami. Tento spolek měl oslabit pozici papeže a dostat Čechy z izolace. Proto roku 1465 vyslal poselství evropským králům s žádostí o podporu, ale většina jej odmítla.

Husité byli hodně oslabeni, katolíci se začali bouřit a schylovalo se opět k válce. Katolíci vytvořili Zelenohorskou jednotu.

Roku 1469 se střetli křižáci s Jiříkovy vojsky a Jiřík vyhrál. Podařilo se mu zajmout Matyáše, kterého donutil, aby se stáhl z Moravy a ukončil křížové výpravy. Matyáš slíbil, Jiřík ho propustil, ale Matyáš nedodržel. Odjel do Olomouce a tam se nechal jmenovat českým králem. Takže od roku 1469 vládne v Čechách Jiřík a ve zbytku Českých zemí Matyáš.

Boje pokračovaly a neschylovalo se k jasnému konci. Ani jedna strana neměla na vítězství dost sil. Jiřík ale prokázal svou schopnost předvídat a dohodl s polskými Jagellonci, že po jeho smrti převezmou vládu v Čechách (což se stalo 1471).

Jagellonci byli přijatelní pro obě strany, i když to byli katolíci. Proto po smrti Jiříka nastoupil na trůn Vladislav II. Jagellonský. Stále ale vládl Matyáš na Moravě, Slezsku a v Lužici - bylo dvojvládí. Pokračovala i válka mezi katolickou šlechtou a Matyášem. Proti Jagelloncům už ale nic nenamítal papež, takže se dohodli na míru.