České dějiny/Počátky české ústavnosti

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Na přelomu 40. a 50. let už několik ústav platilo, ale vždy jen krátce a zásadnější změny tudíž nepřinesly. Panoval tvrdý Bachovský režim, k částečné ventilaci emocí ve společnosti došlo akorát při pohřbu K. H. Borovského a při vydání almanachu Máj. Režim padl v roce 1859 po neúspěchu ve Francii a Itálii a kvůli hospodářské krizi. V říjnu roku 1860 byl vydán Říjnová diplom, který byl příslibem vydání ústavy.

Ústava byla vydána o půl roku později, byla opět oktrojovaná, sestavil ji ministr vnitra Schmerlink. Ústava ustavila dvoukomorovou sněmovnu. Horní komora byla jmenována panovníkem, byla složena ze šlechty a duchovenstva. Dolní komora byla složena ze zástupců obnovených zemských sněmů. Panovník měl právo veta.

Byly zavedeny troje volby: obecní, do zemského sněmu a do říšské rady (až od roku 1867). Do obecních zastupitelstev mohli volit všichni majitelé domů. Zemské sněmy měly kvůli centralizaci velmi omezené pravomoci. Obyvatelé byli rozděleni do tří kurií: velkostatkářské, městské a venkovské. Začínaly vznikat první politické strany, spíše však do voleb kandidovaly jednotlivé osobnosti. Důležitá byla i propagace, vznikly i první české denní noviny (Národní listy bratří Grégrů).

První volby proběhly v březnu 1861.

Obecní volby dopadly pro Čechy velmi dobře. Byla města, kde měli menšinu Němci, ale přesto díky svému majetku vládli. Nyní záleželo více na podílu Čechů a Němců v daném městě či vesnici. Došlo tedy k počeštění mnohých sídel. Při zemských volbách to bylo opačně, protože mezi šlechtou a podnikateli měli Němci většinu. Proto ve sněmu získali většinu.

Němci a Rakušané byli spokojeni. Češi, Poláci a Maďaři nikoliv. Vadila jim centralizace, chtěli větší autonomii. Prosazovali přechod k federálnímu zřízení.

V Čechách vznikla první politická strana v 60. letech. Byla to Národní strana kolem Palackého a Riegra. Měla problémy s generačním konfliktem, protože se začínalo angažovat mnoho mladých lidí.

V Národní straně časem vznikly dvě frakce (Mladočeši, Staročeši). Oddělily se na základě rozdílného názoru na povstání v Polsku. Jeho důsledkem bylo úplné zrušení polské státnosti a faktické připojení k Rusku. Mladí stáli na straně Poláků, Palacký (Staročech) byl konzervativnější. Byli nařčeni z podpory carství a spolupráce se šlechtou. V očích Mladočechů to byli zpátečníci.

Ve 2. polovině 60. let začaly národy kritizovat ústavu, Češi byli natěšeni na změnu k lepšímu. Spis Palackého "Idea státu rakouského" naznačoval potřebu federalizace. Český národ byl v této době již plně zkonsolidován, idea austroslavismu byla ta tam. Palacký tvrdil, že pokus Rakušané nyní propásnou svou šanci, tak se Češi budou muset v budoucnu obejít bez nich.

V této době přišla porážka Rakouska od Pruska u Hradce Králové. Všichni pochopili, že se musí něco změnit, a tak bylo uzákoněno tzv. Rakousko-Uherské vyrovnání. Monarchie byla fakticky rozdělena na dva téměř samostatné celky - Předlitavsko a Zalitavsko. Společné měli jen ministerstvo financí, panovníka, armádu a zahraniční politiku.

Palacký říkal, že toto je nejhorší ze všech možných změn, protože dojde k dvojímu centralismu. V Předlitavsku byli pouze Češi, Němci a Chorvati. Vzhledem ke kuriálnímu systému získali Němci drtivou převahu. Jejich vliv se rozhodně zvýšil, podobnou převahu získali i Maďaři v Zalitavsku. Tam to bylo snad ještě horší, nadvláda Němců nebyla tak tvrdá, na Slovensku nastala nekompromisní maďarizace.

Existovaly dvě skupiny šlechty. Historická šlechta měla kořeny ve starých českých rodech, ti chtěli federalizaci a posílení role zemského sněmu. Ústavověrná šlechta byla tvořena rody nově příchozími po Bílé hoře, což byli ve většině případů Němci a centralizace jim nevadila. Liberalizaci odmítaly obě skupiny, neboť šlechta si stále držela mnohá privilegia a zrovnoprávněním občanů by je ztratila.

S rokem 1867 přišly další důležité změny, byla přijata nová, liberálnější ústava a zákony říkající že vláda je odpovědná volenému shromáždění, které ji mohlo v případě nekvalitní práce odvolat. Bylo uzákoněno právo na shromažďování, svoboda slova; vznikala spousta nových spolků. Tato ústava byla přijata říšskou radou, nebyl to tedy oktroj. Čeština byla pořád na vedlejší koleji, administrativním jazykem byla stále němčina. Byla zajištěna nezávislost soudů. Byly rovněž zavedeny volby do Říšského sněmu, už přestal být delegován panovníkem (ten ovládal už pouze horní komoru).

Rok 1867 lze považovat za definitivní nástup ústavnosti. Byly zachovány některé tradice. Jako vysocí úředníci a armádní funkcionáři pracovali často šlechtici, to přetrvalo i nadále. Pozice panovníka zůstávala také silná.

Odkazy[editovat]

  • Magazín Historická šlechta - Internetový magazín věnovaný české zemské šlechtě i šlechtě odjinud a jejich knížatům a králům. Informuje o rodech, jež po staletí ovlivňovaly českou historii, kterou jejich prostřednictvím nabízí čtenářům, posluchačům i divákům. Vítáni jsou ti, kteří chtějí být informováni i ti, kteří sami chtějí informovat.