České dějiny/Počátky Českého království

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sámova říše[editovat]

Pravděpodobný rozsah Sámovy říše

Zřejmě prvním státním útvarem na našem území byla Sámova říše, jejíž existence je známa díky Fredegarově kronice. Existovala v letech 624–659 nebo 626–661. Pojila se s osobou franského kupce Sáma, který si získal velkou prestiž jako velitel během bojů Slovanů s Avary, ovládajícími dlouhá léta střední a jihovýchodní Evropu.

Říše vznikla spojením slovanských kmenů, které byly do té doby podřízeny kaganátu v Panonii, ten byl však na začátku 7. století ve vnitropolitickém rozvratu mezi několika nástupci chána Bajana. Franský kupec Sámo toho využil a spojil slovanské kmeny proti nim. Poté byl zvolen jejich vůdcem. Nově vzniklá Sámova říše měla charakter blízký avarskému (turko-tatarskému) kaganátu, tj. kmenovému svazu, jenž byl posílen prozíravou sňatkovou politikou (Fredegar píše o 12 manželkách). Centrum Sámovy říše se nacházelo pravděpodobně na rozhraní Moravy a Dolního Rakouska. Říše dosáhla nemalého významu. Již v době před Sámovou říší byly slovanské kmeny velmi schopnou pěší armádou. Svou bojeschopnost (hlavně však díky dobrému vedení) dokázaly také, asi v jediném písemně dochovaném střetu, v bitvě u Wogastisburgu v roce 631, kdy porazily franská vojska krále Dagoberta I. V následujících pěti letech byly podnikány nájezdy na franské území.

Má se za to, že po Sámově smrti (658 nebo 661) se jeho říše rozpadla, čemuž pravděpodobně velmi napomohl fakt, že Sámo měl početné potomstvo (podle Fredegara snad 22 synů a 15 dcer). Odstředivé kmenové tendence byly posíleny tím, že téměř každý mocnější kmen svazu měl mezi Sámovými manželkami svou zástupkyni a jejího syna – pretendenta trůnu, se kterým se mohl identifikovat. To, co bylo za Sámova života při udržování říše výhodou, se po jeho smrti stalo naopak překážkou. O období po rozpadu Sámovy říše nejsou žádné písemné prameny, přesto podle archeologických nálezů lze usuzovat, že říše fungovala dále, ale samozřejmě ne v takovém měřítku. Byla pravděpodobně roztříštěna mezi Sámovy následovníky, kteří vládli na svých územích. V určitých pramenech se objevují jména jako Marovod, Vladuc z Karantánie či král Suanthos, ale jejich reálnost je velice neurčitá. Hradiště, která byla na vzestupu za Sámovy vlády, nezanikla, ba dokonce se dále rozvíjela. Z tohoto lze usuzovat, že se stala jádrem při založení budoucí Velkomoravské říše, kdy se moci chopili Mojmírovci.

Velká Morava[editovat]

Přibližný největší rozsah Velké Moravy za vlády Svatopluka I.

Prvním útvarem na našem území který lze označit za ranou formu státu byla Velká Morava. Vznikla v r. 833, kdy moravský kníže Mojmír (asi 830–846) ovládl Nitransko.

Za vlády jeho synovce Rostislava (846–870) došlo r. 855 k válečnému vyostření střetu zájmů s východofranským králem Ludvíkem II. Pro posílení státu a křesťánství bylo vysláno poselstvo k papeži. Nakonec však bylo úspěšnější poselstvo vyslané r. 863 do Cařihradu, odkud byla na Moravu vyslána misie v čele s Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem.

Rostislava zajmul a do franských rukou vydal jeho synovec Svatopluk (870–894). Frankové ho zanedlouho zajali také, ale Svatopluk lstí a za pomoci moravských předáků zvítězil a Franky vyhnal. R. 874 byl dohodnut mír (Svatopluk složil slib věrnosti a zavázal se odvádět tribut).

Po Svatoplukově smrti na počátku vlády jeho syna Mojmíra II. (894ľ906/907) se od Velké Moravy oddělilo České knížectví. Mojmírův bratr Svatopluk se snažil prosadit za podpory východofranského krále Arnulfa a Morava se též začínala dostávat pod tlak Maďarů, kteří r. 893 vytlačili Bulhary za Dunaj. R. 903 nebo 904 utrpěl od Maďarů Mojmír těžkou porážku, r. 907 jimi bylo poraženo i bavorské vojsko, což v podstatě znamenalo konec Velké Moravy.

Přemyslovci[editovat]

Boleslav I., zakladatel přemyslovské moci

Prvním doloženým rodem, který v Čechách vládl, byli Přemyslovci. Prvním z nich byl Bořivoj (asi 865/870–888/894), který se nechal pokřtít od Metoděje u Svatopluka na Velké Moravě. Bořivoj přesunul centrum moci z Levého Hradce do Prahy, kde dal mj. postavit kostel Panny Marie.

Po Bořivojovi patrně vládl nejasně doložený Vitislav a pak Bořivojův syn Spytihněv (894–915) (pochován ve výše uvedeném kostele). R. 895 po odtržení od Velké Moravy se formálně podřídil císaři Arnulfovi.

Vratislav (915–921) měl se svou manželkou Drahomírou syny Václava a Boleslava. Vratislav založil na Pražském hradě baziliku sv. Jiří.

Po něm vládl Václav (921–935), který rozšířil území o Kouřimsko a hned poté se dostal do válečného konfliktu se saským Jindřichem I. Po své porážce složil Jindřichovi slib věrnosti a zavázal se odvádět tribut. Václav se pak snažil rozvíjet takovou politiku, aby Čechy dosáhly respektovanějšího postavení, zejména využíval pomoci církve, a mimo jiné si od Jindřicha vyžádal rámě sv. Víta a založil na Pražském hradě kostel zasvěcený tomuto světci. Zanedlouho po své smrti (zavražděn bratrem Boleslavem 28. 9. 935) byl prohlášen za svatého. O jeho životě se dozvídáme ze staroslověnské legendy, která byla zapsána hlaholicí a pochází z 10. stol. (zde se jako rok Václavovy smrti uvádí r. 829). Jeho babička Ludmila byla uškrcena vrahy, které vyslala Drahomíra. (Karel IV. napsal jeho životopis: Crescente religione christiana).

Po Václavovi vládl jeho bratr Boleslav I (935–972). Odmítl poslušnost Ottovi I. a dostal se s ním tak do dlouhodobého válečného konfliktu. Mír byl uzavřen r. 950. V r. 955 společně s Ottou zvítězili proti Maďarům v bitvě na Lešském poli u Augsburgu, což vedlo i k rozšíření českého území. Boleslav začal posléze prosazovat procírkevní politiku, přenesením ostatků svého bratra do chrámu sv. Víta v podstatě založil Václavův kult. Měl 4 děti: Mladu, Doubravku, Strachkvase a Boleslava. Mlada se stala abatyší prvního kláštera v Čechách (benediktýnek), založeného kolem r. 970. Doubravka napomohla šíření křesťanství do Polska – stala se manželkou Měška I.

Boleslav II. Pobožný (972–999) upevnil hradskou soustavu a od ostatních českých knížat vybíral mírovou daň (tribut pacis). Jeho ženou byla Emma, vdova po franckém císařovi Lotharovi. Začaly se razit první mince – denáry. Zasadil se o to, že přes Prahu vedla obchodní cesta ze Španělska do Řecka. Roku 973 založil v Praze biskupství (biskup Dětmar).

Relikviář s ostatky Sv. Vojtěcha v Hnězdnu

Sv. Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců, narodil se v Libici. Vzdělával se v Čechách a v Magdeburku. Pobýval v Itálii, kde se seznámil s clunyjským hnutím, které usilovalo o nezávislost církví na světské vládě. R. 982 se stal pražským biskupem. Roku 993 založil klášter v Břevnově. Zůstal ušetřen vyvraždění Slavníkovců, neboť tou dobou pobýval u papeže v Římě. Na jedné své misionářské výpravě do Pruska byl roku 997 zabit. Byl prohlášen za svatého a jeho ostatky byly uloženy v Hnězdnu.

V České kotlině se dostával k moci další významný kmen – Charváti, kterým vládli Slavníkovci. Obývali hlavně východní Čechy. Jejich mocenským centrem byla Libice. Slavníkovci byli vzdálenými příbuznými Pšovanů. Z rodu Slavníkovců pocházel i sv. Vojtěch. Roku 995 byli vyvražděni – jednalo o násilné upevnění moci Přemyslovců, nebo o krevní mstu.

Boleslav III. Ryšavý (999–1002) byl špatným politikem, za jeho vlády přišly české země o Krakovsko. Stále se bál o trůn: nechal vykastrovat bratra Jaromíra a chtěl zabít druhého bratra Oldřicha. Nakonec uprchl a byl vězněn v Polsku, kde mu vypíchli oči.

Na místo Boleslava byl dosazen chráněnec polského knížete Boleslava Chrabrého Vladivoj (1002–1003), syn Doubravky a Měška. Jeho vláda nebyla příliš legitimní a upil se.

V roce 1003 se nakrátko zmocnil vlády v Čechách Boleslav Chrabrý, čímž si Čechy znepřátelil.

Jaromír (1003–1012 a 1033–1034) ve spojenectví s králem Jindřichem vytlačil polské posádky z Čech. Jaromír byl svržen Oldřichem (1012ľ1033). V letech 1033–1034 byl Oldřich zajat císařem, posléze propuštěn, avšak zanedlouho po opětovném převzetí vlády zemřel. Se souhlasem Jaromíra se poté stal knížetem Břetislav (1034–1055)