České dějiny/Přemysl Otakar I. a II.

Na konci 12. stol. panovaly velké spory mezi Přemyslovci v Praze, Olomouci, Brně a Znojmě. Důsledkem těchto sporů bylo roku 1182 odtržení Markrabství moravského a roku 1187 i Pražského biskupství od zbytku státu.

Roku 1172 nastoupil na trůn Soběslav II., aniž by předtím Vladislav odstoupil. Šlechta Soběslava neuznávala, opíral se pouze o podporu sedláků. Proto se mu říká "selský král". Česká šlechta si přála vládu Vladislavova syna Bedřicha. Do sporu o trůn se přidal i moravský přemyslovec Konrád Ota, toho ale neměla ráda Říše římská národa německého, potažmo Fridrich I. Barbarossa. Bedřich a Konrád Ota nakonec umřeli, Soběslav II. se někam stáhnul a bylo po sporu.

Mocenské vakuum v Čechách vyplnil Přemysl Otakar I. (1197 - 1230). Začátek jeho vlády se datuje do doby zmatků na knížecím stolci, nejdřív se musel zbavit konkurentů. Nastupoval v době, kdy v Německu probíhal boj mezi Welfy a Štaufy. Přemysl Otakar I. se musel rozhodnout, na čí stranu se přikloní a koho podpoří; nakonec podporoval někdy toho, jindy onoho a tak mu oba rody postupně udělili královský titul.

Štaufové tak učinili roku 1212 dokumentem, který se nazývá Zlatá bula sicilská. Kromě královského titulu samotného získali čeští vládcové i dědičné právo na jeho užívání. Zlatá bula sicilská dále přinesla tyto změny:

Osvobození Českých zemí od poplatků.
Český král se už nemusel účastnit korunovační jízdy říšských panovníků.
Nedělitelnost českého státu (Čechy + Morava).
Král jmenoval biskupy.
Byl změněn nástupnický řád ze seniorátu na primogenituru.

Roku 1215 se konal Lateránský koncil, který zaručil nezávislost církví. Biskupy od této doby mohl jmenovat pouze papež, ne král, jak to předpokládala Zlatá bula sicilská. Tohoto koncilu se zúčastnil i pražský biskup Ondřej, prosazoval tam tyto věci: zrušení nadřazených vztahů panovníka a šlechty ke kostelům a církevnímu majetku a vynětí církevních poddaných (vesnice v okolí klášterů atd.) z pravomoci šlechty a hradských úředníků.

Otakarovým nástupcem byl Václav I. (1239 - 1253). Králem byl zvolen ještě za vlády Přemysl Otakar I. Vládl velice rázně, čímž proti sobě poštval českou šlechtu. Ta se spojila s Přemyslem Otakarem II. (jeho synem) a společně Václava sesadili. Na trůn pak usedl Přemysl Otakar II.

Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) zdědil po svém otci Čechy a Moravu. Díky výhodnému sňatku s Markétou Bamberskou získal Rakousko skoro až k Jadranu. O tato území se ale musel poprat s uherským rodem Arpádovců, konkrétně s Bélou IV. Bitvu vyhrál samozřejmě

Přemysl Otakar II. Založil také město Královec, dnešní Kaliningrad. Na sklonku své vlády se dostal do války s Rudolfem Habsburským, říšským císařem, kvůli Rudolfově neprávoplatnému nástupu na trůn. Rudolf byl lepší a Otakara roku 1278 v bitvě na Moravském poli zabil. Po Otakarově smrti zavládla v Čechách velká bída a hladomor.