České dějiny/Marie Terezie a sedmiletá válka

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Styl vlády, který Marie Terezie zavedla a ve kterém pokračovali i její nástupci, je označován jako osvícenský absolutismus. Od klasického absolutismu se příliš nelišil. Panovník nebyl nikým kontrolován, měl jenom jakési rádce. Bylo po něm ale vyžadováno, aby respektoval zájmy státu a činil vše pro jeho dobro. Například školské reformy byly motivovány tím, aby panovníci měli dobrou platformu pro získávání kvalifikovaného úřednictva. Motivací absolutních monarchů tedy bylo prokazatelné zlepšení hospodářství a života lidí.

Roku 1740 nastoupila Marie Terezie. Na trůn se dostala jen díky Pragmatické sankci, protože Karel VI. zemřel bez mužských potomků. O různé části monarchie se ale přihlásila spousta zájemců, kteří Pragmatickou sankci vypověděli. Následovala válka o rakouské dědictví, po které Rakousko ztratilo Slezsko.

Marie se s tím odmítala smířit a její kancléř, hrabě Kounic, připravoval nový konflikt. Uzavřel spojenectví s Francií, Ruskem, Švédskem a Saskem. Připravovali válku proti Prusku, které si Slezsko zabralo. Koalice proti Prusku byla velmi silná, a proto Fridrich II. začal sám preventivním úderem. Rychle porazil Sasy. Rakouský generál Daun zastavil Prusy až u Kolína. Fridrich na tom byl hodně špatně, ale z jeho hlediska došlo k zázraku. Anglie vycítila, že Francie je oslabená, a rozpoutala válku v koloniích.

Francie se raději soustředila na tento konflikt a protipruskou koalici opustila. Během války se změnil i postoj Ruska. Alžběta odstoupila a vystřídal ji Petr III., který Fridricha obdivoval a z války taky odstoupil. Koalice se rozpadla a Fridrich doslova utekl hrobníkovi z lopaty.

Rakousko tak v krátké době prohrálo už druhou válku a to Marii Terezii přesvědčilo, že monarchie je zkostnatělá a přimělo ji to k reformám. Prusko se od úspěchu v této tzv. sedmileté válce zařadilo mezi evropské velmoci. Hlavní nevýhodou habsburské monarchie byl fakt, že to byla prakticky jen personální unie. Každá země měla vlastní šlechtu, platily tam jiné zákony, hovořilo se tam jiným jazykem. To ztěžovalo veškeré rozhodování, nutností byla centralizace. Marie Terezie začala rušit úřady v jednotlivých zemích. V každém hlavním městě fungoval úřad, zastupovaný loajálním šlechticem, který prosazoval zájmy monarchie. Tyto úřady byly postupně nahrazovány novými orgány ve Vídni. Byly tak položeny základy pozdějších ministerstev.

Roku 1769 byl vydán nový trestní zákon. Dříve existovaly vrchnostenské soudy, které řešily všechny spory. Novým zákoníkem byly sjednoceny tresty za různé trestní delikty v celé monarchii a byly zřízeny státní soudy, do jejichž kompetence přešly trestní záležitosti. Zbytek zůstal vrchnostenským soudům. Toto opatření poněkud zlepšilo vymahatelnost práva. Reformy Marie Terezie se týkaly i roboty. Ta nutila poddané, aby třeba tři dny v týdnu pracovali na panském. Když k tomu přidáme neděle a početné svátky, kdy se nesmělo pracovat, tak poddaným nezbývalo mnoho času na práci na vlastních polích. Pole poddaných byla ve vlastnictví vrchnosti, která jim je propůjčovala a oni za to chodili robotovat k vrchnosti. Kvůli tomu se množila rolnická povstání. Jedno z rebelií byla potlačena u Chlumce v roce 1775.

Marie sepsala práva a povinnosti vrchnosti i poddaných. Délka roboty byla stanovena na tři dny za týden. Někde byla zkrácena a zavedena finanční renta. Reformy v robotě se příliš neuchytily, šlechta je zavrhovala. Robota byla zcela zrušena až v roce 1848. Původní motivací všech reforem bylo zkvalitnění státní správy a armády. Na to byla potřeba spousta peněz a kvůli tomu bylo potřeba zkvalitnit výběr daní. K vyššímu výběru odvodů je zase potřeba obyvatele a jejich majetek spočítat a zaevidovat. K tomu všemu je zapotřebí spousta lidí s kvalitním vzděláním, které jim stát musí poskytnout. Byla roku 1774 od šesti do dvanácti let zavedena povinná školní docházka. Existovaly triviální (obecné) školy (čtení, psaní, počítání), pak se mohlo jít do měšťanky, které ovládali jezuité a kde se učilo v latině, anebo na gymnázium, která také zpravidla ovládala církev. Na všech vyšších školách byla postupně latina vytlačena němčinou. Kdo chtěl být vzdělaný, musel být zároveň germanizován. Tento proces tedy nebyl motivován národnostními pohnutkami, ale čistě pragmatickými.