České dějiny/Josefínské reformy

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Josef II. nastoupil roku 1780 a vládl deset let. Na vládě své matky, Marie Terezie, se ale podílel již od šedesátých let. Římským císařem se stal už v roce 1765.

Císař Josef II.

Marie byla přes všechny své reformy v porovnání s Josefem II. konzervativní. Často spolu vedli spory. Josef chtěl všechny změny provádět rychleji a radikálněji. Své představy mohl začít realizovat až po smrti své matky. Stát přirovnával k hodinovému stroji, kde má každý poddaný své racionální místo. Typický přístup osvícence, obdivoval francouzský model státu a Fridricha II. Josef II. byl katolík a věřící. Přesto se mu ale církev moc nelíbila. Chtěl, aby každý věřící komunikoval s Bohem sám, což byla myšlenka podobná protestantům. Z této představy také vycházely jeho první reformy.

Roku 1781 zavedl toleranční patent. Ten kromě katolictví povolil kalvinismus, luteránství a pravoslaví. Nikdo už nemohl nikoho zavřít za to, že má doma Kralickou bibli. Došlo také k emancipaci Židů, už nemuseli být označeni.

Josef byl velký pragmatik. Když něco nemělo v jeho očích svůj přesný účel, bylo to zpravidla zrušeno. Mimo jiné proto zrušil velký počet poutí a církevních svátků. Chtěl dát lidem více času na práci. Zrušil i mnoho klášterů a zakázal činnost těch řeholních řádů, které považoval za "neužitečné" (typicky tímto byly zasaženy mnišské řády benediktinů a cisterciáků, které sice nebyly přímo zakázány, musely se však přeorientovat na činnost, která konvenovala panovníkovým názorům). Často se nesprávně tvrdí, že císař Josef tyto řády rovnou zrušil, je však pravdou, že řády už tehdy byly institucemi nadnárodními a na jejich zrušení tedy neměl dostatečnou a reálnou pravomoc. Mohl ovlivnit formu existence konkrétního řádu na území své říše, nemohl však ovlivnit ani v nejmenším jeho existenci ve zbytku světa. Z cisterciáckých klášterů v Čechách zůstaly funkční pouze Osek v severních a Vyšší Brod v jižních Čechách. Vyšší Brod se uhájil tím, že jeho členové se masivně zapojili do farní duchovní správy a v samotném klášteře zůstal pouze opat a několik starších mnichů. Osecké opatství zůstalo zachováno díky velmi rázné a nebojácné obhajobě tehdejšího opata Mauritia Elbela, který se nezalekl ani císařských úředníků a bojoval o svůj klášter tak dlouho, až snahy o jeho zrušení odvrátil.

Josefovy reformy měly pro společnost rozporuplné dopady a některé vzbuzovaly i nevoli. Obnovení náboženské svobody bylo opatření veskrze pozitivní, rušení řádů již tak ne. Jednoznačně negativně lidé reagovali například na zákaz používání rakví, místo nichž se začaly používat hromadné hroby. To vše pod záminkou finančních úspor. Toto opatření muselo být pod tlakem veřejnosti nakonec zrušeno.

Roku 1781 Josef II. výrazně omezil nevolnictví. Lidé se mohou od tohoto roku svobodně stěhovat a ženit. Robotu ale zachoval. Josef II. provedl i daňovou reformu. Před změnou se věc měla následovně: Jedinými plátci daní ve státě byli poddaní, jejich daně šly rovnou šlechtě. Církev neplatila nic, ačkoliv měla nejvíce půdy. Půda byla rozdělena na rustikál a dominikát. Šlechtic měl například 1000 ha. 500 ha pronajal poddaným. Ti si tato pole sami obhospodařovali - rustikál. Z rustikálu platili poddaní daně státu i šlechtě. Šlechta si celý tento příjem nechala. Zbylých 500 ha si nechala vrchnost a na tuto půdu se chodilo robotovat - dominikát. Ten nebyl zdaněn vůbec a právě to se po reformě změnilo. Výška daní byla navíc nově odvozena od úrodnosti půdy. Pro poddané se nic nezměnilo; platili dál státu i šlechtě.

Josef také zrušil některé monopoly šlechty. Mezi ty patřila například povinnost poddaných odebírat pivo pouze z jednoho, šlechtického pivovaru nebo mlít obilí pouze ve šlechtickém mlýně. To šlechtu pochopitelně naštvalo, neboť do hry vstoupila konkurence.

Po Josefovi nastoupil Leopold. Byl to mnohem větší realista, měl zkušenosti se zaváděním reforem ve Florencii. Mnohé Josefovy reformy zrušil. Zachoval relativní náboženskou svobodu, neobnovil ani nevolnictví. Vrátila se ale robota ve větším rozsahu a šlechtické monopoly. Leopold ostatně příliš mnoho jiných možností ani neměl. V této době se rozbíhala Velká francouzská revoluce a Leopold potřeboval udržet v zemi klid.