České dějiny/Jan Lucemburský a Karel IV.

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Po Václavovi III. vládl Rudolf Habsburský, syn toho Rudolfa, který zabil Přemysla Otakara II. Za manželku měl Elišku Rejčku (z Polska), vdovu po Václavovi II. a matku Václava III. Rudolf Habsburský vládl pouze jeden rok (1306 - 1307).

Mezi lety 1307 a 1310 vládl Jindřich Korutanský. Za manželku měl Annu (z rodu Přemyslovců, dceru Václava II.).

Jan Lucemburský[editovat]

Potom vládl (1310 - 1346) Jan Lucemburský, který byl spíše rytířem než králem více pobýval v Německu než v Čechách. O Čechách neměl moc přehled, během jeho působení rozchvátila šlechta všechen státní majetek. Za manželku měl Elišku Přemyslovnu, s níž přivedl na svět 7 dětí. Jan Lucemburský si liboval v zápasech a ve válkách. Připojil k Čechám Chebsko, obojí Lužici, Ašsko a Slezsko (1335). Roku 1346 byl zabit v bitvě u Kresčaku.

Vydal Inaugurační protokol, který hodně posílil šlechtu. Tento protokol obsahoval následující zásady: Majetek v zemi mohou získávat pouze Češi a Moravané. Omezení práva na odúmrť (propadnutí dědictví státu). Šlechta měla na starosti daňový systém. Šlechta se nemusela účastnit válečného tažení panovníka v cizině. Inkolát - národnost, státní příslušnostStavovská monarchie - šlechta, méně duchovenstvo, později měšťané Na sklonku vlády J. Lucemburského je česká kultura na vzestupu. Vznikají mnohá umělecká díla. Vzniká Veleslavínova Bible (??) , Pasionál abatyše Kunhúty (popisující utrpení Ježíše) a Alexandreida, opěvující hrdinské činy Alexandra Velikého.

Karel IV.[editovat]

Karel IV. (1316 - 1378). Nejstarší syn Jana L. a Elišky Přemyslovny, při křtu mu bylo dáno jméno Václav. Poté, co se jeho rodiče rozhádali, byl dán na francouzský dvůr na vychování. Tam byl také zasnouben se svou první ženou, Blankou z Valois.

Už roku 1333 bylo pro Karla vysláno poselství, aby přišel vládnout do Čech. Zatím se stal ale pouze Markrabětem moravským. O tomto poselství Jan Lucemburský nevěděl, takže to nebylo moc košer. Celým Čechám vládl od roku 1346, kdy usedl i na římský trůn.

Několikrát byl v ohrožení života, například když na něj v bitvě spadl kůň a poškodil mu páteř. V Itálii mu také jedou připravili otrávené jídlo, ale on si ho jen díky své disciplíně nevzal (držel půst před mší).

Založil universitu a usiloval o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Mezitím mu zemřela druhá manželka Anna Falcká a vzal si Annu Svídnickou, jeho čtvrtou a poslední manželkou se stala Alžběta Pomořanská. Pokoušel se také o to, aby se Praha stala centrem říše. To se však nelíbilo italským humanistům, kteří chtěli za centrum Řím. Například básník Francesco Petrarca udržoval s Karlem v této věci písemný styk. Korespondence se dodnes zachovala.

Karel se také připravoval na korunovační cestu do Říma. Ta se uskutečnila roku 1355. Byl korunován papežem Inocencem VI.

Roku 1356 vydal Karel svůj nejdůležitější právní dokument - Zlatou bulu Karla IV. Ta platila až do roku 1806. Tento dokument byl základním právním předpisem v říši. Upravoval volbu císaře a českého krále. Právo na jeho vybrání bylo zaručeno české šlechtě.

Karel IV. vydal ještě jeden právní dokument - Majestas Carolina:

  • Zákoník pro země Koruny České
  • Upravuje moc šlechty
  • Vymezuje opatření proti rozkrádání královského majetku (vypracoval seznam)
  • Vymezil právní záležitosti spojené s odúmrtí.

Tento dokument ale nikdy nezačal platit. Karel by tím totiž poštval proti sobě šlechtu a to nechtěl, protože byl schopný politik.

Za Karla IV. byl markrabětem moravským Jan Jindřich, Karlův bratr.

Devotio moderna je jedním z hnutí, která vzniklo po neúspěšných křížových výpravách. Nebylo to však žádné žebrácké hnutí, ale dobře organizovaná společnost, kde kladli důraz na osobní zbožnost a odpovědnost. Centrem tohoto hnutí byl Roudnický klášter. S tímto významným hnutím v Čechách působilo mnoho duchovních: Konrád Waldhauser (německý kazatel), Jan Milíč z Kroměříže (český kazatel, byl proti prostituci), Matěj z Janova, Tomáš ze Štítného.

Za vlády Karla IV. se postupně prohlubovala krize papežství. Situace přerostla ve schizma.

Schizma[editovat]

Po vládě Inocenců II. a III., kteří povolili Františkovu řeholi, začal vládnout Bonifác VIII. Ten vydal několik bul, které osvobozovaly církev od poplatků. Bonifác VIII. ale dostal facku (opravdovou) a zřejmě kvůli psychickému šoku zemřel.

Od roku 1305 proto nastoupil Kliment V., který přesunul sídlo papeže do Avignonu.

Po Klimentovi V. zvolili kardinálové nového papeže - Urbana. Ten ale vládl natolik špatně, že byl zvolen nový papež. Urban ale nebyl odvolán, a tak vládli dva papežové. Nastalo tzv. schisma. Po čase oba papežové zemřeli a za každého nastoupili následníci. Kardinálově to ale nevěděli a pro jistotu zvolili třetího papeže - Jana XXIII. se sídlem v Pise.

Toto trojschizma by určitě vyřešil Karel IV., ale ten byl už mrtvý. Ani jeho nástupce Václav IV. si s tím nevěděl rady. Až Zikmund, liška ryšavá, svolal do Kostnice koncil, jehož prvotním cílem bylo vleklou krizi vyřešit. Na tomto koncilu byl upálen Mistr Jan Hus. Soud nad tímto českým reformátorem byl ale z hlediska programu koncilu pouze podružnou záležitostí. Na koncilu byli dva papežové odvoláni. Třetí papež, Jan XXIII., odstoupil. Proto mohli kardinálové v pohodě zvolit jediného papeže - Martina I.