České dějiny/Jan Hus a husitská revoluce

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Husitství[editovat]

Jan Hus[editovat]

Jan Hus byl náboženský myslitel, kazatel a reformátor. Narodil se zřejmě roku 1371 v Husinci u Prachatic. Popraven byl roku 1415 v Kostnici u Bodamského jezera. O jeho dětství se nic neví. Studoval v Praze na univerzitě, kde získal magisterský titul svobodných umění. Po vystudování se zapsal na theologickou fakultu, byl vysvěcen na katolického kněze a roku 1402 začal kázat v Betlémské kapli. Ve svých kázáních kritizoval dobovou církevní praxi, hlavně prodávání odpustků a nezřízený život duchovenstva a taky sociální systém.

Nepotismus - nadržování příbuzným při předávání církevních úřadů.

V jeho kázání jej zpočátku podporoval pražský arcibiskup Zdeněk Zajíc z Hazmburka. V podobném duchu už dříve kázal Jan Milíč z Kroměříže. Roku 1408 ale došlo k obratu. Pražský arcibiskup změnil názor a začal kritizovat Husa i jeho předchůdce. Roku 1410 nechal spálit spisy Jana Viklefa. Touto dobou také vstoupil v platnost Dekret Kutnohorský a Hus se stal rektorem university. Jeho kritická kázání popudila Václava IV. Vůči Husovi byla poté zavedena i církevní opatření: na Prahu byl uvalen po dobu jeho pobytu interdikt. Hus se proto rozhodl odejít na venkov. Uchýlil se na hrad Krakovec na Rakovnicku. Tam napsal mnoho děl a vypracoval teorii diakritického pravopisu. :Simonie - prodávání církevních úřadů.

Interdikt - stav ve městě, kdy se v něm nachází kacíř a kdy se nesmí konat žádné bohoslužby, nesmějí se ani pohřbívat mrtví, církevní právo rozlišuje místní a osobní interdikt, místní již nebývá používán, osobní (tj. postihující jen konkrétního člověka a nikoliv ostatní lidi kolem něj) bývá používán stále

Roku 1415 svolal Zikmund koncil do Kostnice, kde se mělo řešit trojpapežství. Byl tam pozván i Hus a taky přišel, i když věděl, že tam není pod ochranou krále. V Kostnici mu císař Zikmund vymohl několikrát slyšení před plénem koncilu. Jan Hus byl následně odsouzen jako kacíř a předán světské moci k vykonání trestu. Dne 6. července 1415 byl upálen.

Požadavky Husitů[editovat]

Politická situace v zemi vyústila nakonec v husitskou revoluci. Přispěla k tomu i špatná vláda Václava IV. Šlechta a rytířstvo začínají ignorovat krále, což vedlo k růstu jejich moci. Nikomu se nelíbila národnostní, sociální ani mravní situace v Čechách. Mezi nižší šlechtou se rozmohlo labkovství což byl dobrý trénink na následující léta revoluce.

Hlavní aktéři se sešli v Praze a zformulovali své požadavky:

  • Přijímání podobojí - "sub utraque species".
  • Svobodné hlásání božího slova v češtině (lidoví kazatelé měli často radikální náboženské názory).
  • Konec světského panování kněžích.
  • Veřejné trestání hříšníků (reforma právního systému).

Husitská revoluce[editovat]

Husitská revoluce začala dne 30. 7. 1419, kdy rozvášněný dav vedený extremistickým kazatelem Janem Želivským vyplenil Novoměstskou radnici. Končely vyházely s oken na předem připravené kopí a sudlice.

16. 8. 1419 o nešporách zemřel Václav IV. Za něho nastoupil Zikmund Lucemburský, toho podporovala hlavně moravská šlechta. Zikmund se již dříve stal říšským panovníkem.

Zikmund se jel domluvit s Martinem V. (papežem zvoleným v Kostnici) a společně proti Čechám vyhlásili křížovou výpravu (1420).

Husité si do Prahy, kde se schylovalo k bitvě, pozvali husity z Tábora a ostatní polní vojska, kteří byli většinou chiliasté (očekávali brzký příchod soudného dne). K Praze se blížilo 30 000 křižáků, k rozhodující bitvě došlo na Vítkově. Husité tam využili svých pokročilých zbraní a křižáky porazili. Další bitva se odehrála pod Vyšehradem. Zikmund využil chaosu v Praze a nechal se tam korunovat na českého krále.

Česká šlechta, která se hlásila k husitům, odmítla Zikmunda podpořit. Proto svolala sněm do Čáslavi (1421), kde Zikmunda sesadila. Místo něj stavy ustavily oligarchickou vládu tvořenou 5 pány, 7 rytíři a 8 zastupiteli měst. Své zastoupení tam měli i katolíci. Tímto vznikl rozpor mezi Čechy a Moravou, protože Moravané Zikmunda podporovali. Čáslavský sněm dosadil na trůn litevce Zikmunda Korybutoviče.

Byla vyhlášena další křížová výprava. Křižáci táhli na Prahu z několika směrů. Bojovalo se o Žatec, slezská knížata operovala na severovýchodě Čech a Zikmund táhl z Moravy na Kutnou Horu. Tu také dobyl, ale husité požádali o pomoc Jana Žižku, jenž Zikmunda z Kutné Hory vyhnal a u Havlíčkova Brodu mu uštědřil zdrcující porážku. Mezitím došlo k rozporu v Táboře, odkud odešel Petr Chelčický, na jehož učení navázala Jednota Bratrská. Narůstaly spory mezi umírněnými a radikálními husity, které by býval vedl Jan Želivský.

Jan Želivský v období od novoměstské defenestrace do jara roku 1422 postupně zavedl v Praze do té doby nevídanou náboženskou diktaturu a de facto se stal vládcem města (čímž mimochodem porušoval jeden z husitských artikulů, podle kterých nemělo mít duchovenstvo světskou moc). Postupně proti sobě popudil i své někdejší souputníky. Umírněný husitský duchovní Jakoubek ze Stříbra následně po dohodě s městskou radou předvolal Želivského na radnici. Zde byl tento radikální fanatik zajat a odsouzen k smrti. Poprava byla vzápětí vykonána na radničním dvoře.

Rozpory mezi husity vyvrcholily v bitvě u Malešova roku 1424, kde se proti sobě postavili radikálově vedení Žižkou a umírnění Pražané. Žižka vyhrál a plánoval za trest zničit celou Prahu, ale to mu rozmluvil samozvaný husitský biskup Jan Rokycana.

Poté, co se Žižka zbavil protivníků, zahájil tažení na Moravu. Během tažení však u Přibyslavi zemřel.

III. křížová výprava vyvrcholila r. 1426 v bitvě u Ústí nad Labem.Husité vyhráli.

IV. křížová výprava: bitva u Tachova 1427,Husité opět vyhráli. .

Sirotčí svazytak se nazývaly pro husitská vojska po smrti J. Žižky.

Protože byl v Čechach hlad (protože nikdo nepracoval na poli) začal Prokop Holý organizovat spanilé jízdy to byly loupežné výpravy do okolních zemí, během kterých rozšiřovali husitské manifesty, kradli dobytek a zlato.

Kardinál Julius Caesariny vypsal další křížovou výpravu. U Domažlic se roku 1431 shromáždilo 100 000 křižáků, ale husité jim zazpívali "Kdož jsú boží bojovníci" a křižáci se dali na útěk. Církev byla vyčerpaná a připustila možnost vyjednávání s husity. Soudcem se mělo stát Písmo svaté.

Husitská problematika byla řešena na koncilu v Basileji, tam byly také shrnuty požadavky husitů do tzv. Basilejských kompaktát (1433). Víceméně se shodovaly se čtyřmi pražskými artikulami. Během jednání ale husité museli ze svých požadavků hodně slevit, nakonec prosadili pouze přijímání podobojí.

Konciliarismus - koncily mají moc i nad papežem. To papež brzy zatrhnul.

Sněm byl přeložen do Florencie a později do Ferrary. Později se na něm už neřešila pouze problematika husitů, ale žádost o vojenskou pomoc při obraně Cařihradu proti Turkům. Západ sice přislíbil pomoc, ale ta nikdy nedorazila a Cařihrad byl zničen. Důsledkem ustanovení Basilejské kompaktáty bylo pozastavení křížových výprav, neboť husité projevili snahu o dohodu. Dohodě však bránili všichni radikálové (Nové město pražské, Táborité). Naopak válka byla na přítěž kališnické šlechtě a měšťanstvu. Umírnění vytvořili své vlastní uskupení jménem Panská jednota. K otevřenému boji mezi umírněnými a radikály došlo v květnu 1434 v bitvě u Lipan, vyhráli umírnění. Tímto datem také končí radikální a revoluční fáze husitství.

Po revoluci[editovat]

Roku 1436 se konal Jihlavský sněm. Tam se dohodl Zikmund s husity a mohl se vrátit na trůn. Od této doby se dá v Čechách hovořit jako o zemi dvojího lidu - katolíci i kališníci měli stejná práva. Některá radikální města, Hradec Králové a Tábor, Zikmunda stále neuznávala. Tato dvě města si Zikmund získal ústupky, obě města povýšil na královská a tamním žoldnéřům nabídl, aby šli bojovat do Uher proti Turkům.

Posledním zaníceným radikálem byl Jan Roháč z Dubé, který se opevnil se svými příznivci na svém hrádku Sion u Kutné Hory. Sion byl roku 1437 dobyt a J. R. z Dubé byl oběšen.

Před husitstvím zasedala v zemském sněmu vyšší šlechta, některá města a duchovenstvo, které mělo v Čechách značný majetek. Nastaly tu velké změny - nově byla zastoupena i nižší šlechta, zvýšil se podíl měst a zcela bylo vyškrtnuto duchovenstvo. Drtivá většina měst byla počeštěna, němečtí měšťané byli vyhnáni. Po husitství došlo k velkému přerozdělení majetku. Hlavně v Čechách ztratila církev co mohla, z jejího majetku zbohatla šlechta a města. Obyčejným lidem se vedlo stejně zle jako před revolucí. Husitství zvítězilo ve své umírněné podobě.

Po revoluci byl zemským sněmem zvolen nový arcibiskup, což bylo naprosto nevídané. Stal se jím Jan Rokycana, kališník. Jeho volbu ale neuznal Zikmund, který vůbec přestal husity uznávat, ačkoliv jim slíbil během jednání o svém dosazení věrnost. Umírnění husité se nicméně dlouhodobě pokoušeli o dohodu s papežem a tedy o své uznání. Toho však nikdy nedosáhli a volba Rokycany arcibiskupem nebyla ze strany papeže rovněž uznána. Utrakvistickou církev začal spravovat úřední orgán, tzv. dolní konzistoř a pražský arcibiskupský stolec zůstal fakticky neobsazen.

Husitům začal Zikmund pořádně lézt na nervy. Jana Rokycanu dokonce pronásledoval a ten se musel ukrýt u svého přívržence Hynka Ptáčka z Pirkenštejna.

Zikmund byl situací v Čechách znechucen. Navíc se schylovalo k dalším bojům v Uhrách. Proto se rozhodl, že Čechy opustí a přesune se tam. Roku 1437, cestou do Uher, zemřel.

Jednota bratrská[editovat]

Vytvořila se po odchodu Petra Chelčického z Tábora. Petr Chelčický byl také jejím prvním vůdcem. Jeho názory se lišily od Husových. Odmítal učení o trojím lidu a především zcela odmítal jakékoli násilí. Říkal, že křesťan se ho musí vyvarovat za každých okolností a že kvůli tomu dosáhlo husitské hnutí jen dílčích úspěchů. Zejména situace civilního obyvatelstva zůstala i na dále velmi špatná. Byl idealista - odmítal obchod, bohatství a moc úřadů; říkal, že všichni lidé jsou si rovni, že jsou bratři a sestry. Jiřík z Poděbrad daroval Jednotě bratrské obec Kunvald v Orlických horách, kde mohli svobodně hospodařit. Za tento krok si vysloužil obvinění ze strany katolické církve z podpory hereze. Jiřík byl nucen učinit vůči církvi vstřícné kroky, proto byl vlastně donucen, aby začal proti Jednotě bratrské bojovat.

Jednota bratrská musela žít v ilegalitě. Vytvořila si dokonce svou vlastní církevní organizaci. Časem se k ní přidali i významní šlechtici. Posledním biskupem byl J. A. Komenský. Stručný výpis z knihy Husitská revoluce od Františka Šmahela