České dějiny/Bachovsko-františkovský absolutismus
Císařem byl František Josef I., ministrem vnitra Alexander Bach, který tak ovládal všechny persekuční prostředky. Režim fakticky začíná na silvestra 1851 vyhlášením Slivestrovských patentů, kterými byla zrušena ústava. Mnohé liberální zákony ale byly zachovány (rovnost před zákonem, zrušení poddanství). Režim byl přesto velmi autoritativní a centralizovaný. Opíral se o armádu, policii a církev, která rozhodně nebyla moc liberální.
Církev měla poměrně volnou ruku v politice, její vztah ke státu byl upraven smlouvou. Byl zrušen dohled nad církví, který nastolilo osvícenství (Josef II.). Tím, že byla církev nezávislá, získala nad státem značný vliv, zejména prostřednictvím školství.
Svoboda slova byla omezena cenzurou. Do všech emancipačních nacionálních spolků byli nasazeni špiclové a všechny snahy byly úspěšně eliminovány. Prvních pět let režimu bylo opravdu tvrdých a nikdo si nedovolil nic říct, první uvolnění přišlo v roce 1856, kdy se konal pohřeb K. H. Borovského. Při něm došlo k první větší manifestaci odporu. Po ekonomické stránce byl bachovský absolutismus liberální. Definitivně byly zrušeny cechy, ke slovu přišla zdravá konkurence. Byl vydán obchodní zákoník.
Každý režim se jednou unaví, na konci padesátých let rostla kritika proti pomalému hospodářskému růstu, proto císař Bacha odvolal. Ještě před tím došlo k zásadnímu mezinárodnímu selhání v Krymské válce, po němž se Rakousko dostalo do izolace.
V Krymské válce válčili Rusové proti Osmanům. Rusové potřebovali na Balkán a k moři, v čemž jim Turci překáželi. Británie a Francie v tom chtěli Rusku zabránit a pustili se do boje. Očekávalo se, že se připojí i Rakousko, které ale vyhlásilo neutralitu, a zvolilo strategii mrtvého brouka. Své vojáky nakonec Rakušané soustředili v Rumunsku, kam musely své jednotky poslat i ostatní státy, aby byla zaručena rovnováha sil v regionu. Tento postoj všechny velmi naštval. Výsledkem byla mezinárodní blamáž a izolace Rakouska.