České dějiny/Šedesátá léta

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V roce 1957 došlo ke střídání na Hradě. Zemřel Zápotocký, nastoupil Novotný, který byl méně radikální. Zavedl některé reformy, částečně decentralizoval hospodářství, produkce zboží více reagovala na skutečnou poptávku. V závěru 50. let bylo hospodářství v dobré kondici, což se o 60. létech říct nedá. Dočasně ale došlo k euforii. Novotný v roce 1960 přišel s projevem, ve kterém prohlásil budovatelskou fázi komunismu za ukončenou. Prohlásil, že tu již máme fungující socialismus, dobrý základ ke komunismu. Byla přijata nová ústava. Země se přejmenovala z Československé republiky (ČSR) na Československou socialistickou republiku (ČSSR).

Pozn. autora: Těžko lidi soudit - je rozdílné být komunistou před válkou, během padesátých let a po roce 1968. Po válce byl marxismus pro mnoho lidí díky své jednoduchosti velmi přitažlivý. Pokud někdo vyrůstal v komunistické rodině, tak mohl jen těžko v 50. létech prozřít. Procesům v té době nevěřili jen zarytí demokraté. Velkým "sítem" byl právě rok 1968, kdy odmítla dále spolupracovat celá řada komunistů z 50. let. Z této skupiny lidí se pak rekrutovala řada chartistů.

V 60. letech nastoupila nová generace, která nezažila nic jiného než komunismus. Vyrůstali za protektorátu, zažili německé represe a přídělový systém. Pokud jejich rodiče byli za první republiky dělníky, tak věděli, že za kapitalismu byla hospodářská krize a dělnictvo na tom bylo bídně. Všichni této generaci vemlouvali, jak se mají skvěle. Jakýkoliv kontakt ze Západu jim ale přinášel zprávy o tom, že je to pouze iluze. Byla to nespokojená generace, oprávněně. V 60. létech bylo několik velkých amnestií. Vězni, i političtí, se dostali zpět mezi lidi a začínalo se mluvit o procesech.

Amnestie podstatně ovlivnily změnu celkové atmosféry ve společnosti. Většina politických vězňů měla pod hrozbou dalších trestů zakázáno mluvit o tom, jak to v lágrech vypadalo. Stejně se z procesů ale stalo celospolečenské téma. V 60. létech probíhaly tzv. rehabilitace, při kterých byli zpětně omilostněni mnozí političtí vězni. V roce 1970 ale byly opět zrušeny.

Začínal se také poslouchat západní rozhlas, kde se hrála západní hudba (třeba rádio Lucemburk nebo Svobodná Evropa). Začínalo se svobodněji psát i hrát v divadlech (Werich, Horníček, Semafor). K postupné pluralizaci směřovala i politika. O relativní svobodě se dá ale mluvit pouze v první polovině roku 1968. Do kin přicházely špičkové české filmy (Obchod na Korze, Ostře sledované vlaky, Spalovač mrtvol).

Proměnami procházela i hudební scéna. Jazz a Rock 'n' roll byly považovány do této doby za dekadentní umění. Jak si někdo může hrát když to nemá dopředu napsaný a podle směrnice KSČ? Časem začal být tolerován alespoň orchestrální jazz a experimentovalo se s bigbeatem (Wolek).

Měnil se i postoj k církvím, spousta kněží se navracela z emigrace. Katolíkům bylo dovoleno vycestovat na druhý vatikánský koncil, který naprosto proměnil myšlení církve i liturgii.