České dějiny/České dějiny ve středověku

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Po Boleslavovi III. vládl v Čechách Břetislav I. Jeho ženou byla Jitka, kterou unesl z kláštera. Zasloužil se o oživení slovanské bohoslužby, která se pěstovala hlavně v Sázavském klášteře, jejž sám založil. Břetislav vládl v letech 1034 - 1055 (zemřel ve svých 55 letech).

Jeho nejvýznamnějším počinem byla válečná výprava za hlavou sv. Vojtěcha do katedrály ve Hnězdně roku 1039. Výprava byla úspěšná. Kolem relikvií sv. Vojtěcha panovaly velké zmatky. Dnes je jeho úplná lebka uchovávána na třech místech. Jedna je v Praze, druhá v Cáchách a třetí ve Hnězdně. Antropologické výzkumy prokázaly, že ta pražská je pravá. Jako pokání za krádež lebky uložil papež Břetislavovi založení dalšího kláštera - roku 1046 zakládá Břetislav klášter ve Staré Boleslavi.

Nad hrobem sv. Vojtěcha v polském Hnězdně vyhlásil Břetislav první český zákoník( Břetislavova statuta). Tyto zákony upravovaly manželství, nevěru, práci v neděli, užívaní alkoholu a pohřby.

Roku 1040 vtáhl do Čech císař Jindřich III. Břetislav se ale chytře opevnil (pomocí padlých stromů) a u Domažlic Jindřicha na hlavu porazil. (Během bitvy u Domažlic došlo ke zradě, kterou provedl Prkoš.) Od tohoto roku také začíná chodská tradice hlídání českých hranic. Jindřich III. však připravil další útok a Prahu dobyl a vyplenil. Až poté se Břetislavovi podařilo s Jindřichem uzavřít mír.

Spytihněv II. vládl v letech 1055 - 1061. Jeho ženou byla německá kněžna Hidda. Vyhnal mnichy ze Sázavského kláštera. Za jeho vlády se poprvé objevuje pluh, podkova a chomout. Spytihněvovy vladařské schopnosti jsou vyzdviženy i v Kosmově kronice.

Po Spytihněvovi vládl v letech 1061 - 1092 Vratislav II. Jeho ženou byla uherská Adéla. Čechy rozdělil mezi své bratry. Pro svého bratra Jaromíra založil biskupství v Olomouci. Prvním biskupem byl tedy Jaromír, potom Šebíř, který dříve Spytihněva zradil. Při sporu Řehoře VII. a Jindřicha IV. se postavil za Jindřicha. Roku 1085 byl Vratislav II. korunován na Pražském hradě na krále. Centrum moci přesunul na Vyšehrad, aby byl co nejdál od neoblíbené budovy pražského biskupství.

Vladislav II. vládl v letech 1140 - 1172. Za jeho vlády získala česká šlechta značnou moc, vzbouřila se a vypálila Prahu. Výprava Vladislava II. se vyznamenala ve sporu mezi Welfy a Štaufy. Vladislav porazil šikovnou lstí nepřátelskou armádu u Milána. Účastnil se II. křížové výpravy, kterou vyhlásil sv. Bernard. Tato výprava však byla velmi neúspěšná.

Za úspěch v bojích u Milána byl Vladislavovi udělen Fridrichem I. Barbarossou královský titul (r. 1158 v Řezně).

Za vlády Vladislava II. žil Kosmas. Jeho syn, Jindřich Zdík, byl olomouckým biskupem. Jindřich Zdík přilákal do Čech nové řeholní řády: Premonstráty (Strahovský klášter) a Cisterciáky, se kterými do Čech přišla gotika (kláštery Sedlec, Plasy, Osek). Vladislav II. nechal postavit Juditin most.