Čeština/Čárka
Čárka je nejpoužívanější interpunkční znaménko oddělující od sebe věty a výrazy.
Oddělování vět[editovat | editovat zdroj]
V souvětí odděluje souřadné věty, které jsou spojeny v jiném než slučovacím poměru (nebo nejsou spojeny za pomocí spojky), věty na sobě závislé a věty, které závisí na různých nadřazených větách. V případě vztahu hlavní věty a vedlejší se čárka píše vždy.
Dvě hlavní věty[editovat | editovat zdroj]
V případě dvou hlavních vět rozlišujeme poměry, které určují jejich vzájemné vztahy:
- slučovací (kopulativní) - Lekl se a utekl pryč.
- stupňovací (gradační) - Lekl se, dokonce se pokusil o útěk.
- odporovací (disjunktivní) - Lekl se, ale neutekl.
- vylučovací (adverzativní) - Lekl se, nebo to předpokládal?
- přičinný (kauzální) - Lekl se, neboť se mu zjevil přízrak.
- důsledkový (konkluzívní) - Lekl se, a proto utekl.
Ve slučovacím poměru odděleném jednou ze spojek a, i, nebo, ani, či čárku nepíšeme.
Dvě věty vedlejší[editovat | editovat zdroj]
Věty vedlejší mohou sousedit za vícero podmínek. Buď závisí na stejné větě, nebo má každá jinou řídící větu. V prvním případě použijeme pravidlo platící pro hlavní věty a řídíme se větným poměrem. Pokud mají věty vedlejší rozdílné řídící věty, pak je vždy oddělíme čárkou.
Oddělování výrazů[editovat | editovat zdroj]
Uvnitř věty odděluje čárka výrazy spojené v jiném poměru než slučovacím, případně výrazy spojené ve slučovacím poměru bez použití spojky. Určování poměrů mezi výrazy je shodné s určováním poměrů mezi hlavními větami.
Další případy použití[editovat | editovat zdroj]
Přechodníky[editovat | editovat zdroj]
Přechodníkové konstrukce oddělujeme od mateřské věty v případě velké rozvitosti. Oddělení zde záleží pouze na citu pisatele.
Oslovení[editovat | editovat zdroj]
Oslovení je vždy odděleno čárkou od zbytku věty.