Čeština/Čárka

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Čárka je nejpoužívanější interpunkční znaménko oddělující od sebe věty a výrazy.

Oddělování vět[editovat]

V souvětí odděluje souřadné věty, které jsou spojeny v jiném než slučovacím poměru (nebo nejsou spojeny za pomocí spojky), věty na sobě závislé a věty, které závisí na různých nadřazených větách. V případě vztahu hlavní věty a vedlejší se čárka píše vždy.

Dvě hlavní věty[editovat]

V případě dvou hlavních vět rozlišujeme poměry, které určují jejich vzájemné vztahy:

  • slučovací (kopulativní) - Lekl se a utekl pryč.
  • stupňovací (gradační) - Lekl se, dokonce se pokusil o útěk.
  • odporovací (disjunktivní) - Lekl se, ale neutekl.
  • vylučovací (adverzativní) - Lekl se, nebo to předpokládal?
  • přičinný (kauzální) - Lekl se, neboť se mu zjevil přízrak.
  • důsledkový (konkluzívní) - Lekl se, a proto utekl.

Ve slučovacím poměru odděleném jednou ze spojek a, i, nebo, ani, či čárku nepíšeme.

Dvě věty vedlejší[editovat]

Věty vedlejší mohou sousedit za vícero podmínek. Buď závisí na stejné větě, nebo má každá jinou řídící větu. V prvním případě použijeme pravidlo platící pro hlavní věty a řídíme se větným poměrem. Pokud mají věty vedlejší rozdílné řídící věty, pak je vždy oddělíme čárkou.

Oddělování výrazů[editovat]

Uvnitř věty odděluje čárka výrazy spojené v jiném poměru než slučovacím, případně výrazy spojené ve slučovacím poměru bez použití spojky. Určování poměrů mezi výrazy je shodné s určováním poměrů mezi hlavními větami.

Další případy použití[editovat]

Přechodníky[editovat]

Přechodníkové konstrukce oddělujeme od mateřské věty v případě velké rozvitosti. Oddělení zde záleží pouze na citu pisatele.

Oslovení[editovat]

Oslovení je vždy odděleno čárkou od zbytku věty.