Úvod do algebry/Polynomy
Co je to polynom?
[editovat | editovat zdroj]Polynom neboli mnohočlen je výraz sestávající jen ze součtů (rozdílů), násobků a celočíselných mocnin proměnných. Obecný polynom může vypadat třeba takto:
V dalším textu se ale budeme zabývat jen polynomy jedné proměnné x, které můžeme zapsat v obecném tvaru:
Nebo profesionálněji:
Konstanty A0 až An jsou koeficienty a může se jednat o libovolná reálná nebo komplexní čísla.
Stupeň polynomu
[editovat | editovat zdroj]Nejvyšší exponent s nenulovou hodnotou v polynomu určuje jeho stupeň. V uvedeném příkladu má polynom stupeň n.
Polynom P(x)=0 se nazývá nulový polynom a jeho stupeň položíme roven -1.
Polynom stupně 0 je (nenulová) konstanta. Graf polynomu stupně 1 je přímka, polynomu stupně 2 parabola apod.
-
Graf polynomu 2.
-
3.
-
4.
-
a 5. stupně
Kořeny polynomu
[editovat | editovat zdroj]Kořen polynomu P je takové číslo x, pro které má P(x) hodnotu 0.
Polynom prvního stupně má vždy 1 kořen, neboť vždy lze snadno nalézt takové x, pro které platí:
Jak známo, polynom druhého stupně (kvadratická funkce) má dvě, jedno nebo žádné řešení v oboru reálných čísel. To odpovídá buď dvěma reálným, jednomu reálnému dvojnásobnému nebo dvěma komplexním kořenům (komplexně sdruženým).
Polynom stupně n má nejméně 1 a nejvýše n různých kořenů.
Pozn: Pokud má polynom
- všechny koeficienty reálné a
- některé kořeny komplexní,
jsou všechny komplexní kořeny komplexně sdružené se svým protějškem. (Tzn. mají vzájemně shodnou reálnou, ale opačnou imaginární hodnotu.) Pokud má polynom obecně komplexní koeficienty(y), jsou jeho kořeny v obecném případě komplexní a nejsou komplexně sdružené.
Bezoutova věta
[editovat | editovat zdroj]Předpokládejme, že P(x) je libovolný polynom stupně vyššího než 1; dále, že y je libovolné číslo. Pak lze najít polynom Q
Polynom Q(x) má stupeň o 1 nižší než P(x).
Rozklad polynomu na kořenové činitele
[editovat | editovat zdroj]Nenulové polynomy reálnými koeficienty lze vyjádřit také jako součin kořenových činitelů, a to ve tvaru
kde až jsou jednotlivé kořeny a až jejich příslušné násobnosti.
Podobná operace se dá provést i u polynomů s komplexními koeficienty.
Převedení součinu kořenových činitelů na standardní tvar polynomu je maličkost, stačí je roznásobit. Opačný převod je výrazně těžší:
- U polynomu nulového nebo s nulovým stupněm nemá smysl se o kořenovém činiteli bavit.
- Polynom stupně 1 už de facto v tomto tvaru je.
- Pro polynom 2. stupně použijeme známou rovnici
a
a nenecháme se odradit odmocňováním záporných čísel.
- Rozklad polynomů vyšších stupňů už je v obecném případě dosti náročný až (od 5. stupně) analyticky nemožný.