Světové dějiny/Studená válka

Z Wikiknih
Přejít na: navigace, hledání
Členové Varšavské smlouvy

Termín studená válka poprvé použil Bernard Baruch, americký finančník, v roce 1947. Naznačil tak trend pomalého uzavírání dvou velkých bloků před sebou navzájem. Mezi nimi se časem vytvořilo latentní napětí, které čas od času přerostlo v hrozbu dalšího světového konfliktu. K prvnímu velkému vyhrocení došlo během berlínské krize.

Korejská válka[editovat]

Po berlínské krizi přišla korejská válka. Konflikt se neodehrával přímo mezi SSSR a USA, ale na půdě třetího státu. Každá ze stran byla podporována jednou velmocí a jejími spojenci. To se týkalo i dodávek zbraní, mezi nimiž byly ty české obzvláště oblíbeně. Během války v Koreji se na scénu dostala i další velmoc - Čína, která podporovala komunisty Kim Ir-sena na severu.

Blízký východ[editovat]

Už od dob korejské války se atmosféra studené války změnila, neboť sověti již měli také jadernou zbraň. Těmi se poprvé hrozilo v roce 1956 během Suezské krize. Ta byla vyvolána znárodněním Suezského průplavu egyptským prezidentem Násirem. Byli tak poškozeni Britové a Francouzi, kteří průplav provozovali.

Sověti kolem roku 1950 finančně podporovali Izrael, protože věřili, že se tam může prosadit komunismus. Židé již sami provozovali kibucy založené na myšlence společného vlastnictví. Po vypuknutí suezské krize se ale Sověti rychle přeorientovali a začali podporovat arabský svět. Přišlo jim vhod, že Arabové západní mocnosti ochudil o strategický dopravní uzel. V této době Moskva poprvé hrozila, že na Paříž a Londýn pošle své jaderné hlavice.

Smrt Stalina[editovat]

V roce 1953 došlo všude ve světě, i v Československu, k velké deziluzi. Stalin i Gottwald byli po smrti. Lidé očekávali, že se systém změní. Dávno již byla pryč aféra s vnitřním nepřítelem, Slánský byl po smrti, ale ten komunismus pořád nějak nefungoval. Na trhu naprosto chybělo spotřební zboží, proběhla měnová reforma, která spočívala v převedení veškerých bankovních úspor na vládní účty.

V roce 1953 vedla tato situace k nepokojům, v Plzni bylo obsazeno sídlo Strany a radnice. Milice ale povstání rozstřílely a padlo mnoho dlouhých trestů. Podobné nepokoje probíhaly i v NDR.

Po Stalinovi se chystal otěže převzít Berja, bývalý šéf KGB, který měl velmi dobré kontakty a značnou moc. Proslavil se poněkud nepovedenou amnestií, při které byly ze Sibiřských káznic propuštěny stovky recidivistů, kteří terorizovali sibiřská města. Politických vězňů se amnestie netýkala. KGB byla státem ve státě, měla neomezenou moc. V jejích kancelářích byly připravené scénáře vymyšlených procesů snad se všemi představiteli režimu. KGB se bálo i nejvyšší vedení Strany.

Vláda Chruščova[editovat]

Mocenské třenice nakonec nejlépe zvládl Chruščov. V roce 1956 na XX. sjezdu KSSS přednesl referát, ve kterém kritizoval stalinský kult osobnosti a pravým jménem pojmenoval politické procesy. "Všichni máme na rukou krev, soudruzi", řekl. Vše bylo utajené, ale přes západ se text projevu postupně dostal i k nám a znovu přišla očekávání, že se teď něco změní.

S Chruščovem přišla podstatná změna politické atmosféry. Za Stalina byly všechny politické pády kriminalizovány. Kdo šel z funkce, tak jeho další zastávkou byla mučírna KGB nebo Gulag. Za Chruščova byli politicky vyžilí soudruzi odstraňováni za Moskvu na daču, poprav razantně ubylo.

Chruščov zavedl pojem rotace kádrů. Prosadil, aby se lidé ve funkcích po čase střídali. Chtěl tak zabránit vzniku osobních úřednických impérií, které by ohrožovaly socialistické vlastnictví. Tento systém zcela obrátil Brežněv, který naopak razil teorii stability kádrů. To po čase vedlo k tzv. gerontokracii, kdy předním představitelům Strany bylo kolem osmdesáti.

Polsko a Maďarsko[editovat]

V roce 1956 došlo k zajímavé změně na čele polské komunistické strany. Do jejího čela se dostal Gomulka, což byla politická analogie Slánského a Rajka. Očekávala se kritika z Moskvy, ale Chruščov zaujal takové stanovisko, že jde o vnitřní záležitost Polska. Maďaři získali po této události kuráž a začali výrazně povolovat otěže.

V Maďarské komunistické straně byl odstaven stalinista jménem Rakoczi a nahradil jej člověk podobného ražení - Kadár. Nebyl to také žádný demokrat, ale jeho kolega Nagy téměř ano. Zcela zrušil cenzuru a dokonce koketoval s myšlenkou svobodných voleb. Byl přesvědčený komunista, ale chtěl, aby komunismus vyhrál ve svobodném souboji idejí. Jakmile se tento záměr dostal na veřejnost, přijeli sověti.

Karibská krize[editovat]

V roce 1959 došlo na Kubě ke Castrově puči. Přijel v džípu k prezidentskému paláci a vystřílel tam mocipány, provedl puč v pravém slova smyslu. Castro sám nebyl ze začátku komunista, jeho spolupráce se SSSR ale byla klíčová během karibské krize v roce 1962. V této době byl americkým prezidentem Kennedy, který vůči SSSR zaujal dost tvrdý postoj. Americká špionážní letadla detekovala vznik odpalovacích zařízení pro jaderné zbraně na Kubě. Okamžitě byla zahájena blokáda kubánského pobřeží americkým námořnictvem. Amerika prohlásila, že s použitím svých hlavic nebude v případě potřeby otálet.