Hledání extrémů funkcí více proměnných
Z Wikiknih
Na základě poznámek ze cvičení zpracoval Irigi
Algoritmy, které popíši fungují pro obecně n neznámých - ve všech textech ale budu psát pouze dvě souřadnice, i když napíšu, jak by se postupovalo pro souřadnic více.
Obsah |
[editovat] Totální diferenciál
Totální diferenciál definuje limita

Nutnou podmínkou pro existenci totálního diferenciálu je existence prvních parciálních derivací, pokud neexistují, zjevně neexistuje ani (♣). Pokud existují první parciální derivace, potom platí
Postačující podmínkou je buďto spojitost prvních parciálních derivací, nebo existence (♣).
[editovat] Příklad
Zjistěte zda a kde má funkce (xy)1 / 3 totální diferenciál.
Je vidět, že derivace jsou mimo osy spojité, tudíž mimo osy existuje totální diferenciál. Na osách je funkční hodnota (xy)1 / 3 = 0, ale první parciální derivace zde nejsou definovány (jsou v limitě nekonečné), proto na osách totální diferenciál není.
V počátku soustavy souřadnic jsou první parciální derivace nulové, protože
a obdobně pro derivaci podle y.
Proto pokud totální diferenciál existuje, pak má hodnotu
Ověříme jeho existenci dosazením do (♣). Přejdeme k polárním souřadnicím:
Tedy dosadím do (♣):
Tato limita neexistuje (resp. závisí na úhlu φ), totální diferenciál tedy v počátku neexistuje.
Hledám-li extrém funkcí více proměnných f(x1,x2,...,xn), prohledávám jednak „kandidáty“ na extrém a jednak hledám extrém na okraji, což je extrém s vazbou.
[editovat] Lokální extrémy
- 1. Nutná podmínka pro to, aby funkce měla v bodě extrém je, aby první parciální
derivace byly nulové (nebo aby v něm neexistovaly):
- 2. V těchto bodech může nastat jedna ze tří možností - je zde minimum, maximum
nebo sedlový bod. Označíme si členy v Jacobiho matici: }
Podle Taylorova rozvoje do druhého řádu (první derivace jsou nulové) nám zbývá plocha určená jako:
Pro více proměnných se rozšiřuje kvadriku ve smyslu Taylorova rozvoje. V diskusi nezapomeňte, že funkce musí být ve zkoumaných bodech spojitá, aby byly smíšené derivace záměnné!
- Je-li pro každé
, pak má funkce v tomto bodě lokální minimum (plocha je pozitivně definitní) - Je-li pro každé
, pak nadále nevíme (plocha je pozitivně semidefinitní) - Je-li pro každé
, pak má funkce v tomto bodě lokální maximum (plocha je negativní definitní) - Je-li pro každé
, pak nadále nevíme (plocha je negativně semidefinitní) - Střídá-li pro každé
znaménko pak jde o sedlový bod (plocha je indefinitní)
Abychom zjistili, do které z těchto skupin kvadrika patří, použijeme Silvesterovo kritérium: vybereme z J subdeterminanty (zleva shora) o velikostech 1,2,...,n. Pro případ dvou proměnných tedy D1 = A,D2 = AC − B2. Pak:
- Jsou-li všechny Di kladné (A > 0,AC − B2 > 0), pak je kvadrika pozitivně definitivní (lokální minimum).
- Jsou-li Di střídavě záporné a kladné (A < 0,AC − B2 > 0), pak je kvadrika negativně definitivní (lokální maximum).
- Ve všech ostatních případech nevíme.
[editovat] Příklad
Hledejme extrémy f = x2 + y3x. Z podmínky o nulových prvních derivací:
Nyní určíme z Taylorova rozvoje koeficienty A,B takto:
Silvesterovo kritérium říká, že nevíme: A > 1,AC − B2 = 0. Z kvadriky je vidět, že kvadrika je pozitivně semidefinitní (nikde není záporná a pro hodnoty (0,y) je nulová), proto nejsme schopni touto metodou extrém ověřit. (numericky: je to sedlo.)
[editovat] Extrémy s vazbou
Máme hledat extrémy funkce f(x1,x2,...,xn), kde zůstáváme na vazbách g1(x1,x2,...,xn),...,gh(x1,x2,...,xn), kde h < n.
Můžeme použít dvě metody:
- A. Vyjádříme co nejvíce proměnných z podmínek gi(...)
- B. Na zbylé podmínky použijeme Lagrangeovy multiplikátory.
Má-li funkce v bodě extrém s vazbou (pokud jsme vazbu ještě nevyloučili pomocí bodu A.), potom platí:
Nyní potřebuji vyjádřit λ1,...,λh, čehož dosáhnu:
- α. Vyjádřením x,y,... podle λi z (♠) a dosazením do gi(...) = 0.
- β. Využitím diferenciálních vztahů pro gi(...) snížím počet nutných diferenciálů ve výsledné kvadrice (to je nutné pro správnost výsledku! - kvadrika musí mít stejný počet diferenciálů jako je stupňů volnosti na kterých se s řešením pohybujeme!):
[editovat] α.
Teď známe λi a x,y,..., tedy máme všechny „kandidáty na extrém“. Nyní se chceme opět přesvědčit, zda extrém je minimum, maximum, nebo není vůbec. To určíme tak, že rozepíšeme totální diferenciál druhého řádu funkce F = f − λigi
Do těchto vztahů dosadíme za λi a x,y,... (které známe). Získáme tedy kvadratickou plochu, pro jejíž pozitivní/negativní definitnost použijeme výše zmíněné Silvesterovo kritérium. Tím jsme problém vyřešili.
[editovat] β.
(Z těchto rovnic vyjádříme h diferenciálů, čímž zjednodušíme problém určení definitnosti kvadriky -- toto je pouze zjednodušující trik, není pro zbytek postupu nutný)
[editovat] Příklad
Podívejme se na naši známou fci f = x2 + y3x s jednou vazbou g = x2 + y2 − 1 = 0. Použijeme podmínku (♠):
Vyjádřit x,y jde - vyjde bod (0,0) a čtyři body (z nichž 2 jsou komplexní a vyloučíme je) v závislosti na λ.
Reálné řešení vyjde jen pro reálné (první) λ. Dva body řešení lze zapsat jako
kde funkce Root(P(x),n) dává n-tý kořen polynomu P(x) pro reálné kořeny řazeny vzestupně.
Z numerického řešení už je vidět, který z těchto dvou bodů je minimum a který maximum, abych předvedl metodu, ukážu ještě určení z druhého diferenciálu pro řešení 2 - minimum.
Použijeme bodu 2.
Zároveň ze druhé složky rovnice z (♠) víme, že
.
Tedy dosadíme do:
Aplikujeme-li převodní vztah pro diferenciál dy:
Jde tedy skutečně o minimum.



















![x= {{{\mathrm{i} \sqrt{2} {{{(\lambda^2-\lambda)}^{3\over 4}}}\over {3^{3/4} (1-\lambda )}}
}},
y=
{{{\mathrm{i} \sqrt{2} {\sqrt[4]{\lambda^2-\lambda}}}}\over{{\sqrt[4]{3}}}}](http://upload.wikimedia.org/math/d/b/3/db3ed63fce853b7d349bdbe503f4e4d0.png)
![x= {{{\sqrt{2}} {{({{\lambda }^2}-\lambda )}^{3/4}}}\over{{3^{3/4}} (1-\lambda )}},y= -{{{\sqrt{2}}\over
{\sqrt[4]{{{\lambda }^2}-\lambda }}}}{{\sqrt[4]{3}}}](http://upload.wikimedia.org/math/7/d/7/7d7ff5b7c1517bcaf41f1d24ae791ea0.png)
![x= {{\mathrm{i} {\sqrt{2}} {{\lambda^2-\lambda)}^{3/4}}}\over{{3^{3/4}} (\lambda -1)}},y=
-{{\mathrm{i} {\sqrt{2}} {\sqrt[4]{{{\lambda }^2}-\lambda }}}\over{{\sqrt[4]{3}}}}](http://upload.wikimedia.org/math/9/9/e/99e27a120eae3d8a24fd7dab3a2a40da.png)
![x=
{{{\sqrt{2}} {{({{\lambda }^2}-\lambda )}^{3/4}}}\over{{3^{3/4}} (\lambda -1)}},y= {{{\sqrt{2}}
{\sqrt[4]{{{\lambda }^2}-\lambda }}}\over{{\sqrt[4]{3}}}}](http://upload.wikimedia.org/math/3/5/9/359d1c7980fac4a1b6a07308c3a05bb9.png)
![\lambda = {{1}\over{8}}
\left(4-{{13}\over{{\sqrt[3]{62-3
{\sqrt{183}}}}}}-{\sqrt[3]{62-3
{\sqrt{183}}}}\right)](http://upload.wikimedia.org/math/3/2/0/320a24d81fd52e5ce90a053e7bc71a5c.png)
![\lambda = {{1}\over{2}}+{{13
\left(1+\mathrm{i}
{\sqrt{3}}\right)}\over{16
{\sqrt[3]{62-3
{\sqrt{183}}}}}}+{{1}\over{16}}
\left(1-\mathrm{i}
{\sqrt{3}}\right)
{\sqrt[3]{62-3
{\sqrt{183}}}}](http://upload.wikimedia.org/math/b/9/7/b97eb2330d3e230354bd02dca226fb7f.png)
![\lambda = {{1}\over{2}}+{{13 \left(1- {\sqrt{3}}\right)}\over{16 {\sqrt[3]{62-3
{\sqrt{183}}}}}}+{{1}\over{16}} \left(1+ {\sqrt{3}}\right) {\sqrt[3]{62-3 {\sqrt{183}}}}](http://upload.wikimedia.org/math/7/4/0/7404070a5e048349310fdf59b5eea715.png)






