Biskup mnich je vázán řeholními závazky, totiž čistotou, chudobou a oděvem a jinými, pokud jeho úřadu nevadí, což by bylo u mlčení, samoty, zdrženlivosti a namáhavých bdění a v tom si může polevit, jako představení v řeholi.
Biskupové jsou povinní dáti všechno, co mají, ke cti Boží a blahu svého stádce, je-li toho třeba.
Sám biskup nesmí osobně svou diecési opustit, je-li v ní pronásledování, leda, že by se mu o ni postaral někdo jiný dostatečně.
Biskup může mít vlastnictví a je zanechat v závěti dědicům.
Biskupství znamená dílo, ne čest.
Pod jménem biskupství se rozumí dobré dílo, totiž činnost k užitku lidu.
Biskupové se podle jména dříve od kněží nelišili.
Pouze biskup je ve vlastním smyslu církevní vrchností a jaksi s ní zasnouben, proto přijímá prsten a samojediný má plnou moc a pravomoc.
Pouze biskup může udělovat ony svátosti↙, které příjemce nadřazují nad ostatní v jistém stupni dokonalosti.
Biskupové jsou nástupci apoštolů.
Jako má jáhen účast na osvícení a moci kněžské, tak i kněz na zdokonalující správě.
Biskupství je svěcení nad kněžstvím pro mystické tělo Kristovo, ne však pro pravdivo.
Encyklopedický článek Biskup ve Wikipedii