Umělá inteligence: Zpracování informace lidským intelektem a počítačem/Umělé nástroje – když vnitřní vágnost vadí
Vnitřní vágnost sdělení jednoho člověka je pro druhého člověka utajená, může jí jen tušit, odhadovat. S vnitřní vágností se buď musíme smířit, což je lidské, nebo se můžeme pokusit ji zmenšovat, případně zcela odstranit, což je vědecké. Nároky na přesnost formulace vědeckých poznatků a jejich sdělování vyžadují minimalizovat vnitřní vágnost, s níž člověk interpretuje jazykové konstrukce sdělovacího jazyka, a takto zlepšovat přesnost sdělení. Pro upřesnění poznamenejme, že i při nulové vnitřní vágnosti může být vnější vágnost sdělení nenulová. Znamená pak neurčitost, s jakou jsme schopni či potřebujeme pozorovat a jazykově popisovat entity reálného světa. Vnější vágnost lze pak vyjadřovat např. stochastickými hodnotami veličin, stochastickými funkcemi popisující vztahy mezi veličinami, fuzzy logikou[1]., apod.
Nejrůznější vědecké postupy mají za cíl zkvalitňovat důvěryhodnost a přesnost získaných vědeckých poznatků. Pro jejich formulaci je však třeba budovat přesnější jazyk, s menší vnitřní vágností sdělení, než je běžné v denním životě. Slouží k tomu účelově (oborově) budované terminologie umožňující přesněji popsat zkoumanou realitu. Lidé vzdělaní v oboru znají odborné termíny s malou vnitřní vágností, tedy s dost přesnou interpretací a tak dost přesně vědí, co jednotlivé pojmy znamenají. Základní termíny jsou tvořeny na základě konsensu, odvozené pak z nich definicí. Potřeba snížit vnitřní vágnost až do extrému, tedy nuly, byla uskutečněna Galileou a Newtonem. Vědy neexaktní, (říkáme jim popisné vědy) využívají principu přirozeného lidského poznání, pouze vhodně zpřesňovaného. Vědy exaktní (postavené na požadavku nulové vnitřní vágnosti interpretace všech jazykových konstrukcí popisující znalosti) se samozřejmě musí filtru vágnosti zříci a nahradit ho jiným, umělým filtrem a tak používat umělé poznání.
Vnitřní vágnost má těsnou souvislost s relativně novou veličinou a tou je sémantický diferenciál. Souvislost je ta, že jedním z projevů vnitřní vágnosti je vágní, subjektivní a emocionálně zabarvená interpretace (konotace) jazykových konstrukcí přirozeného jazyka a tu právě sémantický diferenciál vyjadřuje. Sémantický diferenciál umožňuje našemu chápání poněkud přiblížit, a též (principiálně) měřit, jinak neuchopitelnou vnitřní vágnost. Sémantickým diferenciálem se rozumí rozdíl v konotaci přiřazující význam jisté jazykové konstrukci různými lidskými individui. Každé z individuí konotaci provádí na základě svého subjektivního, inherentně vágního, vnitropsychického kognitivního modelu. Ještě zde přistupuje faktor času. Každé z oněch lidských individuí v čase poněkud mění svůj vnitropsychický kognitivní model a tak i konotaci dané jazykové konstrukce. Sémantický diferenciál je tedy veličina závislá na (n+1) proměnných, kde n je počet uvažovaných lidských individuí a zbývající proměnná je čas.
Sémantický diferenciál byl zaveden v práci tří amerických psychologů: Osgooda, Suciho a Tannenbauma [2], kde je uvedena i jedna z metod jeho měření. Tito autoři sémantický diferenciál prezentují především jako metodu měření intenzity psychologických a sociologických postojů toho kterého člověka k dané situaci, nejčastěji v 5 až 7stupňové škále. Jde o získání dat kvantifikujících sémantický diferenciál.
Nulová hodnota sémantického diferenciálu odpovídá nulové hodnotě vnitřní vágnosti konotace a tak limitnímu případu spočívajícímu v naprosté shodě všech komunikujících účastníků na významu jisté jazykové konstrukce. V tomto případě tedy lze jazykovou konstrukci exaktně interpretovat. Toto je základem umělého poznání a základem exaktních věd. Umělému poznání přísluší umělý formální jazyk, vždy s nulovou vnitřní vágností interpretace všech jazykových konstrukcí. Pro upřesnění poznamenejme, že i při nulové vnitřní vágnosti může být vnější vágnost sdělení nenulová. Znamená pak neurčitost, s jakou jsme schopni či potřebujeme pozorovat a jazykově popisovat entity reálného světa. Vnější vágnost lze pak vyjadřovat např. stochastickými hodnotami veličin, stochastickými funkcemi popisující vztahy mezi veličinami, fuzzy logikou apod. Jinými slovy: Vágnost smí být v hodnotách veličin a ve vztazích mezi veličinami (vnější vágnost), nesmí být v jejich interpretaci (vnitřní vágnost).
Nulový sémantický diferenciál je též nutnou podmínkou pro použití umělých formálních jazyků – matematika, logika a dalších (v umělé inteligenci též: soustavy pravidel, různé typy logik, sémantické sítě, rámce, apod.) a nutnou podmínkou pro funkci formální inference (viz dále).
Připomeňme zde, že jednou z funkcí vágnosti ve sdělení je vyladění - optimalizace pravdivosti sdělení – nejmenší ztráta informace. Optimalizace pravdivosti sdělení adekvátní vágností říká: "Sdělení má mít stejnou vágnost jakou má informace získaná poznáním." Vysvětlení: Vnáší-li sdělující do sdělení větší vágnost, než odpovídá jeho poznání (zdroji informace), ošizuje adresáta o informaci. Na druhou stranu, zmenšuje-li vágnost sdělení oproti vágnosti svého poznání, „vymýšlí si“ a znehodnocuje předávanou informaci.[3].
Extrémní případ nastává, jestliže požadujeme odbourat vnitřní vágnost ve sdělení zcela (sdělovacím jazykem je pak umělý formální jazyk), pak ovšem musí být vágnost nejprve zcela odbourána v poznání (zdroji informace) a toho, jak víme, lze dosáhnou pouze Newtonovým umělým poznáním.