Praktická elektronika/BJT Zesilovače: Porovnání verzí

Z Wikiknih
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 38: Řádek 38:
Vzorec pro výpočet kolektorového rezistoru zesilovače
Vzorec pro výpočet kolektorového rezistoru zesilovače


<math>R_3 = \frac{\frac{1} {2} U_{CC}} {I_{C}}</math>
<math>R_C = \frac{\frac{1} {2} U_{CC}} {I_{C}}</math>


Vzorec pro výpočet emitorového rezistoru zesilovače
Vzorec pro výpočet emitorového rezistoru zesilovače


<math>R_4 = \frac{U_{RE}} {I_{C}}</math>
<math>R_E = \frac{U_{RE}} {I_{C}}</math>


Vzorec pro výpočet proudu báze
Vzorec pro výpočet proudu báze
Řádek 50: Řádek 50:
Vzorec pro výpočet odporu báze Rb1
Vzorec pro výpočet odporu báze Rb1


<math>R_{1} = \frac{U_{CC} - U_{BE} - U_{RE}} {11 \cdot I_B}</math>
<math>R_{B1} = \frac{U_{CC} - U_{BE} - U_{RE}} {11 \cdot I_B}</math>


Vzorec pro výpočet odporu báze Rb2
Vzorec pro výpočet odporu báze Rb2


<math>R_{2} = \frac{U_{BE} + U_{RE}} {10 \cdot I_B}</math>
<math>R_{B2} = \frac{U_{BE} + U_{RE}} {10 \cdot I_B}</math>


Vzorec pro výpočet zesílení
Vzorec pro výpočet zesílení
Řádek 66: Řádek 66:
<math>U_{CC} = 9 V</math> ,
<math>U_{CC} = 9 V</math> ,
<math>h_{21E} = 360</math> ,
<math>h_{21E} = 360</math> ,
<math>R_4 = 100\Omega</math>
<math>R_E = 100\Omega</math>




<math>R_3 = \frac{\frac{1} {2} U_{CC}} {I_{C}} = \frac{\frac{1} {2} 9V} {5mA} = 0,9 k\Omega</math>
<math>R_C = \frac{\frac{1} {2} U_{CC}} {I_{C}} = \frac{\frac{1} {2} 9V} {5mA} = 0,9 k\Omega</math>




Řádek 78: Řádek 78:




<math>R_{1} = \frac{U_{CC} - U_{BE} - U_{RE}} {11 \cdot I_B} = \frac{9V - 0,7V - 0,5V} {11 \cdot 0,014A} = \frac{7,8V} {0,154A} \dot= 50,65k\Omega</math>
<math>R_{B1} = \frac{U_{CC} - U_{BE} - U_{RE}} {11 \cdot I_B} = \frac{9V - 0,7V - 0,5V} {11 \cdot 0,014A} = \frac{7,8V} {0,154A} \dot= 50,65k\Omega</math>




<math>R_{2} = \frac{U_{BE} + U_{RE}} {10 \cdot I_B} = \frac{0,7V + 0,5V} {10 \cdot 0,014A} = \frac{1,2V} {0,14A} \dot= 8,57k\Omega</math>
<math>R_{B2} = \frac{U_{BE} + U_{RE}} {10 \cdot I_B} = \frac{0,7V + 0,5V} {10 \cdot 0,014A} = \frac{1,2V} {0,14A} \dot= 8,57k\Omega</math>


== Nedostatky ==
== Nedostatky ==

Verze z 1. 12. 2014, 15:42

Jak již bylo řečeno, zesilovače jsou taková elektronická zapojení, které dokáží zvětšit signál na vstupu a dodávat jej na výstup. K jejich realizaci se často využívají bipolární nebo unipolární tranzistory, případně elektronky.

Ačkoliv se v současné době v moderních zesilovačích málokdy používají diskrétní tranzistory (často se využívají již hotové integrované obvody), my si princip zesilovačů vysvětlíme na jednoduchém zapojení s jedním bipolárním tranzistorem. I přes svou jednoduchost a minimální počet součástek je však zapojení plně funkční.

Základní zapojení

Jednostupňový tranzistorový zesilovač se společným emitorem.

Se společným emitorem proto, že emitor tranzistoru je spojen přes rezistor se zemí, která je společná pro vstup i výstup.

Pokud na vstup tohoto jednoduchého zapojení () přivedeme signál (proud), ten bude měnit bázový proud a tím zavírat a otevírat bipolární tranzistor. To způsobí, že se bude měnit pracovní bod tranzistoru na V-A výstupní charakteristice a tím i úbytek napětí mezi kolektorem a emitorem . Čím větší úroveň signálu tedy přivedeme na vstup, tím více se tranzistor otevře, zmenší se a tím pádem i výstupní napětí . Říkáme, že tento druh zesilovače je invertující, nebo také že obrací fázi o 180°.

Funkce

Představme si, že vstup zesilovače na obrázku je spojen se zemí. V takovém okamžiku není na výstupu žádný signál, tranzistor je však otevřen. Ten se totiž nachází v pracovním bodě (což je místo na V-A charakteristice), který je dán napětím mezi kolektorem a emitorem a proudem , který teče do báze.

Jaký je proud ? Podle druhého kirchhoffova zákona sestavíme následující rovnici:

Po vyjádření pak získáváme:

Napětí zdroje známe. Napětí vhodně zvolíme z výstupních charakteristik použitého tranzistoru. Napětí je úbytek na PN přechodu a pro jednoduchost se uvažuje jeho hodnota 0.6 V.

Teď již známe pracovní body tranzistoru (máme a ) v klidovém stavu. Proč pracovní body? Pokud se podíváme na výstupní charakteristiky tranzistoru, zjistíme, že je jich více a závisí ještě na jednom proudu. Tomuto proudu se říká bázový. Tento proud se nastavuje pomocí rezistoru a můžeme pro něj sestavit následující rovnici:

Tedy po vyjádření:

Teď již známe vše k tomu, abychom určili pracovní bod zesilovače v klidovém stavu (tedy ve stavu kdy na vstup nepřivádíme žádný signál). Poté co přivedeme jakýkoliv signál na vstup se změní proud báze a tudíž i jeho pracovní bod. Tranzistor se otevře, resp. zavře a tím se změní napětí a tedy i výstupní napětí .

Výpočet vzorců zesilovače se společným emitorem

Vzorec pro výpočet kolektorového rezistoru zesilovače

Vzorec pro výpočet emitorového rezistoru zesilovače

Vzorec pro výpočet proudu báze

Vzorec pro výpočet odporu báze Rb1

Vzorec pro výpočet odporu báze Rb2

Vzorec pro výpočet zesílení

Přiklad výpočtu vzorců

, , , ,






Nedostatky

Hlavní nedostatek výše popsaného zapojení je v jeho teplotní nestálosti. Jelikož je tranzistor polovodičová součástka, je silně závislý na teplotě. Při změně teploty se mění jeho charakteristiky a tím i vlastnosti celého zesilovače. To je však silně nežádoucí a proto se snažíme do obvodu zavádět zpětnou vazbu, která bude tyto změny kompenzovat.

Stabilizace pomocí

Nejjednodušší zpětnou vazbu, kterou můžeme do obvodu zavést je rezistor (ten je již ve výše uvedeném obvodu). Při zahřívání se tranzistor začíná zamovolně více otevírat, což způsobuje větší proud a tedy i další zahřívání. Na rezistoru však tímto samovolným otevíráním vzniká větší úbytek napětí. Protože platí druhý kirchhoffův zákon, začne se zmenšovat napětí a proud zůstává konstantní.

Můstková stabilizace

Můstková stabilizace pracovního bodu tranzistoru.