Linux:Přehled základních příkazů: Porovnání verzí
Řádek 752: | Řádek 752: | ||
|} |
|} |
||
= |
=Vyhledávání= |
||
Pro vyhledávání se v Linuxu používají především dvě důležité aplikace [[Linux:find|find]] a [[Linux:grep|grep]]. Každá z nich plní svou specifickou funkci a jejich vzájemnou kombinací lze dosáhnout opravdu efektivních výsledků. |
Pro vyhledávání se v Linuxu používají především dvě důležité aplikace [[Linux:find|find]] a [[Linux:grep|grep]]. Každá z nich plní svou specifickou funkci a jejich vzájemnou kombinací lze dosáhnout opravdu efektivních výsledků. |
Verze z 24. 4. 2009, 07:35
Většina těchto příkazů je běžnou součástí linuxových distribucí. Přesto se vám ale může stát, že vám váš systém při pokusu o spuštění příkazu odpoví hláškou "command not found" (příkaz nebyl nalezen). Což může být zapříčiněno tím že příkaz je v adresáři ke kterému nemáte nastavenou cestu. Viz Linux:Adresářová struktura adresáře sbin
.
V takovém případě je řešením buď před spuštěním příkazu přidat cestu do proměnné PATH
stroj@user:~$ export PATH="$PATH:/sbin"
nebo zapsat spouštěný příkaz s plnou, nebo relativní cestou ke spustitelnému souboru
stroj@user:~$ /sbin/swapon
Pokud nevíte kde vlastně máte příkaz hledat, můžete použít k jeho vyhledání utilitu whereis
Čtení dokumentace
apropos |
prohledává u manuálových stránek sekce název (NAME) a popis (DESCRIPTION) | součást instalačního balíku man-db |
info |
utilita pro čtení hypertextové dokumentace ve formátu pro info | samostatný instalační balík info |
man |
utilita pro čtení manuálových stránek | součást instalačního balíku man-db |
whatis |
vypisuje popis manuálové stránky uvedený v sekci název (NAME) | součást instalačního balíku man-db |
Analýza souborů
file |
Utilita, která podle tzv. magického čísla identifikuje soubor | samostatný instalační balík file |
wc |
Utilita která počítá počet znaků, slov a řádků | součást instalačního balíku coreutils |
md5sum |
Utilita pro výpočet kontrolního součtu pro ověření identity souboru | součást instalačního balíku coreutils |
file -
wc - ( název utility je zkratkou z anglického word count = počet slov ) přečte buď standardní vstup nebo seznam souborů a pak generuje výstup, který obsahuje: počet znaků, počet slov, a počet řádků. V případě, že je v seznamu, nebo na vstupu více souborů, vypíše statistiku pro jednotlivé soubory + celkový souhrn.
user@stroj:~$ wc ideas.txt excerpt.txt 40 149 947 ideas.txt 2294 16638 97724 excerpt.txt 2334 16787 98671 total
První sloupec vypisuje počet řádků, druhý počet slov, a poslední počet znaků.
Novější verze wc rozlišují mezi počtem bytů a počtem znaků.
wc -l <názevsouboru> vypíše počet řádků wc -c <názevsouboru> vypíše bytů wc -m <názevsouboru> vypíše počet znaků wc -L <názevsouboru> vypíše délku nejdelšího řádku wc -w <názevsouboru> vypíše počet slov
md5sum - je utilita počítající a ověřující 128-bitové MD5 hashe. MD5 hash (neboli kontrolní součet) funguje jako kompaktní digitální otisk prstu souboru. Je velmi nepravděpodobné, že by se vyskytly dva neidentické soubory, které by měly stejný md5 hash (funkce MD5 sice byla již kryptograficky prolomena,viz [1], přesto je velmi málo nepravděpodobné, že by se v systému objevily dva soubory se stejným kontrolním součtem.
Při jakékoliv změně souboru se mění i kontrolní součet, proto se md5sum používá ke kontrole integrity souboru, např. po jeho přenesení po síti, pro ověření zda nebyl poškozen.
user@stroj:~$ md5sum nazevsouboru 76c6dafd6569222312357fdfdbace3e5 nazevsouboru
Pro kontrolu stačí porovnat řetězec s původním kontrolním součtem, který byl proveden před přenesením souboru, pokud oba řetězce souhlasí, je soubor nezměněný.
Výstup z md5sum může být uložen do souboru ve formátu nazevsouboru.md5 Následujícím příkazem porovnáte soubor se souborem nazevsouboru.md5
user@stroj:~$ md5sum -c nazevsouboru.md5 nazevsouboru: OK
Použití kontrolního součtu pro ověření shody u řetězce znaků ( Po jeho napsání stiskněte dvakrát po sobě kombinaci kláves CTRL+D ):
user@stroj:~$ md5sum textovyretezec1f129c42de5e4f043cbd88ff6360486f -
Utility pro práci se soubory
Pozn.: Tento přehled obsahuje také příkazy pro práci s adresáři, symbolickými linky, rourami a uzlovými body (zařízeními) , což jsou speciální typy souborů.
cd |
změní aktuální pracovní adresář | interní příkaz shellu |
cp |
kopíruje soubory a adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
dd |
kopírování souboru s konverzí | součást instalačního balíku coreutils |
install |
kopíruje soubory a nastavuje jejich atributy | součást instalačního balíku coreutils |
link |
vytváří "tvrdé" odkazy na soubor | součást instalačního balíku coreutils |
ln |
vytváří odkazy (linky) na soubory a adresáře, jak symbolické, tak pevné | součást instalačního balíku coreutils |
mkdir |
vytváří adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
mkfifo |
vytváří pojmenované roury FIFO | součást instalačního balíku coreutils |
mknod |
vytváří speciální soubory zařízení (uzlové body) | součást instalačního balíku coreutils |
mv |
přejmenovává a přesouvá soubory a adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
popd |
změní aktuální pracovní adresář a přidá ho do zásobníku | interní příkaz shellu |
pushd |
vrací do původního pracovního adresáře | interní příkaz shellu |
dirs |
vypisuje n-tou položku ze zásobníku zapamatovaných adresářů | interní příkaz shellu |
pwd |
vypíše absolutní cestu do aktuálního adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
rm |
ruší soubory | součást instalačního balíku coreutils |
rmdir |
ruší prázdné adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
shred |
bezpečně maže soubory (nejdříve přepíše jejich obsah) | součást instalačního balíku coreutils |
touch |
mění časové údaje souborů | součást instalačního balíku coreutils |
unlink |
ruší odkazy na soubor | součást instalačního balíku coreutils |
Použití příkazů pro práci s adresáři
Vytváření adresářů a výpis jejich obsahu..
mkdir
Původ názvu:
MaKe DIRectories
Syntaxe:
mkdir [parametry] jméno adresáře
mkdir Nový mkdir -m 755 Nový mikdir -v Nový
Popis:
Vytvoří adresář nebo adresáře, pokud již neexistují. Dále je možné přidat parametry jak v dlouhých názvech tak i jejich zkratkách.
Nepovinné parametry:
-m, --mode=MODE
Nastaví přístupová práva (podobně jako příkaz chmod)
-p --parents
Vytvoří rodičovské adresáře
-v --verbose
Vypíše hlášku pro každý vytvořený adresář
ls
Je to utilita pro výpis obsahu adresáře. Mezi nejčastěji používané volby patří:
-a vypíše všechny soubory (včetně skrytých souborů, tj. těch co začínají tečkou) -l aktivuje podrobný výpis vlastností jednotlivých souborů -t výpis souborů je setříděn podle času vytvoření souboru -r výpis je proveden v obráceném pořadí
Alias k tomuto příkazu dělá obvykle totéž, co volba ls -l
dir je pouhým synonymem příkazu ls
. Poněkud jsem nepochopil jeho existenci v systému, neboť jde o týž binární soubor, ovšem pod jiným názvem. Logické by mi přišlo, kdyby byl nalinkován tento binární soubor pevný odkazem.
tree je příkaz pro vypsání adresářového stromu. Bez parametrů vypíše adresářovou strukturu počínaje aktuálním adresářem.
- Příklad
$ tree -H -D > index.html
- Výstup bude formátován jako HTML stránka. Přesměrováním do souboru vznikne HTML stránka, u které lze klikat na názvy adresářů a souborů. Je-li přidán parametr "-D" je do výstupu zahrnuto také datum poslední modifikace.
- Užitečná utilita, máte-li na webu adresář s uloženými soubory a potřebujete pro něj vytvořit indexovou stránku.
Procházení adresářů
pwd (název vychází z anglického 'Print name of current Working Directory) má jedinou funkci - vypisuje celou cestu do aktuálního pracovního adresáře. Přesto, že existuje tento příkaz jako samostatná aplikace, váš shell může mít implementován vlastní variantu příkazu pwd.
cd je základní příkaz pro procházení mezi adresáři. Je-li zadán bez parametrů, automaticky přehodí uživatele do jeho domovského adresáře, který má nastaven v souboru /etc/passwd
.
chroot - je příkaz, kterým spustíte novou instanci shellu, která bude mít nastaven jako kořen adresář předaný příkazu chroot. Využívá se toho především při instalaci na nový disk, pro vytvoření odděleného prostředí.
Použití zásobníku zapamatovaných adresářů
Pro přecházení mezi adresáři lze využít i tzv. "zásobník zapamatovaných adresářů" a vestavěných příkazů shellu. Pracovním adresářem je pak vždy ten, který je první položkou zásobníku. Položky do zásobníku lze nejen přidávat nebo z něj odebírat, ale také u nich měnit pořadí a tím přecházet podle potřeby mezi pracovními adresáři. Z následujícího příkladu snad poznáte lépe jak to funguje a jaké příkazy se pro práci s ním používají.
user@stroj:~$ dirs ~ user@stroj:~$ pushd test user@stroj:~/test$ pushd test ~/test ~ user@stroj:/tmp$ pushd test /tmp ~/test ~ user@stroj:/tmp$ pushd +1 ~/test ~ /tmp user@stroj:~/test$ popd ~ /tmp user@stroj:~$ dirs ~ /tmp user@stroj:~$ popd /tmp user@stroj:/tmp$ popd bash: popd: directory stack empty
dirs - nemění aktuální pracovní adresář, pouze vypíše n-tou položku ze zásobníku zapamatovaných adresářů. Položky jsou počítané od nuly - ta, která je zároveň pracovním adresářem je vždy na nulté pozici. Při použití záporného znaménka se počítá pořadí položek obráceně, tj. od té co byla vložená jako první až k té co je zároveň pracovním adresářem. Na vlastní posloupnosti položek v zásobníku se tím však nic nemění. Bez udaného pořadí položky vypíše celý obsah zásobníku zapamatovaných adresářů.
user@stroj:~$ dirs +1
S příkazem lze zároveň použít parametr -l, který způsobí, že ve výpisu zásobníku budou znaky "~" (tilda) expandovány.
Příkaz pushd přidává do zásobníku další adresáře.
user@stroj:~$ pushd test
V tomto příkladu přidá do zásobníku adresář s názvem test
(neexistuje-li, skončí provádění příkazu oznámením chyby) a nastaví jej jako pracovní adresář.
user@stroj:~$ pushd +1
V tomto případě pushd změní pořadí položek v zásobníku tak, že n-tou položku (v našem případě předposlední položku) přesune dopředu a nastaví jako pracovní adresář. Rovněž u tohoto příkazu lze pro změnu pořadí položek v zásobníku použít opačného znaménka.
Příkazem popd se naopak položky ze zásobníku odstraňují.
user@stroj:~$ popd +1
Příkaz s volbou "+1" uvedený v příkladu odstraní n-tou položku ze zásobníku (v uvedeném příkladu druhou v pořadí). Pracovní adresář se přitom nemění. Je-li příkaz zadán pořadového čísla položky, nebo s pořadovým číslem "0", tak se ze zásobníku odstraní aktuální adresář, a aktivním pracovním adresářem se stane ten, co byl pozici "1". Rovněž u tohoto příkazu lze pro změnu pořadí položek v zásobníku použít opačného znaménka.
Kopírování, přesun a mazání souborů
Typ
! Význam
Pevné a symbolické odkazy v linuxu
Odkazy, (používá se také anglický výraz linky) jsou v unixových systémech dvojí povahy. Tzv. pevné a symbolické.
Pevné odkazy
- Jinak také tvrdé, umožňují používat pro jeden a týž soubor více jmen, aniž by jej bylo nutné kopírovat. Využívají zvláštního mechanismu, který spočívá v tom, že jména souborů jsou uchovávána odděleně od i-uzlů s daty. V každém i-uzlu je místo vlastního názvu uvedeno pouze jakési id. Vytvoříme-li nový pevný odkaz, tak se do tabulky s názvy souborů pouze přidá další položka odkazující na stejné id.
Symbolické odkazy (symlinky)
- Se používají mnohem častěji. Na rozdíl od odkazů pevných je lze aplikovat i na adresáře a soubory, a to i na jiné fyzické datové svazky. Symbolické odkazy totiž nejsou pouhým přidáním dalšího jména souboru, ale speciální soubory, které mají v datovém prostoru uloženo kam mají směřovat. Při jejich vytváření se nijak nekontroluje existence a dostupnost cílového objektu.
Důležité poznámky:
- Pevné odkazy lze vytvářet pouze v rámci jednoho fyzického diskového oddílu
- Nově vytvořený odkaz náleží stejnému uživateli co vlastní původní soubor, bez ohledu na to, kdo link vytvořil
- Nelze vytvořit pevný odkaz na adresář
- Pozor na adresování z adresáře připojeného symbolickým linkem. Příkaz
ls ../
nevypíše obsah adresáře v něm se nalézá symbolický link, ale adresáře v němž se nalézá přilinkovaný adresář
ln
Obslužný program pro vytvoření odkazu, příkaz je součástí balíku coreutils.
ln [options] existing-file new-link ln [options] existing-file-list directory
Souhrnné informace
Obslužný program ln vytváří implicitně pevné odkazy (hardlink). Pevný odkaz nelze prakticky odlišit od jména souboru. Na soubor se lze odkazovat pomocí jeho jména nebo jména pevného odkazu vytvořeného příkazem ln. Všechny pevné odkazy na soubor musejí být definovány v tomtéž souborovém systému jako samotný soubor. První formát příkazu ln můžete použít k vytvoření odkazu mezi existujícím jménem souboru a novým jménem. Druhý formát můžete použít k vytvoření odkazů existujících souborů do různých adresářů. Nové odkazy budou mít stejná jednoduchá jména jako původní soubory, ale budou mít jiná plná jména (tj. jména včetně cesty). Obslužný program ln můžete také použít k vytvoření symbolických odkazů. Na rozdíl od pevného odkazu může symbolický odkaz existovat v jiném souborovém systému. Také platí, že symbolický odkaz může spojovat soubor s adresářem.
Argumenty
Argument existing-file je jméno souboru, ke kterému chcete definovat nový symbolický odkaz. Argument new-link představuje jméno celé cesty k novému odkazu. Když vytváříte symbolický odkaz, můžete jako argument existing-file použít jméno adresáře; jinak se jméno adresáře použít nemůže. V druhém formátu představuje argument existing-file-list cesty k obyčejným souborům, pro které se má vytvořit nový odkaz. Obslužný program ln nastaví nové odkazy tak, že se objeví v adresáři uvedeném prostřednictvím argumentu directory. Jednoduchá jména souborů v adresáři definovaném argumentem directory jsou stejná, jako jednoduchá jména souborů definovaná seznamem existing-file-list.
Volby
-backup (-b) - Když má obslužný program ln zrušit některé soubory, pak je po zadání volby -b bude zálohovat (na konec jména souboru se přidá znak ~). Tato volba funguje pouze s volbou -force.
-force (-f) - Normálně platí, že program ln nevytváří nový odkaz, pokud již nějaký odkaz new-link existuje. Po zadání volby -f se odkaz new-link před vytvořením nového odkazu zruší. Když se navíc použije volba -backup, pak se před zrušením odkaz new-link zálohuje.
-interactive (-i) - Jestliže odkaz new-link existuje, bude po zadání této volby program ln chtít potvrdit jeho zrušení. Pokud jako odpověď zadáte y nebo yes, pak se existující odkaz před vytvořením nového odkazu zruší. Jestliže jako odpověď zadáte n nebo no, nový odkaz se nevytvoří.
-symbolic (-s) - Po zadání této volby se vytvoří symbolický odkaz. Když volbu -s použijete, pak argumenty existing-file a new-file mohou obsahovat jména adresářů a navíc mohou být v různých souborových systémech.
Příklady
Takto vytvoříme odkaz mezi souborem memo2 v adresáře /home/vasek/matematika a pracovním adresářem. Odkaz se objeví jako memo2 (bude mít stejné jméno souboru v pracovním adresáři).
$ ln /home/vasek/matematika/memo2
Další příklad vytvoří odkaz na tentýž soubor. Nyní se bude nový odkaz jmenovat new_memo a opět bude umístěn v pracovním adresáři.
$ ln /home/vasek/matematika/memo2 new_memo
V dalším příkladu vytvoříme odkaz, který vytvoří jméno souboru v jiném uživatelském adresáři. Když má uvedený příkaz fungovat, musíte mít právo zapisovat a prohlížet daný adresář, ve kterém se má nový odkaz vytvořit. Když jste vlastníkem souboru, můžete použít obslužný program chmod a dát druhému uživateli právo do souboru zapisovat.
$ ln /home/vasek/matematika/memo2 /home/tomino/new_memo
V předposledním příkladu vytvoří k existujícímu souboru symbolický odkaz nazvaný jako memo3. Vytvoří jej v adresáři /home/vasek/matematika. Symbolický odkaz je v jiném souborovém systému /tmp. Pomocí příkazu ls -l se zobrazí informace o vytvořeném symbolickém odkazu.
$ pwd /home/vasek/matematika $ ln -s memo3 /tmp/memo $ ls -l /tmp/memo lrwxrw.rwx l vasek pubs 7 Jul 26 12:25 /tmp/memo -> memo3
V posledním příkladu se příkaz poukusí vytvořit symbolický odkaz nazvaný jako memo1 k souboru memo2. Protože soubor memo1 existuje, program ln odkaz odmítne vytvořit. Když použijete volbu -interactive, program ln se vás zeptá, zda chcete existující soubor memo1 nahradit symbolickým odkazem. Když odpovíte yes nebo y, symbolický odkaz se vytvoří a původní soubor memo1 se zruší.
$ ls -l memo? -rw-rw-r-- l vasek group 335 Jul 28 15:55 memo1 -rw-rw-r-- l vasek group 825 Jul 28 15:56 memo2 $ ln --symbolic memo2 memo1 ln: memo1: File exists $ ln --symbolic --interactive memo2 memo1 ln: replace ´memo1´? y $ ls -l memo? -rwxrwxrwx l vasek group 5 Jul 28 15:56 memo1 -> memo2 -rw-rw-r-- l vasek group 825 Jul 28 15:56 memo2
Poznámky
Pevný odkaz představuje záznam v adresáři odkazující na soubor. Operační systém vytvoří první odkaz na soubor, když jej například vytvoříte pomocí editoru, jiného programu nebo přesměrovaného výstupu. Další odkazy na soubor můžete vytvářet pomocí příkazu ln a rušit je můžete pomocí příkazu rm. Když chcete zjistit, kolik odkazů na daný soubor existuje, zadejte příkaz ls -l.
Když představuje argument new-link jméno existujícího souboru, program ln nový odkaz nevytvoří (pokud ovšem neuvedete volbu -force nebo při volbě -interactive nezadáte odpověď yes).
Symbolické odkazy můžete používat bez ohledu na souborový systém a také je můžete používat pro adresáře. Když použijete příkaz ls -l a v adresáři existuje symbolický odkaz, pak se o něm zobrazí informace. Obslužný program ln zobrazí za jménem odkazu znaky -> a za nimi zobrazí jméno odkazovaného souboru.
link - je příkaz pro vytvoření pevného linku. Lze jej nahradit použitím příkazu ln
.
readlink
unlink
touch
Obslužný program pro aktualizaci času poslední modifikace souboru.
Syntaxe
touch [volby] file-list
Souhrnné informace
- Obslužný program aktualizuje čas poslední modifikace souboru. Čas můžete specifikovat v příkazovém řádku. Nejčastěji se program touch používá ve spojení s programem make.
Argumenty
- Argument file-list obsahuje seznam jmen souborů, pro které se má nastavit čas poslední modifikace.
Volby
- Jestliže se nezadá volba -c, vytvoří program touch ty soubory uvedené v seznamu file-list, které neexistují. Pokud se program touch pustí bez voleb -d nebo -t, použije se aktuální datum a čas.
- --date datestring nebo -d datestring
- Po zadání volby -d se čas poslední modifikace souboru nastaví podle stanovených hodnot v řetězci datestring. Pro řetězec datestring je povolena většina známých formátů. Pokud řetězec datestring neobsahuje některé komponenty, doplní se podle aktuálních hodnot. Tato volba nesmí být použita s volbou -t
- --no-create nebo -c
- Pokud soubory uvedené v seznamu file-list neexistují, tak s touto volbou nebudou ani vytvořeny.
- -t nnddhhmm[cc[yy]][.ss]
- Pomocí volby -t se soecifikuje čas.
- nn - specifikuje měsíc (01-12)
- dd - specifikuje den (01-31)
- hh - specifikuje hodinu (00-23)
- mm - specifikuje minuty (00-59)
- yy - je nepovinná a určuje poslední dvě cifry z roku.
- cc - může být také zadáno století, ale pokud je zadána položka yy
- .ss - volitelný parametr určuje sekundy v intervalu (00-59); tato položka musí být od ostatních oddělena tečkou. Kterákoli z volitelných položek bude nahrazena, pokud bude tečka chybět. Nesmí být použito s volbou -d
- Pomocí volby -t se soecifikuje čas.
- -time==atime nebo -time=access nebo -a
- Jestliže se zada volba -a, bude se aktualizovat pouze čas posledního přistupu k souboru a čas poslední modifikace zůstane nezměněn
- -time==mtime nebo -time=modify nebo -a
- Jestliže se zada volba -m, bude se aktualizovat pouze čas poslední modifikacek souboru a čas posledního přistupu zůstane nezměněn
Příkazy pro práci se speciálními soubory
mkfifo - je utilita, kterou se vytváří speciální typ souboru - tzv. pojmenovaná roura - FIFO (zkratka z angl. First In - First Out)
mknod - je utilita, kterou se vytváří speciální zařízení. Zařízení jsou identifikována major a minor číslem]]
Každý uzlový bod zařízení v linuxovém systému je adresován tzv. major a minor číslem. mknod je utilita, kterou se tyto uzlové body vytvářejí. Co vlastně tato čísla znamenají?
Hlavní (major) a vedlejší (minor) číslo zařízení souvisí s identifikací zařízení jádrem. Jádro má číslovanou sadu řadičů (controller), a ty zastupují jednotlivé hardwarové sběrnice. Hlavní číslo - major number je číslo řadiče na kterém je "zavěšeno" hardwarové zařízení. Vesměs je to dáno jeho typem. Např. disky mají hlavní číslo 8, kdežto CD či DVD mechaniky 21 atp. Vedlejší číslo - minor number pak určuje pořadové číslo zařízení.
Příklady, jak je vlastně určeno hlavní a vedlejší číslo můžete najít také v kapitole Adresářová struktura
Informace o hlavních a vedlejších číslech zařízení můžete najít ve zdrojáku linuxového jádra, máte-li je nainstalováno včetně Dokumentace. A to v souboru /usr/src/linux/Documentation/devices.txt
(v případě že váš symlink /usr/src/linux ukazuje na adresář se zdrojovým kódem jádra).
Čtení a úprava obsahu souborů
more |
Prohlížení obsahu souborů | součást instalačního balíku util-linux | |
less |
Podobná funkčnost jako u příkazu more. Má však při čtení souboru mnohem větší možnosti, neboť umožňuje vyhledávat podle vzorků, využívat posunu oběma směry aj. | je dostupný jako samostatný instalační balíček less. | |
head |
Vypisuje začátek souboru | Výstup částí souborů | součást instalačního balíku coreutils |
tail |
Vypisuje konec souboru | součást instalačního balíku coreutils | |
split |
Rozdělí soubor soubor na části dané numericky danou velikostí | součást instalačního balíku coreutils | |
csplit |
Rozdělí soubor v místech udaných kontextem (řetězec) | součást instalačního balíku coreutils | |
cat |
Spojí soubory do jednoho výstupu | Modifikace obsahu souborů (spojování, číslování..) | součást instalačního balíku coreutils |
tac |
Spojí soubory do jednoho výstupu v obráceném pořadí | součást instalačního balíku coreutils | |
nl |
Přidá k výpisu číslování řádků | součást instalačního balíku coreutils | |
od |
Vypíše obsah souboru v jiném formátu, výchozí je oktálové kódování | součást instalačního balíku coreutils | |
fmt |
Formátování obsahu souborů | součást instalačního balíku coreutils | |
pr |
součást instalačního balíku coreutils | ||
fold |
součást instalačního balíku coreutils | ||
uniq |
Operace na tříděných souborech | součást instalačního balíku coreutils | |
sort |
součást instalačního balíku coreutils | ||
ptx |
součást instalačního balíku coreutils | ||
comm |
součást instalačního balíku coreutils | ||
tsort |
součást instalačního balíku coreutils | ||
cut |
Operace na polích řádky | součást instalačního balíku coreutils | |
paste |
součást instalačního balíku coreutils | ||
join |
součást instalačního balíku coreutils | ||
tr |
Operace na znacích | součást instalačního balíku coreutils | |
expand |
součást instalačního balíku coreutils | ||
unexpand |
součást instalačního balíku coreutils |
Příkazy informačního charakteru
df |
vypisuje celkové volné místo na disku (blokovém zařízení) | součást instalačního balíku coreutils |
dir |
vypisuje obsah adresáře stejně jako příkaz ls -l |
součást instalačního balíku coreutils |
du |
vypisuje využití diskového prostoru (adresáře) | součást instalačního balíku coreutils |
ls |
vypisuje obsah adresáře | součást instalačního balíku coreutils |
readlink |
vypíše na standardní výstup pouze cíl symbolického linku | součást instalačního balíku coreutils |
tree |
vypsání struktury adresářového stromu | samostatný instalační balík tree |
vdir |
vypisuje obsah adresáře stejně jako příkaz ls -al |
součást instalačního balíku coreutils |
Příkazy pro zjišťování množství obsazeného prostoru
Příkaz du oznamuje diskovou kapacitu alokovanou soubory, adresáři a podobně.
du [-abcklsxDLS] [--all] [--total] [--count-links] [--summarize] [--bytes] [--kilobytes] [--one-file-system] [--separate-dirs] [--dereference] [--dereference-args] [cesta...]
Příkaz pro každý zadaný argument vypíše diskovou kapacitu, kterou objekt adresovaný argumentem zabírá. Implicitně se velikost vypisuje v KB. Definujeme-li proměnnou prostředí POSIXLY_CoRRECT, bude se informace vypisovat v 512bajtových blocích. Příkaz akceptuje následující volby:
- -a nebo --all
- Kapacita se bude vypisovat pro jednotlivé soubory, ne pouze pro celé adresáře
- -b nebo --bytes
- Velikost se bude oznamovat v bajtech
- -c nebo --total
- Vypíše se celková kapacita získaná součtem kapacit jednotlivých zpracovaných argumentů. Volba se používá tehdy, pokud nás zajímá např. kapacita adresáře vyjma některých souborů. Celková kapacita se vypisuje jako poslední položka pod označením total
- -k nebo --kilobytes
- Informace se vypisuje v KB místo 512bajtových bloků. Touto volbou přebíjíme nastavení učiněné proměnnou POSIXLY_CORRECT.
- -l nebo --count-links
- Vypíše velikost i opakujících se (jako tvrdé odkazy) souborů
- -s nebo --summarize
- Pro každý zadaný argument se vypíše pouze celková hodnota
- -x nebo--one-file-system
- Adresáře, které se fyzicky nacházejí v jiném systému souborů, se nezpracovávají
- -D nebo--dereference-args
- Symbolické odkazy uvedené jako argumenty se rozvinou a zpracuje se položka, na kterou symbolický odkaz ukazuje, místo vlastního symbolického odkazu. Ostatní symbolické odkazy nejsou touto volbou dotčeny. Význam spočívá ve snadném zjištění alokovaného diskového prostoru známými adresáři, do kterých se dostáváme nejčastěji přes symbolické odkazy (např. /usr/tmp)
- -L nebo --dereference
- Podobně jako -D se rozvinou symbolické odkazy. Rozdíl je v tom, že se rozvíjejí všude a ne jenom v argumentech.
- -S nebo --separate-dirs
- Vypočte a oznámí se velikost každého adresáře a podadresáře zvlášť.
Příkazem df zjišťujeme obsazenou a volnou diskovou kapacitu na jednotlivých fyzických systémech souborů.
df [-aikPv] [-ttyp] [-xtyp] [-all] [--inodes] [--type=typ] [--exclude-type=typ] [--kilobytes] [--portability] [cesta...]
Příkaz vypisuje informace o systému souborů pro každý ze zadaných argumentů. Neuvedeme-li žádný, vypíší se informace o všech aktuálně připojených systémech souborů. Implicitně se údaje uvádějí v KB; pokud však definujeme proměnnou prostředí POSIXLY_CORRECT, vypisují se údaje v 512bajtových blocích. Pokud je argumentem úplné jméno speciálního souboru diskového zařízení s připojeným systémem souborů, potom se vypíší informace o tomto systému souborů místo systému souborů, ve kterém se odkazovaný speciální soubor nachází (zpravidla kořenový systém souborů). GNU implementace příkazu df neumí vypisovat informace o nepřipojených discích. A to proto, že provedení této operace je systémově závislé a GNU df by se špatně přenášelo na různé systémy. Příkaz df rozpoznává tyto volby:
- -a nebo -all: Do výpisu se zahrnou i ty systémy souborů, které mají 0 bloků. Tyto systémy souborů se implicitně ignorují. Jde zpravidla o pomyslné systémy souborů se speciálním významem (např. vstupní body pro automount).
- -i nebo --inodes
- Místo informace o obsazených a volných blocích se vypisuje informace o obsazených a volných i-uzlech
- -k nebo --kilobytes
- Informace se vypisuje v KB místo 512bajtových bloků. Touto volbou přebíjíme nastavení učiněné proměnnou POSIXLY_CORRECT.
- --no-sync: Před čtením z disku se neprovádí operace sync. V systémech s velkým množstvím disků tak příkaz skončí dříve.
- -P nebo --portability
- Výstup bude ve formátu podle normy POSIX. Vypadá jako implicitní tvar, ale informace o jednom každém systému souborů se vypíše právě na jeden řádek. V implicitním tvaru se totiž pro lepší čitelnost se jméno připojovaného disku od ostatních informací oddělí novým řádkem tehdy, pokud je delší než 20 znaků (typické pro vzdálené disky, kde je i jméno počítače).
- --sync
- Před zjišťováním údajů z disků se provede operace sync. Tím získáme aktuální údaje, ale v systémech s veklým počtem disků může tato operace trvat poměrně dlouho.
- -ttyp nebo type=typ
- Do výpisu se zahrnou jenom ty systémy souborů, které jsou zadaného typu. Více typů můžeme zadat více volbami -t. Na místě typu se může vyskytnout některý z následujících (seznam je nutně neúplný)
- nfs: Systém vzdáleně (z jiného počítače po síti) připojovaných disků.
- ext2: Jeden ze základních systémů souborů pro ukládání dat na disk používaný Linuxem.
- msdos: Systém souborů v oblasti MS-DOSu
- -xtyp nebo --exclude-type=typ
- Do výpisu se nezahrnou systémy souborů vyjmenovaných typů. Více typů zadáváme více volbami -x. Implicitně se vypisují všechny systémy souborů.
- -v
- Volba se v GNU implementaci df ignoruje. Používá ji Systém V.
df vypíše jména právě připojených disků/oddílů, jejich velikost celkovou/užitou/zbývající/ v procentech a adresáře, do nichž jsou disky/oddíly připojeny
df jméno_souboru zobrazí to samé jako samotné df, ale jen pro disk/oddíl, na kterém leží soubor zadaného jména
df -T vypíše i typy zobrazovaných svazků (ext3,proc)
df -a ukáže i oddíly s nulovou fyzickou velikostí jako jsou proc, dev.
Jdou i kombinace df –aT atd.
Příkazy pro správu přístupových práv
chgrp |
změní vyjmenovaným souborům skupinu vlastníků | součást instalačního balíku coreutils |
chmod |
změní přístupová práva k souborům | součást instalačního balíku coreutils |
chown |
změní vyjmenovaným souborům vlastníka, případně i skupinu | součást instalačního balíku coreutils |
Nástroje pro archivaci
Pozn.: Archivační nástroje v linuxu na rozdíl od těch které se obvykle používají v MS Windows, nemusí nutně provádět také kompresi. Proto je tabulka rozdělena.
afio |
archívy kompatibilní se cpio přenositelné mezi unixovými systémy |
ar |
archivační nástroj ze kterého vyšel tar |
cpio |
vytváří archívy přenositelné mezi unixovými systémy |
pax |
nástroj zastřešující různé archivační a komprimační nástroje. Umožňuje používat parametry pro kompresi archívu. |
tar |
původně nástroj pro archivaci na pásku. Umožňuje používat parametry pro kompresi archívu. |
arj |
|
gzip |
|
gunzip |
|
bzip2 |
kompresní nástroj používající při kompresi Burrows-Wheeler transformaci a Huffmanův kompresní algoritmus |
p7zip |
kompresní nástroj používající kompresní algoritmus LZMA |
unrar |
dekompresní nástroj používající proprietární dekompresní algoritmus podobný LZMA |
unzip |
dekompresní nástroj pro zip archívy |
zip |
kompresní nástroj používající kompresní algoritmus LZW |
Vyhledávání
Pro vyhledávání se v Linuxu používají především dvě důležité aplikace find a grep. Každá z nich plní svou specifickou funkci a jejich vzájemnou kombinací lze dosáhnout opravdu efektivních výsledků.
Kromě nich lze také použít při hledání i některé pomocné utility jako jsou locate, whereis nebo which
find |
prohledává adresářovou strukturu a výstup filtruje prostřednictvím vzorků | součást instalačního balíku findutils |
grep |
vyhledává vzorky v obsahu souborů | samostatný instalační balík grep |
whereis |
vyhledává příkaz a s ním související zdrojové a manuálové stránky v nastavených cestách | součást instalačního balíku util-linux |
which |
prohledává nastavené cesty a zjišťuje zda příkaz volá samostatnou utilitu | součást instalačního balíku debianutils |
locate |
vyhledává soubory pomocí vzorků v pomocné databázi | samostatný instalační balík locate |
Hledání souborů podle vzorků a vlastností
find vždy prochází celou větev adresářové struktury, která začíná udanou cestou. Přitom hledá ty soubory (i adresář je souborem), které splňují zadané podmínky. Najde-li takové, pak může nad těmito nalezenými soubory provádět různé operace - počínaje vypsáním informace o jejich umístění, po spouštění nejrůznějších skriptů. find má ohromné množství parametrů, proto doporučuji studovat pro náročnější nasazení jeho manuálovou stránku. Následujících příklady pouze demonstrují nejčastější možnosti použití a popisují jak vlastně find pracuje.
user@stroj:~$ find
Příkaz bez parametrů vypíše seznam všech souborů a adresářů v aktuálním adresáři, a to rekurzívně - tedy i vnořené adresáře a soubory.
user@stroj:~$ find /etc
Prvním, nepovinným parametrem je výchozí adresář pro prohledávání. V následujících příkladu, kdy má find za úkol najít soubor s názvem soubor.txt
jej vynechám. Bude se tedy prohledávat pouze adresář ve kterém právě jsem. Pokud find soubor najde, pak k němu vypíše plnou cestu. Pokud ne, nevypíše nic.
user@stroj:~$ find -name soubor.txt
V následujícím příkladu má za úkol vypsat všechny soubory, jejichž název končí txt. Povšimněte si, že hledaný vzorek je uzavřen do uvozovek, a znak hvězdičky (*) umožňuje tzv. "globbing", tj. že vzorku vyhoví všechny názvy které na řetězec txt končí.
user@stroj:~$ find -name "*txt"
Vyhledání jen souborů typu adresář - directory.
user@stroj:~$ find -type d
A nyní moje oblíbené použití. Jak už bylo zmíněno, s nalezenými soubory je možno pracovat dále tak, že jsou předhozeny nějakému jinému příkazu. V našem případě jsou všechny soubory typu soubor (file) s plnou cestou předány (přes dvojici složených závorek) k dalšímu zpracování příkazu chmod, který jim nastaví práva na 664. Příkaz je nutné ukončit středníkem, který musí být "escapován" obráceným lomítkem (jinak by se jej pokoušel brát jako součást vloženého příkazu). A složené závorky je vhodné uzavřít do jednoduchých uvozovek, pro případ, že by se mezi nalezenými vzorky vyskytly některé s mezerou. Během akce se pak postupně nahrazují výsledky hledání.
user@stroj:~$ find -type f -exec chmod 664 '{}' \;
Na závěr ve stručnosti ještě několik nejčastějších příkladů použití:
user@stroj:~$ find -name "*~" -exec rm -i '{}' \;
Smaže záložní kopie - soubory jejichž název končí vlnovkou. Pro sichr tam je parametr -i, který znamená, že každé mazání budeme muset potvrzovat zvlášť.
user@stroj:~$ find -type f -exec fgrep -Hn kolo '{}' \;
Vyhledá "kolo" v obsahu všech souborů v aktualním adresáři a výsledek vytiskne ve formátu: cesta_k_souboru:cislo_radky:nalezeny_retezec
user@stroj:~$ find /moje/zalohy -type f -ctime +30 -exec rm -f '{}' \;
Projede adresář zalohy a smaže tam všechny soubory (type -f), které jsou staré víc než 29 dní.
locate funguje podobně jako find ovšem pracuje mnohem rychleji, protože eprohledává souborový systém, ale databázi. Tu je ovšem třeba udržovat aktuální. Aktualizaci databáze pro locate však smí spouštět pouze superuživatel - root. Abyste ji nebylo nutné provádět ručně, lze využít cron, nebo - pokud vypínáte počítač - anacron.
root@stroj:~# updatedb
user@stroj:~$ locate mdadm.conf /etc/mdadm/mdadm.conf /usr/share/doc/mdadm/examples/mdadm.conf-example /usr/share/man/man5/mdadm.conf.5.gz /var/lib/dpkg/info/mdadm.conffiles /var/lib/dpkg/info/mdadm.config /var/lib/mdadm/mdadm.conf-generated
whereis prohledává cesty se spustitelnými soubory, zdrojové soubory a manuálové stránky. Viz příklad:
user@stroj:~$ whereis find find: /usr/bin/find /usr/X11R6/bin/find /usr/bin/X11/find /usr/share/man/man1/find.1.gz
První tři údaje ve výpisu jsou odkazy spustitelné (binární) soubory, zatímco ten poslední je na manuálovou stránku.
which prohledává pouze cesty se spustitelnými soubory. Když zjistí, že příkaz volá samostatnou utilitu zobrazí její plnou cestu:
user@stroj:~$ which find /usr/bin/find
Hodí se, když se nám zdá, že program nedělá to, na co jsme zvyklí. Takto můžeme zjistit, že se nám spouští něco jiného. Je to ale dost raritní situace. O něco výše u příkladu použití příkazu whereis jste si mohli povšimnout, že find bydlí ve třech různých lokacích, pochopitelně je pak pro nás docela zajímavé, který (angl. which) z nich se vlastně spouští, pokud ho zavoláte bez plné cesty. Příkaz which má volitelný parametr -a, který vypíše všechna umístění zadaného příkazu.
user@stroj:~$ which -a whereis /usr/bin/whereis /usr/bin/X11/whereis
Vyhledávání vzorků v souborech
grep - Na rozdíl od příkazu find neprochází adresářovou strukturu, ale obsah předaných souborů. Ty můžeme předat buď najednou, jako seznam na příkazovém řádku, nebo pomocí vzorku. Jenže při větším počtu souborů narazíme na omezení příkazové řádky. Pak je vhodnější jej použít v kombinaci s příkazem find, navíc tím získáme možnost sofistikovaněji předávat soubory podle dalších podmínek.
Vyhledávání uživatelů
Vyhledávání v instalačních balíčcích
Informativní příkazy
fuser |
Identifikuje běžící procesy které se souborem či soketem právě pracují. Užitečné, když nejde odpojit disk z důvodu, že ho používá nějaký program, a vy nevíte který. | samostatný instalační balík psmisc |
lsof |
Vypisuje seznam otevřených souborů. Podobně jako pomocí fuser lze pomocí této utility zjistit který proces s tímto souborem právě pracuje. | samostatný instalační balík lsof |
Administrace uživatelů
who |
výpis přihlášených uživatelů | součást instalačního balíku coreutils |
finger |
samostatný instalační soubor finger | |
su |
spuštění subshellu s jiným UID/GID nebo změna na superuživatele | součást instalačního balíku login |
Systémové informace
whoami |
výpis uživatelského jména asociovaného s aktuálním efektivním ID | součást instalačního balíku coreutils |
groups |
výpis skupin, kterých je zadaný uživatel členem | součást instalačního balíku coreutils |
id |
zobrazení aktuálního reálného a efektivního UID/GID | součást instalačního balíku corelinux |
tty |
tisk jména terminálu | součást instalačního balíku coreutils |
uptime |
součást instalačního balíku procps | |
uname |
tisk systémových informací | součást instalačního balíku coreutils |
dmesg |
součást instalačního balíku util-linux | |
free |
součást instalačního balíku procps | |
vmstat |
součást instalačního balíku procps | |
top |
součást instalačního balíku procps | |
hostname |
samostatný instalační balík hostname |
Správa procesů
nohup |
spuštění příkazu tak, aby mohl pokračovat i po odhlášení uživatele | součást instalačního balíku coreutils |
ps |
součást instalačního balíku procps | |
kill |
vysílá signály k běžícímu procesu | součást instalačního balíku procps |
pgrep |
součást instalačního balíku procps | |
pidof |
součást instalačního balíku sysvinit-utils | |
killall |
součást instalačního balíku psmisc |
Příkazy pro práci s jádrem
depmod |
výpis závislostí modulu | součást instalačního balíku module-init-tools |
insmod |
přidání modulu do běžícího jádra | součást instalačního balíku module-init-tools |
lsmod |
výpis modulů zavedených v jádře | součást instalačního balíku module-init-tools |
modprobe |
přidání modulu do běžícího jádra, včetně na něm závislých modulů | součást instalačního balíku module-init-tools |
modinfo |
informace o modulu | součást instalačního balíku module-init-tools |
rmmod |
odstranění modulu z běžícího jádra | součást instalačního balíku module-init-tools |
Různé
dircolors |
vypíše příkaz, kterým lze nastavit proměnnou prostředí LS_COLOR | součást instalačního balíku coreutils |
echo |
vypisuje obsah proměnných na standardní výstup | součást instalačního balíku coreutils |
fakeroot |
spouští příkaz takovým způsobem, že u něj simuluje superuživatelská práva | samostatný instalační balík fakeroot |
chroot |
vytvoří pro spuštěný příkaz z aktuálního adresáře kořenový adresář | součást instalačního balíku coreutils |
sync |
vyprázdní buffery I/O cache filesystému | součást instalačního balíku coreutils |