Maturitní otázky z literatury/Antika

Šablona:Maturitní otázky z literatury Jako antika je označováno dlouhé období evropského starověku, v němž dominovaly státy okolo Středozemního moře – Řecko a Řím. Za její počátek je považován vznik archaické řecké civilizace (resp. prvními písemnými záznamy Homérovy poezie) (8. - 7. století př. n. l.); jejím koncem pak je kolaps Římské říše a začátek středověku (mezi 3. a 6. stoletím n. l.).

Antické Řecko

V literatuře se objevuje nový typ autorství – např. Homér se nepovažoval za autora v dnešním slova smyslu, chápal se spíše za zprostředkovatele múz (epické autorství).

Posun od konceptu všudypřítomných bohů ("partie šachů" s vojáky při Trójské válce popisované Iliadou či nástrahy při Odysseově putování) k edukativním hrdinům (buďte chytrý jako tento, lstivý jako tamten…) i ryze světským, primárně zábavným, žánrům (komediím).

Archaické období

Řekové již umí psát (písmo přejali od Féničanů).

• Homér
  • Žil asi v 8. století př. n. l.

• • Ilias
    • Hrdinský epos, zpracovávající epizodu z Trójské války.
    • Hlavním hrdinou je Achilles, polobůh a pověstný válečník na straně Achájců, který v souboji zabije Hektora, vrchního velitele Trójanů. Posléze je sám zabit, když jej v bitvě zradí pata (známá Achillova pata), jediné zranitelné místo jeho těla.
    • Ilias je nejstarším zachovalým dílem evropské literatury.

• • Odysseia
    • Epická báseň popisující návrat Odyssea, Ithackého krále, z Trójské války. Ten nakonec trvá dlouhých 12 let, během nichž Odysseus zažívá mnohé útrapy a dobrodružství.
    • Odysseia je tradičně připisována Homérovi, moderní výzkumy však naznačují, že byla napsána přibližně o 50 až 100 let později.
    • Přestože význam díla (na evropskou kulturu, řeckou mytologii…) je značný, je nižší než u básně Ilias.
  • Iliada a Odysseia nejsou ve skutečnosti originálními díly, jde o nová zpracování starých vyprávění (pocházejících z 11. - 12. stol. př. n. l.).

• Hésiodos
  • Žil v 7 století př. n. l.
  • O původu bohů (v řečtině Theogonia)
    • Nejstarší ucelené podání řecké mytoogie, představuje jednotlivé generace bohů a jejich příbuzenské vztahy.
    • Hlavní pramen pro studium řecké mytologie.
  • Práce a dny
    • Naučná báseň, která líčí, jak by měl rolník správně žít a pracovat.
    • Zasazuje výklad mytologického rámce, obsahuje mýty o Prométheovi a o Pandořině skříňce.

• Sapfó
  • Žila asi v 7. století př. n. l.
  • Byla jedinou významnou ženskou autorkou tehdejší doby.
  • Psala milostné lyrické básně.

• Anakreón
  • Žil v šestém století př. n. l.
  • Jako básník působil na dvorech tyranů řeckých městských států, psal nevázanou poezii o užívání si "vína, žen a zpěvu".

• Ezop
  • Žil asi v 6. století př. n. l.
  • Bajky
    • Krátké příběhy, většinou se zvířaty či rostlinami, které přebírají lidské vlastnosti. Na konci následuje krátké shrnutí celého příběhu, poučení, o čem příběh byl a co si z něj má čtenář odnést.
    • Na rozdíl od Homérských eposů (kterým porozumět se považovalo za špičkové vzdělání) jsou tyto příběhy jednoduché a přístupné obyčejným lidem (Ezop byl pravděpodobně sám propuštěný otrok).

Attická doba

Podle attiky okolí Athén.

Filosofie

• Sokratés
• Platón
• Aristotelés

Řecké drama se vyvinulo z průvodu a chóru pěvců na Dionýsových slavnostech. Chór byl veden/doplňován protagonistou, pro nějž byly psány první hry, postupně se k němu postupně přidali i další herci. Bylo chápáno jako obřad - tím se liší od římského, jehož úkolem bylo jen bavit diváky.

Většinou hry následovaly jako 3 tragédie a 1 komedie ("odpočinkový program") za sebou.

Tragédie

• Aischylos (525 - 456 př. n. l.) ["Oresteia", "Sedm proti Thébám", "Spoutaný Prométheus"]
• Sofokles (496 - 406 př. n. l.) ["Král Oidipus", "Antigona"]
• Euripides (asi 480 - 406 př. n. l.) ["Médea"]

Komedie

• Aristofanes (445 - asi 386 př. n. l.) [komedie "Ptáci", "Vosy", "Žáby" apod.]

Rétorika

• Démosténés - filipiky, proti Filipovi Makedonskému

Historikové

• Hérodotos ["Dějiny" - velká literární hodnota, nejsou ovšem přesné, Hérodotos do dějin zahrnuje i např. báje. Označován jako "otec dějepisu.]
• Thukydidés ["Dějiny Peloponéské války" - pojetí dějepisu seriózním, vědeckým způsobem]

Helénistická doba

Šíření řecké kultury na nová území.

Vznik politické satiry - nový typ komedie Autoři:

• Longos ["Daphnis a Chloé"]
• Lukianos
• Menandros [komedie "Čí je to dítě"]

Řím

Raná doba

• Titus Maccius Plautus [2. stol. př. n. l.; Autor komedií, byly určeny zejména nižším vrstvám. Od toho se v nich často vyskytují např. otroci jako kladní hrdinové. "Chlubný voják", "Komedie o hrnci"]

Klasická doba

Často nazývána "zlatá" pro množství autorů a děl.

řečnictví

• Marcus Tullius Cicero řečník, jeho latina je vzor správné latiny.

historické

• G. I. Caesar: (-100 - -44) ["Zápisky o válce galské", "Zápisky o válce občanské"]
• Titus Livius historik

Poezie

• Publius Ovidius Naso ["Proměny" - soubor příběhů, ve kterých se různé věci proměňují (např. Filemon a Baucis, věrní manželé, se promění ve stromy),proměny = metamorfózy. Všechny příběhy spojuje motiv přeměny. Nejčastější je milostný motiv.
• "Umění milovat", "Listy milostné"] - zde dává rady mužům i ženám jak lásku najít a udržet si ji. Rady mužům ´"Ars Amatoria"
• Publius Vergilius Maro ["Aeneis" - o prchání hrdiny (se synem a otcem) z obležené Tróje. "Bukolika" "Georgika"]
• Horatius Flaccus ["Satiry" - kritizuje vady lidského charakteru.]

Pozdní doba

• Seneca [Učitel Neronův. "Faidra"]
• Tacitus [Historik: "Dějiny", "Letopisy", "Germanium"]
• Martialis [Epigramy - krátké kritické básně s jasnou pointou. "Posměšky a jízlivosti"]
• Gaius Petronius Arbiter ["Satiricon"]
• Marcus Antonius ["Hovory k sobě"]