Pěnišníky a jejich pěstování/Poruchy výživy
Poruchy výživy způsobují chorobné změny. Nejčastějším a velice nápadným projevem je chloróza. Listy postupně žloutnou a mohou být i pestré, když si žilnatina zachová původní zelenou barvu. U pěnišníků bývá většinou prvotní příčinou pokles kyselosti půdy a v důsledku toho pokles kyselosti buněčné šťávy. V alkalickém prostředí jsou totiž vázány některé prvky pro tyto rostliny nezbytné ve sloučeninách jim nedostupné. Rostliny je nemohou přijímat, trpí jejich nedostatkem a chřadnou.
Zvlášť nepříznivá je pro pěnišníky přítomnost uhličitanu vápenatého. Je alkalický a navíc vápník v této formě brzdí příjem železa v rostlinných pletivech[1]
Nedostatek železa
Nedostatek dostupného železa je citelný, protože železo je nutné k tvorbě chlorofylu. Je-li vázáno v nedostupné formě, chlorofyl se nereprodukuje, listy jsou zprvu světle zelené, pak žluté. Žilnatina zůstává zelená, rozhraní mezi oběma zbarveními je ostré. Později listy zbělí a opadávají, mladé listy dříve, staré později. Nakonec bezlistá rostlina hyne.[1]
Nedostatek dusíku
Nedostatek dusíku může způsobit žloutnutí listů postupně ke středovému nervu, vrcholy rostlin jsou načervenalé a načervenalé skvrny se objevují i na listech. Starší listy blednou rychleji, opadávají a růst rostliny se zastavuje.[1]
Nedostatek draslíku
Nedostatek draslíku se projevuje podobně jako nedostatek dusíku. Listy od vrcholu žloutnou, žilnatina však zpočátku zůstává zelená. Později listy hnědnou, svinují se a opadávají. Nové listy jsou menší a mají nekrotizované okraje. Květní násada je malá a květy jsou špatně vyvinuté.[1]
Nedostatek fosforu
Nedostatek fosforu se projevuje matnými, ale sytě zelenými listy, menší násadou květů, usycháním větví a světlejší barvou květů. Na spodní straně listů u středního žebra se tvoří červené skvrny, které se rozšiřují. Růst rostliny ustává.[1]
Nedostatek manganu
Nedostatek manganu se projevuje stejně jako nedostatek železa, protože při nedostatku manganu nejsou pěnišníky schopné řádně asimilovat železo. [1]
Nedostatek vápníku
Nedostatek vápníku se nejprve projevuje žloutnutím a kroucením listů, nakonec odumírají terminální pupeny.[1]
Nedostatek hořčíku
Nedostatek hořčíku způsobuje žloutnutí listů mezi žilkami, a to nejprve u listů na koncích větví. Později se na listech začnou tvořit načervenalé skvrny. Starší listy hnědnou a odumírají ve velkém množství. Květy jsou drobné a špatně vyvinuté.[1]
Nedostatek boru
Při nedostatku boru se na nově vyrostlých listech objevují roztroušené hnědé tečky, které se mění v průsvitné skvrny – odumřelá místa. Některé listy se vlivem toho kroutí. Květy mají tmavší barvu než obvykle.[1]
