Dějiny Korolup/Zdravotní a sociální péče v pohraničí v letech 1945 - 1947

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zdravotnictví[editovat]

Ve Znojmě nastupovali do zdravotnických služeb lékaři a zdravotníci, sjíždějící se hlavně z Brna, Třebíče a Moravských Budějovic, hned po osvobození města.[1] Znojemskou okresní nemocnici se tak podařilo zprovoznit již v květnu 1945. Jejím primářem byl ustanoven MUDr. Ludvík Brázda (po něm v roce 1947 MUDr. Arnošt Dudek). MUDr. Bohuslav Janíček, rodák z Oslnovic, byl z Rajhradu Zemským národním výborem přeložen do nemocnice na konci července. Dne 7. září 1945 město předalo nemocnici do správy ONV.[2] V prosinci roku 1946 schválil Zemský národní výbor v Brně ONV ve Znojmě půjčku 20 mil. Kčs na stavbu nové okresní nemocnice, jež se město dočkalo až 10. listopadu 1973.[3] V roce 1946 sestávala nemocnice z pěti odborných oddělení a disponovala 270 lůžky. Ženské oddělení bylo umístěno ve Starém Šaldorfu.[4]

Poválečné období 1945 - 1946[editovat]

Celkově se zdravotní a lékařské zajištění v pohraničí nacházelo v tristní situaci. V Jemnici ordinovala jediná lékařka MUDr. Božena Nekulová, která zde působila od roku 1935. Obvodní lékař MUDr. Josef Švejda se nacházel ze zdravotních důvodů v lázních a MUDr. Karel Matouš po odvodech na vojně. Zrovna tak byl do vojenské služby povolán obvodní lékař z Police MUDr. Bohumil Meduna, který měl být v prosinci 1945 z vojenské služby uvolněn.[5] Ve Slavonicích (před válkou MUDr. Arnošt Romanovský), Vratěníně (před válkou MUDr. František Strohschneider) a Budkově (v roce 1940 MUDr. Jan Krejčí) se nepodařilo místa obvodních lékařů obsadit. Zdravotní péči a návštěvu nemocných obstarávala též Marie Prisca, milosrdná sestra Kongregace sv. Karla Boromejského.[6][7] Zubař se zde nevyskytoval ani jeden.[8] Vzhledem k nedostatku lékařů a malým přídělům benzínu museli pacienti čekat na převoz do nemocnice i několik dní. Lékaři doporučovali návrat k válečným praktikám a úpravu jednoho sanitního auta na dřevoplyn, čímž by se podle nich dosáhlo minimálně jedné pojízdné sanitky.[9]

Ani v novém roce 1946 se situace v pohraničí nezlepšila. Místa obvodních lékařů v Budkově, Vratěníně a Slavonicích zůstala neobsazena po celý tento rok.[10] MUDr. Bohumil Meduna otevřel ordinaci v Polici někdy před vánocemi, kde však dlouho neordinoval, jelikož v lednu roku 1947 byli obvodní lékaři (též ordinující v poradnách pro matky a děti) MUDr. Karel Matouš z Jemnice (zdravotník jemnického Sokola) a MUDr. Bohumil Meduna z Police (starosta polického Sokola) přeloženi do Znojma.[11] Od 1. ledna 1947 nastoupil MUDr. Bohumil Janíček na obvod v Budkově, kam byl přeložen ze Znojma.[12][13][14] Těsně po komunistickém únorovém puči darovalo ministerstvo zemědělství městu Jemnici nové sanitní auto, jež obdrželo v rámci příspěvkové akce k 28. říjnu a pod podmínkou, že sanitní auto muselo být viditelně označeno nápisem dar ministerstva zemědělství. Dodržení podmínky kontrolovala zvláštní komise.[15]

Zdravotní obvod ve Vratěníně (1947)[editovat]

V roce 1947 nastoupil do Vratěnína za nevyjasněných podmínek ve věku 65 let MUDr. Arnošt Bruckner (* 11. listopadu 1882, Čejkovice), bývalý c. k. okresní lékař a po vzniku čsl. republiky okresní zdravotní rada ze Znojma,[16] po záboru pohraničí okresní zdravotní rada z M. Budějovic. Dr. Arnošt Bruckner (německy Ernst Bruckner) promoval v roce 1908 ve Vídni, před 1. a 2. sv. válkou působil ve Znojmě: v letech 1929-1933 jako zdravotní rada okresního úřadu, v letech 1934-1938 jako lékař Policejního komisařství ve Znojmě. Na podzim roku 1938 uprchl do M. Budějovic. V roce 1939 se přihlásil k německé národnosti a v letech 1939-45 zastával v M. Budějovicích post okresního zdravotního rady.[17] Po osvobození si podal žádost o udělení čsl. státního občanství. Místní národní výbor v M. Budějovicích se postavil ostře na odpor, ONV naopak ministerstvu vnitra udělení čsl. občanství doporučil.

Ministerstvo vnitra Brucknerovu žádost zamítlo. Ještě před vyřízením žádosti o čsl. státní občanství si A. Bruckner u ONV v Moravských Budějovicích zažádal o náhradu válečných škod ve výši tří a půl milionů Kčs, které mu vznikly v době, kdy byl internován v táboře a jeho majetek konfiskován.[18] Na základě žádosti o udělení čsl. občanství obdržel místo obvodního lékaře v pohraničí. Vzhledem k tomu, že čsl. občanství neobdržel, počítalo se s tím, že bude ve Vratěníně nahrazen lékařem s čsl. státním občanstvím a následně přeřazen na jinou práci.[19] V dubnu 1947 byl A. Bruckner souzen Trestní nalézací komisí ONV v M. Budějovicích, která řízení pro nedostatek důkazů zastavila. Provozování lékařského povolání nebylo A. Brucknerovi pravděpodobně bez čsl. občanství uděleno, jelikož kolem roku 1950 působil jako praktický lékař v dolnorakouské obci Gastern (okres Waidhofen an der Thaya) a od roku 1961 v hornorakouském Welsu, kde pravděpodobně také zemřel.[20]

Dr Arnošt Bruckner před TKN

Před trestní komisí nalézací ONV v Mor. Budějovicích vystřídaly se již mnohé osobnosti, advokát, ředitel školy, poštmistr, státní zaměstnanci různých složek a nedávno také lékař Dr. Arnošt Bruckner. Osobnost, kolem níž se točily úžasné řeči. Trestní spis obsahuje několik desítek listů a čtení protokolů si vyžádalo dvě hodiny času. Dr. Bruckner byl v nich prohlédnut ze všech stran. Jako syn smíšeného manželství měl dostat podle vůle otcovy německou výchovu. Nevlastní otec jako český profesor změnil směs výchovy na českou, nezabránil však, aby syn nesměl studovat vysokou školu lékařskou ve Vídni. Konal praxi v Dolních Rakousích, Znojmě a naposled v Mor. Budějovicích, kde jej zastihla okupace. Němcem se nestal z náklonnosti k nacismu, nýbrž prý z majetkových důvodů.

Němci v něm nikdy neviděli spolehlivého soukmenovce a jejich nepřízeň mu potvrdil i jemnický Schlegelhofer. Generální svědek v procesu proti Brucknerovi původní udání téměř celé odvolal a dalších 24 svědků vylíčilo Brucknera jako člověka pro Čechy v době okupace spolehlivého, nebojácného, ba odvážného. Nevlastního bratra prof. Dr. Grňu podporoval v odbojové činnosti vysokými částkami peněžními i materiálními. V době největšího útisku Čechů vzal z německých studií svou dceru a dal ji zapsat na českou školu. Zahájil i rozvodové řízeni s manželkou-Němkou, aby se tak vyhnul náporu Němců. Po převratu uveřejnil MNV výzvu, aby byly proti němu podány námitky; nebyla podána ani jedna. Když bylo Dr. Brucknerovi oznámeno, ze se trestní řízení proti němu zastavuje pro nedostatek důkazů, omluvil svou vznětlivou povahu, že však nikdy nepoužil proti českých lidem německých orgánů.[21][22]

Po válce obstarávala celý okres veterinární stanice v M. Budějovicích. V létě roku 1947 se podařilo do Vratěnína dosadit pro celé pohraničí obvodního veterináře MUDr. Františka Šoustala.[23]

Zubní obvodní lékař ve Vranově[editovat]

Od provádění podzimní zubní akce v roce 1946 musela OPM nejprve pro nedostatek zubařů upustit. Na Jemnicku se nenacházel jediný zubní lékař nebo koncesovaný dentista.[24] Teprve na jaře 1947, když vyslala „Česká zemská péče o mládež” v Brně na Jemnicko pojízdné zubní ambulatorium pod vedením zubní lékařky MUDr. Marie Kadlecové, mohla 14. dubna 1947 započít v soudním okrese s prohlídkami na všech školách. Pojízdné zubní ambulatorium navštívilo nejprve školy v Jemnici, Třeběticích, Ostojkovicích, Báňovicích, Flandorfu, Pálovicích, Chvalkovicích a Menharticích, do konce dubna provedlo prohlídky v dalších obcích jemnického okresu. Pojízdná zubní ordinace byla zbudována v automobilu, jež v roce 1939 zakoupila firma Baťa pro čsl. armádu. Automobil byl po celou válku uschován a zazděn, teprve v květnu 1945 opět předán svému účelu.[25]

Místo zubního obvodního lékaře pro celé Bítovsko, Vratěnínsko a Vranovsko bylo nakonec zřízeno od března roku 1947 ve Vranově, kde se již před válkou nacházel zubní ateliér Eugen Fryda.[26][27] V roce 1946 měl nastoupit zubní technik Ladislav Babák z Brna, ten byl ale jako člen KSČ a konfident gestapa a zrádce mládeže odsouzen Lidovým soudem k patnáctiletému zostřenému žaláři, k trvalé ztrátě cti a majetku а k zaplaceni útrat soudního řízení. Trest si měl odpykat v pracovních táborech.[28][29] Do vily po německém zubním technikovi Frydovi se nastěhoval dentista Leo Žídek, jež zde ordinoval dopoledne od 8.00 do 12.00 hod. a odpoledne od 14.00 do 17.00 hod. Po únoru 1948 Leo Žídek s rodinou emigroval (po něm A. Ležal, r. 1966 MUDr. Štěpaník, r. 1967 MUDr. Křenecký).[30][31][32]

Sjezd lékařů ve Vranově[editovat]

Ve dnech 31. května a 1. června 1947 pořádala západomoravská župa lékařská v zámku ve Vranově nad Dyjí zemský sjezd lékařů země Moravskoslezské. Sjezdu se zúčastnil ministr zdravotnictví Dr. Adolf Procházka, zdravotní referent Zemského národního výboru Stanislav Šulc a zástupci lékařské fakulty z Brna.[33]

Ve Vranově (zdravotní obvod pro obce Vranov, Onšov, Lančov, Podmyče, Starý a Nový Petřín, Jazovice, Šafov, Stálky a Frejštejn) poskytoval nejprve zdravotní službu německý lékař MUDr. Pucher, který ještě téhož roku odešel do Rakouska. Po něm převzal ordinaci (ve vile naproti oddělení Policie ČR ve Vranově nad Dyjí čp. 82) obvodní lékař MUDr. Inger Josef, který zde působil až do roku 1958. Do domu čp. 47 byla přestěhována lékárna z čp. 23, kde nyní fungoval obchod s kovovým zbožím a nádobím. Od roku 1950 se v domě čp. 47 nacházel Okresní ústav národního zdraví ve Znojmě - zdravotní středisko Vranov nad Dyjí.[34]

Kojenecký ústav ve Znojmě[editovat]

Úmrtnost dětí na Znojemsku. Na Znojemsku umírá 15 procent novorozeňat, což je nejvyšší číslice, zaznamenaná na Moravě. Proto Zemská péče o mládež zamýšlí ve Znojmě adaptovat značným nákladem objekt pro kojenecký ústav pro 50 kojenců v nejkritičtějším věku a pro 15 matek. Zde by mohly mladé a nezkušené matky z celého pohraničí pobýt s dětmi v prvních měsících života dítěte. Zřízení kojeneckého ústavu závisí v první řadě na tom, zda se najde pro tento účel vhodná budova. Nenajde-li se, bude míti Znojmo i s okolím stále smutný primát ve velké úmrtnosti dětí a kojenců.[35]

Oblastní kojenecký ústav ve Znojmě pro 50 kojenců a 15 matek měl být do života uveden v letní sezóně roku 1947. Na adaptaci činžovních objektů (býv. sanatoria) v blízkosti znojemského nádraží a porodnice (nemocnice) uvolnila Zem. péče o mládež v Brně již na konci roku 1946 půl milionu Kčs. Působnost koj. ústavu se měla zaměřit hlavně na osídleneckou oblast jižní Moravy, Moravskobudějovicka a Mikulovska, kde úmrtnost kojenců byla jedna z nejvyšších (15%). Předpokládalo se, že kojenecký ústav povede vlastní lékař, který by měl na starost též poradenskou prenatální péči a poradny matek v okresech Znojmo, Vranov, Jaroslavice, Mikulov, Jemnice a Mor. Budějovice.[36] Ještě na podzim roku 1947 nebyl otevřen, zrovna tak jako nová okresní nemocnice.[37] Kojenecký ústav ve Znojmě zahájil svoji činnost koncem roku 1949, kdy byla adaptace bývalého sanatoria dokončena.[38]

Protituberkulózní poradny[editovat]

Protituberkulózní poradna Masarykovy ligy byla v Moravských Budějovicích obnovena na původním místě vedle židovské modlitebny (na místě současného autobusového nádraží), kde ji v roce 1922 založil židovský lékař MUDR. Jindřich Lederer. Fungovala pro celý soudní okres mor. budějovický a 52 obcí ze soudního okresu hrotovického pod záštitou plicního sanatoria ve Velkém Újezdě a primáře MUDr. Jaromíra Onderky[39], jež ze sanatoria do tuberkulózní poradny dojížděl.[40] Sociální zdravotní ústav milosrdných sester III. řádu sv. Františka ve V. Újezdě byl dokončen v září roku 1937 a na plicní sanatorium byl přeměněn za války. Odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze ve Znojmě provozoval protituberkulózní poradnu v Marxově ulici na čp. 4.[41] Další poradna se nalézala v Jemnici, kam taktéž za pacienty dojížděl primář MUDr. Jaromír Onderek.[42][43][44]

Masarykova liga proti tuberkulóze ve Znojmě poskytuje všem vrstvám občanstva bezplatné prohlídky roentgenologické, bakteriologické i klinické. Ordinace v poradně (Marxova ul. č. 4) koná se každé úterý a pátek od 11 do 13 hodiny. Zápis k prohlídce před ordinací od 9 až 11 hod. dopolední. Pro děti je zápis a ordinace ve středu. Pneumothoraxové náplně v pátek od 10 do 11 hod. dopoledne.[45]
Masarykova liga proti tuberkulóze v Jemnici. Bez vší okázalosti, nehlučně, koná u nás Masarykova liga proti tuberkulóze svoje poslání. — Nyní, když je vyšetřována školní mládež z okolních škol, ožívá každou středu tiché náměstíčko před budovou Ligy. Autobus dováží mládež, jež je pak podrobována pečlivému vyšetřovaní p. primářem Onderkou z plicní léčebny na Újezdě. Počet vyšetřovaných značně stoupl proti loňskému roku a dosáhl již čísla 1.159 osob. Klinicky bylo vyšetřeno 304 osob, což je trojnásobný počet proti loňskému roku. Liga ze svých prostředků podpořila 23 rodiny, kterým přispívala značnými peněžními podporami, aby mohla býti poskytnuta nemocným vydatnější výživa.[46]

Okresní péče o mládež[editovat]

Okresní péče o mládež (OPM) v Jemnici obstarávala na konci září roku 1946 znovu otevřené poradny pro matky a děti v Bačkovicích, Polici, Pálovicích a Třeběticích. Předválečné poradny v Mladoňovicích a v Budkově nemohly být bez obvodního lékaře v Budkově uvedeny do provozu. V pohraničí začala fungovat poradna v Uherčicích a v Dešné, přičemž uherčická poradna s odborem pro ochranu matek a dětí měla vedle Jemnice patřit k nejúspěšnějším na soudním okrese. OPM v Jemnici do budoucna ale plánovala otevření poraden v Rancířově a ve Vratěníně, čímž měla být síť OPM-poraden po celém jejím obvodu dokončena.

V červnu 1946 zahájila v Jemnici provoz poradna pro těhotné. Poradnu vedl MUDr. Karel Matouš a konala se každou druhou středu v měsíci. Nejprve byla umístěna na náměstí v budově „Masarykovy ligy proti tuberkulóse”, později přemístěna do „Dětského domova”. Dětské zemědělské útulky otevřela jemnická OPM v Budkově, Oponešicích, Polici, Radoticích, Dešné a Uherčicích. V roce 1947 začala OPM v Jemnici pro své odbory a činovníky vydávat věstník pod názvem „Abychom se lépe poznali”. Druhé číslo seznamovalo s okresní organizací a jejími odbory, přinášelo též adresář všech působících členů.[47]

Ošacovací a stravovací akce[editovat]

Ošacovací a stravovací akce rodinného odboru OPM značně usnadnila pomocná mezinárodní akce Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA). Již v září roku 1945 se v Jemnici nacházelo větší množství UNRRA potravin a šatstva.

Dětská pobytová akce[editovat]

Na podzim roku 1946 organizovala zemská OPM pohostinskou akci pro děti z postižených oblastí Slezska a Slovenska a hledala pro ně vhodné hostitelské rodiny. Akce cílila především na slezské děti, „narušené cizí ideologií, mluvící špatným jazykem a žijící ve velmi špatných sociálních poměrech”. Dobré výchovy se jim mělo dostat v českých rodinách. V řadě východoslovenských obcí se stále nedařilo zajistit pravidelné školní vyučování.[48] O děti, které měly být umístěny „na vychování do dobrých českých rukou”, se na Jemnicku přihlásilo 23 rodin z pěti obcí: Báňovic, Dančovic, Chvalkovic, Slavíkovic a Vratěnína. Požadována byla téměř výlučně děvčata, pouze 3 rodiny žádaly o chlapce.[49]

Pohraniční obvod OPM ve Vratěníně (1947)[editovat]

Okresní péče o mládež v Jemnici se nejprve starala o celý soudní okres s 36 obcemi, kde postupně obnovovala poradny pro ochranu matek a dětí. Poradnu ve Vratěníně otevřela v dubnu roku 1947. Od 1. srpna 1947 byl jemnický obvod OPM rozdělen do dvou sociálně-zdravotních obvodů. Jemnický obvod s jednou sociální pracovnicí obsluhoval poradny v Jemnici, Budkově, Mladoňovicích, Třeběticích, Pálovicích a Třebelovicích. Pohraniční obvod s centrem ve Vratěníně, jež obsluhoval místní obvodní lékař a od listopadu také jedna sociální pracovnice, se staral o poradny ve Vratěníně, Polici, Bačkovicích, Uherčicích, Dešné a Rancířově.[50]

K tomu obdržela vratěnínská poradna novou lékařskou sloupkovou osobní váhu s měřidlem výšky. Dne 26. října 1947 byl založen „Klub ochrany matek a dětí” v Lubnici, jemuž předsedala paní Kovářová. Vzhledem k tomu, že nejbližší poradna v Uherčicích byla od Lubnice vzdálena 4 km, lékař ve Vratěníně 5 km a docházku navíc stěžoval kopcovitý terén, žádal nově založený klub zřízení vlastní „Poradny pro matky, děti a kojence”.[51] V pohraničí se totiž poradny potýkaly s palčivým problémem dětské úmrtnosti, která činila v některých obcích více jak 25% narozených.[52]

Okresní péče o mládež byla až do roku 1947 organizována jako spolková (na základě spolkového zákona). Na základě zákona č. 48/1947 Sb. byla péče o mládež přenesena na okresní a zemské národní výbory. Okresní národní výbory vykonávaly péči o mládež prostřednictvím „komisí okresní péče o mládež”. Vládním nařízením z 18. 11. 1947 č. 202 byly tyto spolky zrušeny a to s účinností od 31. 12. 1947.[53]

Po komunistickém únorovém puči v roce 1948 musela být v rámci tzv. národní očisty komise okresní péče o mládež nově založena. Poslední její valná schůze se konala v neděli 22. února v 10 hodin v jídelně jemnické sokolovny. Pro likvidaci dosavadní Okresní péče o mládež byla stanovena lhůta do 20. března 1948. Ustavující schůze se konala na začátku března 1948 na radnici. Za úřad ONV v Mor. Budějovicích byl přítomen správce Dr. Miloš Horňanský. Předsedou komise byl na plenární schůzi ONV zvolen s. František Šmolka, odborný učitel z Jemnice. Na ustavující schůzi byl jeho zástupcem zvolen p. Jan Břečka, předsedou finančního odboru p. Karel Krobauer, předsedou odboru sociálně právní ochrany p. Jan Brož, předsedou odboru ústavní péče (obstarával provoz okres. dětského domova) p. Alois Zachárník, předsedou odboru zotavné péče p. František Nevrkla, předsedou stavebního odboru (pro stavbu Kallabova domova mládeže) p. Jan Břečka a předsedou dorostového odboru s. František Šmolka.[54]

Sociální pomoc[editovat]

Okresní kancelář „Sociální pomoci” se nalézala v Moravských Budějovicích a v roce 1946 vydala 638 435 Kčs podpor, z toho na vlastní podpůrnou činnost 604 635 Kčs, na Okresní péči o mládež v M. Budějovicích a Jemnici 26 650 Kčs, na léčebnou péči v ústavech 7 150 Kčs. Podporu udělovala přestárlým osobám, rodinám s větším počtem dětí a s nedostačujícím příjmem, nemanželským dětem, o něž se otcové nestarali, rodinám vojáků, osobám postiženým nemocí nebo nějakým neštěstím. V roce 1946 zasáhla v 3 289 případech.[55]

Reference a odkazy[editovat]

  1. Zdravotní okres Morav. Budějovice: MUDr. Bruckner Arnošt, okresní zdrav. rada, zdravotní obvod Jaroměřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen., Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, Mor. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef.
  2. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 28.07.1945, č. 8, s. 3
  3. Naše pravda. Orgán krajského vedení KSČ. ISSN: 1803-3547. Národní archiv, 12.12.1946, č. 286, s. 3
  4. http://www.nemzn.cz/historie-nemocnice-znojmo/d-139885
  5. Naše Demokracie, 16.09.1945, s. 3
  6. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 22.12.1945, číslo 24, s. 3
  7. V brněnské diecézi působily též řádové sestry boromejky (Moravské Budějovice, Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského).
  8. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 16.09.1945, číslo 14, s. 3
  9. Naše Demokracie, ročník 1945
  10. Naše Demokracie, 06.01.1946, č. 1, s. 3 a 22.12.1945, s. 3
  11. Stráž na Dyji, 03.01.1947, s. 6
  12. Okresní zdravotní obvod M. Budějovice 1939-1940: MUDr. Bruckner Arnošt, zdravotní rada, Jaromeřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen., Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, M. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef. In: Zdravotnická ročenka československá, 1939-1940
  13. Stráž na Dyji, 07.02.1947, s. 8
  14. Uprázdněné místo obvodního lékaře v Budkově bylo obsazeno od 1. ledna 1947 MUDr. Bohumilem Janíčkem, rodákem z Oslnovic, za války působícím v Rajhradě. Lékařský obvod byl zřízen r. 1938 pro 8 vesnic (Oponešice, Třebelovice, Rácovice, Mladoňovice, Lomy, Štěpkov, Komárovice, Budkov). Do konce války byl obvod obsazeno MUDr. Janem Krejčím, který po válce přesídlil do Brna. In: Naše Demokracie, 17.01.1947, s. 5
  15. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5: Nové sanitní auto.
  16. Dr. Ernst Bruckner: r. 1913 k. k. Bezirksarzt in Znaim, r. 1926 Chefarzt der Znaimer Bezirkskrankenkasse (vedoucí lékař okresní zdravotní pojišťovny ve Znojmě): In: Znaimer Wochenblatt, 9. April 1926, S. 2 - příloha Südmährerland
  17. Zdravotnická ročenka československá 1939-1940
  18. Odbočka svazu politických vězňů v Moravských Budějovicích konala v lednu roku 1947 členskou schůzi, na níž se členové usnesli na protestu proti zamýšlenému udělení státního občanství proti osobě, o níž se proslýchá, že na základě příslibu státního občanství podala si žádost o náhradu válečných škod ve výši několika milionů. In: Stráž na Dyji, 10.01.1947, s. 2: Neklid politických vězňů vzrůstá.
  19. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 5
  20. Berthold Weinrich: Niederösterreichische Ärztechronik: Geschichte der Medizin und der Mediziner Niederösterreichs, O. Möbius, 1990, s. 320
  21. Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 7
  22. Bruckner Arnošt, MUDr.: Státní okresní archiv Třebíč, Torzo rodinné korespondence, parte - 1919 - 1935
  23. Stráž na Dyji, 05.09.1947, s. 5
  24. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.09.1946, č. 2, s. 5
  25. Naše Demokracie, 26.04.1947, s. 3
  26. Zubní technik Eugen Fryda převzal zubní ordinaci v roce 1937 po zubním technikovi Adalbertovi Šmajdovi. Ordinoval ve Vranově (úterý, středa, pátek, sobota: 8—12, 14-17) a v Šafově (čtvrtek: 8—12, 14-17, neděle: 8—12). In: Znaimer Wochenblatt, příloha Südmährerland, 25. Juni 1937, S. 8
  27. Znaimer Wochenblatt, 02.01.1935, s. 8
  28. Rovnost, 16. listopad 1946, s. 5.
  29. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:36cd140c-e104-465b-8013-8e6ffa5016ed?page=uuid:6f238fcd-4880-4f0c-89c9-0091a481de49&fulltext=Ladislav%20Bab%C3%A1k
  30. Stráž na Dyji, 28.03.1947, s. 6
  31. http://www.plavidla.cz/20042/paty/paty.htm
  32. Vranovský zpravodaj, číslo 3, rok 2012: Historie péče o zdraví ve Vranově
  33. Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 3
  34. Historie péče o zdraví ve Vranově, Vranovský zpravodaj, 2012/3, s. 14
  35. Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 2
  36. Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 1
  37. Stráž na Dyji, 23.10.1947, s. 1
  38. Kojenecký ústav ve Znojmě zahájil svoji činnost koncem roku 1949 v budově bývalého sanatoria na okraji města. V roce 1959, kdy již patřil pod OÚNZ ve Znojmě, byla zakoupena budova na ul. Mládeže 1020/10 a po její rekonstrukci v lednu 1962 byl zahájen provoz. V roce 1966 byl kojenecký ústav rozšířen o dětský domov s celkovou kapacitou 115 lůžek. V 70 letech se v ústavu započalo s rehabilitací kojenců a postižených dětí. Péče o postižené děti v okrese Znojmo postupně přecházela na Dětský domov s kojeneckým ústavem a v roce 1983 došlo ke zřízení rehabilitačního stacionáře pro postižené děti. Úsek patologických novorozenců se od listopadu 1988 nacházel v novém oddělení v nemocnici ve Znojmě. Budova se přebudovávala na první centrum komplexní péče o ohrožené a postižené děti a nesla název „Dětské centrum Znojmo”. Od 1.1.1992 je „Dětské centrum Znojmo” samostatným právním subjektem, zvláštní dětské zdravotnické zařízení s kapacitou 90 míst. V roce 1994 se stal jeho součástí dětský rehabilitační stacionář se speciální mateřskou školkou (na ul. Sv. Čecha čp. 15) s kapacitou 45 míst. Od 1. 1. 2003 je Dětské centrum Znojmo nestátním zdravotnickým zařízením, jehož zřizovatelem je Jihomoravský kraj. In: Dětské centrum Znojmo, příspěvková organizace, výroční zpráva 2008
  39. Ve Velkém Újezdě působil již za války, potom jako přednosta plicního oddělení v krajské nemocnici v Ostravě.
  40. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3
  41. Naše Demokracie, 03.10.1947, s. 6
  42. https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/domov-duchodcu-velky-ujezd-cirkev-20100429.html
  43. Památka na svěcení sociálního zdravotního ústavu milosrdných sester III. řádu sv. Františka na Velkém Újezdě 28. září 1937, 1937
  44. https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:A8xOpzDbMSwJ:https://is.muni.cz/th/tefm8/diplomovaprace.txt+&cd=2&hl=de&ct=clnk&gl=at
  45. Naše Demokracie, 04.10.194, s. 6
  46. Naše Demokracie, 29.11.1946, s. 5
  47. Stráž na Dyji, 18.07.1947, s. 8
  48. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.11.1946, č. 11, s. 2
  49. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 13.12.1946, č. 14, s. 8
  50. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3
  51. Naše Demokracie, 07.11.1947, s. 2
  52. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3
  53. Okresní péče o mládež, Státní okresní archiv Znojmo
  54. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5.
  55. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3