Dějiny Korolup/Zdravotní a sociální péče v pohraničí v letech 1945 - 1947

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Po osvobození města Znojma se začali téměř ihned hlásit do zdravotnických služeb lékaři a zdravotníci z Brna, Třebíče a Moravských Budějovic.[1] Znojemskou okresní nemocnici se tak podařilo zprovoznit již v květnu 1945. Jejím primářem byl ustanoven MUDr. Ludvík Brázda (po něm v roce 1947 MUDr. Arnošt Dudek). MUDr. Bohuslav Janíček, rodák z Oslnovic, byl na konci července přeložen Zemským národním výborem v Brně z Rajhradu do znojemské nemocnice. Dne 7. září 1945 město předalo nemocnici do správy ONV.[2] V prosinci roku 1946 schválil Zemský národní výbor v Brně ONV ve Znojmě půjčku 20 mil. Kčs na stavbu nové okresní nemocnice, které se město dočkalo až 10. listopadu 1973.[3] V roce 1946 sestávala nemocnice z pěti odborných oddělení a disponovala 270 lůžky. Ženské oddělení bylo umístěno ve Starém Šaldorfu.[4]

Zdravotnictví v pohraničí 1945-1948[editovat]

Zdravotní a lékařské zajištění v pohraničí se nacházelo v tristní situaci. V Jemnici ordinovala jediná lékařka MUDr. Božena Nekulová, která zde působila od roku 1935. Obvodní lékař MUDr. Josef Švejda se nacházel ze zdravotních důvodů v lázních a MUDr. Karel Matouš po odvodech na vojně. Zrovna tak byl do vojenské služby povolán obvodní lékař z Police MUDr. Bohumil Meduna, který měl být v prosinci 1945 z vojenské služby uvolněn.[5] Ve Slavonicích (před válkou MUDr. Arnošt Romanovský), Vratěníně (před válkou MUDr. František Strohschneider) a Budkově (v roce 1940 MUDr. Jan Krejčí) se nepodařilo místa obvodních lékařů obsadit. Zdravotní péči a návštěvu nemocných obstarávala též Marie Prisca, milosrdná sestra Kongregace sv. Karla Boromejského.[6][7] Zubař se zde nevyskytoval ani jeden.[8] Vzhledem k nedostatku lékařů a malým přídělům benzínu museli pacienti čekat na převoz do nemocnice i několik dní. Lékaři doporučovali návrat k válečným praktikám a úpravu jednoho sanitního auta na dřevoplyn, čímž by se podle nich dosáhlo minimálně jedné pojízdné sanitky.[9]

Ani v novém roce 1946 se situace v pohraničí nezlepšila. Místa obvodních lékařů v Budkově, Vratěníně a Slavonicích zůstávala neobsazena po celý tento rok.[10] MUDr. Bohumil Meduna otevřel ordinaci v Polici někdy před vánocemi, kde však dlouho neordinoval, jelikož v lednu roku 1947 byli obvodní lékaři (též ordinující v poradnách pro matky a děti) MUDr. Karel Matouš z Jemnice (zdravotník jemnického Sokola) a MUDr. Bohumil Meduna z Police (starosta polického Sokola) přeloženi do Znojma.[11] Od 1. ledna 1947 se vrátil ze Znojma MUDr. Bohumil Janíček, který byl přeložen na obvod do Budkova.[12][13][14] Nového sanitního auta se okres Jemnice dočkal od ministerstva zemědělství těsně po komunistickém únorovém puči. Sanitka musela být označena nápisem «dar ministerstva zemědělství» a ke kontrole dodržení podmínek byla ministerstvem zřízena zvláštní komise.[15]

Obsazení místa st. obvodního lékaře v Jemnici. Po odchodu MUDr. Karla Matouše do Znojma zůstal v Jemnici pouze jediný lékař, který při rozlehlosti obvodu a při neobsazeném místě státního obvodního lékaře v Polici je přetížen. MNV v Jemnici usiluje o rychlé obsazení místa. Zájem projevil MUDr Jan Bernatík ze zemské nemocnice v Brně, který by nastoupil k 1. červenci. (Stráž na Dyji, 09.05.1947)[16]

Zdravotní obvod ve Vratěníně (1947)[editovat]

Za nevyjasněných podmínek nastoupil do Vratěnína ve věku 65 let MUDr. Arnošt Bruckner (* 11. listopadu 1882, Čejkovice), bývalý c. k. okresní lékař a po vzniku čsl. republiky okresní zdravotní rada ve Znojmě,[17] po záboru pohraničí okresní zdravotní rada v Moravských Budějovicích. Dr. Arnošt Bruckner (německy Ernst Bruckner) promoval v roce 1908 ve Vídni, před 1. a 2. sv. válkou působil ve Znojmě: v letech 1929-1933 jako zdravotní rada okresního úřadu, v letech 1934-1938 jako lékař Policejního komisařství ve Znojmě. Na podzim roku 1938 uprchl do M. Budějovic. V roce 1939 se přihlásil k německé národnosti a v letech 1939-45 zastával v M. Budějovicích post okresního zdravotního rady.[18] Po osvobození si podal žádost o udělení čsl. státního občanství. Místní národní výbor v M. Budějovicích se postavil ostře na odpor, kdežto ONV ministerstvu vnitra naopak udělení čsl. občanství doporučil.

Ministerstvo vnitra Brucknerovu žádost zamítlo. Ještě před vyřízením žádosti o čsl. státní občanství si A. Bruckner u ONV v Moravských Budějovicích zažádal o náhradu válečných škod ve výši tří a půl milionů Kčs, které mu vznikly v době, kdy byl internován v táboře a jeho majetek konfiskován.[19] Na základě žádosti o udělení čsl. občanství obdržel místo obvodního lékaře v pohraničí. Vzhledem k tomu, že čsl. občanství neobdržel, počítalo se s tím, že bude ve Vratěníně nahrazen lékařem s čsl. státním občanstvím a následně přeřazen na jinou práci.[20] V dubnu 1947 byl A. Bruckner souzen Trestní nalézací komisí ONV v M. Budějovicích, která řízení pro nedostatek důkazů zastavila. Po únoru 1948 nebylo pravděpodobně A. Brucknerovi bez čsl. občanství provozování lékařského povolání prodlouženo, jelikož kolem roku 1950 působil již jako praktický lékař v dolnorakouské obci Gastern (okres Waidhofen an der Thaya) a od roku 1961 v hornorakouském Welsu, kde pravděpodobně také zemřel.[21]

Dr Arnošt Bruckner před TKN

Před trestní komisí nalézací ONV v Mor. Budějovicích vystřídaly se již mnohé osobnosti, advokát, ředitel školy, poštmistr, státní zaměstnanci různých složek a nedávno také lékař Dr. Arnošt Bruckner. Osobnost, kolem níž se točily úžasné řeči. Trestní spis obsahuje několik desítek listů a čtení protokolů si vyžádalo dvě hodiny času. Dr. Bruckner byl v nich prohlédnut ze všech stran. Jako syn smíšeného manželství měl dostat podle vůle otcovy německou výchovu. Nevlastní otec jako český profesor změnil směs výchovy na českou, nezabránil však, aby syn nesměl studovat vysokou školu lékařskou ve Vídni. Konal praxi v Dolních Rakousích, Znojmě a naposled v Mor. Budějovicích, kde jej zastihla okupace. Němcem se nestal z náklonnosti k nacismu, nýbrž prý z majetkových důvodů.

Němci v něm nikdy neviděli spolehlivého soukmenovce a jejich nepřízeň mu potvrdil i jemnický Schlegelhofer.[22] Generální svědek v procesu proti Brucknerovi původní udání téměř celé odvolal a dalších 24 svědků vylíčilo Brucknera jako člověka pro Čechy v době okupace spolehlivého, nebojácného, ba odvážného. Nevlastního bratra prof. Dr. Grňu podporoval v odbojové činnosti vysokými částkami peněžními i materiálními. V době největšího útisku Čechů vzal z německých studií svou dceru a dal ji zapsat na českou školu. Zahájil i rozvodové řízení s manželkou-Němkou, aby se tak vyhnul náporu Němců. Po převratu uveřejnil MNV výzvu, aby byly proti němu podány námitky; nebyla podána ani jedna. Když bylo Dr. Brucknerovi oznámeno, že se trestní řízení proti němu zastavuje pro nedostatek důkazů, omluvil svou vznětlivou povahu, že však nikdy nepoužil proti českých lidem německých orgánů.[23][24]

Na začátku února 1948 rozhodla vláda o odsunu německých lékařů z pohraničí, jednalo se přibližně o 200 německých lékařů, kteří měli být odsunuti do sovětského pásma. Do pohraničí měli být neprodleně dosazeni čeští lékaři.[25]

Po válce obstarávala celý okres veterinární stanice v M. Budějovicích. Na začátku září 1947 se podařilo do Vratěnína dosadit obvodního veterináře pro celé pohraničí MUDr. Františka Šoustala, který v březnu roku 1948 promoval na Vysoké škole veterinární v Brně.[26][27]

Zubní obvodní lékař ve Vranově[editovat]

Od provádění podzimní zubní akce v roce 1946 musela OPM nejprve pro nedostatek zubařů upustit. Na Jemnicku se nenacházel jediný zubní lékař nebo koncesovaný dentista.[28] Teprve na jaře 1947, když vyslala „Česká zemská péče o mládež” v Brně na Jemnicko pojízdné zubní ambulatorium pod vedením zubní lékařky MUDr. Marie Kadlecové, mohla OPM 14. dubna 1947 započít v soudním okrese se školními zubními prohlídkami. Pojízdné zubní ambulatorium navštívilo nejprve školy v Jemnici, Třeběticích, Ostojkovicích, Báňovicích, Flandorfu, Pálovicích, Chvalkovicích a Menharticích, do konce dubna provedlo prohlídky v dalších obcích jemnického okresu. Pojízdná zubní ordinace byla zbudována v automobilu, jež v roce 1939 zakoupila firma Baťa pro čsl. armádu. Automobil byl po celou válku uschován a zazděn, teprve v květnu 1945 opět předán svému účelu.[29]

Místo zubního obvodního lékaře pro celé Bítovsko, Vratěnínsko a Vranovsko bylo nakonec zřízeno od března roku 1947 ve Vranově, kde se již před válkou nacházel zubní ateliér Eugen Fryda.[30][31] V roce 1946 měl nastoupit zubní technik Ladislav Babák z Brna, ten byl ale jako člen KSČ a konfident gestapa a zrádce mládeže odsouzen Lidovým soudem k patnáctiletému zostřenému žaláři, k trvalé ztrátě cti a majetku а k zaplaceni útrat soudního řízení. Trest si měl odpykat v pracovních táborech.[32][33] Do vily po německém zubním technikovi Frydovi se nastěhoval dentista Leo Žídek, jež zde ordinoval dopoledne od 8.00 do 12.00 hod. a odpoledne od 14.00 do 17.00 hod. Po únoru 1948 Leo Žídek s rodinou emigroval (po něm A. Ležal, r. 1966 MUDr. Štěpaník, r. 1967 MUDr. Křenecký).[34][35][36]

Ve Vranově (zdravotní obvod pro obce Vranov, Onšov, Lančov, Podmyče, Starý a Nový Petřín, Jazovice, Šafov, Stálky a Frejštejn) poskytoval nejprve zdravotní službu německý lékař MUDr. Pucher, který ještě téhož roku odešel do Rakouska. Po něm převzal ordinaci (ve vile naproti oddělení Policie ČR ve Vranově nad Dyjí čp. 82) obvodní lékař MUDr. Inger Josef, který zde působil až do roku 1958. Do domu čp. 47 byla přestěhována lékárna z čp. 23, kde nyní fungoval obchod s kovovým zbožím a nádobím. Od roku 1950 se v domě čp. 47 nacházel Okresní ústav národního zdraví ve Znojmě - zdravotní středisko Vranov nad Dyjí.[37]

Kojenecký ústav ve Znojmě[editovat]

Úmrtnost dětí na Znojemsku. Na Znojemsku umírá 15 procent novorozeňat, což je nejvyšší číslice, zaznamenaná na Moravě. Proto Zemská péče o mládež zamýšlí ve Znojmě adaptovat značným nákladem objekt pro kojenecký ústav pro 50 kojenců v nejkritičtějším věku a pro 15 matek. Zde by mohly mladé a nezkušené matky z celého pohraničí pobýt s dětmi v prvních měsících života dítěte. Zřízení kojeneckého ústavu závisí v první řadě na tom, zda se najde pro tento účel vhodná budova. Nenajde-li se, bude míti Znojmo i s okolím stále smutný primát ve velké úmrtnosti dětí a kojenců.[38]

Oblastní kojenecký ústav ve Znojmě pro 50 kojenců a 15 matek měl být do života uveden v letní sezóně roku 1947. Na adaptaci činžovních objektů (býv. sanatoria) v blízkosti znojemského nádraží a porodnice (nemocnice) uvolnila Zem. péče o mládež v Brně již na konci roku 1946 půl milionu Kčs. Působnost koj. ústavu se měla zaměřit hlavně na osídleneckou oblast jižní Moravy, Moravskobudějovicka a Mikulovska, kde úmrtnost kojenců byla jedna z nejvyšších (15%). Předpokládalo se, že kojenecký ústav povede vlastní lékař, který by měl na starost též poradenskou prenatální péči a poradny matek v okresech Znojmo, Vranov, Jaroslavice, Mikulov, Jemnice a Mor. Budějovice.[39] Ještě na podzim roku 1947 nebyl kojenecký ústav otevřen, zrovna tak jako nová okresní nemocnice.[40] Kojenecký ústav ve Znojmě svoji činnost zahájil až koncem roku 1949, kdy byla adaptace bývalého sanatoria dokončena.[41]

Masarykova liga proti tuberkulóze - poradny[editovat]

V období mezi I. a II. světovou válkou se na zajišťování léčby tuberkulózy i na některých preventivních opatřeních podílela pouze charitativní organizace – Masarykova liga proti tuberkulóze (MLPT založena v roce 1919), jejímž cílem bylo zdravotně výchovnou, sociálně podpůrnou a preventivní léčebnou činností omezit šíření tuberkulózní nákazy. Za tímto účelem zřizovala ozdravovny, dětské prázdninové osady a léčebny pro osoby postižené tuberkulózou nebo spolupůsobila při při řešení otázek sociálního pojištění nemocných.

V Moravských Budějovicích byla poradna Masarykovy ligy proti tuberkulóze obnovena na původním místě vedle židovské modlitebny (na místě současného autobusového nádraží), kde ji v roce 1922 založil židovský lékař MUDR. Jindřich Lederer. Fungovala pro celý soudní okres mor. budějovický a pro 52 obcí ze soudního okresu hrotovického. Provoz poradny zaštítilo plicní sanatorium ve Velkém Újezdě v čele s primářem MUDr. Jaromírem Onderkem,[42] který ze sanatoria do tuberkulózní poradny dojížděl.[43] Sociální zdravotní ústav milosrdných sester III. řádu sv. Františka ve V. Újezdě byl dokončen v září roku 1937 a na plicní sanatorium byl přeměněn za války v roce 1942.[44][45]

Ve Znojmě provozoval poradnu odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze na Marxově ulici čp. 4.[46] Další protituberkulózní poradna se nalézala v Jemnici, do níž za pacienty dojížděl taktéž primář MUDr. Jaromír Onderek.[47]

Masarykova liga proti tuberkulóze ve Znojmě poskytuje všem vrstvám občanstva bezplatné prohlídky roentgenologické, bakteriologické i klinické. Ordinace v poradně (Marxova ul. č. 4) koná se každé úterý a pátek od 11 do 13 hodiny. Zápis k prohlídce před ordinací od 9 až 11 hod. dopolední. Pro děti je zápis a ordinace ve středu. Pneumothoraxové náplně v pátek od 10 do 11 hod. dopoledne.[48]
Masarykova liga proti tuberkulóze v Jemnici. Bez vší okázalosti, nehlučně, koná u nás Masarykova liga proti tuberkulóze svoje poslání. — Nyní, když je vyšetřována školní mládež z okolních škol, ožívá každou středu tiché náměstíčko před budovou Ligy. Autobus dováží mládež, jež je pak podrobována pečlivému vyšetřovaní p. primářem Onderkem z plicní léčebny na Újezdě. Počet vyšetřovaných značně stoupl proti loňskému roku a dosáhl již čísla 1.159 osob. Klinicky bylo vyšetřeno 304 osob, což je trojnásobný počet proti loňskému roku. Liga ze svých prostředků podpořila 23 rodiny, kterým přispívala značnými peněžními podporami, aby mohla býti poskytnuta nemocným vydatnější výživa.[49]

Národní shromáždění republiky Československé zákonem č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči ze dne 19. března 1947 převedlo poradenskou zdravotní péči o obyvatelstvo na okresní národní výbory, které za tímto účelem zřizovaly Okresní ústavy národního zdraví, které měly převzít i dosavadní MLPT-poradny. Plicní léčebna ve Velkém Újezdu byla rozhodnutím ministerstva zdravotnictví zrušena, do 15. května 1947 měla proběhnout její likvidace a předání řádovému ústavu pro přestárlé. MUDr. Jaromíra Onderek byl přeložen do Ostravy, čímž ztratily protituberkulózní poradny svého poradenského lékaře. Ještě před odchodem ukončil na okr. Jemnice prohlídky veškeré školní mládeže.[50] Akční výbor pražského ústředí MLPT, ustavený 6. března 1948, ukončil činnost MLPT na 25. valném sjezdu dne 9. prosince 1950 v Lékařském domě v Praze. Následně pak vydal zásady pro sloučení Ligy do Čs. červeného kříže.[51]

Ve Znojmě zřídil sociální referát MNV „Školní zdravotní ústav MNV”, který do konce školního roku 1946/47 provedl lékařskou prohlídku u 2 709 dětí z mateřských, obecných a měšťanských škol. Děti tělesně slabé, s rodinnou anamnézou TBC, pozitivní tuberkulinovou reakcí a děti podezřelé z plicního onemocnění byly Školním zdravotním ústavem posílány k rentgenovému vyšetření plic (387 dětí). Pozitivní tuberkulinová reakce byla zjištěna u 262 dětí.[52]

Akce »Pomoc tuberkulosním«. Osoby, trpící aktivní tuberkulosou, jejichž roční zdanitelný důchod nepřesahuje částku 36.000 Kčs (na každého příslušníka s nárokem na výživu se tato hranice zvyšuje o 3.600 Kčs) a ani jinak (z titulu pojištění!) nemají potřebnou pomoc dostatečně zajištěnu, mohou požádat o příspěvek na léčení ústavní, ambulantní (pneumothorax), na ošetřovné v domácnosti nebo na hospodářskou péči. Příspěvky se poskytují jednorázově nebo v pravidelných měsíčních splátkách. Návrhy podává a každému bližší informaci poskytne každá protituberkulosní poradna Ústavu národního zdraví. (Lidová demokracie, 25.07.1948)[53]

Domy zdraví[editovat]

Na podzim roku 1946 zařadila plánovací komise při ONV v Mor. Budějovicích do rozpočtu pro rok 1947 budování «domů zdraví» na moravskobudějovickém okrese. Finanční obnos 2 mil. Kčs měl následně schválit ZNV v Brně. Jako první přicházely v úvahu domy zdraví v Moravských Budějovicích a v Jemnici. Jemnice měla v tomto ohledu oproti M. Budějovicím značný náskok, jelikož stavební plán města se nacházel ve schvalovací fázi a pro výstavbu domu zdraví již měla zajištěný pozemek (v tzv. sociální čtvrti, kde město plánovalo okresní Kallabův dorostový dům, jesle, Dům zdraví, starobinec a pavilon Tbc) a ideální podobu navrženou architektem Bohuslavem Fuchsem.[54]

Na pracovní schůzi komunálních a sociálních pracovníků, konané 17. září 1946 v Jemnici, byl ustaven přípravný výbor pro stavbu „Domu zdraví” v Jemnici. Jeho členy se stali: všichni členové ONV v Mor. Budějovicích ze soudního okresu jemnického, 2 zástupci MNV v Jemnici a zástupci bezprostředně zúčastněných korporací: Okresní péče o mládež, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, čsl. Červeného kříže a Charity. Jeho význačnými členy byli i vedoucí lékař plicní léčebny ve Vel. Újezdě MUDr. Onderek a stát. obvodní lékař MUDr. Matouš.

Do Domu zdraví v Jemnici měly být soustředěny poradny Ochrany matek a dětí, Masarykovy ligy proti tuberkulóze, poradna pro choroby srdeční, reumatismus a pro nemocné cukrovkou, popřípadě další. Zařízení Čs. Červeného kříže (garáže a pod.) se mělo nacházet ve zvláštní ústřední hospodářské budově, sloužící celé sociální čtvrti.[55]

Zákonem ze dne 19. března 1947 č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči byla celá ochranná (preventivní) zdravotní péče zestátněna a byla organizována především okresními národními výbory, které zřizovaly ústavy národního zdraví (OÚNZ).[56] Ve dnech 31. května a 1. června 1947 pořádala západomoravská župa lékařská v zámku ve Vranově nad Dyjí zemský sjezd lékařů země Moravskoslezské. Sjezdu se zúčastnil ministr zdravotnictví Dr. Adolf Procházka, zdravotní referent Zemského národního výboru Stanislav Šulc a zástupci lékařské fakulty z Brna.[57]

Okresní péče o mládež[editovat]

Okresní péče o mládež (OPM) v Jemnici obstarávala na konci září roku 1946 znovu otevřené poradny pro matky a děti v Bačkovicích, Polici, Pálovicích a Třeběticích, do provozu nemohly být uvedeny předválečné poradny v Mladoňovicích a v Budkově, kde zatím chyběl obvodní lékař. V pohraničí začala fungovat poradna v Uherčicích a v Dešné, přičemž uherčická poradna s odborem pro ochranu matek a dětí měla vedle Jemnice patřit k nejúspěšnějším na soudním okrese. OPM v Jemnici do budoucna plánovala otevření poraden v Rancířově a ve Vratěníně, čímž měla být síť OPM-poraden po celém jejím obvodu dokončena.

V červnu 1946 zahájila v Jemnici provoz poradna pro těhotné. Poradnu vedl MUDr. Karel Matouš a konala se každou druhou středu v měsíci. Nejprve byla umístěna na náměstí v budově „Masarykovy ligy proti tuberkulóze”, později byla přemístěna do „Dětského domova”. Dětské zemědělské útulky otevřela jemnická OPM v Budkově, Oponešicích, Polici, Radoticích, Dešné a Uherčicích. V roce 1947 začala OPM v Jemnici pro své odbory a činovníky vydávat věstník pod názvem „Abychom se lépe poznali”. Druhé číslo seznamovalo blíže s okresní organizací a jejími odbory, přinášelo též adresář všech působících členů.[58]

Ošacovací a stravovací akce[editovat]

Ošacovací a stravovací akce rodinného odboru OPM značně usnadnila pomocná mezinárodní akce Správa Spojených národů pro pomoc a obnovu (UNRRA). Již v září roku 1945 se v Jemnici nacházelo větší množství UNRRA potravin a šatstva.

Dětská pobytová akce[editovat]

Na podzim roku 1946 organizovala zemská OPM pohostinskou akci pro děti z postižených oblastí Slezska a Slovenska, pro které hledala vhodné hostitelské rodiny. Akce cílila především na slezské děti, „narušené cizí ideologií, mluvící špatným jazykem a žijící ve velmi špatných sociálních poměrech”. Dobré výchovy se jim mělo dostat v českých rodinách, v případě Slovenska se jednalo o děti z východoslovenských obcí, kde se stále nedařilo zajistit pravidelné školní vyučování.[59] O děti, které měly být umístěny „na vychování do dobrých českých rukou”, se na Jemnicku přihlásilo 23 rodin z pěti obcí: Báňovic, Dančovic, Chvalkovic, Slavíkovic a Vratěnína. Požadována byla téměř výlučně děvčata, pouze 3 rodiny žádaly o chlapce.[60]

Pohraniční obvod OPM ve Vratěníně[editovat]

Okresní péče o mládež v Jemnici se nejprve starala o celý soudní okres s 36 obcemi, kde postupně obnovovala poradny pro ochranu matek a dětí. Poradnu ve Vratěníně otevřela v dubnu roku 1947. Od 1. srpna 1947 byl jemnický obvod OPM rozdělen do dvou sociálně-zdravotních obvodů. Jemnický obvod s jednou sociální pracovnicí obsluhoval poradny v Jemnici, Budkově, Mladoňovicích, Třeběticích, Pálovicích a Třebelovicích. Pohraniční obvod s centrem ve Vratěníně, jež obsluhoval místní obvodní lékař a od listopadu také jedna sociální pracovnice, se staral o poradny ve Vratěníně, Polici, Bačkovicích, Uherčicích, Dešné a Rancířově.[61]

Vratěnínská poradna obdržela novou lékařskou sloupkovou osobní váhu s měřidlem výšky. Dne 26. října 1947 byl založen „Klub ochrany matek a dětí” v Lubnici, jemuž předsedala paní Kovářová. Vzhledem k tomu, že nejbližší poradna v Uherčicích byla od Lubnice vzdálena 4 km, lékař ve Vratěníně 5 km a docházku navíc stěžoval kopcovitý terén, žádal nově založený klub zřízení vlastní „Poradny pro matky, děti a kojence”.[62] V pohraničí se totiž poradny potýkaly s palčivým problémem dětské úmrtnosti, která činila v některých obcích více jak 25% narozených.[63]

Zákon o organizaci péče o mládež[editovat]

Okresní péče o mládež byla až do roku 1947 organizována jako spolková (na základě spolkového zákona). Na základě zákona č. 48/1947 Sb. o organizaci péče o mládež byla péče o mládež přenesena na okresní a zemské národní výbory, které ji nadále vykonávaly prostřednictvím „komisí okresní péče o mládež” a „komise zemská péče o mládež”. Vládním nařízením z 18. 11. 1947 č. 202 byly tyto spolky OPM zrušeny a to s účinností od 31. 12. 1947.[64]

Okresní péče o mládež v Jemnici konala svou likvidační valnou schůzi 22. února 1948, při které podala veřejnosti účty ze své činnosti v roce 1947. Schůzi řídil předseda Jan Břečka, proslovem ji zahájil učitel ve výslužbě Ant. Novák, čestný člen spolku, který zavzpomínal na počátky spolkové práce a jeho první členy, zejména obě ředitelky jemnických měšť. škol Vaněčkové a Papouškové. Následovaly obšírné zprávy o činnosti jednotlivých funkcionářů. Nově organizované péči o mládež předával spolek OPM dokonale vybavený okresní dětský domov. Okresní dětský domov byl dokončen v roce 1938 a od té doby jím prošlo 94 dětí.

Druhým nehmotným pomníkem obětavé práce činovníků odboru ochrany matek a dětí, poradenských lékařů a sociálních pracovnic bylo podstatné snížené dětské úmrtnosti na Jemnicku. Kojenecká úmrtnost na Jemnicku činila v roce 1947 pouze 3,7%. Obsažná zpráva odboru ochrany matek a dětí nutí k přemýšlení, bylo-li správné oddělení tohoto pracovního úseku péče o mládež a jeho přičlenění k jinému resortu. Nesoustředěná péče o mládež, řízená nyní dvěma ministerstvy — sociální péče a zdravotnictví — bude jistě dražší. Rozdělením péče o mládež na úsek zdravotní a sociální rozmnoží se počet osob, které budou v tak úzce příbuzných oborech pracovati. Vyvstává konečně nebezpečí, že při zvýšeném osobním stavu budou povinnosti přesouvány s jednoho pracovního úseku na druhý.

Pěkným úspěchem se pochlubily odbory stavební a dorostový, které předávají komisi Opm rozestavěný Kallabův domov mládeže, finančně a zčásti i materiálově zajištěný. Toto dílo, výsledek houževnaté práce předsedy pana Jana Břečky, umožní snad již koncem roku hygienické bydlení pracujícímu dorostu v Jemnici. Z ostatních zpráv zaslouží pozornosti zpráva finančního odboru, která zjišťuje, že za posledních 9 let vzrostlo jmění spolku o více jak 1.500.000 Kčs, při čemž dětský domov i se zařízením je oceněn pouze pořizovacími náklady na 608.000 Kčs. Opm v Jemnici představuje milionový podnik s účetním obratem v roce 1947 přes 4 mil Kčs.

V závěru valné schůze poděkoval předseda nové komise Opm v Jemnici při ONV v Mor. Budějovicích soudruh František Šmolka všem činovníkům za jejich práci a požádal je o účast v nově organizované péči o mládež, kterou všichni přislíbili. Posledním usnesením bylo prohlášení dlouholetého předsedy p. Jana Břečky čestným členem za jeho zásluhy o postavení okresního dětského domova, za uskutečnění projektu Kallabova domova mládeže a za dlouholeté vzorné vedení spolku.[65]

Stavba Kallabova domova mladých[editovat]

Jemnice měla v plánování svého Domova mladých (Dorostového domu OPM) nesporné prvenství nejen na okrese moravskobudějovickém, ale v celé zemi Moravskoslezské. Dorostový dům OPM v Jemnici byl plánován jako část městské sociální čtvrti již dávno za okupace. V prvních poválečných dnech přikročila jemnická OPM k dalším přípravným krokům, vedle hotových stavebních plánů, což byl v době přetížení projektantů podstatný náskok, navezla na stavební místo tolik materiálu, že se stavbou mohla teoreticky ihned započít. Stavební komise OPM, která přípravné práce řídila, nečekala na stavitelské firmy a navezla na staveniště kámen a cihly, které pak hodlala předat firmě, vybrané v ofertním řízení. Dvouleté přípravné práce ke stavbě Kallabova domova mladých v Jemnici probíhaly za houževnaté práce členů Okresní péče o mládež v Jemnici a zejména jejího předsedy Jana Břečky.

„Jeho potřeba vyplývá ze značného počtu mladistvých, kteří pro nedostatek ubytovacích možností dojíždějí denně desítky kilometrů do zaměstnání v Jemnici. Jemnicko patří zajisté mezi kraje zanedbané, na něž také dvouletka zvlášť pamatuje a pro něž byl zřízen zvláštní fond. Domov mladých bude pro Jemnicko jedním z předpokladů dalšího rozvoje, podhoubím blahobytu kraje. Bez vytvoření těchto předpokladů není hospodářská pomoc kraji myslitelná. Jakožto hospodářsky zaostalý kraj postrádá Jemnicko vhodných objektů, do nichž by mohl býti přenesen průmysl z pohraničí. V případě Jemnice je možnost ubytování podmínkou zřízení dvouleté dřevařsko-pilařské školy, zřízení typové učňovské školy a rozšíření státní školy pro lesní hajné na dvouletou atd.” (Stráž na Dyji, 14.02.1947)[66]

Okresní péče o mládež na své schůzi 30. března 1947 konstatovala, že příprava stavby Kallabova domova mladých, kterou měl na starosti dorostový odbor a stavební odbor, je ve fázi vypsáné veřejné soutěže na zemní, zednické a železobetonářské práce s lhůtou do 15. dubna 1947. Podle posledních zpráv z ministerstva sociální péče byl Kallabův domov mladých zařazen do dvouletky.[67]

Stavba Kallabova domova mladých v Jemnici. Ministerstvo sociální péče zařadilo výstavbu Kallabova domu mladých v Jemnici, projektovaného Okresní péčí o mládež v Jemnici, do dodatečného plánu pro rok 1948. QPM vypsala již veřejnou soutěž na stavbu tohoto domova. Došla jediná nabídka, a to firmy »Sloučené národní správy stavebních podniků v Brně«. Firma nabízí práce zemní, zednické a železobetonové za částku 3 592 033 Kčs. (Stráž na Dyji, 09.05.1947)[68]

Dne 15. září 1947 započala brněnská firma Spojené národní správy stavebních podniků s výkopem základů. Původní stavební plány arch. Ing. B. Fuchse z roku 1940 byly ale v poválečné době, kdy bylo nedostatek stavebního materiálu, přepracovány a zmenšeny o jedno křídlo.[69] Základní kámen na stavbě Kallabova domova mládeže byl položen 30. října 1947 za přítomnosti členů výboru Okresní péče o mládež v Jemnici, zástupců MNV, zástupců stavbu provádějících firmy a dalších korporací. Materiálem z výkopu byl zavážen rybník V ráji, čímž mohlo dojít k rozšíření nepřehledná silnice.[70]

V lednu roku 1948 povolilo ministerstvo sociální péče na rozestavěný Kallabův domov mládeže subvenci 4 mil. Kčs, první splátku ve výši 1 mil. Kčs zaslala hned jemnické „komisi okresní péče o mládež”, zbytek měl být proplácen podle postupujících stavebních prací.[71][72] V druhé polovině ledna 1948 probíhalo betonování stropů nad přízemím a vyzdívání. Počátkem měsíce dubna 1948 stavba dosáhla úrovně a mohlo se pomalu přistoupit k zadáváním řemeslnických prací.[73]. V roce 1950 byl Kallabův domov mládeže slavnostně otevřen.[74][75]

Komise okresní péče o mládež[editovat]

Poslední valná schůze spolku OPM se konala v neděli 22. února 1948 v 10 hodin v jídelně jemnické sokolovny. Pro likvidaci dosavadní Okresní péče o mládež byla stanovena lhůta do 20. března 1948. Ustavující schůze nové komise se konala na začátku března 1948 na jemnické radnici. Za úřad ONV v Mor. Budějovicích byl přítomen správce Dr. Miloš Horňanský. Odborného jemnického učitele s. Františka Šmolku zvolilo jako předsedu okresní komise péče o mládež v Jemnici plenární zasedání ONV v Moravských Budějovicích. Na ustavující schůzi v Jemnici byl pak zvolen:

  • zástupce předsedy: p. Jan Břečka,
  • předseda finančního odboru: p. Karel Krobauer,
  • předseda odboru sociálně právní ochrany: p. Jan Brož,
  • předseda odboru ústavní péče: p. Alois Zachárník (obstarával provoz okres. dětského domova),
  • předseda odboru zotavné péče: p. František Nevrkla,
  • předseda stavebního odboru: p. Jan Břečka (pro stavbu Kallabova domova mládeže),
  • předseda dorostového odboru: s. František Šmolka.[76]

Zákon o sociálně právní ochraně mládeže[editovat]

Podle zákona č. 62/1952 Sb. o sociálně právní ochraně mládeže převzaly ochranu mládeže zvláštní orgány státní správy - úřadovny ochrany mládeže při lidových soudech. Úřadovnám bylo přikázáno omezovat pěstounství v náhradních rodinách na minimum. Na základě těchto přípravných kroků se měly všechny děti bez rodičovské péče automaticky umisťovat do kolektivní péče v dětských domovech a nebo přicházela v úvahu adopce.

Likvidací pěstounské péče a následným masivním přílivem dětí do kolektivních výchovných zařízení docházelo ke kolapsu celého systému. Obzvláště chyběly dětské domovy pro děti od 3 do 6 let. Chyběla místa pro nezletilé děti odebírané z mravně závadných rodin. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč byl dostavěný Kallabův domov mládeže využit k jiným účelům a posloužil jako velký Dětský domov pro předškolní mládež.[77] V Jemnici fungovaly následně dva Dětské domovy souběžně. Přirozeně po únoru 1948 muselo zmizet i jméno Jaroslava Kallaba. V konečném důsledku se na rozmachu Jemnice podepsalo od roku 1954 budování železné opony.

Sociální pomoc[editovat]

Okresní kancelář „Sociální pomoci” se nalézala v Moravských Budějovicích a v roce 1946 vydala 638 435 Kčs podpor, z toho na vlastní podpůrnou činnost 604 635 Kčs, na Okresní péči o mládež v M. Budějovicích a Jemnici 26 650 Kčs, na léčebnou péči v ústavech 7 150 Kčs. Podporu udělovala přestárlým osobám, rodinám s větším počtem dětí a s nedostačujícím příjmem, nemanželským dětem, o něž se otcové nestarali, rodinám vojáků, osobám postiženým nemocí nebo nějakým jiným neštěstím. V roce 1946 zasáhla v 3 289 případech.[78]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Zdravotní okres Morav. Budějovice: MUDr. Bruckner Arnošt, okresní zdrav. rada, zdravotní obvod Jaroměřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen, Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, Mor. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef.
  2. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 28.07.1945, č. 8, s. 3
  3. Naše pravda. Orgán krajského vedení KSČ. ISSN: 1803-3547. Národní archiv, 12.12.1946, č. 286, s. 3
  4. http://www.nemzn.cz/historie-nemocnice-znojmo/d-139885
  5. Naše Demokracie, 16.09.1945, s. 3
  6. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 22.12.1945, číslo 24, s. 3
  7. V brněnské diecézi působily též řádové sestry boromejky (Moravské Budějovice, Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského).
  8. Naše Demokracie, Podnázev: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 16.09.1945, číslo 14, s. 3
  9. Naše Demokracie, ročník 1945
  10. Naše Demokracie, 06.01.1946, č. 1, s. 3 a 22.12.1945, s. 3
  11. Stráž na Dyji, 03.01.1947, s. 6
  12. Okresní zdravotní obvod M. Budějovice 1939-1940: MUDr. Bruckner Arnošt, zdravotní rada, Jaromeřice n. Rokytnou: MUDr. Jurek Jan, Jevišovice: MUDr. Kraus František, Kravsko: neuveden, Lesonice: MUDr. Šlechta Velen., Jemnice: MUDr. Matouš Karel, Police: MUDr. Meduna Bohuslav, M. Budějovice: MUDr. Žák Jaroslav, Nové Syrovice: MUDr. Němec Rudolf, Blížkovice: MUDr. Reif František, Budkov: MUDr. Krejčí Jan, Mikulovice: MUDr. Moudrý Josef. In: Zdravotnická ročenka československá, 1939-1940
  13. Stráž na Dyji, 07.02.1947, s. 8
  14. Uprázdněné místo obvodního lékaře v Budkově bylo obsazeno od 1. ledna 1947 MUDr. Bohumilem Janíčkem, rodákem z Oslnovic, za války působícím v Rajhradě. Lékařský obvod byl zřízen r. 1938 pro 8 vesnic (Oponešice, Třebelovice, Rácovice, Mladoňovice, Lomy, Štěpkov, Komárovice, Budkov). Do konce války byl obvod obsazeno MUDr. Janem Krejčím, který po válce přesídlil do Brna. In: Naše Demokracie, 17.01.1947, s. 5
  15. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5: Nové sanitní auto.
  16. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 09.05.1947, 2(19). s. 5.
  17. Dr. Ernst Bruckner: r. 1913 k. k. Bezirksarzt in Znaim, r. 1926 Chefarzt der Znaimer Bezirkskrankenkasse (vedoucí lékař okresní zdravotní pojišťovny ve Znojmě): In: Znaimer Wochenblatt, 9. April 1926, S. 2 - příloha Südmährerland
  18. Zdravotnická ročenka československá 1939-1940
  19. Odbočka svazu politických vězňů v Moravských Budějovicích konala v lednu roku 1947 členskou schůzi, na níž se členové usnesli na protestu proti zamýšlenému udělení státního občanství proti osobě, o níž se proslýchá, že na základě příslibu státního občanství podala si žádost o náhradu válečných škod ve výši několika milionů. In: Stráž na Dyji, 10.01.1947, s. 2: Neklid politických vězňů vzrůstá.
  20. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 5
  21. Berthold Weinrich: Niederösterreichische Ärztechronik: Geschichte der Medizin und der Mediziner Niederösterreichs, O. Möbius, 1990, s. 320
  22. Josef Schlegelhofer, majitel cihelny a cementárny, 19. prosince 1940 jmenován členem zastupitelstva a městským policejním komisařem v Jemnici, po válce ve vazbě SNB v Jemnici, převezen do internačního tábora ve Znojmě.
  23. Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 7
  24. Bruckner Arnošt, MUDr.: Státní okresní archiv Třebíč, Torzo rodinné korespondence, parte - 1919 - 1935
  25. Rovnost: list sociálních demokratů českých. Brno: J. Opletal, 14.1.1948, 64(11).
  26. Stráž na Dyji, 05.09.1947, s. 5
  27. Čin: list české sociálně-demokratické strany dělnické pro osvobozené části Moravy. V Brně: Česká sociálně-demokratická strana dělnická, 07.03.1948, 4(57). s. 3.
  28. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.09.1946, č. 2, s. 5
  29. Naše Demokracie, 26.04.1947, s. 3
  30. Zubní technik Eugen Fryda převzal zubní ordinaci v roce 1937 po zubním technikovi Adalbertovi Šmajdovi. Ordinoval ve Vranově (úterý, středa, pátek, sobota: 8—12, 14-17) a v Šafově (čtvrtek: 8—12, 14-17, neděle: 8—12). In: Znaimer Wochenblatt, příloha Südmährerland, 25. Juni 1937, S. 8
  31. Znaimer Wochenblatt, 02.01.1935, s. 8
  32. Rovnost, 16. listopad 1946, s. 5.
  33. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:36cd140c-e104-465b-8013-8e6ffa5016ed?page=uuid:6f238fcd-4880-4f0c-89c9-0091a481de49&fulltext=Ladislav%20Bab%C3%A1k
  34. Stráž na Dyji, 28.03.1947, s. 6
  35. http://www.plavidla.cz/20042/paty/paty.htm
  36. Vranovský zpravodaj, číslo 3, rok 2012: Historie péče o zdraví ve Vranově
  37. Historie péče o zdraví ve Vranově, Vranovský zpravodaj, 2012/3, s. 14
  38. Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 2
  39. Stráž na Dyji, 20.12.1946, s. 1
  40. Stráž na Dyji, 23.10.1947, s. 1
  41. Kojenecký ústav ve Znojmě zahájil svoji činnost koncem roku 1949 v budově bývalého sanatoria na okraji města. V roce 1959, kdy již patřil pod OÚNZ ve Znojmě, byla zakoupena budova na ul. Mládeže 1020/10 a po její rekonstrukci v lednu 1962 byl zahájen provoz. V roce 1966 byl kojenecký ústav rozšířen o dětský domov s celkovou kapacitou 115 lůžek. V 70 letech se v ústavu započalo s rehabilitací kojenců a postižených dětí. Péče o postižené děti v okrese Znojmo postupně přecházela na Dětský domov s kojeneckým ústavem a v roce 1983 došlo ke zřízení rehabilitačního stacionáře pro postižené děti. Úsek patologických novorozenců se od listopadu 1988 nacházel v novém oddělení v nemocnici ve Znojmě. Budova se přebudovávala na první centrum komplexní péče o ohrožené a postižené děti a nesla název „Dětské centrum Znojmo”. Od 1.1.1992 je „Dětské centrum Znojmo” samostatným právním subjektem, zvláštní dětské zdravotnické zařízení s kapacitou 90 míst. V roce 1994 se stal jeho součástí dětský rehabilitační stacionář se speciální mateřskou školkou (na ul. Sv. Čecha čp. 15) s kapacitou 45 míst. Od 1. 1. 2003 je Dětské centrum Znojmo nestátním zdravotnickým zařízením, jehož zřizovatelem je Jihomoravský kraj. In: Dětské centrum Znojmo, příspěvková organizace, výroční zpráva 2008
  42. MUDr. Jaromír Onderek působil nejprve v zemské plicní léčebně v Olomouci-Paseka (nyní Odborný léčebný ústav Paseka), v letech 1944-1947 ve Velkém Újezdu (Časopis lékařů českých), potom v Krajské nemocnici v Ostravě jako přednosta plicního oddělení, později primář oddělení TBC (Zdravotnické noviny, 23.9.1961 a 6.5.1971 na s. 3).
  43. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3
  44. Památka na svěcení sociálního zdravotního ústavu milosrdných sester III. řádu sv. Františka na Velkém Újezdě 28. září 1937, 1937
  45. https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:A8xOpzDbMSwJ:https://is.muni.cz/th/tefm8/diplomovaprace.txt+&cd=2&hl=de&ct=clnk&gl=at
  46. Naše Demokracie, 03.10.1947, s. 6
  47. https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/domov-duchodcu-velky-ujezd-cirkev-20100429.html
  48. Naše Demokracie, 04.10.194, s. 6
  49. Naše Demokracie, 29.11.1946, s. 5
  50. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 26.04.1947, 2(17-18). s. 7.
  51. Začátky a konce Masarykovy ligy proti tuberkulóze – III. dí, Milan Kubín, s. 32
  52. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 17.10.1947, 2(41). s. 6.
  53. Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. Praha: Nakladatelství Lidová demokracie, 25.07.1948, 4(171). s. 4.
  54. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 29.11.1946, 2(47). s. [4].
  55. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 29.09.1946, 1(3). s. 6.
  56. Zákon o poradenské zdravotní péči
  57. Stráž na Dyji, 26.04.1947, s. 3
  58. Stráž na Dyji, 18.07.1947, s. 8
  59. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 22.11.1946, č. 11, s. 2
  60. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 13.12.1946, č. 14, s. 8
  61. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3
  62. Naše Demokracie, 07.11.1947, s. 2
  63. Stráž na Dyji, krajinský týdeník československé sociální demokracie, 04.04.1947, č. 14, s. 1 a 14.11.1947, č. 45, s. 3
  64. Okresní péče o mládež, Státní okresní archiv Znojmo
  65. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 12.03.1948, 3(11). s. 5.
  66. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 14.02.1947, 2(7). s. 2.
  67. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 04.04.1947, 2(14). s. 1.
  68. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 09.05.1947, 2(19). s. 5.
  69. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 19.09.1947, 2. s. 5.
  70. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 07.11.1947, 2(44). s. 3.
  71. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 16.01.1948, 3(4). s. 6.
  72. Domovy mladých na Moravskobudějovicku
  73. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 26.03.1948, 3(13). s. 5.
  74. Jiskra, orgán OV KSČ a rady ONV v Třebíči, 21.10.1970, s. 4.
  75. Jiskra, orgán OV KSČ a rady ONV v Třebíči, 15.4.1970, s. 5.
  76. Stráž na Dyji, 05.03.1948, s. 5.
  77. Jiskra, týdeník komunistické strany třebíčského kraje, 5.3.1954, s. 5.
  78. Naše Demokracie, 28.02.1947, s. 3

Externí odkazy[editovat]