Dějiny Korolup/Veřejná správa 1848-1918

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Revoluční rok 1848 přinesl základní změny v systému rakouské veřejné správy. K stabilizaci ústavního vývoje došlo až po tzv. únorové ústavě a později po rakousko-uherském vyrovnání. Dvorské úřady byly už v březnu roku 1848 nahrazeny ministerskou radou, kterou tvořila ministerstva zahraničních záležitostí a císařského domu, ministerstva vnitra, spravedlnosti, financí, války a později kultu a vyučování, veřejných prací, obchodu a v návaznosti na zrušení poddanství ministerstva orby.

Politická správa[editovat]

Patrimoniální správu nahradila správa státní, jež vstoupila v platnost 1. ledna 1850. Císařským výnosem č. 295/1849 o nové organizaci správy a prozatímním obecním zákonem ze 17. března 1849 byla obec prohlášena za základ svobodného státu a stala se orgánem územní samosprávy. Základní územní jednotkou se staly politické okresy, vyššími jednotkami kraje, nejvyššími země. V letech 1849-1854 se Morava dělila na 2 kraje (Brněnský a Olomoucký) a 25 hejtmanství, Slezsko tvořilo jeden kraj se 7 okr. hejtmanstvími. Okresní znojemské hejtmanství představovalo prvoinstanční úřad politické samosprávy. V sídle Brněnského kraje byla zřízena krajská vláda v čele s krajským prezidentem, jež spadala přímo pod ministerstvo vnitra. C. k. zemský soud Znojemský a okresní soud trestní v sobě zahrnoval 3 okresní trestní soudy (Znojemský, Mikulovský, Krumlovský). K okresu trestního soudu Znojemského náležely císařské královské okresní soudy Moravsko-Budějovický, Vranovský a Znojemský.

C. k. okresní soud Vranovský (1849)[editovat]

Bývalé panství Katastrální obec Osady Německý název Bývalé panství Katastrální obec Osady Německý název[1]
Bítov Chvalatice Augustov Augustenhof Vranov Jezovice Jasowitz
Nové dvorce Neuhof Lančov Landschau
Oslnovice Höslowitz Lukov Luggau
Vysočany Wysokein Nová Ves Neudorf
Zblovice Zblowitz Mlíčovice Milleschitz
Ctidružice Schröffelsdorf Petřín nový Petrein neu
Uherčice Chrlopy Kurlupp Petřín starý Petrein alt
Freistein Pomyče Pomitsch
Stálky Stallek Šáfov Schaffa
Uherčice Ungarschitz Štítary Schiltern
Vratěnín Fratting Šumvald Schönwald
Vranov Břečkov horní Ober-Fröschau Vračovice Edenthurn
Čížov Zaisa Liliendorf
Hanušov Windschau Vranov Frain

Znojemský kraj 1855[editovat]

Na základě nejvyššího ustanovení o zřízení a úřední působnosti okresních úřadů, krajských úřadů, místodržitelství a soudních úřadů z 25. ledna 1853 byla 25. května 1855 uvedeny do života smíšené okresní (na Moravě 76) a krajské úřady (Brněnský, Olomoucký, Jihlavský, Znojemský, Hradišťský a Novo-Jičínský). V čele zemské politické správy stálo c. k. místodržitelství v Brně a v každém z šesti krajů c. k. krajský úřad. Smíšené okresní úřady převzaly působnost politickou, soudní, berní a pokladní. Znojemský kraj byl rozdělen na 9 okresů s 388 obcemi. C. k. vrchní zemský soud (Oberlandesgericht) měl sídlo v Brně, c. k. krajský soud (Kreisgericht) ve Znojmě.[2]

V roce 1855 sídlil ve Znojmě krajský úřad pro okresy: Moravské Budějovice, Vranov (s 10.279 obyvateli a obcemi: Chwalatitz, Deschau (Groß-), Deschau (Klein-), Edenthurn, Frain, Freystem, Fröschau (Ober-), Höslowitz, Jasowitz, Kurlupp, Landschau, Liliendorf, Lugau, Milleschitz, Petrein (Alt-), Petrein (Neu-), Pomitsch, Schaffa, Schiltern, Schröffelsdorf, Stallek, Vöttau, Windschau, Wisokein, Zaisa, Zblowitz), Hrotovice, Jemnice (s obcí Lubnice a s obcemi bývalého uherčického panství Vratěnín,[3] Mešovice, Uherčice)[4], Jaroslavice, Mor. Krumlov, Náměšť, Mikulov a Znojmo, politický okresní úřad, krajský soud, který byl též vyšetřovacím soudem pro okresy: Znojemský, Vranovský, Jemnický, Moravsko-Budějovický. Dále se zde nacházelo vyšší gymnasium a nižší reálka a hlavní škola.[5][6][7]

Po pádu absolutismu nastaly další úpravy v systému politické správy až na podkladě tzv. prosincové ústavy a tento systém nakonec přebrala po rozpadu Rakouska-Uherska i Československá republika. Politická správa měla na starosti záležitosti, jež v nejvyšší instanci spadaly do kompetence ministerstva vnitra, kultu a vyučování, zemské obrany a veřejné bezpečnosti a ministerstva orby. V politických okresech převzaly správu opět okresní hejtmanství a soudní a správní moc byla oddělena.

Soudní okres Jemnice[editovat]

Na základě zákona ze dne 11. června 1868, č. 59 říšského zákoníku byla obec Korolupy vyřazena ze soudního Vranovského okresu a přiřazena od 1. ledna 1899 k obvodu okresního soudu v Jemnici.[8] V letech 1868-1896 spadala pod Okresní hejtmanství ve Znojmě, od roku 1896 pod Okresní hejtmanství v Moravských Budějovicích v soudním okrese Vranov a nařízením ministerstva spravedlnosti ze dne 2. července 1898 byla obec Korolupy, tehdy nazývaná česky Chrlopy a německy Kurlupp, od 1. ledna 1899 přiřazena k obvodu okresního soudu v Jemnici.[9]

Obecní samospráva[editovat]

Stadionovo obecní zřízení zavedlo dvojí působnost obce. Do její tzv. přirozené působnosti patřily všechny její vlastní záležitosti, přenesené ji delegoval stát. Každá obec musela mít ze zákona dva orgány. Obecní výbor, který byl volen na období tří let, měl usnášecí a dozorčí moc a volil ze svého středu obecní představenstvo. To se skládalo ze starosty (purkmistra) a minimálně dvou radních. Purkmistr měl výkonnou moc a prováděl usnesení obecního výboru. Obecní samospráva byla uvedena do chodu se zřízením politické správy v roce 1850.

Na základě zásad z roku 1852 vstoupilo roku 1859 v platnost nové obecní zřízení (např. zrušena veřejná jednání, obecní představenstvo skládalo přísahu věrnosti, představenstvo potvrzovaly krajské úřady). V roce 1854 se po tříletém volebním období neuskutečnily nové volby a obecní orgány byly ponechány ve svém úřadě. Nové volby následovaly až na jaře 1861, kdy byla do obecního zřízení navrácena veřejnost jednání.[10]

Dne 1. srpna 1909 se v Chrlopech ustanovilo obecní zastupitelstvo na volební období 1909 - 1912 ve složení:

  • Starosta: Beigel Josef
  • Obecní radní: Luksch Mathias, Soukopp Franz
  • Obecní výbor: Apeltauer Laurenz, Schwarz Andreas, Jandl Franz, Apeltauer Jakob, Schwarz Jakob a Kotzian Laurenz
  • Náhradníci: Apeltauer Franz, Apeltauer Ignatz, Apeltauer Andreas, Schwarz Franz, Gollinger Franz, Soukopp Johann

Místní školní rada: předseda Pošvar Anton, místopředseda Apeltauer Franz, člen Blažek Franz, náhradníci Schwarz Johann, Stadler Franz.

Obecná škola: správce Körner Ernest[11]

Rybářské revíry[editovat]

Na Moravě platil nejenom tzv. policejní zemský rybářský zákon ze dne 27. prosince 1881, č. 79 mor. z. z. z roku 1882, o některých opatřeních ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách, nýbrž kromě toho ještě tzv. produkční zemský rybářský zákon ze dne 6. června 1895, č. 62 mor. z. z. z roku 1896, vydaný k provedení říšského rybářského zákona č. 58/1885 ř. z. V tomto moravském produkčním zemském rybářském zákonu bylo upraveno rybářské hospodářství na veškerých tekoucích rybných vodách na hospodářské celky, tzv. rybářské revíry. V sobotu 12. února 1887 došlo v sále moravského Živnostenského spolku (mähr. Gewerbeverein) v Brně pod vedením předsedy přípravného výboru Emila Weegera ke konstituci zemského rybářského spolku „Mährischer Landes-Fischereiverein” (Moravský zemský rybářský spolek).

Moravský rybářský zákon rozeznával: a) revírní vody tekoucí, b) vody jiné. Tekoucí vody Zemský úřad rozděloval po jejich délce na rybářské revíry, a to tak, aby každý revír obsahoval nepřerušovanou trať, která dovolovala trvalé chování ryb a řádné hospodaření na revíru. Vody, které se pro rybářství nehodily nebo nebyly pouhými přítoky nebo odtoky rybníků, nesměly být do revíru pojímány.

Rybářský revír, na němž bylo vykonáváno jenom jedno vodní právo (náležející i několika osobám), musel být na žádost majitele uznán za rybářský revír vlastní. Ve vlastním revíru mohl majitel rybářského práva rybařit sám nebo je mohl propachtovat, ale to pouze v celku a bez rozdílu co do jednotlivých odvětí ryb. Všechny ostatní tekoucí vody tvořily tzv. složený rybářský revír a podle toho, kdo v něm rybářské právo provozoval se dělil na revír: pachtovní, družstevní nebo společnostní. Naproti tomu v tekoucích vodách, které do revíru pojaty nebyly, a ve stojatých vodách, bylo oprávněnému ponecháno na jeho vůli, jakým způsobem chce právo vykonávat (sám nebo skrze pachtýře).

V roce 1906 byly vyznačeny rybářské revíry na řece Dyji a jejích přítocích, „Jaroměřice” a „Rokytné”, potocích Grešlovo-Mýtském, Hostimském, Želetavce a v potoce Uherčickém v politickém okrese Mor. Budějovickém a v obcích Mutné a Chvaletíně v politickém okrese Dačickém na základě vyhlášky okresního hejtmanství v Mor. Budějovicích za níže uvedených podmínek nabídnuty ve veřejné dražbě do pachtu.[12]

Rybářský pachtovní revír na Želetavce[editovat]

Rybářský pachtovní revír obsahoval vodní trať potoka Želetavského od mostu okresní silnice v Dančovicích až k jezu u Mácova mlýna v Malém Dešově se všemi přítoky a vodními stokami v obcích Dančovicích, Lubnici, Polici, Kostníkách a Malém Dešově; zvlášť byly pojaty: Uherčický potok od ústí do Želetavského potoka vzhůru až k mostu u vápenky v Chrlupech (48.9302056N, 15.6376581E), Kostnický potok od žlabu jezu u Raimundova mlýna v Kostníkách dolů až k ústí, dolní struha Raimundova mlýna v Kostníkách a horní struha Mácova mlýna v Malém Dešově. Přibližná délka revíru činila 11 km a vyvolávací cena 30 K.

Rybářský pachtovní revír na Uherčickém potoce[editovat]

Rybářský pachtovní revír obsahoval vodní trať Uherčického potoka od mostu u vápenky v Chrlupech až k pramenu nad Dešnou (48.9800567N, 15.5004792E) se všemi přítoky a vodními stokami v obcích Plačovicích, Dešné, Dančovicích, Rancířově, Hluboké, Mešovicích, Vratěníně, Uherčicích a Chrlupech. Přibližná délka revíru činila 13 km a jeho vyvolávací cena 10 K.

Nájemní doba byla stanovena na 10 let, počínaje dnem 1. dubna 1906 a konče dnem 31. března 1916. Podle § 15 moravského rybářského zákona ze dne 6. června 1895, z. z. čís. 62 z roku 1896, se obce k nájmu nepřipouštěly a každé obcházení tohoto zákazu mělo za následek ztrátu vydraženého rybářství. Každý účastník dražby měl předem složit vadium v hodnotě vyvolávací ceny.[13]

Reference[editovat]

  1. Morawske Nowiny (Noviny). (Mährische Zeitung.), Di, 2. Oktober 1849, s. 34
  2. Korolupy: panství Uherčice, soudní okres 1850-1898 Vranov, 1898-1949 Jemnice (1938-1945 Horn - Rakousko), politický okres 1850-1855 Znojmo, 1855-1868 Vranov, 1868-1898 Znojmo, 1898-1949 Moravské Budějovice (1938-1945 Horn), správní okres 1949-1960 Moravské Budějovice, od roku 1960 okres Znojmo.
  3. Panství Uherčice, soudní okres 1850-1949 Jemnice (1938-1945 Horn – Rakousko), politický okres 1850-1855 Dačice, 1855-1868 Jemnice, 1868-1896 Dačice, 1896-1949 Moravské Budějovice (1938-1945 Horn), správní okres 1949-1960 Moravské Budějovice, od roku 1960 Znojmo.
  4. Panství Uherčice, soudní okres 1850-1949 Jemnice (1938-1945 Horn – Rakousko), politický okres 1850-1855 Dačice, 1855-1868 Jemnice, 1868-1896 Dačice, 1896-1949 Moravské Budějovice (1938-1945 Horn), správní okres 1949-1960 Moravské Budějovice, od roku 1960 Znojmo.
  5. Nový prostonárodní popis Čech, Moravy a Slezska podlé posledního politického a soudního rozdělení, s přídavkem o Uherském Slovensku. Sepsal K. Vl. Z roku 1854
  6. Wiener Zeitung, So, 30. April 1854, s. 3
  7. Allgemeine Österreichische Gerichtszeitung, Di, 20. Februar 1855, s. 4
  8. Na základě zákona ze dne 11. června 1868, č. 59 ř. z se vylučuje obec Chrlopy z obvodu okresního soudu ve Vranově a přikazuje se k obvodu okresního soudu v Jemnici. Toto nařízení nabude platnosti 1. ledna 1899. In: Brünner Zeitung, Ročník 1898, 16. 07. 1898, 159. Amtsblatt, 1 titulní strana
  9. Státní okresní archiv Znojmo, obec Korolupy
  10. Přednáška: Veřejná správa 1620-1918
  11. CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 209.
  12. Československé správní právo, vydal v Praze Melantrich 1936, s. 373-374.
  13. Vyhláška, Brněnské noviny 1906