Dějiny Korolup/Povinné dodávky zemědělských výrobků a jejich výkup v letech 1945–1948

Změna zemědělské politiky v roce 1939, ale hlavně po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora na podzim 1941, přinesla podle vzoru říšskoněmeckého modelu (Ernährung und Landwirtschaft / Výživa a zemědělství) protektorátní válečné řízené hospodářství v zemědělství, jehož vrcholným orgánem se stalo protektorátní ministerstvo zemědělství a lesnictví. Ministerstvo zemědělství a lesnictví dozorovalo celý proces od samotné výroby až po zpracování nebo prodej zemědělských produktů. Část svých kompetencí pak přenášelo na podřízené orgány politické správy (hlavně okresní úřady) a tzv. trhové svazy a privilegované obchodní společnosti.

Trhové svazy řídily a spravovaly trh s jednotlivými zemědělskými produkty: „Českomoravský svaz pro dobytek, maso a ryby” (1939-1949), „Českomoravský svaz pro mléko a tuky” (1939-1949), „Českomoravský svaz pro chmel, slad a pivo” (1939-1949), „Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med” (1940-1949), „Českomoravský svaz zahradnicko-vinařský” (1940-1949), „Českomoravský svaz pro brambory a škrob” (1940-1949), „Českomoravský svaz pro řepu a cukr” (1940-1949), „Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med” (1940-1949), „Českomoravský svaz pro hospodaření obilím” (1941-1949), „Českomoravský svaz pro kakao, cukrovinky a trvanlivé pečivo” (1942-1949). Vyhláškou ministra zemědělství a lesnictví ze dne 25. ledna 1943 byla zřízena ústřední organizace „Svaz zemědělství a lesnictví v Čechách a na Moravě” (SZAL), do kterého byly jednotlivé svazy začleněny (po válce nahrazen „Jednotným svazem českých zemědělců”). Zemědělci, kteří byli členy těchto družstev, se podíleli na jejich financování formou srážek z výkupních cen (po válce nahrazen „srážkami pro zvelebovací fond”).

Vzhledem k tomu, že „trhové svazy” měly úlohu pouze správní a řídící, byly pro výkup a prodej zemědělských produktů zřízeny monopolní (privilegované) obchodní společnosti. Výkupem a dodávkou jatečného dobytka, masa a masných výrobků se zabývala „Výsadní dobytkářská společnost” (dříve Prispol), výkupem a dodávkou mléka, mléčných výrobků, másla, sádla, loje a vajec „Společnost pro obchod s mléčnými výrobky, tuky, drůbeží a vejci”, s obilím a krmivem obchodovala „Výsadní obilní společnost”, s brambory „Českomoravská společnost pro obchod brambory”, vývozem a výkupem chmele „Českomoravská chmelařská společnost”, na podporu chovu ovcí založená společnost „Zužitkování vlny pro Čechy a Moravu”. Na základě vládního nařízení ze 14. ledna 1943 byla zřízena ústřední organizace „Svaz zemědělských družstev pro Čechy a Moravu”, do něhož byly na podkladě vládního nařízení ze dne 3. července 1942 dosavadní výdělkové a hospodářské společnosti včleněny (v roce 1948 nahrazen „Ústřední radou družstev”). Veškeré ceny zboží a služeb stanovoval od roku 1939 „Nejvyšší cenový úřad”.

Okresní úřady zodpovídaly za plynulý chod zásobování, příděl potravin, osiva a krmiva, za vydávání „odběrních lístků” a vedení výkazů domácností. Prováděly také statistická šetření a kontroly, vedly evidenci zemědělské výroby (porážkové listy, mléčné záznamy, statkové archy a pomocné knížky). „Statkové archy” obsahovaly údaje o majiteli zemědělského závodu, jeho rodině, zaměstnancích, rostlinné a živočišné výrobě, přehledy obhospodařované půdy a údaje o strojním zařízení zemědělského závodu, výměru pěstovaných plodin, hektarové výnosy, spotřebu hnojiv, druhy a počet domácích zvířat, spotřebu krmiv, údaje o domácích porážkách, počty uhynulých zvířat, údaje o produkci vlny, mléka, másla a vajec a samozřejmě roční dodávkovou povinnost (kontingent). Menší zem. závody (2-5 ha půdy) vedly „statkové výkazy”. Za účelem kontingentace pak fungovaly při okresních a obecních úřadech podle druhu zemědělských výrobků komise a výbory (lnářské, chmelařské, mléčné, řepkařské, pro dodávku jatečného dobytka atd.), které byly v roce 1943 sloučeny do jediné „zemědělské komise”. V boji proti černému obchodu a hospodářské sabotáži pak sloužila zavedená kontrola nad vydanými vyhláškami a represivní aparát.

„Samozásobitelé zemědělskými výrobky” směli své zemědělské výrobky využívat jen ke krytí samozásobitelských dávek, krmení dobytka a osevu. Volný obchod v podstatě neexistoval a držitelé zemědělských podniků odváděli tzv. „povinné dodávky”, zavedené již v září 1939 a v hospodářském roce 1943/1944 z části nahrazené tzv. smluvními dodávkami. Jednalo se o nucený výkup zemědělské produkce za úřední ceny. Jako první vstoupily v platnost na podzim 1939 povinné odvody z živočišné výroby, zejména chovu vepřů, v rostlinné výrobě pak na počátku roku 1940 tzv. „povinný osev” (len a olejniny). Povinné odvody samozásobitelům zemědělských výrobků stanovovalo ministerstvo zemědělství a lesnictví na podkladě obhospodařované zemědělské půdy. Z důvodu odchodu zemědělských dělníků za lepším výdělkem do průmyslových podniků zajišťovalo ministerstvo zemědělství a lesnictvích také nábor pracovních sil, od roku 1940 nábor sezónních dělníků z protektorátu a ze Slovenska, během žní pak i pomoc příslušníky vládního vojska a školní mládeží.

Strukturu a systém protektorátního válečného řízeného hospodářství v zemědělství i se svazy a monopolními obchodními společnostmi v podstatě převzalo poválečné ministerstvo zemědělství a ministerstvo výživy, které pro každý rok stanovovalo přesný rozpis povinných dodávek zemědělských produktů pro okresy, obce i jednotlivce. Zemědělci podepisovali na začátku roku dodávkové smlouvy o tom, jaký druh a množství budou dodávat a za jakou cenu. Přebytky pak mohli prodat na volném trhu. Výše dodávek se řídila výměrou obhospodařované půdy. Ministerstvo zemědělství a ministerstvo výživy zřídil prezident republiky dekretem ze dne 2. dubna 1945 o nové organisaci vlády a ministerstev v době přechodné. Vládním nařízením ze dne 25. května 1945 byl ministr výživy zmocněn úpravou výroby, oběhu a spotřeby potravin a poživatin a dekretem z 27. října 1945, č. 118/1945 Sb., o opatření v řízení vyživovacího hospodářství zmocnil prezident republiky ministerstvo výživy řízením výkupu, oběhu a spotřebou výrobků, původu rostlinného, živočišného a nápojů, a to jak původu domácího či cizozemského pokud sloužily lidské výživě.

Ministerstvo zemědělství v rukách KSČ rozhodlo 3. července 1945 o zrušení protektorátního ústředního „Svazu zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu” a připravilo půdu pro vznik „Jednotného svazu českých zemědělců pro Moravu a Slezsko”. V květnu 1946 byl přijat zákon o zřízení dvou národních svazů: „Jednotného svazu českých zemědělců v Praze” a „Jednotného svazu slovenských zemědělců v Bratislavě”, které pak vláda Národní fronty sdružila pod nově zřízenou vrcholnou organizací „Ústřední rady zemědělců republiky Československé”. Zákon byl na návrh komunistů přijat za přítomnosti členů KSČ a členů ČSSD, lidovci (ČSL) a národní socialisté (ČSNS) návrh zákona nepodpořili a schůzi Poslanecké národní sněmovny (PNS) opustili. Na podzim roku 1946 přijala vláda zákon, kterým byly dosud samostatné trhové svazy začleněny pod „Jednotný svaz českých zemědělců se sídlem v Praze” (obdobně pod Jednotný svaz slovenských zemědělců se sídlem v Bratislavě), potažmo pak také pod „Ústřední radu zemědělců republiky Československé” se sídlem v Praze. Obchodní společnosti se podařilo komunistům centralizovat do „Ústřední rady družstev” až po převzetí moci v roce 1948.

Systém povinných dodávek zemědělských výrobků a jejich výkup využila KSČ po únoru 1948 jako nástroj své perzekuce selského stavu. Podle vládního nařízení z roku 1949 muselo každé zemědělské stavení uzavřít smlouvu o dodávce. V roce 1952 byl tento zákon nahrazen zákonem č. 56/1952 Sb., o dodávkových povinnostech a výkupu zemědělských výrobků, který silně znevýhodňoval „vesnické boháče“. Předepsané dodávky vláda komunistů navýšila natolik, že je rolníci mohli splnit pouze na úkor vlastní spotřeby nebo výkrmu hospodářského zvířectva. V rámci boje proti „třídnímu nepříteli” přijala komunistická vláda k postihování sedláků dva zákony, v červenci 1950 trestní zákon soudní č. 86/1950 Sb. a trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. Likvidace selského stavu vyvrcholila centrálně řízenou „Akcí kulak”.

Hospodářský rok 1945/46 (1. 8. 1945 - 31. 7. 1946)

Soustava řízeného hospodářství zůstává. „Ministerstvo výživy Československé republiky znovu upozorňuje všechny Národní výbory, že dosavadní soustava řízeného hospodářství zůstává i nadále v platnosti. Spotřebitelé mají nároky na dávky potravin, které pro běžné přídělové období byly stanoveny podle lístků na potraviny na 75. přídělové období. Národní výbory nejsou proto oprávněny stanoviti dávky jiné, nýbrž pečují jen o to, aby zásoby potravin byly zajištěny a zabezpečeny a vyčkávají dalších rozhodnutí ministerstva výživy. Omezení, pokud jde o židy, se zrušují.”

Dodávky mléka, dobytka a olejnatých semen. Vyhláškou ministra zemědělství a lesnictví o nejmenší dodávce mléka, dobytku a olejnatých semen v kontingentním roce 1944/45 bylo stanoveno, že zemědělci jsou povinni dodat za dobu od 1. 8. 1944 do 31. 7. 1945 mléko, dobytek a olejnatá semena v množství nejméně 1000 mléčných jednotek z každého hektaru kontingentní plochy a že se nesplnění této dodávkové povinnosti bude trestat. V hospodářském roce 1944/45 však utrpěla zemědělská produkce značnou škodu jak událostmi z posledního období německé okupace, tak i tím, že přes některé naše kraje se přímo přehnala válečná vlna. Nyní je třeba hospodářský rok 1944/45 co nejrychleji, nejúčelněji a nejjednodušeji uzavřít, aby zemědělci mohli od 1. 8. t. r. začít nový hospodářský rok 1945/46 s čistým účtem. Proto mi ministerstvo výživy v dohodě s ministrem zemědělství rozhodlo, že nesplnění předepsané dodávkové povinnosti podle zmíněné vyhlášky o nejmenší dodávce mléka, dobytka a olejnatých semen nebude za kontingentní rok 1944/45 vůbec trestáno. Současně však ministerstvo očekává, že se zemědělci v kontingentním roce 1945/46 postarají o to, aby dodávkovou povinnost, která jim bude podle nových zásad předepsána, včas a zcela splnili. (Národní obroda, 02.08.1945)

Ministerstvo výživy pověřilo všechny „trhové svazy” a „privilegované obchodní společnosti” nerušeným chodem veřejného zásobování. „Výsadní dobytkářská společnost pro Čechy a Moravu” (dříve Prispol, a. s.) upozorňovala všechny zemědělce, že jejich závazky s dodáním vykrmeného vepře trvají a že každý zemědělec musí závazky bezpodmínečně splnit. „Svaz pro mléko a tuky” žádal všechny samozásobitele, kteří provedli domácí porážku vepře, aby urychleně odevzdali povinnou dávku sádla. Sběrny sádla pokračovaly v evidenci domácích porážek, vedly záznamy a zasílaly hlášení.

„Svaz pro mléko a tuky upozorňuje, že pouze v okresech sousedících s osvobozeným pohraničním územím je dovoleno provádět sběr sádla a loje z přilehlých osvobozených obcí, které dosud do sběrného obvodu nepříslušely, do nejbližších již existujících sběren. I tyto úpravy jsou jen prozatímní, musí býti provedeny v dohodě s okresními Národními výbory a oznámeny Svazu pro mléko a tuky. Jakékoliv jiné změny obvodu sběren jsou nepřípustné. Okresní Národní výbory, které zajistily vedoucí některých sběren, nechť se postarají o to, aby tyto sběrny byly nadále vedeny spolehlivou osobou a oznámí Svazu pro mléko a tuky tuto změnu. Převedení sběrny z jedné firmy na druhou může provésti jenom Svaz, protože musí nové sběrně vydati pověření a pomůcky.”

Kontingentace dobytka

Kontingentaci dobytka na období od 1. srpna 1945 do 31. prosince 1946 nařídilo ministerstvo výživy vyhláškou č. 65/1945 Sb. Rozpisem kontingentu byly v obcích pověřeny zemědělské komise při MNV. Povinné dodávky se řídily velikostí obhospodařované půdy. Za obhospodařovanou půdu se pokládala orná půda, do které se nepočítaly vinice, chmelnice, vrbovny, ovocné školky, zahrady a čtvrtina z pastevních ploch. Z jednoho hektaru obhospodařené půdy činily dodávky 50-80 kg živé váhy hovězího dobytka a 25-30 kg živé váhy vepřového dobytka. Na hospodářství s výměrou orné půdy do 1 ha se kontingentace sice nevztahovala, ale pokud majitel hospodářství vlastnil minimálně 0,3 ha půdy, vztahovala se na něj povinnost si vykrmit prase pro vlastní spotřebu. Kontingent se vypočítával podle přírůstkové hodnoty, která byla stanovena u telat na 140 kg, u mladého dobytka do 2 let na 160 kg, u tažných volů na 70 kg, u krav na 50 kg, u býků, volů a jalovic na 120 kg. Rozpis kontingentu jednotlivých hospodářství byl veřejný a každý zemědělec jej musel v seznamu stvrdit podpisem. V případě živelné katastrofy, nákazy či válečných škod se podávaly žádosti o snížení kontingentu prostřednictvím ONV u „Svazu pro dobytek, maso a ryby”.

„Příklad: Výměra polí činila 5 ha, stav dobytka: 1 tele, 2 krávy, 1 jalovice, 1 tažný vůl. Přírůstková hodnota za jedno tele činila 140 kg, za 2 krávy 100 kg, za 1 jalovici 120 kg, za 1 tažného vola 70 kg, celkem 430 kg : 5 = 86 kg na 1 ha. Vzhledem k tomu, že na 1 ha bylo možno předepsat nejvíce 80 kg, činil v tomto případě kontingent 80 kg na 1 ha a na celé hospodářství 100 kg.”

Srážky pro zvelebovací fond u skotu a prasat

Na začátku roku 1946 „Svaz pro dobytek, maso a ryby” zavedl pro chovatele skotu a prasat s rozlohou orné půdy od 20 ha do 50 ha u povinných dodávek „srážky do zvelebovacího fondu”: u skotu 1 Kčs z každého kg živé váhy a u prasat 1,50 Kčs z každého kg živé váhy. U chovatelů hospodařících na více jak 50 ha orné půdy činily srážky: u skotu 2 Kčs z každého kg živé váhy a u prasat 3 Kčs z každého kg živé váhy. Srážky neplatily pro zemědělská pozemková družstva, státní statky a zemědělské závody, taktéž statky církevní, jejichž výnos skotu a prasat sloužil ke kulturním, charitativním a humánním účelům.

Námezdní mletí a šrotování

Od července do srpna 1945 platila pro samozásobitele vyhláška ze dne 16.7.1945 o přechodném zastavení mletí ve mzdě. Zákaz mletí se nevztahoval na krmné obilí a jiná krmiva ke šrotování. V září 1945 vydal „Svaz pro hospodaření obilím” směrnice a pokyny pro mletí ve mzdě a šrotování obilí na hospodářský rok 1945/46. Samozásobitelské období začínalo 20. srpnem 1945. Nová úprava námezdního mletí pro samozásobitele obsahovala navýšení dávek pšenice a žita ze 13 kg na 18 kg na osobu a čtyři týdny. Samozásobiteli se mohli stát i výměnkáři. Mlecí průkazy vydávaly MNV na období od čtyř do maximálně 12 týdnů. Ječmen mohl být i nadále semílán bez mlecího povolení. Zemědělci si tak své zásoby mohli navýšit neomezeným množstvím ječné mouky, kroupami a krupkami. Válečné rajonované mletí a přikazování obcí k jednotlivým mlýnům bylo svazem zrušeno. Šrotování krmného ječmene, ovsa a ostatních krmných plodin zůstalo volné a nebylo vázáno na šrotovací povolení.

Povinný osev

V hospodářském roce 1944/1945 platila pro povinný osev v protektorátě vyhláška ze dne 30. 12. 1944, č. 288/1944 Sb., kterou se měnila a doplňovala vyhláška ministra zemědělství a lesnictví ze dne 8. června 1944, Sb. č. 127, o povinném osevu některých hospodářských plodin pro sklizeň 1945. Pro hospodářský rok 1945/1946 platil povinný osev ozimné řepky, chlebového obilí, brambor a cukrovky. Zemědělské závody s výměrou obhospodařované půdy větší jak 1 ha musely řepkou osít 5 % orné půdy. Ozimná řepka mohla být zcela nebo částečně nahrazena mákem, letní řepkou, řepicí, lnem nebo na základě uzavřené smlouvy s textilními závody olejopřadným nebo olejným lnem. Každý ha plochy pro chlebové obilí se směl nahradit 0,70 ha brambor nebo 0,50 ha cukrovky. Bližší informace podávaly MNV.

Příděl umělých hnojiv

Příděl umělých hnojiv jest i letos vázán „Umělá hnojiva obdrží za úplatu zemědělské závody na: 1. předepsaný povinný osev ozimé řepky, bramborů a cukrovky a 2. smluvní osevní plochy u přadného lnu, zeleniny, raných a poloraných brambor. Množství živin na 1 ha je stejné jako loni. Bližší informace podá každé hospodářské družstvo.”

Dodávky ovčí vlny na rok 1946

Pro chovatele ovcí vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 408-41, podle kterého podléhala všechna získaná ovčí vlna povinné dodávce. Sběrem vlny byla pověřena společnost „Zužitkování vlny pro Čechy a Moravu”, která přijímala zásilky vlny nad 30 kg. Menší množství vlny se odvádělo příslušným sběrnám při hospodářských družstvech. Pro místní obyvatelstvo přicházela v úvahu sběrna v Moravských Budějovicích, další se nacházely například v Telči a Třebíči.

Dodávky drůbeže na rok 1946

Ministerstvo výživy vyhlásilo na rok 1946 národní soutěž na dodávku vajec a zvýšení stavu slepic, kohoutů a kuřat. Cílem soutěže mělo být nejpozději do 30. září 1946 rychlé dosažení a překročení dodávek vajec, navýšení stavu nosnic a následné navýšení přídělů vajec z domácí produkce.

Vyhláškou ze dne 15. května 1946 rozhodlo ministerstvo výživy, že dodávka drůbeže bude v roce 1946 plněna podle kontingentu hus a kachen. Kontingenty jednotlivých obcí stanovovaly příslušné Okresní národní výbory podle směrnic „Svazu pro drůbež, vejce a med”, schválené ministerstvem výživy a ministerstvem zemědělství. Množství odvedených kachen nesmělo přesahovat jednu pětinu celkového obecního kontingentu hus a kachen.

Husy z uznaných chovů (čekatelů) prodané podle směrnic „Jednotného svazu českých zemědělců” k chovným účelům, se započítávaly v plné váze jako dodávka na kontingent obce. Housata dodaná pro organizovanou „akci obnovy chovů” v oblastech zpustošených válkou a v pohraničí se započítávala na kontingent obce podle směrnic „Svazu pro drůbež, vejce a med”. Dodávky na kontingent se neukládaly:

1. domácnostem nejvýše 4-členným, které nechovaly více než 3 letošní husy nebo 6 kachen
2. domácnostem více než 4-členným, které nechovaly více než 4 letošní husy nebo 8 kachen

U domácností, které chovaly husy i kachny, se pro zjištění množství drůbeže počítaly dvě kachny za 1 husu. Husy a kachny, které nebyly určeny pro dodávku na kontingent (jakož i ostatní drůbež), mohl chovatel volně prodávat. Výkup drůbeže na živnostenskou koncesi směly provozovat jen osoby a podniky, které k němu obdržely povolení Svazu a kterému byl veškerý výkup hlášen.

Soutěž hospodářských družstev ve výkupu obilí Letošního roku je nutno v zájmu plynulého zásobování spotřebitelů moukou a chlebem v letních měsících co nejvíce urychliti výkup a dodávku obilí v červenci, srpnu a září. Stejně nutno je se i přičiniti, aby předepsaný dodávkový kontingent na všech okresích byl splněn, případně i překročen. Je nutno, aby podíl hospodářských družstev na tomto výkupu byl co největší a proto Kooperativa vypsala soutěž pro všechna družstva, která potrvá až do konce února 1947. Kooperativa pro tento účel věnovala 100 000 Kčs na odměny soutěžícím družstvům.

Hospodářský rok 1946/47 (1. 8. 1946 - 31. 7. 1947)

Povinné dodávky pro zemědělské podniky a chovatele skotu, prasat a slepic v hospodářském roce 1946/1947 vyplývaly ze zákona ze dne 25. října 1946, č. 192 Sb., o dvouletém hospodářském plánu. Zemědělskými podniky se staly ze zákona všechny podniky (nemovitosti), které získávaly výrobky z rostlinné a živočišné prvovýroby. Chovatele skotu, prasat a slepic zákon definoval jako všechny osoby, které chovaly voly, býky, krávy, mladý hovězí dobytek včetně telat, prasata a slepice. Povinné dodávky stanovené jednotlivým provozovatelům nebo chovatelům zapisoval MNV každému zemědělci do „Hospodářského výkazu zemědělce”, popřípadě do „Hospodářského výkazu chovatele drůbeže” nebo do „Hospodářského výkazu zahradníka”.

Kontingentace dobytka

Podle vyhlášky ministerstva výživy ze dne 17. července 1946 o nejmenší dodávce dobytka v kontingentním roce 1946/47 byli zemědělci povinni vyrobit a dodat pro veřejné zásobování 40-80 kg živé váhy skotu z každého hektaru zemědělsky obhospodařované půdy a 40 kg živé váhy prasat z každého hektaru orné půdy. Kontingentní rok začínal dnem 1. srpna 1946 a končil 31. července 1947. Směrnice o dodávce skotu a vepřů k vyhlášce ministerstva výživy vypracoval „Svaz pro dobytek, maso a ryby”.

Na začátku ledna 1947 Zemský národní výbor v Brně konstatoval, že výkup kontigentovaného obilí v zemi Moravskoslezské dosáhl do konce listopadu 1946 téměř 70% a že bylo vykoupeno celkem 11 464 vagonů chlebového obilí. Zásobování moukou označil jako plynulé, přičemž před Vánocemi se objevil nedostatek hrubé pšeničné mouky v Brně a Ostravě. Na proti tomu výkup ječmene a ovsa byl neuspokojující a dosáhl pouze 34% předepsaného kontingentu.

Očekávané zásilky pomerančů se začínaly vydávat (nejdříve ve velkých městech a teprve následně v okresech), zásilky citronů nebyly dostatečné a s ovocem nastaly při mrazech značné obtíže. Docházely sušené švestky z Jugoslavie (cena za 1 kg byla stanovena na 28,- Kčs. Zásobování masem bylo plynulé, ale pokrytí vepřovým masem jen z 20% a telecím z 10%. Zásobování rybami se jevilo jako dosti uspokojivé. Oproti tomu zásobování mlékem bylo stále neuspokojivé, přestože se zvýšila výroba tvarohu a sýru. Zásobování máslem označil ZNV jako znepokojující, přičemž sklady ústředních sběren byly téměř vyčerpány.

Na rok 1946 činil kontingent vajec 128 milionů kusů, dodáno bylo však jen 93 milionů kusů. Pro 22. zásobovací období byla stanovena dávka vajec pro děti do 6 let na 4 kusy vajec a 140 g vajec sušených, pro spotřebitele nad 6 let pak 140 g sušených vajec. Výkup drůbeže byl prakticky ukončen a z předepsaného kontingentu bylo vykoupena pouze čtrvrtina. Výkup medu nebyl značný, takže byl přidělován jen nemocnicím, sanatoriím a okresním péčím o mládež.

Dodávky sádla a domácí zabíjačky

S vydáním vyhlášky ministerstva výživy ze dne 7. listopadu 1946 „o úpravě domácího porážení vepřů” začaly od 11. listopadu 1946 platit nové předpisy. Dávky vepřového masa byly samozásobitelům zvýšeny z 3,2 kg na 4 kg na osobu a zásobovací období, na děti do 6 let z 0,6 na 2 kg. Kromě toho samozásobitelé vepřovým masem ještě obdrželi všechny lístky na hovězí maso: 0,8 kg na zásobovací období a osobu. Na základě těchto nových dávek pak ministerstvo výživy povolilo, aby si i dvoučlenná rodina mohla jednou za rok porazit jednoho vepře o lístkové váze 104 kg (přes 130 kg živé váhy). Dodávka sádla byla stanovena paušálně: 4 kg z jednoho kusu. Zemědělci, kteří splnili požadovaný kontingent, si k tomu mohli porazit ještě tzv. „prémiového vepře”, který se sice nezapočítával do lístků na potraviny, ale odvádělo se z něj 4 kg sádla.

Svaz pro mléko a tuky sděloval, že nynější odvodní dávky sádla činí:

a) při mrtvé váze vepře

• od 41 do 60 kg: 2 kg škvařeného sádla,
• od 61 do 70 kg: 2,50 kg škvařeného sádla,
• od 71 do 100 kg: 3,50 kg škvařeného sádla. Při mrtvé váze
• od 100 kg výše: se odvádí paušální dávka,

• u samozásobitelů skupiny B (samozásobitelé chlebovým obilím - pěstující žito a pšenici, masem a tuky - chovající vepře, masem - chovající skopový brav ovčí, mlékem - držící krávy a v domácnosti se stravující rodinní příslušníci) činily dodávky 3,50 kg škvařeného sádla,

• u samozásobitelů skupiny A 4 kg škvařeného sádla, z prémiového vepře se odvádělo 4 kg škvařeného sádla;

b) ve výjimečných případech může býti samozásobitelům příslušným ONV odvodní dávka snížena (případně prominuta) na základě směrnic, které budou vydány ministerstvem výživy. Kopie těchto výměrů obdrží sběrny od ONV. Tyto výjimky povoloval dosud Svaz pro mléko a tuky.

Zrušení lístků na maso pro samozásobitele. Od 26. přídělového období (od 1. května 1947) se nevydávají samozásobitelům masem lístky na maso pro samozásobitele „2 SZ”. Lístky na maso pro samozásobitele „2 SZ" na 26. přídělové období, které samozásobitele dostali zároveň s lístky na 25. přídělové období, se prohlašují za neplatné.

Dodávky obilí

Na jaře 1946 vyhlásila vláda tzv. „Boj o zrno”.

„Za těchto okolností bude rok 1946 státi ve znamení skutečného boje o zrno. O zrno moučné i krmné, nezbytně potřebné pro tažná zvířata, také však pro dojnice a pro rychlý výkrm vepřů. Zdá se, že dovoz bílkovitých krmiv bude i v r. 1946 ještě silné váznout a zdaleka nepostačí potřebě. Bude to těžký boj o zrno s nepřízní a vrtkavostí počasí, s vyčerpanou půdou a nedostatkem hnojiv, s nedostatkem pracovních a tažných sil, s nedostatkem strojů a nářadí, s nedostatkem peněz atd. atd.! Nepřátel mnoho na samotného zemědělce!” Boj o zrno ve svobodné republice, Naše Demokracie, 29.03.1946

Chlebové obilí

V zásadě byli pěstitelé obilí povinni dodat pro veřejné zásobování nejméně to množství chlebového obili, jež jim předepsal MNV za součinnosti místní organizace „Jednotného svazu českých zemědělců”. Povinné dodávky se stanovovaly tak, aby po splnění odvodu pěstiteli zůstalo v plné míře chlebové obilí pro osev na podzim roku 1946 a na jaře 1947 (nejvýš 200 kg na l ha osevní plochy), pro samozásobení (20 kg chléb. obilí na osobu a 4 týdny) a pro poskytování svačin výpomocnému dělnictvu (10 % samozásobitelské dávky). Zkrmovat chlebové obili bylo zakázáno, zkrmovat se mohla pouze tzv. „zadina”. Zvýšení samozásobilelských dávek. Pro hospodářský rok 1946/47 navýšilo ministerstvo výživy samozásobitelské dávky z 18 kg na 20 kg chlebového obilí (včetně deputátu a výměnku) na osobu a 4 týdny.

Příklad: zemědělec obhospodařující 8 ha orné půdy při pěti členech domácnosti (samozásobitelích) si mohl ponechat toto množství chlebového obilí: a) pro podzimní osev v roce 1946 na 2,5 ha 500 kg, pro osev na jaře 1947 na 0,20 ha 40 kg, b) na samozásobitelské dávky pro pět osob 1 300 kg, na svačiny pro výpomocné dělníky 130 kg. Celkem 1 970 kg.

Příplatek za včasné dodávky chlebového obilí

Na návrh ministra výživy se vláda usnesla, že bude poskytovat zemědělcům na dodávky uskutečněné do 31. srpna 1946 k výkupním cenám chlebového obilí ze sklizně 1946 vykoupeného od zemědělců až do celkového množství nejvýše 25 000 vagonů příplatek v částce 20 Kčs za 1 q.

Krmné obilí

Obdobným způsobem se zemědělcům předepisovala i dodávka krmného obilí, sena a slámy. Při rozpisu dávek se měl brát zřetel na výsledek sklizně uvedených plodin, na stav hospodářských zvířat a na případnou sklizeň ostatních krmiv (krmné řepy, brambor ke krmení apod.), tedy na celkovou krmivovou základnu zemědělského závodu. Krmné obilí se předepisovalo jednotně (nikoliv zvlášť ječmen anebo oves). Předepsaná dodávka krmného obilí mohla být splněna dodáním ječmene, ovsa, kukuřice, luštěnin, obilné směsi nebo směsky. Každých 100 kg průmyslového nebo sladařského ječmene, dodaných na povinnou dodávku krmného obilí, se započítávalo jako dodávka 125 kg.

Luštěniny

Dodávky jedlých luštěnin se započítávaly trojnásobným množstvím a dodávky krmných luštěnin, mimo koňský bob, dvojnásobným množstvím. Z olejnatých semen podléhaly dodávce: řepka, řepice, lněné a konopné semeno, mák, sója a slunečnice. Pro účely veřejného zásobování museli zemědělci dodat celou sklizeň těchto plodin, osivo jim bylo hrazeno. U máku si pěstitel mohl ponechat také samozásobitelské dávky, jež činily 3 kg na osobu a celý rok.

Mletí a šrotování

Od 19. srpna 1946 platily pro mletí ve mzdě nové předpisy; místo „Mlecího povolení” byl zaveden „Mlecí výkaz” a místo „Seznamu vydaných mlecích povolení” se nyní užíval „Evidenční list pro samozásobitele obilím”. Mlecí výkaz vystavoval MNV na celý rok a jeho držitel si mohl povolené množství obilí semlít buď najednou anebo postupně ve mlýně podle svého uvážení. Každý zemědělec nebo k tomu oprávněná osoba se musel prokázat „Mlecím výkazem” nejen při dopravě obilí do mlýna ale i při odvozu mlýnských výrobků, pěstitel obilí též „Hospodářským výkazem”. Mletí ječmene na mlýnské výrobky k lidské výživě, jakož i šrotování ječmene, ovsa a ostatních krmných plodin, mohli samozásobitelé provádět bez mlecího a šrotovacího povolení. Ve výjimečných případech byly ONV a MNV po dohodě s příslušnou organizací „Jednotného svazu českých zemědělců” oprávněny upravovat šrotovaní i mletí ječmene, šrotování ovsa, kukuřice, směsi obilí a směsek na šrotovací povolení.

Předpis dodávek v Korolupech

Po stanovení povinných dodávek na hospodářské období 1946/47 nastala v Korolupech zajímavá skutečnost. Rozdělovač kontingentu stanovil národním správcům velkých gruntů dodávky menší než správcům malých hospodářských usedlostí, proti čemuž se obyvatelstvo vzbouřilo („rozdělovače kontingentu smetl hněv lidu”). Na tuto informaci v lidoveckém týdeníku „Naše Demokracie” zareagovala pisatelka z Korolup:

V posledním čísle N. D. četla jsem článek o rozdělovači dodávek obilí. Je sice pravdou, že dodávky byly dosti vysoké, ale rozumní lidé se řídí příslovím „kde není, ani smrt nebere“. Tím příslovím se musí řídit i kontroly, neb tyto kontroly měly příležitost přehlédnouti zásoby naší obce. Mnozí z národních správců, když zabírali statky v červnu 1945, měli hrubé zásoby obilí všeho druhu. Ti mohou i své dodávky nejenom splnit ale i hodně zvýšit a ti právě dělali poprask. S.K.

Hospodářský rok 1947/1948 (1. 8. 1947 - 31. 7. 1948)

Na podkladě zákona o dvouletém hospodářském plánu nařídila vláda Československé republiky také v hospodářském období 1947/1948 pro zemědělské podniky a pro chovatele skotu, prasat a slepic povinný osev plodin (pšenice, žita a soureže, ječmene, ovsa, kukuřice, luštěnin, brambor, cukrovky, olejnin a pícnin) a rozvrhla výrobu živočišných výrobků (masa hovězího a vepřového, sádla, mléka a vajec) tak, aby zemědělské podniky a chovatelé skotu, prasat a slepic dosáhli v hospodářském roce 1947/1948 takového množství zemědělských výrobků, které stanovila pro rok 1948. Pouze u olejnin se plánované množství pro rok 1948 snížilo na 88 000 tun. Jednalo se o první direktivní hospodářský plán.

§ 8. (1) Rozsah osevu jednotlivých plodin, stanovený v plánech zemědělské výroby, jest stanoven jako minimální a musí býti splněn; pěstitelé mohou vypěstovati větší množství výrobků, zejména olejnin, pšenice, ječmene a cukrovky, nebude-li to na újmu jiné jejich výrobní povinnosti). (2) Osev olejnin může býti splněn, pokud jde o ozimé olejniny, ozimou řepkou a ozimou řepici, a pokud jde o jarní olejniny, mákem, letní řepkou, letní řepicí, sojou, slunečnicí, světlicí, ředkví olejnou, tykví olejnou, konopím na semeno, lničkou a lnem přadným, olejopřadným nebo olejným lnem a hořčicí. V zelinářských oblastech, kde by křížokvěté olejniny mohly ohroziti pěstování některých zelenin, mohou okresní národní výbory zakázati pěstování křížokvětých olejnin, při čemž povinný osev olejnin musí býti splněn osevem olejnin ostatních. Výrobní úkol v osevu olejnin jest u zemědělských podniků, které jsou majetkem nebo ve správě státu, svazků územní samosprávy nebo církví, dále u zemědělských podniků, které jsou v den vyhlášení tohoto nařízení v národní správě podle dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkověprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, stanoviti tak, aby dosáhl plných 10% výměry orné půdy podniku. (3) Plochy osevu pšenice, žita a soureže, které pro nepříznivé počasí nebo z jiných podobných rozhodných důvodů nemohly býti ani na jaře osety týmž druhem obilí, musí býti osety v jarním období roku 1948 ječmenem nebo v krajích, kde je to možné, kukuřicí na zrno. § 9. (1) Zaorávati porosty olejnin, chlebovin (pšenice, žita a soureže) a cukrovky lze pouze se souhlasem okresního národního výboru. Tohoto souhlasu není však třeba u cukrovky, která se nahradí cukrovkou, u ozimé pšenice a žita, které se nahradí jarní pšenicí a jarním žitem, a u olejnin, které se nahradí olejninami uvedenými v § 8, odst. 2. (2) Pěstitel může vylepšiti poškozené porosty: a) ozimé pšenice, ozimého žita a ječmene jarní pšenicí, jarním žitem, jarním ječmenem, b) cukrovky novým osevem cukrovky. (3) Zakazuje se spásati nebo sklízeti ke krmení porosty olejnin a chlebovin před jejich vyzráním. § 10. (1) Patří-li k zemědělskému podniku několik samostatně obhospodařovaných hospodářských jednotek, považuje se podle této vyhlášky každá z těchto jednotek za samostatný zemědělský závod. (2) Zemědělské podniky, kterým náleží několik samostatně obhospodařovaných zemědělských závodů (odstavec 1) v obvodu jednoho okresu, mohou provésti se souhlasem okresního národního výboru mezi jednotlivými zemědělskými závody přesuny v osetí ploch jednotlivými plodinami. § 11. (1) Provozovatelé zemědělských podniků obdrží pro splnění úkolů stanovených podle tohoto nařízení za úplatu: a) strojená hnojiva, jejichž množství pro jednotlivé plodiny stanoví po vyjádření pověřence zemědělství a pozemkové reformy ministr zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku; b) pokrutiny nebo extrahovaný šrot za každý kilogram jimi dodaných olejnin včetně semen divoce rostoucích olejnin v množství, které stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku; c) jedlý olej nebo umělý jedlý tuk při dodávce olejnin za podmínek, které stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku; d) lněné tkaniny za dodaný přadný len pěstovaný podle smlouvy (§ 13) za zvýhodněných podmínek, které stanoví po vyjádření pověřenců průmyslu a obchodu a zemědělství a pozemkové reformy ministr vnitřního obchodu v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku. (2) Pěstitelé semenaček řepy cukrové a krmné obdrží za úplatu za každých 100 kg, pěstitelé semenačky čekanky za každých 30 kg dodaného semene bez započtení do spotřební dávky jako prémii zvláštní dávku cukru ve výši, která bude stanovena vyhláškou podle odstavce 3. (3) Pěstitelé cukrovky obdrží bez započtení do spotřební dávky cukru za úplatu jako prémii zvláštní dávku cukru; z této prémie vydají po 15. květnu 1948 pro podporu jarních řepných prací zemědělskému dělnictvu zálohově cukr, jehož množství spolu s celkovou výší cukerní prémie stanoví po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství vyhláškou v Úředním listě a v Úředním věstníku. (4) Pěstitelé cukrovky obdrží kromě cukerní prémie podle odstavce 3 za úplatu a bez započtení do spotřební dávky cukru jako další prémii cukr v poměru, který bude stanoven (odstavec 3) podle čisté váhy cukrovky dodané do cukrovaru nebo lihovaru. Totéž platí o pěstitelích čekanky. § 12. Výdej přídavkových dodávek jedlého oleje, umělých jedlých tuků a cukru, jakož i cukru poskytnutého jako prémie bude proveden podle směrnic, které vydá ministr výživy v dohodě s ministrem zemědělství po vyjádření pověřenců výživy a zemědělství a pozemkové reformy. § 13. Čekanku, kořeninovou papriku, tabák, přadný len, rané a polorané brambory a zeleninu pěstovati lze zásadně jen ve stanovených výrobních oblastech podle pěstitelských smluv, které podle zvláštních předpisů, jež o tom budou vydány ministrem zemědělství v dohodě se zúčastněnými ministry vyhláškou v Úředním listě, uzavírají pěstitelé s oprávněnými vykupovači, po případě zpracovateli uvedených plodin. Z Vládního nařízení č. 189 ze dne 7. října 1947 o rozvržení úkolů v hospodářském roce 1947/1948

Vyhláška o úpravě pracovních a mzdových podmínek zemědělského dělnictva

Vyhláška č. 744 ministerstva sociální péče ze dne 11. července 1947 o úpravě pracovních a mzdových podmínek zemědělského dělnictva byla výsledkem jednání „Ústřední rady odborů” a „Jednotného svazu českých zemědělců” a „ministerstva zemědělství”. Reagovala na dvouletý plán, podle nějž měl být pokud možno zaveden systém výkonnostních mezd a počet zaměstnanců pracujících v úkolu oproti stavu z roku 1946 zdvojnásoben.

Například v § 21 zaváděla příplatky za obtížnou práci (nakládání a rozhazování hnoje, ruční sekání, rytí nebo hluboké kopání půdy, nošení a podávání snopů, nakládání a skládání nevázané plodiny, zelenou a suchou píci a okopaniny, dávání do řezačky, atd.) Příplatky byly přiznávány pouze dělníkům za denní mzdu, nikoliv zaměstnancům stálým, jimiž byli ve smyslu vyhlášky deputátníci, čeleď a statkoví řemeslníci. Příplatky zaváděla vyhláška pouze pro druhy prací, jež dělnictvo pro jejich obtížnost nebo nepříjemnost nerado vykonávalo.

V § 34 také příplatky za nakládání a skládání pícnin, v § 35 úkolové prémie za setí strojem, plečkování, oborávání bramborů, zaorávání, atd. Ustanovení §§ 34 a 35 o prémiích byla převzata z dřívější vyhlášky ministra ochrany práce a sociální péče ze dne 27. dubna 1946 o úkolových sazbách pro řepné práce, o přídavcích pro podzimní sklizeň bramborů, o zvláštním žňovém přídavku, o prémiových odměnách a o příplatcích za obtížné práce v zemědělství (b. č. 1125/1946 Ú. l. I).

K úpravě pracovní doby a mzdy vydalo nakladatelství „Brázda“ (Praha II., Tř. Jana Opletala čp. 3) příručku Františka Nováčka „Mzdová a pracovní úprava deputátníků, čeledě, dělníků na denní plat, statkových řemeslníků a zahradníků”. Zakoupit si ji mohli zemědělci za 10 Kčs v uvedeném pražském nakladatelství nebo v jeho brněnské pobočce (na Radnické ul. čp. 11).

Porážka domácích vepřů

Vyhláškou ministerstva výživy bylo pro rok 1948 nově upraveno porážení domácích vepřů. Ustanovení o paušálních a prémiových prasatech zůstala beze změny. Zrovna tak podmínky pro povolení domácích porážek. Naopak byly na podkladě tíživé zásobovací situace zvýšeny odvodní dávky sádla: u paušálních vepřů skup. A (ze 4 kg) i B (z 3,5 kg) na 4,5 kg; u prémiových vepřů ze 4 kg na 5 kg škvařeného sádla.

Odkazy

Externí odkazy

• Poučení našim zemědělcům o hospodaření mlékem, tuky a vejci, rok 1940
• Sběrny vajec v Jihlavském kraji, rok 1940: Jemnice, čp. 177: Finda Stanislav - celý soudní okres Jemnice