Dějiny Korolup/Školství 1938-1945

Z Wikiknih
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Adolf Hitler ve škole viděl pouze předstupeň wehrmachtu.[1] Škola měla z dětí vychovávat přesvědčené národní socialisty a jejím nejdůležitějším úkolem bylo vštípení rasové ideologie. Primárně neměla zprostředkovávat vzdělávání, ale vychovat následovníky nacismu. Nicméně pro národní socialisty nebyla škola až tak důležitá, NS-výchova dětí a mládeže probíhala hlavně na úrovni mimoškolní v organizaci „Hitlerova mládež” (HJ).

Krátce po převzetí moci nacisty (Machtergreifung) byl 3. dubna 1933 vydán zákon (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums, tzv. Berufsbeamtengesetz, zkratka BBG), na jehož základě museli školy opustit židovští učitelé. Obdobně došlo k propuštění učitelů, kteří se nepodrobili ideologii národního socialismu, pacifistů, sociálních demokratů a komunistů. Učitelé se stali státními úředníky a měli nadále sloužit státní ideologii. [2][3][4][5]

Nová úprava školství[editovat]

V květnu 1938 navštívil Bernhard Rust, říšský ministr pro vědu, výchovu a vzdělávání (Reichsminister für Wissenschaft, Erziehung und Volksbildung) Vídeň, v červenci vydal Adolf Hitler nový zákon o povinné školní docházce, který ve Východní marce vstoupil v platnost nařízením z 25. července 1939 (RGBl. I. S. 1337) a v připojených sudetských oblastech nařízením z 24. června 1940 (RGBl. I. S. 955). Střední školy měly být přetvořeny na školy vyšší (Oberschule), obměnou prošly také profesorské tituly, profesorům se nyní říkalo „studijní rada” (Studienrat), ředitelům „vrchní studijní ředitel” (Oberstudiendirektor), výpomocným učitelům „studijní asesoři” a učitelům na zkoušku „studijní referendáři”. Ve školství obecném a hlavním zpočátku podstatné změny nenastaly.[6] Všem soukromým školám bylo odňato právo veřejnosti.

Učitelé z povolání říšskými úředníky[editovat]

V říjnu 1938 vyšlo ve sbírce říšských zákonů nařízení o prozatímní úpravě školství v říšské župě Sudety a ve Východní marce, které stanovilo učitele na veřejných školách bezprostředními říšskými úředníky. O školy nadále finančně pečovaly okresní městské a venkovské správy (Kreislandrat). Členství učitelů v náboženských organizacích se podle zákona neslučovalo s „postavením úředníků a učitelů” a od října 1938 mohli nadále působit pouze ve svazech nacionální socialistické strany.[7] Národně socialistický svaz učitelů (NS Lehrerbund, zkratka NSLB) zároveň uspořádal v Hornu pro učitelé školení, na kterém vystoupil jako hlavní mluvčí okresní vůdce svazu NSLB (Kreischulleiter). Tento den měli žáci ve školách volno.

Obecná škola[editovat]

Začátek školního roku 1938/39 se již konal v atmosféře očekávaného návratu sudetských Němců do Říše. První náznak stínu přineslo Hitlerovo rozhodnutí o zrušení výuky náboženství a školních modliteb. Sedláci byli přeci jen po dlouhá léta srostlí s katolickou vírou a venkovské učitele stálo hodně námahy, aby u rodičů „Vůdcovy kroky” vysvětlili. Dne 9. listopadu 1938 žáci slavili „Gedenktag der Toten der Bewegung“ (Pamětní den za zemřelé hrdiny NSDAP). Od roku 1940 začínal každý nový školní rok jednoduchou ranní slávou na školním dvoře, vytažením státní vlajky na stožár (Flaggenhissung) a týdenním motivačním citátem či mottem (Wochenspruch).

Na obecné škole v Korolupech nadále vyučoval ředitel školy Felix Balzer (* 1890), který složil učitelskou zkoušku v roce 1909 a na škole působil od roku 1911. Vedlejší učitelka ručních prací (dom. nauk) Amalie Körner (* 1888) složila zkoušku uč. způsobilosti pro obecné školy roku 1906 a zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy roku 1910.[8] Během školního roku se škola podílela na různých vzpomínkových slavnostech k uctění památky zemřelých (Hanse Knirsche, Horsta Wessela), dne 13. března 1939 školy oslavovaly první výročí návratu Východní marky (Ostmark) do Velkoněmecké říše.[9][10][11]

Konec školní roku 1939 byl ve Východní marce stanoven na 7. července. Prázdniny trvaly devět týdnů. Dne 12. září 1939 započal nový školní rok a všechny děti, které dne 5. září dosáhly 6 let, musely být přihlášeny do škol, a sice 23. a 26. května. Přihlášení se odehrávalo v ředitelnách obecných škol. Rodiče dětí, které měly dosáhnout šesti let teprve v době od 16. září 1939 do 15. ledna 1940, podávali povinně žádost o dispens a to nejpozději do 26. května u příslušné okresní školní rady.[12]

Ve školním roce 1939/40 bylo v okrese Horn povoláno k wehrmachtu asi kolem 30 učitelů, takže už takto velký nedostatek učitelských sil se ještě více prohloubil. Do škol muselo nastoupit mnoho penzionovaných učitelů, pokud byli duševně a tělesně zdatní, nic nebránilo jejich výuce až do stáří 70. let. Nakonec venkovské školy řídily i ženy. V tomto školním roce se změnilo i hodnocení prospěchu žáků. Na místo čtyř známek učitelé hodnotili až do známky šest, známky za pilnost byly zrušeny:

  1. velmi dobré (hodně přesahující dobré)
  2. dobré (značně nad průměrem)
  3. uspokojivé (plnohodnotný a normální výkon bez doplňování)
  4. dostačující (dostačující výkon, i když se slabinami)
  5. nedostačující (výkon s mezerami, ale se základy učiva, která se dají brzo dohnat)
  6. neuspokojivé (zcela nedostačující výkon, bez jistých základů a doplnění lze dohnat jen po delším čase)

Hodnocení vedení a spolupráce:

  1. velmi uspokojivé
  2. uspokojivé
  3. méně uspokojivé
  4. neuspokojivé

Dokončení školské nacionálně-socialistické reformy[editovat]

Nařízení Adolfa Hitlera z roku 1941 o změně oficiálního písma ze švabachu (Švabach nebo také kurent (Kurrentschrift), vyučovaný v sudetských oblastech až do roku 1941) / Schwabacher Fraktur na latinku (Antiqua)
Začátkem školního roku 1941/1942 vstoupila v platnost výuka normálního německého písmo (deutsche Normalschrift)

Říšské ministerstvo výchovy vydalo v Berlíně 4. února 1940 nová ustanovení pro výchovu a vyučování na obecných a středních školách, čímž dokončilo nacionálně-socialistickou reorganizaci školství. Základní školy (čtyři nižší ročníky obecných škol) usměrňovalo ministerstvo vydávanými směrnicemi již od roku 1937. V první etapě v červenci 1938 procházelo přeměnou střední školství (vyšší školství), při kterém byly rozličné typy vyšších škol reorganizovány na základní typ německé vyšší školy (Oberschule) a pobočné typy gymnasií.

Poslední etapa v únoru roku 1940 se týkala obecných a středních škol, vydání nových učebních osnov a obsáhlých ustanovení pro výchovu a vyučování podle říšských nacionálně-socialistických principů, čímž se dostalo učitelům „zřetelných” pokynů pro jejich práci. Obecná škola se podle nových směrnic již nesměla omezovat na pouhé vyučování v rozmanitých oborech. Do popředí mělo vystoupit její nacionálně-socialistické výchovné poslání, branný duch a branná politika (cvičení a sporty). Dále ministerstvo z osnov vyloučilo všechny učební předměty, které se na obecnou školu dostaly „na základě překonaných názorů a které nemají se životními požadavky nic společného”.

Počet žáků v jedné třídě nesměl převyšovati 45 dětí, na obecných a měšťanských (hlavních) školách byly vyučovací hodiny zkráceny na 45 minut. Od druhé třídy obecných škol přibylo ve všech ročnících o jednu hodinu tělesné výchovy. Všechny žákovské, učitelské a veřejné knihovny prošly revizí. Novým předmětem se stala nauka o dědičnosti. Dále učební osnovy školám dovolovaly „individuální přístup k potřebám města i venkova”, kladly důraz na požadavek národně-socialistické školní i třídní pospolitosti a na účast na státním a národním dění. Začátek školního roku 1940/1941 byl stanoven na 9. září 1940 (z původního 15. září).[13]

Středoškolák chodí proto také do školy o dvě léta déle, nežli žák obecné školy. Učí se angličtině jakožto povinnému předmětu a ve čtyřech vyšších třídách druhému cizímu jazyku podle vlastní volby. Ve všech oborech střední školy vystupují do popředí směrnice systematického probírání látky, aby získané vědomosti byly života schopné a praktické. Proto se vedle oborů matematických a přírodovědeckých silně zdůrazňují obory technicko-rukodělné (nauka o nářadích, zahradnictví, těsnopis, psaní na stroji a na dívčích školách práce domácí a ruční). Směrnice se starají o to, aby nadaný žák obecné školy mohl po vychození šesti ročníků školy dohonit ve čtyřech dalších letech (v tzv. Aufbauklassen) cíl střední školy a je postaráno o přestup z obecných a středních škol na školy vyšší.” (Ve Vídni v úterý dne 6. února 1940)[14]

Zákaz soukromého vyučování[editovat]

Výnosem říšského ministerstva vyučování z července 1940 museli učitelé veřejných škol, kteří hodlali dávat soukromé hodiny, žádat svého nadřízeného o svolení. Ředitel byl povinen přezkoumat, zda se vedlejší činnost v přiměřené míře slučuje s učitelským služebním výkonem či neexistují-li důvody k zákazu. Na povolení měli nárok spíše učitelé bez stálého místa a učitelé na veřejných školách takové povolení obdrželi jen ve výjimečném případě. Rozhodně bylo nepředstavitelné, aby učitel dával soukromé hodiny žákům oné třídy, ve které sám vyučoval. Soukromé vyučování hudbě bylo upraveno zvlášť.[15]

Zavedení normálního německého písma[editovat]

Se začátkem školního roku 1941/1942 zavedl říšský ministr výchovy normální německé psací písmo (deutsche Normalschrift, Antiqua Schrift). Během přechodného období dvou následujících let se počítalo s výukou čtení v německém tiskacím písmu (deutschen Druckschrift / Fraktur) a dosavadní německé psací písmo bylo s definitivní platností zrušeno. Ve školním roce 1941/42 nebyly ještě ve všech župách slabikáře (Fibel) a tabule s abecedou (Alphabet) k dispozici. Písmo mělo být vyučováno, oproti původnímu stojatému, se sklonem doprava, měla mu být věnována mnohem větší péče a to i na vyšších stupních.[16]

Válečné úpravy prázdnin[editovat]

Z nařízení říšského ministra vyučování ze dne 10. června došlo s platností od začátku školního roku 1941/42 k úpravě školních prázdnin. Školní rok začínal po letních prázdninách a končil koncem letních prázdnin příštího roku. Celkově činilo školní volno 85 dní včetně nedělí a svátků. Škola měla nárok na 75 „prázdninových dnů” (15 dní pro vánoční prázdniny, 7 dní pro velikonoční prázdniny, 1 den pro svatodušní prázdniny a 52 dní pro letní prázdniny), 10 zbývajících prázdninových dnů si mohla podle místních potřeb a zvyklostí přidat k letním prázdninám. Svatodušní prázdniny se prodlužovat nesměly, u letních prázdnin bylo povoleno prodloužení maximálně na osm týdnů. Letní prázdniny se dělily na tři turnusy; první začínal koncem června, druhý na začátku července a třetí v polovině července. Pro venkovské obecné a čtyřtřídní hlavní školy se velké prázdniny dělily na letní a podzimní (kvůli zemědělství).[17] Letní prázdniny byly v roce 1942 v župách Východní marky (Wien, Niederdonau, Oberdonau, Steiermark, Kärnten, Tirol a Salzburg) stanoveny v délce 7½ týdne od 4. července do 24. srpna. Venkovským školám bylo doporučeno brát zřetel (tak jako v minulém roce) na sklizňové období.[18]

Zavedení uhelných prázdnin[editovat]

Také v tomto školním pokračovaly školy ve sběru léčivých bylin (šípek, květ arniky, maliní, heřmánek, trnky, blatouch, kopřivy, květ černého rybízu) a ve sbírkách pro wehrmacht (láhve a šátky). Dne 26. ledna 1942 doporučil Adolf Hitler z důvodu nedostatku uhlí také župě Dolní Podunají / Niederdonau přerušení školní docházky. Učitelé se měli během této doby hlásit ke službě na obcích, u stranických organizací NSDAP nebo u zemědělských závodů. Dne 15. března 1942 konstatoval krajský školní vedoucí (Kreischulleiter) z Hornu, že se chybějící školní dny nejvíce odrazily na prvním školním stupni. Školní rok ukončovaly obecné školy 11. července 1942 malou oslavou.

Jedna říše - jedna škola[editovat]

Školní rok 1942/1943 [editovat]

Začátkem školního roku 1942/1943, který započal jednotně 1. září, vstoupilo po celé říši v platnost nejen jednotné školství, ale také vzdělávání učitelů. Reorganizace, která probíhala nejprve v sudetských oblastech, byla postupně uplatňována i v Protektorátu Čechy a Morava. Školství sestávalo po celém říšském území ze čtyř tříd obecné školy (Volksschule), na kterou navazovaly čtyři třídy hlavní školy (Hauptschule) nebo osmitřídní vyšší školy (Oberschule). Hlavní školy měly nadále žáky připravovat na praktický život, vyšší školy ke studiu na vysokých školách (Hochschulen). Adolf Hitler zároveň rozhodl o jednotném učitelském studiu, které začalo probíhat na pětiletých učitelských ústavech (Lehrerbildungsanstalten), kam přecházeli budoucí studenti po dosažení 14. roku podle přísného výběru z hlavních škol (Hauptschule), obzvláště nadaní žáci z obecné školy. Učitelské ústavy získaly charakter internátních škol (Internats-Charakter).[19][20]

Vzhledem k tomu, že vyšší školy byly nadále považovány za elitní, mohlo být do prvního ročníku přijímáno nejvýše 35% žactva ze 4. postupného ročníku obecné školy. Měšťanská škola (občanská škola) ve Vranově / Frain an der Thaya a ve Slavonicích / Zlabings plnila nadále funkci školy hlavní s 5. - 8. postupným ročníkem a navazovala na 4. ročník obecné školy. Vyšší školu mohli žáci navštěvovat ve Znojmě, kde byla z reálky zřízena „Vyšší škola pro dívky” (Oberschule für Mädchen) a „Vyšší škola pro chlapce” (Oberschule für Jungen). V roce 1942 byly také zrušeny místní školní rady a jejich pravomoc převzal starosta obce. Z válečných důvodů nastalo šetření s papírem, což se ve školách odrazilo na spotřebě školních sešitů. Ředitel školy musel popsané sešity podepsat, orazítkovat a vystavit žákovi objednávku. Situace se ke konci války zhoršila natolik, že školy používaly staré dobré tabulky.

Vyšší škola pro dívky ve Znojmě, přihlášení k přijímacím zkouškám do 1. ročníku pro školní rok 1942/43

Rodiče, kteří chtějí své dcery po ukončení 4. třídy obecné školy nebo ukončené hlavní školy přihlásit na vyšší školu pro dívky ve Znojmě, to musí nejpozději do 15. června 1942 oznámit písemně nebo ústně vedoucímu ústavu. Zápisy a přijímací zkoušky do 1. třídy se konají 25. června, do vyšších tříd 26. června 1942. Rodiče zároveň předloží: 1. rodný list žákyně, 2. potvrzení o árijském původu (Ahnenpaß), 3. poslední školní vysvědčení. Přijímací zkoušky do 1. ročníku sestávají z písemné a ústní zkoušky z němčiny a matematiky. Žákyně hlavní školy (Hauptschule) mohou být přijati do následujícího vyššího ročníku vyšší školy (Oberschule) po absolvování přijímacích zkoušek z angličtiny. Odklad přijímací zkoušky je možný. Informace o požadavcích u přijímacích zkoušek poskytuje ústně nebo písemně vedoucí ústavu - Karl Meder, ředitel vyšší školy (Oberstudiendirektor)[21]

Vánoční prázdniny (Weihnachtsferien) se konaly pro všechny školy jednotně v období od 14. prosince 1942 do 11. ledna 1943, přesto některým školám bylo z hospodářských důvodů povoleno prodloužení, jako například vyšším školám ve Znojmě, které započaly s výukou až 18. ledna 1943.[22] Podle deníku „Neues Wiener Tagblatt” bylo na obecných a hlavních školách pondělí 5. července stanoveno posledním dnem vyučování, vysvědčení se rozdávala v úterý 6. července a od středy 7. července do 27. srpna 1943 trvaly letní prázdniny. Rodiče tisk upozorňoval, že všechny děti, které dovršily dnem 31. prosince 1943 šesti let, se staly školou povinnými a jejich nepřihlášení je trestné. Pro žáky židovského původu nebo za židy považované podle norimberských rasových zákonů platily odlišné dny zápisu. U zápisu rodiče předkládali: 1. rodné listy dítěte, rodičů a prarodičů (Geburtsschein, Taufschein), oddací listy rodičů a prarodičů (Trauscheine), očkovací průkaz dítěte (Impfzeugnis) a dokument, kterým bylo možné doložit bydliště dítěte (Heimatszuständigkeit des Kindes). V sobotu 28. srpna 1943 se měly všechny děti nacházet ve svých školách.[23]

Letní prázdniny ve třech etapách

Říšský ministr školství vypracoval pro letošní prázdniny následující pokyny. Rozdělení prázdnin na tři etapy musí být zachováno. Rozdělením prázdnin se zabrání nadměrnému zatížení dopravních prostředků. Tři etapy letních prázdnin začínají následovně: 1. turnus v pátek 25. června (první den prázdnin), 2. turnus ve středu 7. července, 3. turnus ve čtvrtek 15. července. Celková délka prázdnin ve školním roce nesmí přesáhnou 85 dní. Neděle a svátky na začátku nebo na konci prázdnin jsou zahrnuty v jejich celkové délce. Vzhledem k tomu, že vánoční prázdniny trvají 22 dní a velikonoční 11 dní, zbývá na letní prázdniny v roce 1943 52 dnů. Pokud by někde došlo k prodloužení vánočních nebo velikonočních prázdnin a jejich délka by přesáhla 33 dnů, musí být velké prázdniny odpovídajícím způsobem zkráceny. Rozšíření letních prázdnin o více než 52 dní se v žádném případě nepovoluje.[24]

Školní rok 1943/1944 [editovat]

Školní rok 1943/1944 započal na obecných a hlavních školách (Volks- und Hauptschulen) v pondělí 30. srpna 1943 v osm hodin ráno, kdy probíhaly též doplňovací zápisy (Nacheinschreibungen) na Znojemsku pobývajících dětí z oblastí ohrožených bombardováním (Luftgefährdeten Gebieten). Na vyšších školách (ve Znojmě „Oberschule für Jungen” a „Oberschule für Mädchen”) se konaly 28. srpna a 30. srpna doplňovací přijímací zkoušky, řádné vyučování začalo v úterý 31. srpna ranní slavností (Morgenfeier), na dívčí v osm hodin ráno, na chlapecké v devět hodin ráno.[25] Obecné školy pokračovaly ve sběru léčivých bylin a starého materiálu. Pro vojáky na ruské frontě se na školách pořádaly sbírky teplého oblečení.

Vánoční prázdniny začínaly na všech školách 18. prosince 1943 ve dvě hodiny odpoledne. Žáci cestující z německých provincií mohli nastoupit cestu domů odpoledne 18. prosince, 19. prosince, 20. a 21. prosince. Pro cestu zpět vyhradilo říšské ministerstvo školství zprvu 8. a 9. leden 1944.[26] Těsně před vánočními prázdninami říšský ministr školství ustoupil od jednotného ukončení vánočních prázdnin a školám doporučil dodržení základních linií: přizpůsobit se válečným potřebám s minimálním výpadkem výuky a šetřit uhlím během topné sezóny, takže větší část velikonočního volna měla být přidělena k vánočním prázdninám a s výukou po vánocích se nemělo začít dříve než od poloviny ledna roku 1944.[27] Školní rok 1943/1944 patřil k těm nejdelším. Ve středu 12. července se konal poslední den výuky, ve čtvrtek 13. července se rozdávala vysvědčení a prázdniny trvaly od 14. července do 3. září 1944.[28][29]

Školní rok 1944/1945 [editovat]

V pondělí 4. září 1944 se měly všechny školou povinné děti nacházet v osm hodin ráno ve škole. Vánoční prázdniny musely být kvůli nedostatku uhlí prodlouženy (verlängerte Weihnachtsferien). Vyučování na vzdělávacích ústavech (Bildungsanstalten), státních odborných školách (Staatsgewerbeschulen, Bau- und Ingenieurschulen) a zvláštních školách s internáty (Sonderschulen mit Heimen) začínalo 17. ledna 1945. Školám obecným, hlavním, pomocným a zvláštním bez internátu (Hilfs- und Sonderschulen ohne Heime), vyšším (Höheren Schulen) a odborným učilištím (Berufsfachschulen) započala výuka 6. února 1945.[30][31] Do škol přibývali další žáci z bombardováním ohrožených oblastí města Vídně (Kinderlandverschickung). Vzhledem k tomu, že vyučování bylo neustále narušováno leteckými poplachy, docházeli žáci do školy velmi nepravidelně. Škola v Korolupech sloužila od 8. dubna 1945 vojákům wehrmachtu. Vyučování probíhalo nepravidelně a v provizorních podmínkách. V noci 7. května 1945 nastal přesun v obci ubytovaného vojska.[32]

Odborná učiliště[editovat]

Říšský zákon o povinné školní docházce žákům stanovil, že po ukončení povinného základního vzdělávání jim začíná povinnost navštěvovat odbornou školu (Reichsberufsschulrecht). Odborné vzdělávání se nařízením z 29. října 1937 dělilo na „Berufsschulen” (BS), Berufsfachschulen” (BFS) a „Fachschulen” (FS),[33] přičemž povinné vzdělávání na odborném učilišti trvalo tři roky a příprava na zemědělská povolání dva roky. Do kategorie „Berufsschulen” spadaly všechny školy, které navštěvovala mládež (absolvující praktickou výuku, pracující nebo nezaměstnaná) povinně.[34] Pojmem „Berufsfachschulen” zákon označoval všechny dobrovolné školy s celodenní výukou, které při zápisu nepředpokládaly praktickou přípravu a jejich výuka trvala minimálně jeden rok.[35] Nejnižší stupeň odborného vzdělávání tvořily „Fachschulen”, dobrovolné minimálně půlroční kurzy s celodenní praktickou výukou.[36][37]

Odborná škola živnostenská, obchodní a pro ženská povolání[editovat]

Německá živnostenská škola (Gewerbliche Fortbildungsschule in Znaim), obchodní škola a škola pro ženská povolání tvořily základ pro nově zřízenou „Berufschule”, která po 9. říjnu 1938 sídlila v budově bývalé české odborné školy živnostenské na Schillerově ulici 3 (Vrchlického, nyní ulice Mládeže). Budova školy byl na konci války během jednoho z mnoha náletů spojeneckých vojsk zasažena a silně poškozena.[38]

Česká odborná škola pro ženská povolání „Vlasta” vyklidila školní budovu na Haukově ulici 8 (dnešní ulice Jana Palacha) před 9. říjnem 1938 a přestěhovala se do Moravských Budějovic. Dne 1. února 1941 byla tato školní budova společně s dívčí internátní budovou Vlasty (Schülerinnenheim, dnešní Vančurova ulice) předána německé veřejné odborné škole pro ženská povolání (dosud sídlící na Kernekerově třídě 21, nyní Rooseveltova ulice), kde sídlila až do prosince roku 1944, kdy se musela přestěhovat do městského chudobince v ulici F. Rapénové (dnešní Jarošova ulice) a prostory školní budovy uvolnila vojenskému lazaretu.[39] Ve školních letech 1936/1937 až 1940/1941 vedla ústav ředitelka Hermine Frank.[40][41]

Školní rok 1940/41[editovat]

Zápis všech učňů na odbornou školu ve Znojmě pro školní rok 1940/41 se konal v pátek 30. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 31. srpna od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 1. září od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala předložení posledního vysvědčení a složení příspěvku na školní film 80 Rpf. Návštěva školy byla povinná pro všechny učně bez rozdílu věku.

Školní okrsek tvořily obce: Velké Znojmo, Waldberg (Německá Konice a Popice), Naschetitz (Načeratice), Dörflitz (Derflice), Rausenbruck (Strachotice), Mühlfraun (Milfron, Dyje), Kirchfeld, Gurwitz (Krhovice), Possitz (Božice), Neuweidenbach (Božice, Groß Grillowitz / České Křídlovice), Schattau (Šatov), Kaidling (Havraníky), Gnadlersdorf (Hnanice), Schiltern (Štítary), Schönwald (Šumvald, Šumná), Urbau (Vrbovec), Klein Tajax (Dyjákovičky), Kallendorf (Chvalovice), Lechwitz (Lechovice), Pratsch (Práče), Panditz (Bantice), Teßwitz a. d. Wiese (Stošíkovice na Louce), Proßmeritz (Prosiměřice), Bonitz (Bohunice), Wainitz (Vitonice), Baumöhl (Podmolí, Luggau / Lukov, mit Ruine Neuhäusel / Nový Hrádek), Oberfröschau (Horní Břečkov), Edenthurn (Vracovice), Frainersdorf (Vranovská Ves), Borotitz (Borotice), Groß Olkowitz (Oleksovice), Mausdorf, Schakwitz (Čejkovice u Znojma)=Hermannsdorf (Heřmanice, Heřmanov), Gaiwitz (Kyjovice), Selletitz (Želetice).

Pro stavební a dřevařské profese také obce Mietzmanns (Micmanice), Zulb (Čule, Slup), Klein Olkowitz (Oleksovičky), Waltrowitz (Valtrovice), Klein Grillowitz (Křídlůvky), Joslowitz (Jaroslavice), Erdberg (Hrádek u Znojma), Groß Tajax (Dyjákovice), Grusbach (Hrušovany nad Jevišovkou), Schöngrafenau (Schönau / Šanov nad Jevišovkou a Grafendorf / Hrabětice), Höflein (Hevlín), Frain (Vranov) a Frischau (Fryšava, Břežany u Znojma).[42]

DAF (Berufserziehungswerk der der Deutschen Arbeitsfront) a její „Dílny pro odborné vzdělávání” na škole pořádaly od 19. do 27. října 1940 svářečský kurz pro vedoucí provozů (Betriebsführer), který započal v sobotu 19. října 1940 v 17.00 hodin v budově školy na Schillerstraße 3. Kurzovné sestávalo ze školného 20,00 RM a pojištění 0,50 RM.[43][44][45]

Dívky se mohly ve Znojmě vyučit na odborných školách (Frauenberufsfachschulen): tříleté škole pro ženská povolání (Hauswirtschaftsschule, BS byla ve výstavbě); dvouleté odborné škole pro ženská povolání (zweijahrige Fachschule, před válkou Deutsche öffentliche Fachschule für Frauenberufe in Znaim / Německá odborná škola pro ženská povolání ve Znojě) a jednoleté mistrovské třídě (BFS - Meisterinnenklasse); jednoleté škole pro udržování domácnosti (BFS Haushalthaltungsschule); dokončujícím řemeslném učilišti (Gewerbliche Lehrwerkstätte / pro učnice živnostenského oděvnictví); vzdělávacím učitelském ústavu pro učitelky mateřských škol a vychovatelky (Bildungsanstalt für Kindergartnerinnen und Hortnerinnen).[46]

Školní rok 1941/42[editovat]

Na základě vyhlášky župního vůdce pro Dolní Podunají z 15. Srpen 1941 vyzval vedoucí odborné školy Ing. Otto Widlhalm všechny učně, učnice a pomocný personál na úřadech k povinnému zápisu na odborné škole pro živnosti, obchod a ženská povolání. Školní okrsek tvořily oblasti:

  1. soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
  2. soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla[47]
  3. soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
  4. soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
  5. okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu

Zápis se konal v pátek 5. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin; v sobotu 6. září od 8.00 do 12.00 hodin a od 14.00 do 17.00 hodin a v neděli 7. září od 8.00 do 12.00 hodin. K předložení bylo poslední vysvědčení a k zaplacení 80 Rpf za školní výukový film. Vyučování započalo 8. září 1941.[48]

Školní rok 1942/43[editovat]

Na konci léta vyzval vedoucí školy Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz k zápisu na odborné školy řemeslnou, obchodní a pro ženská povolání ve Znojmě na Schillerstrasse 3 (Gewerbliche, Kaufmännische und Hauswirtschaftliche Berufsschule des Reichsgaues Niederdonau in Znaim), který se konal od 4. září do soboty 9. září 1944 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala složení příspěvku 2 RM na vyučovací materiál (včetně výukového filmu) a předložení posledního vysvědčení.

Školní okrsek odborné školy řemesel tvořily oblasti:

  1. soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
  2. soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice):[49] pro všechna řemesla
  3. soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
  4. soudní okres Retz: pro malíře a natěrače, dřevaře a zedníky
  5. okres (Landkreis) Znojmo: pro malíře a natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, obuvníky, zedníky a dřevaře

Školní okrsek odborné školy obchodní tvořily obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Zápis na obchodní školu se týkal i mladistvých, kteří byli zařazeni do služby u veřejné správy a mladistvých bez učňovské smlouvy.

Školní okrsek školy pro ženská povolání zahrnoval obce okresu Znojmo, soudního okresu Vranov a Jaroslavice. Školu navštěvovaly dívky, které nedovršily 18. let (v případě, že nehodlaly nenavštěvovat zemědělskou školu).[50] Výuka po prodloužených vánočních prázdninách byla zahájena na živnostenské a obchodní škole 27. března 1944.[51]

Školní rok 1943/44[editovat]

Zápis pro školní rok 1943/44 se na odbornou školu (Berufsschule Znaim) konal od pondělí 30. srpna do soboty 4. září 1943 od 8.00 do 12.00 hodin. Škola požadovala poslední vysvědčení a zaplacení příspěvku na výukový film 0,80 RM.[52]

Školní okrsek tvořily oblasti:

  1. soudní okres Znojmo: pro všechna řemesla (mimo zahradnictví)
  2. soudní okres Vranov (bez obcí Vratěnín, Mešovice a Uherčice) pro všechna řemesla[53]
  3. soudní okres Jaroslavice: pro obchodníky, malíře pokojů, zedníky, kadeřníky, dřevaře, obuvníky, krejčí a švadleny
  4. soudní okres Retz: pro řemesla malíř, natěrač, stavební a dřevařské profese
  5. okres (Landkreis) Znojmo: pro natěrače, kadeřníky, krejčí a švadleny, stavební a dřevozpracující profese, též pro profese v potravinářském průmyslu

Školní rok 1944/45[editovat]

[54]

Odborná škola zemědělská[editovat]

Zápis na dvouletou odbornou rolnickou školu v Oblekovicích se konal pro oba ročníky (1939/40 a 1940/41) v neděli 29. října 1939 od 10.00 do 12.00 hodin. Do prvního ročníku se měli přihlásit všichni chlapci a děvčata (také děvčata vypomáhající v rámci povinné říšské služby v zemědělství) ve věku od 14. do 15. let. Zápis se netýkal žáků z vyšších škol a z odborných škol pro ostatní povolání. Vyučování započalo v pátek 3. listopadu 1939 ve 13.00 hodin.[55]

V roce 1941 byla návštěva odborné zemědělské školy v Oblekovicích (Landwirtschaftliche Berufsschule in Znaim-Oblas, Leitung Hans Kohlmann) povinná pro veškerou mládež, která byla činná v zemědělství. Výuka začínala ve středu 5. listopadu a končila na konci března, vyučovalo se každé úterý a pátek od 13.00 do 17.00 hodin. Do školy měli nastoupit všichni žáci, kteří ukončili obecnou a hlavní školu v roce 1940 a v roce 1941 v oblasti Velké Znojmo/Groß-Znaim, Suchohrdly/Zuckerhandl a katastrální území Mannsberg.[56][57]

Od začátku listopadu roku 1943 se na škole konaly sedmiměsíční kurzy pro válečné invalidy (Fachschule). První končil na konci května roku 1944.[58] Následující sedmiměsíční kurz (Schlepperkurs) pro 26 válečných invalidů, které pro ně uspořádal „NSKK.-Motorsturm 12/M 296 Znojmo”, končil na konci ledna 1944. Absolventi pokračovali v kurzu pro získání oprávnění k řízení vozů se spalovacím motorem (Betriebsberechtigungsschein für Generatorfahrzeuge).[59]

Poslední zápis na odborné zemědělské škole pro všechny zemědělské dívky a chlapce mezi 14. a 18. rokem se konal v úterý 19. září 1944 ve 14.00 hodin ve škole vedle divadla ve Znojmě. Školní okrsek zahrnoval obce spadající pod Velké Znojmo (Oblas, Alt- und Neuschallersdorf, Edelspitz, Pumlitz, Esseklee, Kleinteßwitz, Zuckerhandl, Mannsberg, Pöltenberg, vzdáleně také Baumöhl, Grossmaispitz, Kaidling, Mühlfraun a Waldberg).[60]

Další zemědělské školy v župě Dolní Podunají (1941): Auspitz, Bruck a. d. Leitha, Edelhof - od roku 1943 „Georg-Ritter-von-Schönerer-Schule” (Zwettl), Eisenstadt, Feldsberg, Gießhübel (Amstetten), Hollabrunn, Kirchschlag, Krems a. d. Donau, Langenlois (Zwettl), Mistelbach, Nikolsburg (Mikulov), Obersiebenbrunn, Pohrlitz (Pohořelice), Pyhra, Retz, Tulln, Tullnerbach, Weigelsdorf. Župní zemědělské závody (Gaueigene Betriebe): Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Reuhof, Post Pillichsdorf, Landwirtschaftlicher Eigenbetrieb Kymberg bei Pyhra, Schiffsverkehr Hainburg-Thebe.[61]

Další odborné školy[editovat]

Na podzim 1942 byly v župě Dolní Podunají povoleny nové odborné školy v Lobau u Vídně (für Landmaschinenwerk / pro opraváře zemědělských strojů), v Herzogenburgu dívčí odborná zemědělská škola a pro okresy Gmünd, Neu Bistritz, Waidhofen a. d. Th. a Zwettl internátní odborná řemeslná škola pro stavební obory (Bauhandwerk) u Zwettlu, tzv. „Lehrbauhof” (Schloss Haindorf), kterou osobně otevřel v březnu 1943 u příležitosti HJ-oslavy župní vůdce Dr. Jury.[62][63] Od 1. března 1944 došlo k rozšíření školního okrsku o okres Hollabrunn a Oberpullendorf, od podzimu 1944 o další okresy Gänserndorf, Mistelbach, Znojmo a Krems. Zedničtí a tesařští učňové z těchto nově přidělených okresů se měli na základě říšského školního zákona povinně přihlásit na škole ve Zwettlu.[64] Ve Zwettlu byla otevřena v roce 1940 také internátní vyšší škola pro dívky a chlapce.[65] Zimní zemědělská škola ve Štítarech sloužila pro svoji nevýhodnou polohu k jiným účelům.

NSV-sestry a ošetřovaltelky[editovat]

NSV-zdravotní-, dětské- nebo obecní sestry se uplatňovaly v nemocnicích, obecních školkách, pomáhaly v rodinách ve venkovských oblastech, v mateřských a kojeneckých domovech (Müter- und Säuglingsheime), mateřských školkách (Kinderkrippen), mléčných kuchyních (Milchküchen), SS-lazaretech, sanatoriích, ozdravovnách (Erholungsheimen), též ve zdravotních pokojích zřizovaných na školách DAF a NSDAP (Reichsschulungsburgen), např. Schloss Altkettenhof Schwechat. Dětský domov z Vranova byl na začátku roku 1939 přeložen do Moravského Krumlova.[66] Vzdělávací zařízení pro zdravotní a dětské sestry (Krankenpflege- oder Säuglingspslegeschulen) pro župu Dolní Podunají se nacházely ve městech: Wr.-Neustadt, St. Pölten, Znojmo (Odborná škola pro ženská povolání, Hauswirtschaftliche Berufsschule) a Brno. Dívky je ukončovaly státní závěrečnou zkouškou s diplomem.

Žňové mateřské školky[editovat]

S uzákoněním povinné návštěvy mateřských škol dětí ve věku od čtyř let zřídila „Národněsocialistická organizace pro péči o blaho lidu” (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt, zkratka NSV) v červnu 1940 v Korolupech v budově obecního úřadu v prostorách bývalé jednotřídní české školy sklizňovou mateřskou školu (Erntekindergarten). „Erntekindergarten” poskytovaly ve venkovských oblastech péči o předškolní děti během sklizňových měsíců, většinou od dubna do října, někdy i listopadu. O předškolní děti se ve školách staraly právě NSV-sestry (Kranken-, Säuglings- oder Gemeindeschwester, NS-Reichsbund Deutscher Schwestern). V březnu 1942 pořádala NS-Volkswohlfahrt ve Frejštejně výukové kurzy pro nové učitelky sklizňových mateřských škol a na konci dubna týdenní pracovní seminář, na kterém si absolventky kurzů osvojovaly nabyté znalosti v praxi.[67]

Mobilizace mladších a starších ročníků[editovat]

V únoru 1943 přinesl deník Znaimer Tagblatt výzvu i pro mladší dívky, které dosud nedosáhly studijního věku a nemohly být přijaty do NS-Svazu německých sester (Reichsbund Deutscher Schwestern), aby se hlásily u výše zmíněných vzdělávacích škol jako tzv. „předškolačky” (Vorschülerinnen). NSV je pak nasazovala jako předpraktikantky (Vorpraktikum) do domácností, různých domovů a útulků. Zároveň se u zdravotních škol mohly hlásit všechny ženy ve věku od 18 do 38 let, které by se „rozhodly změnit dosavadní životní náplň a rozvíjet své ženské a mateřské vlohy”. Bližší informace poskytovala každá NSV-úřadovna a župní vedení ve Vídni (Gauamtsleitung Niederdonau der NS,-Volkswohlfahrt, Wien 4., Wiedner Hauptstraße 23/25).[68]

V září roku 1944 upozorňoval Dipl.-Ing. Jul. Kotrnetz, vedoucí Odborné školy řemeslné, obchodní a pro ženská povolání, všechny dívky, pomocnice v domácnosti, BDM-dívky na povinné říšské službě (Pflichtjahrmädchen) a učnice rodinných škol z okresu Znojmo, které vykonávaly službu v rodičovské nebo cizí domácnosti a nedovršily 18 let, že je pro ně (v případě, že nenavštěvovaly zemědělskou školu) studium na odborné škole pro ženská povolání ve Znojmě (Hauswirtschaftliche Berufsschule) povinné. Zápis se konal od pondělí 11. září do středy 13. září od 10.00 do 12.00 hodin.[69] Po ukončení prodloužených vánočních prázdninách vyhlásil vedoucí školy, že až do odvolání se výuka na obchodní, řemeslné a rodinné škole na Schillerstraße 3 nekoná.[70]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. Slovník spisovného jazyka českého i Nový akademický slovník cizích slov: v odborné válečné literatuře, kde jde často o citátové užití jednotlivých pojmů, je možné zápis s velkým písmenem tolerovat. Podstatné jméno wehrmacht je podle Pravidel českého pravopisu rodu mužského (2. p. wehrmachtu).
  2. Schule und Bildung, NS Zeit na www.zeitklicks.de
  3. Reichsgesetzblatt ze 7. dubna 1933 na stránkách Österreichische Nationalbibliothek
  4. Zweite Verordnung über Maßnahmen auf dem Gebiet des Beamtenrechts
  5. Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 31. Mai 1940, Deutsches RGBl. I S. 832, Verordnung zur Einführung des Reichsschulpflichtgesetz im Reichsgau Sudetenland z 24. června 1940, Verordnung zur Durchführung des § 10 Abs. 1 des Reichsschulpflichtgesetzes vom 12. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 255, Durchführungsverordnung zur Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens im Reichsgau Sudetenland und in den Reichsgauen der Ostmark vom 15. Mai 1941, Deutsches RGBl. I s. 276, Verordnung über den Fortfall der Berufsschulbeiträge vom 20. Februar 1942, Deutsches RGBl. I s. 85, Zweite Verordnung zur Durchführung der Verordnung über die vorläufige Regelung des Berufsschulwesens in den Reichsgauen Kärnten, Niederdonau, Oberdonau, Salzburg, Steiermark und Tirol-Vorarlberg vom 22. Juli 1942, Deutsches RGBl. I s. 499, Verordnung zur vorläufigen Regelung der Errichtung und Unterhaltung der Hauptschulen vom 31. März 1943, Deutsches RGBl. I S. 249, § 22 Abs. 3 des Behörden-Überleitungsgesetzes, StGBl. Nr. 94/1945
  6. Vídeňské Noviny, 3O. května 1938, č. 85, s. 2
  7. Vídeňské Noviny, 13. října 1938, č. 164, s. 4
  8. Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, s.
  9. Kraas, Andreas: Lehrerlager 1932-1945, Politische Funktion und pädagogische Gestaltung, Bad Heilbrunn, 2004, ISBN: 3-7815-1347-5
  10. Schulverwaltung und Schulaufbau, Landesarchiv Baden-Württemberg, NS-Lehrerbund (NSLB) Gauwaltung
  11. Deutsche Nationalbibliothek, Nationalsozialistischer Lehrerbund / Gauwaltung, Mitteilungsblatt des NSLB, Gauwaltung Wien, ZB 37272, Bereitstellung in Leipzig,
  12. Vídenské Noviny, Mo, 15. Mai 1939, s. 4
  13. Kleine Volks-Zeitung, Mi, 28. August 1940, s. 7
  14. Vídeňské Noviny, Di, 6. Februar 1940, titulní strana
  15. Vídeňské Noviny, 11. července 1940
  16. Znaimer Tagblatt, Fr, 12. September 1941, s. 3
  17. Vídenské Noviny, Di, 10. Juni 1941, s. 3
  18. Znaimer Tagblatt, Do, 26. Februar 1942, s. 6: „Für die ländlichen Volksschulen ist mit Rücksicht auf die verschieden liegenden Erntezeiten bereits im Vorjahr eine unterschiedliche Festlegung der Termine der Sommerferien erlaubt worden. Auch für 1942 gelten die vorjährigen Bestimmungen.”
  19. Frontzeitung. Kreiswaltung Nikolsburg des N.S.-Lehrerbundes, Heft 10, s. 13-17
  20. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 07.11.1943, Seite 5. Reichsminister Rust an die Lehrer: „Die deutsche Schule wird das sein, was der deutsche Lehrer aus ihr macht. Wo in unsern Kindern sich eine große Zukunft anzeigt, weil sie gesund und rassisch hochwertig sind, gehören sie an eine Stelle, die sie über die andern heraushebt. Dies geschieht in erster Entscheidung durch die Hauptschulen. Wer künftig auf die Hochschule will, muß die Reife für die Hauptschule nachweisen, die in erster Linie für das praktische, handwerkliche Leben erzieht. In den Stunden der Not und Gefahr sollen die Lehrer noch mehr, als sie es bisher waren, zu Vorbildern und Führern der Jugend werden. In diesen Jahren gilt es, der deutschen Schule den Platz zu erkämpfen, den sie später einnimmt. Wir müssen für einen Nachwuchs sorgen, der es gelernt hat, durchzustehen, und auch von sich aus mit ganzer Kraft zum Sieg beiträgt.”
  21. Znaimer Tagblatt, 4. Juni 1942, s. 4
  22. Znaimer Tagblatt, Di, 12. Januar 1943, s. 4
  23. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), Mo, 3. Mai 1943, s. 3
  24. Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe) 26. März 1943, s. 3
  25. Znaimer Tagblatt, Di, 24. August 1943, s. 4
  26. Banater Deutsche Zeitung, Mi, 8. Dezember 1943, s. 5
  27. Alpenländische Rundschau, Sa, 16. Dezember 1944, s. 2
  28. Niederösterreichischer Grenzbote, So, 23. Juli 1944, s. 3: Jahresbilanz der Schule
  29. Illustrierte Kronen Zeitung, So, 7. Mai 1944, s. 11
  30. Deshalb soll der größere Teil der Osterferien den Weihnachtsferien zugeteilt werden, so daß nach Weihnachten der Unterricht im allgemeinen nicht vor Mitte Jänner wieder aufgenommen wird.
  31. Kleine Wiener Kriegszeitung, So, 14. Januar 1945, s. 8
  32. Iveta Hosová: Historie a současnost regionu Bítov ve výuce prvouky na 1. stupni základní školy
  33. Erlass des Reichsministeriums für Wissenschaft, Erziehungund Volksbildung vom 29. Oktober 1937 zur „Vereinheitlichung der Benennung der Berufs- und Fachschulen“
  34. Erlass vom 29. Oktober 1937: „sämtliche Schulen, die pflichtmäßig von gleichzeitig in der praktischen Ausbildung [...] oder in Arbeit befindlichen jungen Menschen, sowie von erwerbslosen Jugendlichen besuchtwerden. Dazu sind auch sämtliche als Ersatzberufsschulen anerkannten‚ Werkschulen, Innungsfachschulen, usw. zu rechnen“.
  35. Erlass vom 29. Oktober 1937: „alle Schulen, die, ohne eine praktische Berufsvorbildung voraus[zu]setzen, freiwillig in ganztägigem Unterricht, der mindestens 1 Jahr umfasst, zur Vorbereitung auf einen [...] Beruf besucht werden“.
  36. Erlass vom 29. Oktober 1937: „die der [...] Ausbildung dienenden Schulen, die freiwillig, und zwar nur mit ausreichender praktischer Berufsvorbildung besuchtwerden können, deren Lehrgang mindestens einen Halbjahreskurs mit Ganztagsunterricht oder in der Regel insgesamt 600 Unterrichtsstunden umfasst, und die nicht als Hochschulen anerkannt sind“.
  37. Die Klassifizierung von Schulen als Mittel der Schulsteuerung und lokalen Profilbildung. Begleitumstände, nachkriegszeitliche Anpassungsprobleme und aktuelle Folgen der Klassifizierung des berufsbildenden Schulwesens seit dendreißiger Jahren des 20. Jahrhunderts, Zeitschrift für Pädagogik 52 (2006) 1, S. 108-126, Deutsches Institut für Internationale Pädagogische Forschung (DIPF), Jahrgang 52, Heft 1 Januar/Februar 2006
  38. ZŠ Znojmo, Mládeže 3
  39. Mobiliář školy se po válce nalézal také v domě Kubeschově v dnešní ulici Pontassievské (po válce Leninova ulice) a ve Vlkově škole v Malé Michalské ulici.
  40. Krechler, Eduard: 30 let „Znojemské Vlasty“. Znojmo, 1947
  41. Znaimer Tagblatt, Di, 4. Februar 1941, s. 6
  42. Znaimer Tagblatt, Mi, 28. August 1940, s. 4
  43. Znaimer Tagblatt, Fr, 18. Oktober 1940, s. 4
  44. Znaimer Tagblatt, Sa, 19. Juli 1941, s. 7: Praktische Berufsschule auf dem Lande durch das BDM.-Werk
  45. Znaimer Tagblatt, Di, 26. August 1941, s. 3: Aus der Arbeit des Reichsmütterdienstes im Deutschen Frauenwerk
  46. Ostmark Jahrbuch 1942. "Der alte Krakauer-Schreibkalender" 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung
  47. Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.
  48. Znaimer Tagblatt, Mi, 3. September 1941, s. 4
  49. Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.
  50. Znaimer Tagblatt, Sa, 2. September 1944, s. 4
  51. Znaimer Tagblatt, Sa, 25. März 1944, s. 6
  52. Znaimer Tagblatt, Sa, 21. August 1943, s. 6
  53. Do soudního okresu Vranov byly přiřazeny obce Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice z okresu (Landkreis) Horn.
  54. Znaimer Tagblatt, Di, 29. August 1944, s. 4
  55. Znaimer Tagblatt, Do, 26. Oktober 1939, s. 6
  56. Znaimer Tagblatt, Sa, 1. November 1941, s. 5
  57. Znaimer Tagblatt, Do, 30. April 1942, s. 6
  58. Znaimer Tagblatt, Do, 21. Oktober 1943, s. 3
  59. Znaimer Tagblatt, Mo, 31. Januar 1944, s. 3
  60. Znaimer Tagblatt, Sa, 16. September 1944, s. 4
  61. Ostmark Jahrbuch 1942. "Der alte Krakauer-Schreibkalender" 188. Jahrgang. Unter Mitwirkung des Organisationsamtes der NSDAP Gau Wien und der Behörde des Reichstatthalters in Wien, Niederdonau NSDAP und staatliche Verwaltung
  62. Znaimer Tagblatt, Mo, 16. November 1942, s. 4
  63. Das kleine Volksblatt, Di, 30. März 1943, s. 4
  64. Znaimer Tagblatt, Mo, 16. Oktober 1944 a Fr, 1. Dezember 1944, s. 3
  65. Illustrierte Kronen Zeitung, Mi, 18. September 1940, s. 7
  66. Das kleine Volksblatt, Fr, 10. Februar 1939, s. 8
  67. Znaimer Tagblatt, Sa, 28. März 1942, s. 7, Znaimer Tagblatt, Mo, 27. April 1942, s. 6
  68. Znaimer Tagblatt, Fr, 26. Februar 1943, s. 4
  69. Znaimer Tagblatt, Sa, 9. September 1944, s. 6
  70. Znaimer Tagblatt, Mi, 17. Januar 1945, s. 4

Externí odkazy[editovat]