Světové dějiny/Situace po válce

Z Wikiknih

Vznikl Norimberský tribunál, který soudil německé válečné zločince. Zasedli tam soudci ze všech hlavních vítězných mocností. Obžaloby se týkaly nejčastěji zločinů proti lidskosti a zločinů proti míru. Před soudem stanulo celkem 22 nacistických pohlavárů.

Tribunál zasedal od září 1945 do října 1946. Celkem vynesl 12 rozsudků smrti oběšením. Mnoho zatčených spáchalo sebevraždu ještě před vynesením rozsudku. Z celkového hlediska byla do nacistických struktur zatažena snad každá německá rodina. Na počátku 60. let dorostla v Německu nová generace, která za zločiny nenesla osobní zodpovědnost, ale o to více si uvědomovala kolektivní vinu národa. Proto se s určitým odstupem rozjela další vlna procesů.

Rozdělení světa[editovat | editovat zdroj]

Svět se změnil na bipolární. V USA došlo k obrovské válečné konjunktuře, Británie vyhlásila státní bankrot. Evropské státy se brzy dostaly zpět na předválečnou úroveň, USA už ale nikdo nedohnal.

USA měly nejkvalitnější armádu co do letectva i loďstva, měli atomovou zbraň. Rusové zase měli nejlepší konvenční pozemní vojsko. Bipolární rozdělení světa bylo natolik výrazné, že prakticky nešlo být někde mezi. Proto byla naivní i představa Beneše, že se Československo stane mostem mezi východem a západem.

Začínaly se rýsovat oblasti, ve kterých se budou oba bloky střetávat. Jedním z těchto prostorů byla i střední Evropa, která začala být postupně komunizována. Jako první pocítila příchod Rudé armády do Prahy pražská ruská emigrace, která do Prahy přesídlila za občanské války. Byli již většinou zcela asimilováni a mluvili česky, valná část z nich skončila v pracovních táborech na Sibiři.

Rusové a Američani se přeli o budoucnost Německa. Rusové chtěli komunismus, Američané chtěli zaplatit obnovu, aby nedošlo ke krizi a frustraci jako po 1. světové válce. Tam, kam se Rusové v Evropě dostali, všechno rozebrali a celé fabriky přesunuli na své území, zejména na Sibiř, kde vyrůstala nová města.

Studená válka byla na spadnutí. Již v roce 1946 Stalin ve svém projevu naznačil, že třetí světová válka je nevyhnutelná. Očekával konflikt mezi kapitalismem a socialismem. Druhá světová válka podle něho byla pouze začátkem, při kterém mezi sebou válčili kapitalisté a omylem to skončilo napadením SSSR. Kominforma (bývalá Kominterna) vydala příkaz, aby byl prostřednictvím místních komunistických stran v Evropě prosazován komunismus.

Churchill ostře kritizoval postup Rusů ve své okupační zóně. V březnu roku 1946 při projevu na univerzitě ve Fultonu použil termín železná opona.

V roce 1947 vyhlásila Británie státní bankrot a prohlásila, že již nemůže podporovat občanské války v Řecku a Turecku, kde se bili komunisti a antikomunisti. V případě, že by v těchto státech byla nastolena rudá diktatura, nebezpečí pro Evropu by ještě vzrostlo. Americký prezident Truman uvěřil Britům, že jde o velké nebezpečí, a americký kongres odsouhlasil velkou finanční injekci pro evropské demokraty.

V USA po válce probíhala rozsáhlá debata o tom, jakým směrem by se měla ubírat americká politika po válce. Jedni volali po izolacionismu, druzí chtěli čelit komunismu. Truman chtěl politiku více otevřít a v zahraniční politice prosazoval aktivní postup. Rozjel tzv: Trumanovu doktrínu.

Trumanova doktrína byla v podstatě plánem, jak zastavit komunisty v Evropě. Jeho hospodářskou částí byl tzv. Marschallův plán. Američané se během války zcela přeorientovali na válečnou výrobu, kterou nebylo možné během krátké doby zastavit. Američané se tak do Evropy začali zbavovat svých přebytků. Na jednu stranu pomáhali a zároveň dali své ekonomice čas na vzpamatování z války.

Marschallův plán byl v Evropě přijat s nadšením, alespoň v západní části. Chtěl se do něj přihlásit i Gottwald, ministr Jan Masaryk o tomto záměru dokonce odjel jednat do Moskvy. Stalin to ale rezolutně odmítl a tehdy Masaryk poznal, že se samostatností Československa je něco v nepořádku.