Praktická elektronika/Složitější polovodičové

Z Wikiknih

[editovat] Diak

- diak je třívrstvová spínací součástka

- jde o součástku souměrnou, vývody diaku nejsou odlišeny, protože vlastnosti diaku nejsou závislé na polaritě působícího napětí

Při malém napětí mezi vývody vykazuje diak velký odpor (jako dioda ve zpětném směru). Říkáme, že je v blokovacím (rozepnutém) stavu a že se chová jako rozpojený spínač. Za této situace je přechod PN bližší ke kladnému pólu působicího napětí otevřen (na P je plus). Druhý přechod je uzavřen, neboť druhá vrstva vodivosti typu P je spojena se záporným pólem napětí U a zároveň na střední vrstvě vodivosti typu N působí kladné napětí pronikající tam přes první, otevřený přechod. Po dosažení spínacího napětí Ubo dochází k ionizaci krystalové mřížky v okolí přechodu, který byl uzavřen. Odpor diaku se prudce zmenší, napětí mezi vývody poklesne a proud v obvodu prudce roste.

Stejně se chová součástka i při obrácené polaritě napětí. Pouze činnost obou přechodů se navzájem vymění.

Z průběhu VA charakteristiky je patrné, že v propustném stavu má diak záporný diferenciální (dynamický) odpor. Je to součástka neřízená, spínací napětí irčitého diaku se nedá měnit.

Diak se používá jako pomocná spínací součástka k řízení tyristorů a triaků a jako přepěťová ochrana.