Průvodce úpravou vaší zahrady/Okrasné záhony

Z Wikiknih
Přejít na: navigace, hledání

Předchozí kapitola Vřesoviště, rašeliniště

Úprava záhonu květin v pravidelné zahradě.

Okrasné záhony[editovat]

Okrasné záhony jsou v zahradě či parku prostorem, určeným na zpravidla k dočasné výsadbě rostlin. Květinové záhony mohou na jednu sezónu vytvořit barevný vzor či skupinu, anebo i jen doplnit kompozici jako linie. Tyto záhony nemusí být využívané jen k pěstování květin, může zde být využito jako ozdoby i jiných rostlin, například rostlin okrasných listem, pokojových rostlin, rostlin z oranžerií, nebo i zeleniny.

Okrasné záhony vyžadují péči před výsadbou rostlin, zejména náročné odplevelování, náležitou zálivku, či přihnojování. Někdy je třeba upravit půdu v záhonech upravit pro pěstování druhů rostlin se specifickými nároky. Jindy se stává, že v květinových záhonech zamořených některými chorobami či škůdci nelze pěstovat některé druhy květin.

Záhony, jenž jsou používány v parcích a velkých zahradách,mohou být znovu osázeny dvakrát nebo třikrát do roka, například cibulovinami, letničkami a opět cibulovinami. Ovšem i záhony, které jsou výhradně z trvalek, kde zdánlivě rostou rostliny jedna přes druhou, jsou náročné na pracovní čas. To může být omezeno využitím mulčování, agrochemie , vhodného způsobu skladby rostlin a promyšlené kompozice.

V záhonu může vynikat krása jednotlivých rostlin nebo jindy krása a zajímavost jednotlivé rostliny ustoupí aby pozorovatele oslovil vzhled celé skupiny. (park u zámku Dobříš)

Ke kombinaci jednotlivých druhů trvalek či letniček anebo dokonce jejich spojení s výsadbou cibulovin, hlíznatých rostlin je třeba znát jejich nároky a vlastnosti. U trvalek je důležité například datum rašení a kvetení, protože snadno lze spojit výsadbu raně kvetoucích jarních cibulovin a později rašících trvalek. Trvalky své okázalé kvetení ukazují pouze určitou dobu a tak je vhodné spojovat barvy trvalek kvetoucích ve stejnou dobu a pokud možno s podobnými nároky při pěstování v jednom záhonu. Záhony trvalek, které jsou ozdobou pouze krátké období a péči vyžadují celý rok se stávají vzácnějšími. Trvalkové záhony jsou však často jedinečné poezií svých květů a lze je tedy doporučit v záhonu alespoň ve spojení s letničkami, nebo růžemi, které kvetou celé léto. Jejich výsadba jako samostatného prvku kompozice velmi často zpříjemní vzhled celku tvořeného výhradně dřevinami. Letničky sice kvetou často dlouhé období , nezřídka do zámrzu, avšak mohou mít specifické nároky na pěstování.

Výrazné prvky, kterými květinové záhony jsou, mají smysl na místech které jsou frekventované a kde jsou prvky viditelné.

Rostliny používané pro na jaře kvetoucí záhony jsou často dvouletky, trvalky, nebo jarní cibuloviny. Často se používají tulipány a narcisy které se obvykle spojují do skupin s pomněnkami (Myosotis), nebo s maceškami (Viola × wittrockiana). Celkově však lze, v závislosti na koncepci, v záhonech jako okrasné pěstovat jakékoliv rostliny. Všechny rostliny mohou být ozdobou, ale pokud rostou na nevhodných místech nejsou ozdobou, jsou překážkou. Za málo pracné a velmi krásné jsou považovány záhony trvalek vytvářené ve stylu venkovských zahrad. Malebné plochy květin kde jedna skupina prorůstá druhou. Ve skutečnosti jde, pomineme-li skalky, o jedny z pracnějších kompozic vůbec.

V minulosti byly oblíbené i záhony na uměle modelovaném terénu.

Pochopitelně v závislosti na provedení. Nároky na znalosti jsou zde ovšem vždy vyšší než u kterýchkoliv jiných úprav. Pokud dobře neznáte techniky údržby, vlastnosti a nároky rostlin a dřevin, včetně rozmanitých detailů, pak v tomto typu úpravy výsadba chátrá a i při vší snaze zmizí některé náročnější druhy.

Zahradnice Gertrude Jekyll v jedné ze svých knih doporučuje výsadbu jarních cibulovin kombinovanou s výsadbou myslím ostrožek, hrachoru, šateru a plaménku s tím, že postupně kvetou a rostliny postupně přerůstají jedna druhou vedeny, pravidelně zastřihovány a podpírány starostlivým zahradníkem, takže naplní krásou totéž místo, tentýž záhon celý rok. A zdánlivě bez většího zásahu lidské ruky. Samozřejmě, že se znalostí druhů rostlin a jejich vlastností lze použít i jiné, nebo jednodušší kombinace. V mnohých případech G. Jekyll na místa uprázdněná odkvetlými nebo uhynulými rostlinami vysazovala letničky, kterých měla vždy připravenou zásobu v květináčích. Její zahrada, jakkoliv „divoká“ a „vesnická“ proto vždy vypadala vzhledně. Autorka si na mnohých místech ovšem posteskla na finanční nároky, které na rostliny musí stále vynakládat.

Vesnické zahrady tvořené směsí keřů, trvalek a letniček jsou někdy barevnými skvosty.

Protože jsou okrasné záhony obvykle velmi náročné na údržbu, mají li být zcela dokonalé, je jejich použití všeobecně vhodné v tom případě, že o ně opravdu hodlá majitel velmi pečovat. Zaplevelený záhon totiž zcela zkazí dojem z jinak dobře provedené kompozice.

Rostliny v nádobách[editovat]

Nebudu nic říkat o truhlících za oknem a na balkoně a kytkách ve váze. Ale možná jste někdy viděli vesnickou zahradu se spoustou různě velkých květináčů plných kytek. Už jste také určitě někde viděli na náměstí nebo v parku kytky v betonových, plastových nebo dřevěných korytech nebo květináčích. Celé náměstí vypadá lépe, v parku rostliny v nádobě bývají výraznější, jsou vnímány jako významnější. A zahrada s rostlinami v nádobách které se sem hodí Rostliny v nádobách jsou vhodným doplňkem v blízkosti staveb, na frekventovaných místech. V místech málo frekventovaných, nebo vzdálených od staveb, uprostřed přírody krajinářských parků působí udržované květinové nádoby podivně, nemají souvislost, logiku, jsou silným kontrastem k okolí. V nádobách lze jako okrasné pěstovat velmi široké spektrum rostlin, včetně dřevin. Rostliny v nádobách by však měly odpovídat kvalitou smyslu použití. Velmi vzhledné jsou stálezelené dřeviny. Dřeviny v nádobách bývají často udržovány řezem.

Nádoba musí být v souladu s okolím a mít adekvátní výsadbu.

Některé choulostivější dřeviny jako jsou citrusy je na zimu vhodné chránit ve světlých, bezmrazých, ale chladných místnostech – oranžeriích a zimních zahradách. Lze vypsat běžně pěstovaní druhy rostlina dřevin v nádobách, ovšem není k tomu logický důvod. Stejně důležité jako rostliny jsou i nádoby. Jiný výraz budou mít kameninové nádoby napodobující antické amfory a docela jiný levné bílé, červené či černé plasty, odlišný dřevěné nádoby a opět jiné nádoby z napodobeniny leštěného malachitu. Úplně odlišný. Jiný výraz budou mít vysoké úzké nádoby a jiný truhlíky. Pravidla kompozice, obecné vlastnosti a použití prvků, s kterými jsem se vás pokusil seznámit v jiné kapitole, vás nyní povedou při výběru nádob a jejich umístění. Vhodné nádoby pak pomohou na oplátku s vyladěním zahrady.

Rostliny v nádobách lze zapustit i do květinových záhonů.
Symetricky umístěné nádoby s rostlinami snadno zvýrazní bod zájmu, způsobí zaostření pozornosti.

Nádoby na rostliny jsou stejně tak prvkem jako rostliny v nich. Nádoby by měly ve většině kompozic být určitým způsobem podobné, ne li zcela stejné. V některých typech kompozic, jako je přírodní zahrada, nebo venkovská zahrada, kde je jistá míra nesourodosti spíše přirozená a příjemná, mohou být ovšem i dost různé, avšak všechny musí být v souladu s celkem a kompozicí, podle pravidla přiměřenosti. Obecně rozšířený nevkus, nestřídmou míru barevnosti nádob na rostliny řešilo, nebo spíš kritizovalo mnoho známých autorů a odsuzovalo nevkusnou barevnost a křiklavost. Nádoba která je barevně výraznější než rostlina v ní a upoutává více pozornosti, nepotřebuje výsadbu.

Vydláždíte-li chodníky jásavými barvami, rozestavíte pestré nádoby na květiny, zbytek zahrady můžete vybetonovat a pokrýt barevně vytuněným pískem. Nebo dokonalým trávníkem od dokonalého trávníkáře. Na takovém kunstdvorku rostliny budou tak nějak navíc, nikoliv nezbytný doplněk, opravdu něco jako třešnička... ...v míse třešní, jak tomu někdy bývá u jednoduchých architektonických zahrad.

Mobilní zeleň v Brně Komín (2006)

Co se použité zeminy, nebo hmoty v které rostlina roste týká, je třeba všeobecně vzít mimo ceny v potaz jednak náročnost při manipulaci s nádobou při přemisťování, schopnost použitého materiálu poutat vodu a nároky rostliny. Někde bude možné využít hydroponii, jinde a pro jiné rostliny bude vhodnější rašelinový substrát a zase pro jiné „zahradnickou směs“, rašelinu nebo kompost s perlitem a dřevěným uhlím ale třeba i se štěrkem. V některých případech je možné a vhodné použít ornici, těžší zeminy a jílovité směsi. Ačkoliv je známa schopnost jílu dobře poutat živiny a vodu a tedy je teoreticky velmi vhodný pro pěstování v nádobách , jsou těžší zeminy využívány spíše tam, kde je dostatečná závlaha. Je známo, že vlhkomilné rostliny mají často malou schopnost přijímat silněji vázanou vodu a trpí suchem i v ne zcela vyschlé půdě. Rostliny které jsou suchomilné si v nádobách s menší frekvencí zálivky poradí lépe. Pro svou informaci jsem si srovnával vhodnost u výsadby aksamitníku (Tagetes patula) v nádobách naplněných směsí s rašelinou a směsí jílovité ornice. Na stejném stanovišti oproti teoretickým předpokladům trpěly vzrostlé rostliny v jílovité směsi překvapivě velmi výrazně suchem i při vynechání jediné denní zálivky. Rostliny ve směsi rašelinové zeminy ne. Celkově je při používání rostlin v nádobách mít na mysli, že rostliny v nich potřebují více péče než rostliny ve volné půdě. Vyplatí se rozmyslet si použití většího množství hrnkových rostlin jako mobilní zeleně. Už jen zálivka vodou z vodovodů je v naší subsaharské zemi tak drahá, že se vyplatí i nezalévat výsadby a dosazovat suchem uhynulé rostliny. Ne všude je dostupná použitelná odpadní voda nebo voda ze studní.

Údržba ovlivňuje výrazně stav rostlin v nádobách a tedy i jejich působení. Promyšlené zásahy ovlivňující potřebu a náročnost údržby, například ve vhodném případě použití hydroponie nebo jindy volba o něco větší nádoby, může zásadně ovlivnit i vzhled rostliny a ten pak dá výraz celku. Jako hrnkové rostliny se dá použít naprostá většina bylin a dřevin. Rozhodující je záměr a souvislost s okolím.

Pokračování v kapitole Xerofytní výsadby

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady