Průvodce úpravou vaší zahrady/Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Předchozí kapitola Pravidelné a nepravidelné

U stříhaných dřevin a živých plotů jsou druhy a kultivary obvykle méně důležité než u volně rostoucích dřevin.

Vlastnosti rostlin ve vztahu k jejich použití v zahradnické architektuře

Všechny dostupné materiály jsou pro umělce použitelné. Jediný důvod o nich mluvit, je ten, že jimi lze dosáhnout různých efektů. Vzhledem k množství použitelných materiálů v zahradnictví, je lépe zabývat se efekty a vlastnostmi, která efekty vytvářejí. Doporučení některých rostlinných materiálů zde má smysl pouze v souvislostech, při uvádění příkladu použití.

Pozorovatel vnímá efekty prvků (rostlin), jejich částí a celku, spíše než druhy rostlin. Vnímá převislé větve vrby Salix caprea 'Pendula' a podivně kroucené větve vrby Salix matsudana. Nezajímá jej obvykle jméno, druh, nebo přesný kultivar dřeviny, ale právě jejich nejvíce zjevná vlastnost. Jednotlivé dřeviny s podobnými vlastnostmi jsou často zahradníky nahrazovány jedna za druhou.

Pozorný pozorovatel snadno zjistí jak zcela odlišné jsou volně rostoucí dřeviny různých kultivarů a i u blízkých druhů.

Samotný druh či kultivar dřeviny není nejdůležitější, je li jiný vhodnější nebo je dostupnou alternativou pro dané podmínky. Podobně jako sochař nepoužívá mramor nebo dolomit jen proto, že jde o uhličitany, ale především proto, že má vybraný kus kamene nějakou barvu, strukturu, drolivost, lesk, měkkost, tvar, velikost a cenu.

Prvky v zahradní architektuře jsou tedy používány s přihlédnutím na své vlastnosti nebo vlastnosti svých některých částí. Je proto nanejvýš vhodné poznat, které vlastnosti používaných prvků jsou považovány za důležité a sehrávají svoji roli při tvorbě kompozice. Snáze potom lze využít prvků v zahradní kompozici pomocí nástrojů zahradnické tvorby. S rozmyslem pak vybereme zda a kde používat listnáče či jehličnany a který druh a kultivar zvolit do kompozice pro jakou vlastnost.

Následující kapitoly jsou nástinem hodnot a kritérií o které dále budeme rozvíjet zkoumat.

Převislé tvary jsou často laiky označovány jako „smuteční“ a používány na pietních místech. Tyto a jiné nepůvodní tvary bývaly zpočátku terčem kritiky. Jsou svým zvláštním účinkem výrazné, velmi nepřirozené.

Poznáváme ozdoby Vaší zahrady, jejich důležité vlastnosti

Ačkoliv ani na velkých zahradách netvoří velké dřeviny, stromy, více než jen malou část výsadby je rozhodně vhodné tuto malou část výsadby podrobit důkladnému studiu a pečlivě vybírat. Tato malá část má ovšem obvykle nejvýznamnější účinek v kompozici, a opticky i fyzicky vliv na ostatní části kompozice.

Okrasná školka, Litomyšl.

Stromy a keře mohou mít nejen mnoho barev , ale i množství různých tvarů, zejména v případě zahrneme-li možnosti řezem upravených dřevin. Ale i přirozeně rostoucí formy kultivarů zahrnují volně i přísně kuželovité, sloupovité a kulovité tvary. Působení jednotlivých částí dřeviny je třeba vzít v úvahu, stejně jako barvu a tvar koruny. Textura habitu je různá u kroucených větviček kultivaru lísky, sloupovitých topolů (např. Populus nigra „Italica“) se vzpřímenými větvemi. Jinou texturu tvoří jemné větvě ptačího zobu nebo i stejně jemné, ale převisající vrby (Salix alba „Pendula“), nepořádně rostoucí komule davidova (Budleia davidii) nebo strnulé jalovce.

Na úvod by stálo za to uvědomit si ty vlastnosti, pro které si některé dřeviny ceníme více než jiné a které tedy budeme vyhledávat a hodnotit.
Důležitými vlastnostmi jenž jsou kritériem pro výběr okrasných rostlin jsou

• velikost koruny , vzrůstnost, ale i velikost viditelných částí rostliny, tedy listů, květů apod..
• forma a tvar koruny ale i viditelných částí rostliny.
• linie kterou tvoří obrys koruny, větví, směr růstu stébel, kmene apod.
• textura koruny ale i na povrchu viditelných částí rostliny, či textura tvořená částmi rostliny,
• barva všech viditelných částí rostliny, nejen květů a listů.

O těchto vlastnostech se nyní pokusíme aspoň zatím aspoň něco málo obecně zjistit a později se podrobně k tématu vrátíme.

Různý habitus dřevin v parku Průhonice u Prahy

Velikost, forma a tvar

Vzrůst a tvar všech rostlin je dán rozvětvením nadzemních částí (lodyh), a to u dřevin postavením, tloušťkou a hustotou větví a větviček. Při uplatnění stromů , jako výtvarného prvku je velmi důležitá výška a šířka koruny, její hustota a textura. Možnosti použití se řídí podle výšky stromů, délky větví a úhlu jejich postavení, podle daného obrysu koruny, dále podle hustoty koruny. Uplatnění velikosti, formy a tvaru je omezeno nezbytností vytvářet vyváženou směs kontrastních a harmonických vztahů mezi jednotlivými prvky kompozice.

• 
  Rozdílné obrysové křivky a textura pomáhají při tvorbě různě působících kompozic. Společné linie skupiny stejných dřevin vytvářejí jiný vjem než obrys jedince.
• 
• 
• 
  Nejvýrazněji působí obrys dominant. Linie podrostu pomáhají zvýraznit linie vyšších dřevin, ty by jinak zanikaly. (Polské Tatry).
• 
  Borovice limba (Polské Tatry). Rozdílná velikost dřevin zvyšuje vnímání nerovnosti povrchu.

Většina štíhlých, pyramidálních a vůbec pro­táhlých stromů je vnímána pozorovateli jako obvyklá pro kopcovité a nerovné terény. Takto se vhodně uplatní právě protáhlé a pyramidální tvary jehličnanů. Vysazením úzkých a vzpřímených jehličnanů na nepravidelnosti terénu lze zvýraznit tyto nerovnosti a zdůraz­nit charakter povrchu. Velká seskupení jehličnanů tvoří vůbec nejtemnější ze všech porostů vůbec, a lze je výborně použít jako kontrastní pozadí.

Liniím daným obrysem jednotlivé dřeviny a výsadby je věnována celá zvláštní kapitola která rozebírá zvláštní působení jednotlivých linií a jejich kombinací. Připomeňme si důležitost linií na příkladu, kdy jsou do alejí a při úzkém vstupu do budov jsou často používány sloupovité jalovce, cypřišky a túje. Často jsou jako podrost používané nižší tvary jehličnanů, které tvoří neprodyšné porosty. Celkový dojem vzniká kombinací výrazné vertikální a horizontální linie. U solitérních a v řídkých skupinách vysazených jehličnatých stro­mů je snaha, aby byly zavětveny až k zemi. Zvláště u jehličnanů, rostoucích v kuželovitých a sloupovitých tvarech, například u smrků a cypřišů. Linie koruny je tak nenarušená vyholováním. Koruna jehličnatých stromů musí mít dostatek prostoru, neboť její redukce v pozdějším období je nesnadná. Jehličnany jsou ohroženy zastíněním a porušení habitu způsobené příliš hustým sponem výsadby. Srůstání korun sousedních dřevin má za následek zpravidla odsychání částí koruny.

Živé ploty a stěny z jehličnanů jsou, vzhledem k jejich technickým i dekoračním vlastnostem, velmi oblíbeny. Široké uplatnění mají i konifery ve skalce.

• 
  Stromy ve veřejné zeleni bývají vyholeny na linii usnadňující její snadnou údržbu velkou technikou. „Linie okusu“ znehodnocující linii obrysu a poškozující působení celé kompozice bývá až 2m vysoká.
• 
  Keře vysázené a udržované bez odborných znalostí. Je laiky očekáváno, že stromy a keře budou krásné samy od sebe, navždy, ať je vysadí kdekoliv, a že porostou jen do velikosti, kterou si právě nyní přejí. (Brno, Komín)

Pokračování v kapitole Textura koruny

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady