Průvodce úpravou vaší zahrady/Hierarchie prvků

Předchozí kapitola Rytmus

Hierarchie prvků

Právě sklízený lán kukuřice.

Pohled podél osy anglického parku na rovném terénu. Poněkud připomíná pohled podél osy pravidelných barokních parků oblíbený pro oslnivost velikostí prostoru. Výrazné, malebné nebo nějak poutavé prvky zcela chybí, terén je plocha. Po stranách je možné vnímat dominanty pozadí, imponující snad jen velikostí. Světlá plocha trávníku snadno spojuje popředí a pozadí. Kompozice je postavena pouze na kontrastu celistvé hmoty trávníku a hmoty listnatého lesa. (Park u zámku Lednice) Celek kompozice je při různých pohledech, podle možnosti, lze zjednodušeně chápat jako trojrozměrný obraz, jakkoliv je samotné komponování a následná údržba prováděna s ohledem na skutečnost, že se kompozice mění a kompozicí často vede cesta, kterou pozorovatel prochází. Kompozice tak není pouhou kulisou. Hlavní motiv v nepravidelné kompozici je ostatním částem obrazu nadřazen a měl by být v upravovaném celku umístěn poněkud mimo geometrický střed, asymetricky. Jakkoliv je nepravidelná malebná kom­pozice tvořena vyváženě umístěnými prvky, její součástí jsou nepravidelně vedené linie pozornosti. Jeden z hlavních předpokladů nepravidelných úprav je právě nesouměrnost. Přirozená asymetrie musí být v nepravidelné zahradě patrná a musí převládat jak v uspořádání linií, tak i v rozsahu předmětů a v jejich hodnotách.

Při vytváření zahrady tvoříte hierarchii objektů, částí kompozice. Jednotlivé části musí být v náležitém vzájemném vztahu a zároveň podřízeny celkovému záměru. Je zásadně vhodné při tvorbě kompozice použít aspoň několik druhů rostlinných materiálů, tedy více než dva, přestože je tím úkol vytvořit harmonickou kompozici komplikován. Lze si totiž snadno představit sladěné dílo, v kterém budou všechny prvky stejně nápadné, hodnotné a stejně důležité. Vtěsnány do stejné formy, dosahující stejné kvality, umístěny tak, aby žádná jednotlivá rostlina nebyla důležitější, výraznější, než jiná. Žádná z rostlin není v pozadí a žádná v popředí. List si podává ruku s listem, zeleň splývá s zelení. Výsledkem ideologie zahradnického komunismu je například stříhaný živý plot. Kdo by neznal živé ploty z oblíbených tújí. Díla vytvořená výhradně pomocí živých plotů potlačují vlastnosti jednotlivých rostlin, působí nějak pouze jako celek. Trávník nebo bludiště z túje jsou nejjasnějším příkladem kompozice bez hierarchie. Samotné rostliny v takovém celku vnímáme jako stereotypní, bezvýznamné, nenápadné jednotlivce. Přesněji, nevnímáme je vůbec. Nevnímáme jednotlivé keře v kompozici. Celek hmoty stejných jedinců vynikne zase pouze v opozici, v kontrastu k jiným, odlišným celkům.

• 
  Dubový les.
• 
  Zástup tůjí pochodujících na místě v přesné formaci.
• 
  Stejnorodé prvky dokážou více umocnit dojem prostoru a perspektivy. Na snímcích jej podstatně zvyšuje i stranově orientovaný podklad tvořící perspektivní linie. Oko rychle a správně odhadne vzdálenost a vnímá výsadbu stejných prvků snáze jako celek.
• 
• 
  Meruzalka Ribes alpinum je pro sadvonické účely vegetativně množena, všechny rostliny na obrázku jsou klony. Vegetativně množené rostliny bývají stejnorodé.

Expozice trvalek.

Skutečná kompozice má prvky podřízené a nadřízené. Není tím míněna skutečná významnost, protože vhodné pozadí je stejně důležité jako vhodné popředí. Jde o rozdíl, mezi výraznější a méně výraznou součástí kompozice. Kvetoucí keře poutají pozornost více na méně výrazném pozadí, nejlépe pozadí odlišné barvy a světlosti, než je barva květu. Prvky z nichž je složena celá koncepce díla jsou a musí být sice alespoň v některých charakteristikách různorodé, aby dílo nepůsobilo stereotypně a únavně. Také naopak různorodost nesmí dosáhnout té míry, aby jednotlivé prvky narušovaly celkové uspořádání, kontext a působily chaoticky, nebo nevhodně, nelogicky a nepřirozeně. Nepřirozeně jako libovolná směs rostlin a dřevin bez ladu a ohledu na přirozené potřeby, vzhled, společenství a stanoviště.

Lze tedy shrnout frází, že hlavním účelem kompozice je podřídit rozmanitost ucelenosti. Je třeba uspořádat všechny rozmanité části a prvky kompozice tak, aby výraznější prvky byly umístěny na důležitějších místech, než prvky tvořící skupiny, prvky doplňkové. V souladu s jejich estetickou hodnotou a podle předpokládaného účinku. Bez vzájemného nadřazování a podřizování jednotlivých částí (princip hierarchie) bychom nedosáhli celkově krásného dojmu ani tehdy, kdybychom v zahradě soustředili množství atraktivních rostlin a cenných dekorací. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, zahrada bez kompozice by nebyla skutečnou zahradou, nýbrž pouhým skladem exponátů, ve kterém by snad byly zajímavé jednotlivé detaily nebo exempláře. Rozhodně však ne jako celek, celá kompozice, zahrada.

Hlavními prvky jsou vchod, linie pohledu ve směru k vchodu a agáve ve středu květinového vzoru. Túje jako výrazný symetrický vedlejší prvek zesilují pozornost k ose.

< Pohled ze strany na celek komponovaný pro jediný bod pohledu z T křižovatky (červená šipka), pro pohled ve směru ke středu výsadby (modrá šipka). Hlavním prvkem je osově umístěná lavička, vedlejšími prvky mobilní zeleň a vysazené traviny.

Dokonale vyvážená kompozice dvou hmot.

• 
  Jedinečný prvek v kompozici se stává hlavním předmětem zájmu, dominantou kompozice.
• 
  Více velmi podobných prvků, jsou li blízko sebe vytváří spíše hmotu a celek, nežli více dominant. Je li v kompozici více dominant, které jsou rovnocenné, obvykle si konkurují.
• 
  Odlišný tvar a zbarvení je významné při hodnocení významu prvku. Odlišný prvek je často vnímán jako výrazný a tedy dominantní.
• 
  Umístění hraje roli. Prvky v popředí obvykle nejsou hlavními prvky kompozice. Prvek ve středu osy jednoduché kompozice bude spíše pozorovatelem určen jako dominantní. Opakované stejné prvky tvoří spíše vhodné pozadí, rámec pohledu, nebo výplň.
• 
  Odlišný prvek ve středu kompozice je v takovéto případě zřetelně dominantním a tedy soustřeďuje pozornost.
• 
  Skupiny stejných prvků tvoří pouze hmotu. Zde není žádný prvek řídící a dominantní, pozorovatel tak ovšem lépe vnímá hmoty, barvy celků a tedy prostor. Hrozí nebezpečí, že kompozice bude fádní.
• 
  Několik dominant si může vzájemně konkurovat, vhodně umístěné v různých partiích kompozice však povedou pohled pozorovatele. Umístění poblíž osy pohledu činí objekty významnějšími.
• 
  Oko pozorovatele vždy upoutá spíše umělý, předmět, než přirozený prvek. To platí tím spíše, čím více je prvek odlišný. Pravidlo lze uplatnit až do úplného zohavení kompozice.
• 
  Opakované použití podobných umělých prvků snižuje jejich významnost a působení v kompozici. Mohou tak případně vyniknout jako dominanty i dřeviny. Vždy jsou však umělé prvky výraznější než ty opakované prvky které pozorovatel považuje za přirozené.
• 
  V kompozici, kde jsou skupiny různě významných prvků je významné opakování, umístění na linii, velikost, barva, tvar, a další kontrasty. Hromadění kontrastů může snadno vést k narušení celistvosti kompozice. Viz dole.
• 
  Mnoho dřevin není kompozice.
• 
  Mnoho různých atraktivních dřevin není kompozice.
• 
  Nepravidelná kompozice, hlavním prvkem je částečně skrytá stavba. Její zdánlivý význam je sice podpořen světlou barvou a kontrastem s okolím avšak rovněž silně potlačen velikostí vzrostlých dřevin, které samy o sobě poutají pozornost, jsou nežádoucí konkurencí. (Park u zámku Lednice)
• 
  Pravidelná kompozice – hlavním prvkem je osová květinová výsadba, kruhový motiv pod tújemi, zvýrazněný jejich tmavou barvou,velikostí, habitem, umístěním a symetrií těchto dominant na tmavším pozadí. (Park u zámku Lednice)
• 
  Výsadba více různě vzrůstných dřevin s různou texturou a různým habitem do popředí, s devastujícím účinkem na kompozici. Kompozice nyní působí neplánovitě, chaoticky. Chybí zde hierarchie prvků. Při ponechání vzrůstných dřevin v popředí je vhodné alespoň odvětvení do určité výšky a vytvoření průhledu. (Park u zámku Lednice)

Hlavním prvkem je celistvá vodní hladina, výrazná je nevelká stavba ve střední části. Její význam je podpořen kontrastem s „přirozeností“ okolí avšak rovněž silně potlačen velikostí vzrostlých dřevin, které samy o sobě poutají pozornost, jsou nežádoucí konkurencí. Vhodně působí nepravidelný okraj celistvé výsadby. Okraj vodní hladiny místy zatravněný a místy s vyšší výsadbou je nejpříjemnější pro oko.

Smyslem takového uspořádání je při zachování harmonicky umístěných prvků vyvolat dojem přirozeného a původního prostředí, přírody, nebo krajiny. Oko pozorovatele, jakkoliv si to pozorovatel neuvědomuje, najde-li v obraze zřetelné pravidelně a symetricky umístěné prvky je znepokojeno a pocit přirozené původní přírody se vytrácí. Neúčelnost pravidelných prvků v nepravidelných úpravách, jsou li neúčelné, bývá zvýrazněna.

Pravidelné (lidmi vytvořené) prvky v nepravidelné kompozici mohou být praktickým kompromisem nebo mohou působit vhodně a harmonizovat kompozici. Nelogicky uspořádané pravidelnosti mohou vyvolat pocit nepatřičnosti nebo cizosti. Ten v uměleckém díle může mít svůj smysl. Zahradní kompozice by však neměla nikdy působit na návštěvníky násilně, tísnivě a chaoticky. I výtvarně cenné umělecké dílo však násilně, depresivně nebo zcela zmateně působit může a současně může být zcela smysluplné (například některá díla Vincenta van Gogha). Působení uměleckého artefaktu na člověka není obvykle nijak dlouhodobé a jeho použití je specifické.

• 
  Zahradnické výstaviště Tuln.
• 
  Objekty na obrázku jsou mísy na květiny. V trávníku celkem dvě, zcela odlišného vzhledu, jedna prasklá.(vesnice u Znojma, 4.9. 2012)
• 
  Uprostřed trávníku, je lípa. Ve stínu pod lípou je velký čtverec, záhon s růžemi. Ano, lze to těžko rozeznat z cesty. Učebnicový příklad vady.
• 
  Nepravidelná kompozice s některými pravidelnými prvky v prostředí městské zástavby (pomineme-li lampu). Nejspíše dílo architekta. Doporučuji povšimnout si pestrého výběru dřevin a působení pestrosti.
• 
  Podobně pestrá výsadba na náměstí ve vesnici nedaleko Znojma.

Pokračování v kapitole Solitéra a dominanta

Zpět na obsah Průvodce úpravou vaší zahrady