Příručka pro kytaristy/Signálové kabely

Z Wikiknih

Přejít na: navigace, hledání

Tento typ kabelu se používá pro propojení nástroje přímo se zesilovačem nebo s prvním krabičkou s bufferovací schopností, z níž už vystupuje mírně posílený signál resp. je měněna jeho impedance, díky čemuž signál není tolik náchylný ke ztrátám ve vedení. Podle použití v sestavě je označován jako kabel nástrojový či propojovací.

Obsah

[editovat] Konstrukce signálového kabelu

Uprostřed kabelu je středový vodič, který je obalen silnou izolací (dielektrikem) a poté stínícím pláštěm. Stínění je kryto umělohmotným materiálem, popřípadě i tkaninou u retro kabelů.

Středový vodič je nosičem vlastního signálu. Proud tekoucí středovým vodičem je poměrně malý, takže vodič samotný nemusí mít příliš velký průřez. Avšak slabý signál je velice náchylný na rušení vnějšími vlivy, proto vodič potřebuje kvalitní stínění. To bývá u kvalitních kabelů provedeno v několika vrstvách (vodivá guma, kovový pletenec, případně i kovová fólie).

Požadavky na signálové kabely

  • nízká kapacita a impedance
  • kvalitní stínění
  • mechanická odolnost
  • nesmí se kroutit (některé kabely mají tendenci se kroutit)
  • bez manipulačního šumu (při ohýbání kabelu nesmí vznikat žádné rušivé zvuky (praskání, šum)

[editovat] Použití signálového kabelu

[editovat] Nástrojový kabel

Nástrojovými kabely jsou nazývány signálové kabely, které jsou určené pro připojení nástroje se zesilovačem nebo prvním efektem. U nástrojových kabelů se používá řada různých zapojení a konstrukcí.

Nesymetrické zapojení

Jedná se o nejjednodušší a nejpoužívanější způsob zapojení. Je použit stíněny mono kabel. Na obou koncích je středový vodič spojen s hroty Jacků a stínění je spojeno s oběma plášti Jacků.

Pseudo-symetrické zapojení

Označení pseudo-symetrické zapojení bylo převzato z článku o kabelech Planet Waves na instrumento.cz.

U tohoto zapojení je použit symetrický (mikrofonní kabel), což je dvoužilový kabel se společným stíněním, avšak jsou použity mono Jacky. Zapojení pak vypadá následovně:

  • konektor u nástroje

- hrot: 1. středový vodič
- plášť: 2. středový vodič
- stínění není vodivě spojeno

  • konektor blíže zesilovači

- hrot: 1. středový vodič
- plášť: 2. středový vodič + stínění

V takovémto zapojení mají prý činné vodiče nižší povrchovou plochu. Mezi nimi je pak přibližně poloviční kapacita, než při použití mono kabelu. Toto údajně způsobuje reaktabilnější zvuk s rychlejší odezvou. Na druhé straně je u těchto kabelů zmiňován nešvar, že prý mají snahu chytat rádiové frekvence do zesilovacího řetězce, pokud je na výstupu kabelu připojen nějaký efekt (toto je nepotvrzená informace).

[editovat] Propojovací kabel

Jsou to většinou krátké kabely, které slouží k propojení efektů nebo v efektové smyčce. Požadavky na tento kabel nejsou tak vysoké, jako na kabel nástrojový, přesto není dobré jejich kvalitu podceňovat.