Maturitní otázky z literatury/Česká renesance a baroko

Z Wikiknih
Tato stránka je částí projektu Maturitní otázky z literatury.
Prosím, ověřte si před použitím informace i z jiných zdrojů - přes všechnu snahu zde mohou zůstat chyby.

Česká renesance[editovat | editovat zdroj]

  • V renesanci (odpovídá zhruba době Jagellonců a Rudolfa II.) dochází k velkému rozvoji tvorby, jsou psána různá i vědecká díla, cestopisy.
  • Vzrůstá moc nižší šlechty a měšťanstva.
  • Rozšíření knihtisku umožňuje vydávat knihy ve větších nákladech.
  • Jednota bratrská (odnož husitské církve inspirovaná učením P. Chelčického) vydává Biblí Kralickou (překlad z hebrejštiny).

Literatura je psána zčásti latinsky a zčásti česky. Latinští autoři:

  • Jan Campanus Vodňanský ["Bretislaus" - vlastenecká hra z českých dějin.]
  • Pavel Skála z Doubravky (Dubravius) ["Rada zvířat" - soubor rad panovníkovi, typických pro dané zvíře (zajíc radí prchnout z boje apod.)]
  • Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic ["Žaloba k svatému Václavu" - kritika poměrů.]

Čeští autoři:

  • Viktorin Kornel ze Všehrd [O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery]
  • Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ["Cesta z Království českého do Benátek"]
  • Oldřich Prefát z Vlkanova ["Cesta z Prahy do Benátek, a odtud po moři až do Palestiny"]
  • Jan Blahoslav ["Filipika proti misomusům" - polemika s postoji Petra Chelčického o zbytečnosti vzdělání.]
  • Václav Hájek z Libočan ["Kronika česká" - čtivé, nicméně ne zcela přesné dílo o české historii, vychází z Dalimilovy kroniky.]
  • Daniel Adam z Veleslavína [Vydavatel, organizátor spisovatelů, významně v 16. stol. ovlivnil českou kulturu. Jazyk jeho děl se stal v obrození základem rekonstruované češtiny. "Kalendář historický" - soupis významných událostí českých dějin.]

České baroko[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské nastává poměrně tvrdá rekatolisace a literatura se rozděluje na 3 proudy (jako je tomu za omezení svobody literárního projevu zvykem).

Literatura oficiální[editovat | editovat zdroj]

  • Bohuslav Balbín ["Obrana jazyka slovanského, obzvláště českého"]
  • Felix Kadlinský ["Vzdorohrádeček v libohájíčku kratochvilném postavený"]
  • Bedřich Bridel ["Co Bůh, člověk?" - typická barokní poezie, autor staví do kontrastu vysoké božské s nízkým lidským ("... Já hnis, vřed, puch, Tys čistý duch...". ]

Velmi osobitou postavou je

  • Antonín Koniáš ["Klíč bludy kacířské k odhalení otvírající, k vykořenění zamykající" - seznam libri prohibiti. Je zodpovědný za spálení asi 13000 knih (?).]

Literatura neoficiální[editovat | editovat zdroj]

Přestože lidé odlišně smýšlející zřejmě nebyli režimem aktivně pronásledováni jako např. za komunismu, vyděluje se proud neoficiální literatury. Její velká část je psána tzv. písmáky.

  • František Jan Vavák

Literatura exilová[editovat | editovat zdroj]

Velká část české vzdělanosti musela odejít do zahraničí. Jednoznačně nejvýznamnější je

Jan Amos Komenský ()= Teolog, filozof, politik, publicista, historik, spisovatel, jazykovědec, didaktik a pedagog. Učitel a kněz jednoty bratrské. Strávil většinu života v cizině. Velkou zajímavostí je, že J.A. Komenský byl až do svých šestnácti let negramotný. Byl vyslán jednotou bratrskou do Německa na studie. Po bitvě na Bílé hoře se několik let skrýval. - Prosazoval myšlenku změny školy - výuku učinit přístupnou žákům, použitelnější a zábavnou. - V morové epidemii mu zemřela větší část rodiny, při požáru v polském Lešně r. 1656 shořela část jeho práce - slovník Poklad jazyka českého. - Díla psal nejprve česky(pouze 1/10 své práce) později latinsky(latina byla více rozšířená). - Nedokončil enciklopedii protože záhy dospěl k pansofii(vševědění).

         Pansofická díla = Obecná porada o nápravě věcí lidských.
         Pedagogická díla= Brána jazyků otevřená, Svět v obrazech, schola ludus(škola hrou),Didaktika
         České díla      = Listové do nebe, truchlivý

- "Orbis Pictus" - obrázková učebnice latiny - "Labyrint světa a ráj srdce" -(literárně nejvýznamnějším dílem) tzv. útěchová literatura. V prvním dílu autor alegoricky putuje světem (městem) a potkává nejrůznější typizované osoby, v druhém dílu nalézá skutečné východisko v křesťanské víře (ráj srdce).