Hornolužická srbština/Podstatná jména ženského rodu
Skloňování v ženském rodě
[editovat | editovat zdroj]Následuje příklad skloňování „základního“ slova žona (tzn. žena). Ponecháváme pro Čecha přirozené „české“ pořadí pádů včetně zahrnutí vokativu.
singulár | duál | plurál | |
---|---|---|---|
nominativ | žona | žonje | žony |
genitiv | žony | žonow | žonow |
dativ | žonje | žonomaj | žonam |
akuzativ | žonu | žonje | žony |
vokativ | žona | žonje | žony |
lokál | žonje | žonomaj | žonach |
instrumentál | žonu | žonomaj | žonami |
Skloňování v jednotném a množném čísle je tedy velmi podobné českému vzoru žena. Mírná odlišnost je v jednotném čísle v dativu a lokálu, kde čeština píše -ně místo -nje, v instrumentálu, kde má čeština -ou místo -u, a vokativu, který v hornolužické srbštině odpovídá prvnímu pádu. Pomineme-li chybějící délku samohlásek, pak se v množném čísle liší jen genitiv.
Přímo stejně jako žena se skloňuje většina podstatných jmen ženského rodu končících na -a. A řada dalších se skloňuje skoro stejně, jen s malými obměnami. Například slova končící na -tra místo koncovky -je v dativu a lokálu singuláru a nominativu, akuzativu a vokativu duálu používají zakončení -tře. Příkladem takového slova je sotra (česky sestra). To odpovídá češtině, kdy také máme první pád sestra a třetí pád sestře. Ovšem zatímco v češtině přechází r v ř ve všech slovech končících -ra, v hornolužické srbštině je to právě jen u -tra, tedy zatímco třetí pád českého slova díra je díře, v hornolužické srbštině má slovo dźěra se stejným významem třetí pád dźěrje.
Stejně jako žena se skloňují dále například slova končící -ba (například swójba – rodina), -ma (například korčma – hospoda), -pa (například połkupa – poloostrov), -wa (například šudrawa – valcha).
Řada jiných slov se skloňuje jen s malými obměnami. Ty se nejčastěji týkají těch tvarů, kdy má žena koncovku -nje, dále pak také těch tvarů, které končí písmenem y. Kromě slov typu sotra nebo dźěra se s malou obměnou skloňují slova končící -da, která na místo -je mají -źe (například woda – voda, srovnej český tvar vodě), slova končící -ga a -ha, která na místě -je mění -ga/-ha na -ze a místo koncového y píší na konci i (například přisaha – přísaha, srovnej český tvar přísaze, obdobně synagoga), slova končící -cha, která na místě -je mění -cha na -še a místo koncového y píší na konci i (například mucha – moucha, srovnej český tvar mouše), slova končící -ka, která na místě -je mění -ka na -ce a také píší na konci i (například rěčka – říčka, srovnej český tvar říčce), slova končící -ta, která na místě -je mění -ta na -će (například drasta - oděv), slova končící na -ca, -sa a -za, která na místě -je mají jen -y (například jałojca znamenající jalovice, šansa znamenající šance a brěza znamenající bříza).
Trochu jinak vypadá skloňování ženských přídavných jmen končících na měkkou souhlásku, například smjerć – smrt:
singulár | duál | plurál | |
---|---|---|---|
nominativ | smerć | smjerći | smjerće |
genitiv | smjerće | smjerćow | smjerćow |
dativ | smjerći | smjerćomaj | smjerćam |
akuzativ | smjerć | smjerći | smjerće |
vokativ | smjerć | smjerći | smjerćach |
lokál | smjerći | smjerćomaj | smjerćach |
instrumentál | smjerću | smjerćomaj | smjerćemi |