Přeskočit na obsah

Dějiny Korolup/Spolky v Československu

Z Wikiknih

Deutscher Kulturverband

[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Rakouska-Uherska a vyhlášení československého státu se musely německé spolky odstřihnout od svých rakouských centrál a zřídit sídla organizací s novým názvem na území Československa. Na 29. valné hromadě DSV 25. května 1920 v Praze předseda spolku dr. Gustav Gross (od roku 1905) konstatoval, že v důsledku zhroucení monarchie byly spolku uštědřeny těžké rány a že trvání německých škol a zahrádek (mateřských škol) bude i nadále hlavní náplní spolku a že za tímto účelem byl v Československu založen 2. listopadu 1919 nový spolek Deutscher Kulturverband.

Návrh na změnu stanov účastníci valné hromady jednohlasně přijali. Téměř 1 000 z bývalých 1 200 místních skupin Německého školního spolku (Deutscher Schulverein) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se přeměnilo na místní skupiny Kulturverbandu. Náklady na vydržování škol v prvním pololetí roku 1919 nesl mateřský vídeňský Schulverein. Školní zpravodaj profesor Partisch na valném shromáždění uvedl, že v Československu došlo ze strany Národních výborů, školních úřadů a obecních zastupitelstev k uzavření mnohých německých škol a že Deutscher Kulturverband o ně bude bojovat nejen soudně ale i parlamentně na půdě pražského Národního shromáždění.[1][2]

Nelehké počátky v nové republice překonal Deutscher Kulturverband už v roce 1922, kdy počet místních skupin narostl na 1400 a počet členů na 200 000.[3] V roce 1927 už na valném sjezdu ve Svitavách bilancoval uplynulý rok s 2 100 místními skupinami a více jak 300 000 členy. Vydržoval 25 škol s 35 třídami, koncem roku 1926 měl 92 vlastních opatroven, poskytoval příspěvky 23 školám a 72 opatrovnám, rozšiřoval a udržoval vyučování v domácnostech ve 24 obcích, kde financoval plat 30 učitelům. Poskytoval prostředky na učební pomůcky, v 70 případech na ošacení a v 66 na stravování, v 434 případech na vánoční nadílky, v 36 případech na stavby a stavební úpravy, dále přispíval na hospodiňské a hospodářské kurzy, denní útulky a polévkové ústavy.[4] Spolupracoval velmi úzce s organizacemi Bund der Deutschen, Deutscher Turnverband, Bund der Deutschen Landjugend (BDL), Deutscher Handels- und Industriangestellten-Verband (DHV) a Sudetendeutscher Sängerbund.

Od roku 1933 se Bund der Deutschen snažil o vyjednávání a dohody v oblastech pracovních sfér. Například v roce 1933 přenechal oblast výchovy mládeže DTV, na podzim 1934 s DTV uzavřel smlouva o vzájemné kooperaci, dohodl se na budování pracovních táborů a další smlouva v roce 1936 DTV umožnila plně využívat organizační strukturu BdD a její veškeré složky. V tomto směru nebyly vztahy s DKV zrovna srdečné. Novým předsedou se po dr. Gustavu Grossovi stal v roce 1935 profesor August Gessner, který na župním sjezdu v Novém Jičíně prohlásil: „že německá kulturní práce nesmí být zpolitizována a odmítl, narážeje tím na henleinovce, nároky těch politiků, kteří za sebou nemají žádné pozitivní práce, ale přes to si osobují vedení všech kulturních korporací, mezi nimi i Kulturverbandu.” Die Zeit, ústřední orgán SdP, tento projev ve svém článku docela potlačil.[5]

Konrad Henlein plánoval, že německé politické subjekty by se měly na přelomu let v 1938/39 sjednotit do Sudetoněmeckého svazu/Sudetendeutscher Verband, který by zastřešoval také veškerý německý nacionální spolkový život v ČSR. Bund der Deutschen se k SdP přihlásil už v roce 1936 a Deutscher Turnverband byl pro stranu jasnou oporou již dávno, jen DKV byl pro Henleina oříškem. Od roku 1936 přestal DKV vydávat vlastní ročenky a kalendáře a místo nich se objevily Sudetoněmecké ročenky/ Sudetendeutsches Jahrbuch (1936, 1937, 1938), které už zpracovávaly společnou práci BdD, DTV a DKV. Nakonec i DKV podlehl. Na valné hromadě DKV v Cukmantlu/Zuckmantel 15. května 1937 podepsal s BdD dohodu o vzájemné podpoře a vyloučení jakýchkoliv protiakcí, vzájemné volbě funkcionářů do ústředních a župních výborů. Účast K. Henleina s některými členy vůdcovské rady a poslanci a senátory SdP na slavnostech Kulturverbandu se podobala triumfálnímu průvodu.

Od poloviny roku 1937 se spolky dohodly na formování jednotné organizace pod vedením SdP, kdy mělo dojít k jejich formálnímu rozpuštění, jinými slovy zglajchšaltování. Již během roku 1937 vznikaly prozatímní složky projektovaného Sudetendeutscher Verband: Úřad pro národní organizaci/Amt für Volksorganisation, Kulturní obec/Kulturgemeinde, Pracovní komora pro lidovýchovu a národní kulturu/Arbeitskammer für Volksbildung und Volkskultur, jejíž pobočky se zřizovaly v každém okrese a župě svazu, včetně každého města a obce s více než dvěma tisíci Němci.

Organizační struktura

[editovat | editovat zdroj]

Německý kulturní svaz patřil se svou vybudovanou organizační sítí nejen k těm největším organizacím v německém pohraničním území, ale také v celém Československu. Počtem místních skupin a dospělých členů předčil dokonce i samotný český „Sokol”, který si kladl za cíl být českou celonárodní tělovýchovnou organizací. Místní skupina v Lubnici byla založena v roce 1924 (Deutscher Kulturverband - Ortsgruppe Hafnerluden).

Na konci 30. let sestávala organizační struktura z 20 žup (Böhmerwaldgau, Westgau, Egerlandgau, Gau Nordböhmen, Gau Nordwestböhmen, Elbegau, Jeschken-Isergau, Riesengebirgsgau, Schönhengstgau, Sudetengau, Gau Nordmähren, Gau Westschlesien, Kohlenreviergau, Odergau, Gau Südmähren, Gau Brünn, Sprachinselgau, Karpathengau, Gau Prag a Gau Adlergebirge), v roce 1935 ze 159 a v roce 1937 ze 161 okresních spolků (Bezirksverband), v roce 1935 z 3 220 místních skupin (Ortsgruppe), v roce 1936 z 3 291 místních skupin, jejichž počet během roku 1937 narostl o dalších 79. Jako poslední (1938) přibyla župa Karpatská se třemi okrsky: bratislavským, kremnickým a spišským. Vnější struktura byla završena ústředním předsednictvem z 36 členů, z nichž polovina musela mít podle stanov bydliště v Praze.

Kancelář DKV sídlila ve vlastním svazovém domě v Praze VII, Šimáčkova ul. 16,[6] který byl postaven v roce 1931 a mimo kanceláře se v budově nacházela také německá škola. Z důvodů neustále narůstající úřední agendy zřídil pobočné úřadovny se zaměstnanci na plný úvazek. V roce 1937 jich bylo 14 a nacházely se ve městech: České Budějovice/Budweis, Plzeň/Pilsen, Karlovy Vary/Karlsbad, Chomutov/Komotau, Ústí nad Labem/Aussig, Česká Lípa/Böhm.-Leipa, Liberec/Reichenberg, Trutnov/Trantenau, Šumperk/Mähr.-Schönberg, Opava/Troppau, Brno/Brünn, Mikulov/Nikolsburg, Bratislava/Preßburg a Kežmarok/Käsmark.

Financování

[editovat | editovat zdroj]

Vedle členských příspěvků, jejichž výše byla ponechána na sociálních možnostech členské základny, patřily k největším finančním přínosům tři každoroční svazové sbírky: Maisammlung (Májová sbírka), Zehnminutensammlung (Desetiminutová sbírka) a o posledním adventu Sammlung am Goldenen Sonntag (tzv. sbírka na Zlatou neděli). Nemalé sumy plynuly Německému kulturnímu svazu z odkázaných pozůstalostí, které se pohybovaly ročně kolem 100 000 Kč. Jako jediná sudetská organizace byl svaz také čsl. státem ve větší míře dotován. V roce 1936 činily příjmy 8 577 000 Kč.

Obrannářská práce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 spravoval Deutscher Kulturverband ve vlastní režii 31 škol, 104 mateřských škol, 32 domovin a v 15 obcích, kde nemohl zatím zřídit německou školu, podporoval privátní domácí výuku. Na 8 školách, 116 mateřských školách a 121 domovinách financoval pedagogický personál a zajišťoval finančními dotacemi jejich chod. Za pomoci ministra školství se DKV podařilo v roce 1937 otevřít německé školy v Jaroníně u Českého Krumlova a v Milíčovicích u Znojma. K dalším podporám patřilo zaopatřování školních a učebních pomůcek, obstarávání a placení německého pedagogického personálu, poskytování studijních stipendií nebo náhrada cestovného do vzdálených německých škol.

Na sociální úrovni poskytoval DKV dětem ze sociálně slabých rodin ošacení, které z valné části vyhotovovaly ženy z poskytnutého materiálu, jen v roce 1937 se jednalo o ošacení v hodnotě více jak půl mil. Kč. O Vánocích probíhala akce pod názvem „Deutsche Kinder darben" (německé děti hladovějí), kde se jednalo o vánoční nadílku rodinám s velkým počtem dětí.

DKV pořádal mnoho vzdělávacích akcí, přednášek a slavností. Vydával lidovýchovný čtrnáctideník Volksdienst. Zvláštní pozornost věnoval budování poraden, jejichž úkolem bylo poskytovat potřebný lidovýchovný a národně obranný materiál pro amatérská divadla, pořadatele slavností, domácích večerů a přednášek. Poradny se dělily na divadelní knihovny, sběrny výrobního materiálu, knihovničky, půjčovny lidové hudby a instruktážní. V letech 1935-37 věnoval DKV zvláštní pozornost amatérskému divadlu a zorganizoval dva kurzy pro ochotníky a jedno školení pro budování ochotnických divadel a pořádání slavností. Jenom v roce 1935 využilo služby poraden na 1 630 zájemců a v roce 1936 už 2 033.

Novinkou byla filmová služba. Všechna sdružení byla vybavena promítačkou pro 16mm filmový pás. Postupně se zvyšovala i nabídka filmů. Některé filmy pocházely z vlastní produkce DKV, například dokumenty ze života Karpatoněmeckého obyvatelstva (Spiš, Bratislava a Střední Slovensko - Hauerland, Horní Nitra).

Vydával také jazykové pohlednice (Sprachenkarten), jejichž tématem byla hlavně jazyková situace v sudetských oblastech. V roce 1937 na celosvazové valné hromadě v Cukmantlu/Zlaté Hory ocenil pět vítězů 5 000 Kč za nejlepší počiny z oblasti literatury, hudby, výtvarného umění, německé etnografie a lidovýchovy. V roce 1938 vyhlásil společně s Bund der Deutschen soutěž o nejlepší literární práci z dějin sudetských Němců, vítěz obdržel 3 000 Kč, 2. místo 2 000 Kč a 3. místo 1 000 Kč. [7][8][9]

Činnost po roce 1938

[editovat | editovat zdroj]

Na území odstoupeném Třetí říši ztratil Deutscher Kulturverband svůj smysl a starost o tzv. „Volksdeutschen“ žijící mimo Třetí říši převzala Volksdeutsche Mittelstelle (VoMi). Majetek spolku připadl organizacím: Nationalsozialistische Volkswohlfahrt Berlin, Bund Deutscher Osten (BDO), Deutscher Kulturveband Prag a Volksbund für das Deutschtum im Ausland.[10]

Po 15. březnu 1939 fungoval DKV na protektorátním území pod názvem „Kulturveband der Deutschen” a převzal dohled nad dětmi německých rodičů tzv. Sprengeldeutschen, žijících v uzavřených oblastech s převahou jiného něž německého jazyka.[11][12] Z jeho statistiky, jež udávala k 1. lednu 1939 240 000 Němců (oproti 6 554 000 Čechům), 156 národních škol a 20 měšťanských škol, vyplývalo, že jeho hlavní náplní se nadále stalo budování německého školství. Vzhledem k tomu, že největší problémy měl s nedostatkem učitelů a hlavně s tím, že Němci byli v protektorátě velmi rozptýleni, zaměřoval svoji činnost na budování internátních domovů v sídlech německých škol (např. v Kolíně, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Příbrami, Klatovech, Písku, Strakonicích, Nymburku, Sušicích, Berouně, Praze II, Jičíně, Chrudimi atd.)[13] V srpnu 1939 otevřel na jihozápadní Moravě nové školy v Moravských Budějovicích, Jemnici, Bítově a v Dačicích.[14]

Tisková služba národně-socialistické německé strany dělnické udává, že Němcům u nás v poměru ke školství Čechů chybělo k 1. lednu t. r. 156 obecných a 20 měšťanských škol. V říjnu 1938 bylo v Čs. republice podle těchže německých informací jen 136 německých obecných a 36 měšťanských škol, kromě 8 německých soukromých škol vydržovaných Německým kulturním svazem. Po 15. březnu 1939 začala zvýšená činnost pro výstavbu německého školství na celém území Protektorátu a nyní možno říci, že tato akce je již v největším rozmachu. V jihlavském jazykovém ostrově, nejsilnějším v Protektorátě, bylo zahájeno školním rokem 1939/40 vyučování v I. třídě nové německé soukromé měšťanky ve Stonařově a otevřeny nové německé obecné školy v 11 obcích, m. j. v Mor. Budějovicích, Jemnici a Dačicích.[15]

Bund der Deutschen

[editovat | editovat zdroj]

Nové stanovy svazu Bund der Deutschen (BdD), přijaté v roce 1934, se zaměřovaly na tři hlavní sféry činnosti: národní hospodářství, lidovýchovu a kulturu, rozvoj nacionálního společenství, jež svaz rozpracoval do šesti pracovních oblastí:

  1. reorganizace svazů a organizační výstavba
  2. vytvoření pracovních příležitostí
  3. školení funkcionářského sboru
  4. populační politika, svépomocný projekt Sudetendeutsche Volkshilfe
  5. zvýšení spolkových příjmů, zavedení „nacionální dávky“
  6. agitace a nábor

Hlavní reorganizační změna se týkala vůdcovského principu. Na úrovni všech organizačních složek stanul ve vedení vůdce: v čele BdD „Bundesführer” (svazový vůdce), v čele župy „Gauführer” (župní vůdce), ve vedení okresu „Bezirksführer” (okresní vůdce) a ve vedení odbočky „Bundesgruppenführer” (vůdce odbočky). Svazový vůdce pak k sobě jmenoval tři spolupracovníky pro oblast nacionální, hospodářskou a kulturní (Volkswart, Wirtschaftswart, Kulturwart).

Organizační síť, složenou z vedení ústředí, žup, okresů a odboček, doplňovala síť složená z důvěrníků a mobilních řečníků, zaměstnanců, členů, pracovních výborů, peněžních ústavů, hospodářských družstev, pracovních zprostředkovatelen, vývařoven, denních útulků pro školáky, odborných škol, školek, školicích zařízení, dětských táborů, ubytoven pro mládež, tiskáren, nakladatelství, osvětových knihoven.

Ve druhé polovině 20. let, kdy se započalo s integrací, se moravské svazy (Svaz Němců severní Moravy/BdDN, Svaz Němců jižní Moravy/BdDS a brněnský Deutschmährische Heimat) sloučily v Bund der Deutschen in Mähren (Svaz Němců Moravy) a po připojení Svazu Němců Slezska (BdDSch) 2. července 1929 se organizace přejmenovala na Svaz Němců Moravy a Slezska (Bund der Deutschen Mährens und Schlesiens). Jednalo se však o spojení formální, jelikož všechny moravské svazy si i nadále ponechaly oddělené finance, vlastní organizační strukturu, valné hromady a dokonce používaly i své původní svazové názvy. Na vstupu do centrálního Svazu Němců (Bund der Deutschen) se členská základna Svazu Němců pro jižní Moravu (Bund der Deutschen Südmährens) dohodla až na valné hromadě 2. července 1935 v Olbramovicích.[16]

Gau Südmähren - Bundesbezirk Zlabings - Bundesgruppe Fratting

[editovat | editovat zdroj]

Spolková odbočka Vratěnín (Bundesgruppe Fratting), zahrnující členskou základnu z obcí Vratěnín, Uherčice, Lubnice a Korolupy, nyní spadala pod župu Jižní Morava (Gau Südmähren) a župní okres Slavonice (Bundesbezirk Zlabings). Slavonický okres tvořily odbočky: Althart (Staré Hobzí), Böhmisch Rudoletz (Český Rudolec), Hostes (Hostkovice), Lipolz (Lipolec), Margarethen (Marketa), Modes (Matějovec), Piesling (Písečná), Slawathen (Slavětín), Sitzgras (Cizkrajov), Stallek (Stálkov), Stoitzen (Stoječín), Unter Radisch (Dolní Radíkov), Zlabings (Slavonice), Fratting (Vratěnín), Nespitz (Mešovice), Chwalkowitz (Chvalkovice), Zoppanz (Županovice).

Vratěnínská odbočka čítala 375 členů a mešovická 122. Celý župní okres měl v roce 1935 celkem 855 členů.[17][18] BdD kooperoval s pozemkovým ochranným družstvem (Bodenschutzgenossenschaf) tzv. "Heimatscholle" (Besitz-, An- und Verkaufsgenossenschaft „Heimatscholle“, reg. Genossenschaft mit beschränkter Haftung), Raiffeisenkami a se Svazy německých zemědělských družstev.[19]

Pozemkové ochranné družstvo Heimatscholle se zaměřovalo na:

  1. nákup „ohroženého“ německého majetku na „jazykové hranici“ a jeho poskytování spolehlivým Němcům, přičemž dávalo přednost rodinám s dětmi školního věku (udržení německého školství)
  2. zprostředkování nákupu a prodeje nemovitostí do německých rukou
  3. zprostředkování půjček, aby si majetek mohl německý majitel udržet nebo koupit
  4. sledování majetkových přesunů v „ohrožených“ oblastech

S monopolním pěstováním obilí vznikla potřeba budování obilních skladišť. Ministerstvo zemědělství uvolnilo na budování obilných sil 3,5 mil. Kč. Za pomoci Ústředního svazu německých zemědělských družstev Moravy, Slezska a Slovenska (Zentralverband der deutschen landwirtschaftlichen Genossenschaften Mährens, Schlesiens und der Slowakei) byl vybudován v roce 1936 obilný sklad (Getreidelagerhaus) v mnoha německých obcích, mezi těmito obcemi se nalézaly Korolupy.[20] České „Národní jednoty” strukturu a vzájemné fungování mezi německými organizacemi (BdD-Heimatscholle-Raiffeisenky-Svaz německých zemědělských družstev) obdivovaly a vyzývaly taktéž ke spojení se zemědělskými organizacemi a k zakládání podobných družstev jako byly Heimatschollen.[21]

Deutscher Turnverband (1920)

[editovat | editovat zdroj]

Německé turnerstvo bylo v roce 1928 sdruženo ve třech hlavních centrálách: nacionální »Deutscher Turnverband« se sídlem v Teplicích (sdruženo v 13 župách s více jak 160.000 členy), svobodomyslný »Deutscher Turnkreis« (23 spolků se 7000 členy) a »Reichsverband der christlich-deutschen Turnerschaft« (obdobném českému Orelstvu s 87 spolky s 5600 členy). Centrálou německých sportovních svazů byl »Deutscher Hauptausschuss für Leibesübungen« v Kadani, sdružující 32 velikých sportovních svazů všech oborů. Celkem se v roce 1928 na území Československa nacházelo 120 německých tělocvičen, 200 cvičišť a 283 hřiště.[22]

Na zakládání českých menšinových škol a odborů Národní jednoty za jazykovou hranicí reagovali vratěnínští Němci v roce 1920 založením místní skupiny Německého turnerského svazu / Deutscher Turnverband Fratting. Dne 17. července 1921 se Turnverein z Vratěnína účastnil v městečku Raabs an der Thaya lesní slavnosti (Waldfest in der schön gelegenen Waldeshöhe im Schrattentale der Gemeinde Oberndorf-Raabs), kterou pořádaly: tamní pěvecký a hudební spolek (Gesang- und Musikverein Raabs) společně s turnery (Raabser Turnverein). Z jihozápadní Moravy dorazili též turneři z Dešné (Döschen) a Slavonic (Zlabings). Z dolnorakouských to byly turnerské spolky z obcí Waidhofen a. d. Thaya a Schwarzenau (Turnbezirk Thaya).

Slavnost započala za zvuků hudení skupiny z Raabsu ve tři hodiny odpoledne pochodem z obce Oberndorf-Raabs do nedalekého údolí Schrattental, kde promluvil předseda pěveckého a hudebního spolku. Ve své jadrné úvodní řeči obzvláště zdůraznil, že pro nastolení pořádku ve společnosti (Wiederaufbau der Gesellschaftsordnung) je spolupráce pěveckého a hudebního spolku s turnery nutností. Zábavné odpoledne dotvářely připravené atrakce: skluzavka (Rutschbahn), panoptikum (Raritätenkabinett), věštkyně (Wahrsagerin), milenci (Liebesleute), Rinaldiniho jeskyně (Rinaldinihöhle), atd.[23] Občerstvení obstarali hostinští: Riegler a Ernst (Oberndorf-Raabs). Slavnost zakončilo zapálení vatry („Karl Plappert-Warte”, pojmenované na počest aktivního člena pěveckého a hudebního spolku Karla Plapperta) a v devět hodin večer následoval odchod do obce, kde proběhl v hostinci „Riegler” taneční věneček.[24]

Dne 15. srpna 1923 se konala ve Štítarech schůze tamního německého turnerského spolku, kterou zahájil předseda Smetana a hlavní proslov pronesl ing. Kremser, vydavatel a redaktor brněnského listu „Verständigung” (Porozumnění), který káral politiku německých stran a doporučoval porozumění s Čechy. Po něm promluvil ředitel německé zemské hospodářské školy ve Štítarech Alois Mayer, který prohlásil, že Češi a Němci ve Štítarech vždy spolu dobře vycházeli a zdůraznil, že se německá hospodářská škola od převratu setkávala vždy s takovou ochotou československých úřadů, jako nikdy dříve. Ke konci schůze byla členy přijata rezoluce:

Jsme pro poctivé dorozumění mezi Němci o Čechy a pokládáme za povinnost každého Němce, takové dorozumění ze všech sil podporovati, poněvadž nyní vidíme, že němectví v českých zemích může se udržeti jen vlastními silami, a proto zavrhujeme ze zásady každou další politiku bez cíle a plánu, která nemůže národu nic prospěti. Litujeme, že události špatně pochopené poslední doby v naší obci mohly dáti podnět k tomu, aby se zkalil dobrý poměr mezi Čechy a Němci, doufáme však, že dnešní náš projev je sto odstraniti nastalé nedorozumění. Předpokládáme, že Čechové nezazlívají selskému obyvatelstvu, že císaři Josefu II. jako osvoboditeli sedláků od poddanství zachovávají dobrou vzpomínku, uznáváme však také, že Cechům nemůže býti lhostejné, když sudetští Němci doporučují uctívati Josefa II. jako germamnisátora a zneužívali ho takto k dalšímu rozdmýchávání národnostní nenávisti. (Lidové noviny, 24.8.1923, s. 3)

V srpnu roku 1930 hodlal Turnverein z Vratěnína uspořádat na počest 10. výročí založení veřejné cvičení. Okresní politické orgány v M. Budějovicích oslavu zakázaly s tím, že by ohrozila bezpečnost nadučitele Jakoba Schudaka (před tím nadučitel v Dolním Radíkově / Unter Radisch) a tím i veřejný klid a pořádek ve Vratěníně. Nepomohlo ani odvolání k zemským orgánům do Brna. Dobrozdání politických orgánů z Moravských Budějovic obdrželi turneři o rok později. Oslava a veřejné cvičení se nakonec konalo s ročním zpožděním 5. července roku 1931.

Sláva započala průvodem všech zúčastněných německých spolků a obyvatel z Vratěnína a okolí, proslovem spolkového předsedy Ruperta Högenauera a vzdáním pocty u pomníku hrdinům z první světové války (Heldenehrung). Slavnostní řeč na cvičišti pak držel aprobovaný učitel Marek z Vranova. Cvičení se účastnili turneři z Jihlavy, Nové Bystřice, Znojma, Slavonic a Dešné. Oslavu podpořili také všichni němečtí představitelé vratěnínské radnice, předseda místní skupiny Kulturverbandu Leo Maar, studenti z Vídně sdružení ve spolku německých akademiků „Rabenstein“.[25], dobrovolní hasiči (Freiw. Feuerwehr) z Vratěnína a mladí turneři (Jugend des deutschen Turnverbandes) ze Znojma tzv. „Jungvolk”.[26][27][28]

Hlavní svazová kancelář (Kanzlei des Deutschen Turnverbandes) se nacházela v Jablonci nad Nisou / Gablonz a. N., na ulici „Heinrich Pfeiffer-Straße” 2, kancelář svazového vedoucího (Kanzlei des Verbandsturnwartes) v Aši / Asch, na ulici „Steingasse” 29, kancelář vedoucího pro lidovýchovu (Kanzlei des Verbandsdietwartes) v Děčíně / Bodenbach, na ulici „Bräuhausgasse” 1300.

Specializované tělovýchovné úřady / Turnfachamt

[editovat | editovat zdroj]

Männerturnen (mužská tělovýchova), Frauenturnen (ženská tělovýchova), Jugendturnen (mládežnická tělovýchova), Kinderturnen (dětská tělovýchova), volkstümliches Turnen (lidová tělovýchova - lehká atletika), Kampfübungen (bojové cvičení), Spiele (hry), Schwimmen (plavání), Schneelauf (běh na lyžích), Eislauf (rychlobruslení), Schlittenfahren (sáňkování), Fechten (šermování), Sanitätswesen (techniky první pomoci), Turnschule / Tělovýchovná škola pro tělovýchovné instruktory na plný úvazek, tělovýchovné správce, předcvičující a vedoucí jednotlivých oddělení (für hauptberufliche Vereinsturnlehrer, Turnwarte, Vorturner und Abteilungsleiter).

Úřad pro lidovýchovu / Dietamt

[editovat | editovat zdroj]

Allgemeine Erziehung (všeobecná výchova), Vorturner und Jungmannenschulung (školení pro předcvičující a vedoucí mládeže), Volkstanz (lidové tance), Volkslied (lidové písně), Festgestaltung (pořádání slavností), Bevölkerungslehre (občanská nauka), Laienspiel (ochotnické divadlo), Arbeitslagerdienst (služba v pracovních táborech), Bauberatung (stavební poradenství).

Tisk a propaganda / Presse und Werbestelle

[editovat | editovat zdroj]

Nachrichtendienst (zpravodajská služba), Film und Lichtbildstelle (úřad pro film a fotografii), Vortrags und Rundfunkdienst (úřad pro přednášky a rozhlasové vysílání), Schriftenvertrieb (distribuce časopisů). Jednou za půl roku vycházel časopis „Turnzeitung des Deutschen Turnverbandes", pro chlapce „Fahne und Zelt" (Zeitschrift des deutschen Jungen), pro dívky „Mädel komm mit” (Zeitschrift des deutschen Mädel) a odborný časopis pro všechny druhy tělovýchovy „Deutsche Leibeserziehung”. Mezi školící tiskoviny patřily: „Wille und Weg”, „Schulungsbriefe der Mannschaft”, „Führer und Arbeitsbriefe der Jungturnerschaft” a „Arbeitsbriefe der Turnerinnen und Mädel”.[29]

Národní jednota pro jihozápadní Moravu

[editovat | editovat zdroj]

Český nacionální spolek Národní jednota pro jihozápadní Moravu (NJJM) byl založen 26. dubna 1886 v Telči a pracoval na území Jihlavska, Brněnska a v prostoru od Dačicka k Břeclavi.[30] Úzce spolupracoval s Ústřední matici školskou, Klubem československých turistů a Československou obcí sokolskou. Do rozpadu monarchie figuroval místní odbor Národní jednoty nejprve od roku 1886 v Jemnici a v dalším roce vznikaly místní odbory i v ostatních českých obcích na Jemnicku. V Polici byl hlavním agitátorem řídící učitel J. Karpíšek, který zde založil odbor NJ a při škole českou knihovnu.[31] Ve svém 44. roce (1930) čítala NJJM 742 místních odborů, z nichž bylo 114 hraničářských. Počet členů v odborech činil 46 920 a 680 jich pracovalo přímo v ústředí. Členové působili v 72 zábavných kroužcích, 38 divadelních, 6 pěveckých, 10 hudebních, 9 dámských, 2 kulturních, 3 turistických a 9 spořitelních.

V novém Československu přibyl jeden okrsek Vranovský a postupně v něm bylo založeno 8 hraničářských odborů: v Dešné, Korolupech (1930), Lubnici, ve Vratěníně, v Uherčicích (1919, 1922 Klub česk. turistů s noclehárnou), ve Štítarech, v Popicích, Vlasaticích. V Jihlavě a ve Znojmě sídlily nové sekretariáty. Hraničářské odbory měly v českých obcích ve vnitrozemí své ochranitelky, kterých bylo celkem 120.

  1. Inspektorát v Brně: 44 škol obecných s 73 třídami a 7 měšťanských škol s 21 třídami a 3 učeb. běhy a 4 pobočky.
  2. Inspektorát v Jihlavě: 15 škol obecných s 42 třídami a 8 pobočkami, 6 měšťanských škol s 18 třídami, 5 pobočkami a 3 učeb běhy.
  3. Inspektorát v Jindřichově Hradci (okres Dačice a Moravské Budějovice): 18 škol obecných s 24 třídami, 3 měšťanské školy se 7 třídami a 1 učeb. během.
  4. Inspektorát ve Znojmě: 35 škol obecných s 61 třídami a 4 pobočkami, 7 měšťanských škol s 21 třídami, 2 pobočkami a 4 učeb. běhy.
  5. Inspektorát v České Třebové (okres M. Třebová): 14 škol obecných s 20 třídami, 6 měšťanských škol s 15 třídami, 1 pobočku a 3 učeb. běhy.

NJ zřídila také 102 mateřských škol a podporovala 4 živnostenské pokračovací školy a 3 školy hudební, 1 lidovou malírnu keramiky v Telči. Českým hraničářským školám poskytovala ošacení pro chudé dětí, vánoční nadílky a opatřovala nutné školní pomůcky a knihy. Na školství vydala v tomto školním roce 69 535 Kč a na vánoční nadílku přes 70 000 Kč. Knihovny hraničářských odborů Národní jednota propůjčovala obci jako základ pro vytvoření knihoven obecních. Osvětová práce tkvěla v pořádání přednášek a kurzů, divadelních představení, zábav a slavností. Národohospodářská práce se zaměřovala na zakládání ovocnářských a štěpařských školek, pořádání kurzů šití nebo kurzů hospodyňských a hospodářských výstav. Členové vysazovaly stromky, zakládali sušárny ovoce, okrašlovali obce a zalesňovali, věnovali se chovu drůbeže, včel, dobytka, melioracím a pod.

Zvláštní péči věnovala provádění pozemkové reformy a snažila se dodat do německého pohraničí co nejvíce českých lidí. Za tímto účelem zřídila „Pachtovní a kolonisační družstvo” a „Stavební a bytové družstvo”. Obě družstva měla zajistit českým lidem v německém pohraničí půdu, domky anebo byty. Na německé obranářské spolky však nazírala se značnou závistí, jelikož se jí nedařilo české obyvatelstvo nadchnout do takové míry jako tomu bylo na německé straně. V roce 1930 «Moravská orlice» doslova píše: „Je odsouzení hodno, že česká veřejnost zůstává tak nevšímavá, vždyť jde i o budoucnost státu. Národní i státní povinností každého českého člověka jest býti nejen členem NJ, ale také její snahy, a úkoly štědře podporovati finančně. Jen si všimněme, jak Němci bohatě podporují svůj Kulturverein, jehož příjem roční daleko předčí všechny příjmy všech našich obranných jednot. A to by nemělo býti.[32]

V roce 1922 psal rakouský deník křesťanských sociálních demokratů «Reichspost»: „V německých obcích, kde se nenacházely žádné německé děti, docházelo ke vzniku českých národních škol následovně. Nejprve nový československý stát zřídil v obci četnickou stanici nebo stanici financů, kam dosadil ženaté zaměstnance. Následně Národní jednota zjišťovala slovanská příjmení jako třeba Swoboda, Hora, Kralik, Nemetz, Stiepani atd. Otcové těchto rodin byli předvoláni na okresní komisařství (jednou, dvakrát, třikrát), kde jim bylo vysvětleno, že cítit se Čechem je jejich národní povinností, tudíž by jejich děti měly navštěvovat školu českou. Samozřejmě s připomenutím, že návštěva německé školy nebude ze zákona akceptována.

Dále se Národní jednota zaměřila na rodiny, jejichž rodiče (otec nebo matka) pocházeli z české jazykové oblasti. Pokud se jednalo o otce, byl na něj vyvíjen tlak, aby své dítě začal posílat do české školy, pokud se jednalo o matku, bylo dítě do české školy přihlášeno automaticky. Touto cestou se Národní jednotě podařilo pokaždé sehnat pět až šest dětí, což byl minimální počet pro založení státní české menšinové školy. Do té byl pak Národní jednotou přes pracovní zprostředkovatelnu dosazen český učitel, který fungoval v německých obcích jako český národnostní agitátor”.[33] Zpravidla se jednalo o veřejně činného sokola.[34]

Místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu byl v Korolupech založen 3. února 1930. Do spolkového odboru vstoupilo 23 členů (později 34 členů) a hned nato uspořádal na sále hasičské zbrojnice (Freiwillige Feuerwehr Kurlupp) ples Národní jednoty. Na 1. května se odbor NJ z Uherčic rozhodl v korolupské hasičské zbrojnici uspořádat divadelní představení české školy, což se samozřejmě neobešlo bez průtahů ze strany radnice. Německé obyvatelstvo, které si ve zbrojnici divadelní sál postavilo, se proti takovému způsobu "čechizace" bouřilo. Podle zápisu v kronice „Rušilo venku zpěvem. Starosta, náměstek a radní kontrolovali vstupenky, což u německých akcí nečinili.”[35]

Jednota Sokol - župa plukovníka Švece

[editovat | editovat zdroj]

Pod vedením Československé obce sokolské (ČOS) a založeného „Ústředí sokolské stráže” se zakládaly od 28. října 1918 po celém území Čech a Moravy ozbrojené „Národní stráže”. Starosta ČOS Josef Scheiner byl ustanoven členem Národního výboru a v listopadu 1918 byl jmenován vrchním správcem Československých vojsk (od 1. ledna jejich generálním inspektorem). Členové Sokola podstupovali zdravotní prohlídky a někteří i dobrovolný vojenský výcvik. Na přelomu let 1918 - 1919 byly utvořeny z řad Sokolů, DTJ a Čs. obce střelecké čtyři pluky „Stráže svobody”, které byly vyslány do pohraničních oblastí (Deutschböhmen, Deutschsüdmähren, Sudetenland a Böhmerwaldgau). Do podzimu roku 1922 působili sokolové také v sokolských branných četách. Po vzniku čsl. armády muselo sokolstvo odevzdat zbraně a velká část členstva vstupovala do četnické státní služby.

Hraničářské aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 19. až 20. července 1919 se konal slet Západomoravské župy plk. Švece v Jihlavě a hned v srpnu hraničářský župní slet ve Znojmě, kterého se zúčastnily okrsky z Brna, Moravských Budějovic, Třebíče, Jihlavy, Znojma, Velkého Meziříčí, Telče a Vranova.

Pohraniční jihomoravská Jednota „Sokol" v Jemnici otevřela 10. srpna 1924 novou budovu sokolovny s rozsáhlým přilehlým stadionem, který sloužil jako letní cvičiště. Na slavnostní otevření se sjely krojované sokolské jednoty z celé župy.[36] Ke 40. výročí své činnosti a k 10. výročí postavení sokolovny pořádala 29. června a 1. července za účasti IV., V., VIII. a X. okrsku jubilejní slavnosti a odhalení pomníku plk. J. J. Švece.[37]

Zájezd sokolské župy plukovníka Švece do Slavonic. Sokolstvo župy plukovníka Švece a odbory Národní jednoty pošumavské a jihozápadní Moravy konají v neděli 8. srpna t. r (1926). veliký zájezd menšinový na ohrožené území v bezprostřední blízkosti hranic dolnorakouských, do Slavonic. Ve Slavonicích bude uspořádána manifestace a veřejné cvičení. Celá slavnost bude míti tento průběh: V předvečer v sobotu 7. srpna bude slavnostní divadelní představení. V neděli budíček, uvítání hostí, o 10. hod. dop. tábor lidu, jejž zahájí župní menšinář br. Gartner. Slavnostní řeč pronese řídící učitel Štěp. Koudela z Uherčic. Pak následuje koncert. Odpoledne průvod městem do císařské zahrady, kde bude sokolské veřejné cvičení. — Přípravy, které se k zájezdu již nyní činí, svědčí o tom, že zájezd bude vskutku imposantní a že bude dostaveníčkem všech českých lidí tohoto hraničářského kraje.[38]

Odbor Jednoty Sokol v Polici

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hraničářských sokolských aktivit a počešťování pohraničí došlo na jazykové hranici v obci Police z popudu ČOS pražským sokolem Dr. Karlem Votočkem 16. února 1919 v hostinci „U Máců“ k založení jemnické odbočky Sokola a volbě výboru: místopředsedou byl zvolen Dr. Karel Votoček (obvodní lékař), místonáčelníkem Bedřich Čurda (mlýn), jednatelem František Nevrkla (autodopravce, hostinec a smíšené zboží), pokladníkem Antonín Mičan a členy výboru František Kasal, Karel Bartoš (mlýnské výrobky, pekařství) a Jan Ondrák.

První cvičení 30. března 1919 se odehrávalo ještě ve školních prostorách a to pod vedením Aloise Kasala z Police a Josefa Nerada z Jemnice. Žactvo vedly učitelky z polické školy a dorost místní dobrovolní cvičitelé. Obdarováním Sokola bývalou židovskou synagogou, která do tří let obdržela kruhy, koně, kužele, tyče, činky, kladinu a šplhací lano, získala odbočka v Polici svou sokolovnu. Jako sokolské cvičiště sloužilo prostranství u lesíka Doubravy. Běh, překážkový běh, skok daleký, vysoký a o tyči se odehrával v přírodě na tzv. „Sokolské stezce“ v Housenci nebo po tzv. „Štrece“, která sloužila pro přepravu dřeva do hospodářského dvora Kopky, či v „Doubravě”, kde se také polická odbočka pořádala 20. 8. 1920 první sokolský slet.

Aktivními cvičiteli se podle sokolské kroniky stali: Marie Králová (emigrovala), Emilie Švarcová, Marie Radkovská, Božena a Růžena Mácovy, Eva Pešková, Bedřich Čurda, František Bajgl, Alois a Karel Kasalovi aj. Podle sokolské kroniky patřili mezi čilé sokoly: Pokorný Jakub, Čurda Bedřich, Kornal Bedřich, rodina Čurdova (Karel, Josef, Adolf a Stanislav), rodina Mácova (Stanislav, Karel, Miroslav, Marie, Růžena, Božena, Antonie), Duba Karel, rodina Kasalova (Alois, Karel, Josef a Jan), Duba Jan, Kasal Otakar, Toufar, Růžička Bohumil, Váka Jaroslav, Pokorný Jaroslav, Tesař Jan, Simandl Josef, Kříž Karel, Křivánek Jan, Nevrkla Jan, Doležalová Marie, Šteflová Jarka, Filipská Anna, Kovaříková Lída, Boháčková Květa, Růžičková Zdena, dcery Svobodovy, Raabová Jarka, Malíková, Šenkyplová Marie atd. Další SJ se nacházely v Dačicích, Dešově, Mladoňovicích, Bítově a Budkově.[39]

  • 20. 8. 1920 výlet do Doubravy
  • 03. 4. 1921 veřejné cvičení
  • 27. 8. 1924 tělovýchovná akademie
  • 30. 6. 1926 Dětský den s tělovýchovným zaměřením
  • 29. 7. 1926 veřejné cvičení
  • 13. 1. 1927 veřejná schůze s tanečním „věnečkem“

Sokolská župa plukovníka Švece sdružovala v roce 1931 77 jednot a 16 poboček v devíti okrscích, v nichž bylo 8 490 členstva, z toho 5 911 mužů a 2 579 žen, cvičilo 879 mužů a 156 žen starších padesáti. Nových členů se přihlásilo ve věku 18 až 26 let 1 139, ve věku od 27 do 55 let 277 a od 36 do 50 let 120. Z 93 jednot a poboček nemělo 5 vlastní místnost a 15 letní cvičiště. Koupaliště vlastnila jednota v Mor. Budějovicích a tábořiště Znojmo. Župě se podařilo získat nové místo pro tábořiště u Mohelna. V oblasti župy fungovalo 10 DTJ, 17 FPT, 48 jednot orelských a 20 sportovních klubů.

Organisation der deutschen Landwirte Mährens

[editovat | editovat zdroj]

Organisation der deutschen Landwirte Mährens (Organizace německých rolníků Moravy) byla založená již v roce 1908 v Brně. V novém Československu zastřešovala v roce 1927 župy:

  • Gau Bärn (Župa Moravský Beroun)
  • Gau Brünn (Župa Brno)
  • Gau Iglau (Župa Jihlava)
  • Gau Kuhländchen (Župa Kravařsko)
  • Gau Mißlitz (Župa Miroslav)
  • Gau Olmütz (Župa Olomouc)
  • Gau Schönhengst (Župa Hřebečsko)
  • Gau Znaim (Župa Znojmo)
  • Gau Mährisch Schönberg (Župa Šumperk)

Župní vedení v Jihlavě mělo na starosti Okresní zemědělské spolky v Německém Brodě (založen r. 1912 a zahrnoval 4 obce), Vratěníně (založen r. 1920 a zahrnoval 10 obcí), Jihlavě (založen r. 1919 a zahrnoval 26 obcí), Štokách (založen r. 1923 a zahrnoval 30 obcí) a Slavonicích (založen r. 1920 a zahrnoval 24 obcí).

Do roku 1926 spadal Okresní zemědělský spolek v Slavonicích pod Župu Jihlava-Slavonice ((Gauverband Jglau - Zlabings) a Okresní zemědělský spolek ve Vratěníně pod Župu Znojmo (Gauveband Znaim). Úřední hodiny pro veřejnost se konaly:

  • ve Znojmě: každé pondělí a sobotu od 8 do 12 h v kanceláři na Dolní České ul. čp. 32
  • v Jaroslavicích: každé 2. a 4. úterý v měsíci v hostinci „Kratschmann”
  • v Šafově: každý 1. pátek v měsíci od 10 do 12 h střídavě v „obecním hostinci” nebo v hostinci „Polt”
  • ve Vratěníně: každý 1. čtvrtek v měsíci od 10 do 12 h v hostinci pana „Zawadila”

Během úředních hodin byl pokaždé přítomen sekretář Ohnhäuser, obchodní vedoucí (Geschäftsführer) zemědělských organizací, jež poskytoval zemědělcům informace o daních a účetnictví, z občanského a obchodního práva, z družstevnictví a pojišťovnictví, o zemědělské technice, ze sociální péče, péče o mládež a ze zdravotnictví, o tiskovinách a pořádaných přednáškách k zemědělské politice. Dále vyřizoval žádosti a odvolání jakéhokoliv druhu.[40]

Ve dnech 22. - 27. února 1926 pořádalo župní vedení pro oblast Jihlava-Slavonice týdenní zemědělský kurz v Písečném (Landwirtschaftliche Schulungs-Woche in Piesling), kterého se účastnilo na 45 sedláků: 27 z Písečného, 5 z Nových Sadů, 4 ze Starého Hobzí, 3 z Mutišova, 2 z Chvalkovic, 2 z Markéty, 1 z Cizkarajova a 1 z Modletic.

1. den

  1. Úvod a přivítání (starosta Maier)
  2. Úloha veřejného vzdělávání a rozšiřování vědomostí, dějiny sedláckého stavu, láska k zemědělství (vedoucí kurzu a putovní učitel Karl F. Jeitschko)
  3. Péče o kojence (Dr. Köttner) držel přednášku o péči kojenců, inženýr Dr. Grimm představil zemědělství v porovnání s
  4. Vnější ekonomické podmínky v zemědělství (Dr. Grimm)

2. den

  1. Vnitřní ekonomické podmínky v zemědělství: ustájení, krmení, mléčný průmysl atd. (Dr. Grimm)
  2. Diskuze
  3. Životospráva, stravování, nápoje (Dr. Grimm)
  4. Alkohol a nebezpečí pro mládež (Karl F. Jeitschko)
  5. Večer s národními písněmi a tanci 20.00 - 24.00 hod.

3. den

  1. Rozdíl mezi městem a venkovem, městské škodlivé účinky, móda a nemorálnost, přirozený vývoj rolnictva (Karl F. Jeitschko)
  2. První pomoc ve stáji (veterinář Schlickbier)
  3. Diskuze
  4. Význam a úloha družstevnictví (pan Sululinus ze Slavonic)
  5. Lidové písně
  6. Večer s národními písněmi a tanci v Nových Sadech. Přednáška na téma „Svízelná situace a bída německého národa a potřeba obranářských organizací Südmährerbundu, Kulturverbandu a Turnvereinu.“ (Karl F. Jeitschko)

4. den

  1. Cíle a účel jednotlivých obranářských organizací (Karl F. Jeitschko)
  2. Pohlavní choroby (Dr. Köttner)
  3. Dějiny a vývoj Slavonicka (Dr. Deimel ze Slavonic), zúčastnili se i obyvatelé Písečné a Nových Sadů
  4. Lidové písně
  5. Večer s národními písněmi a tanci ve Chvalkovicích. Přednáška na téma „Přiklady české obranářské práce a organizace“.(Karl F. Jeitschko)

5. den

  1. Hodnota národních lidových písní a tanců - ukázky (Karl F. Jeitschko)
  2. Infekční choroby (Dr. Köttner)
  3. Německá lidovýchova a vzdělávání - úloha a význam venkovského knihovníka, literární ukázky (Hans Riezal z Jihlavy)
  4. Opakování probrané látky, praktické kroky k rozvoji lidového vzdělávání na venkově.
  5. Rozlučkový večer s ukázkami národních písní a tanců[41]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • J. Balcarová, „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“ Bund der Deutschen a jeho předchůdci v procesu utváření „sudetoněmecké identity“, Univerzita Karlova v Praze, 2013
  • R. Pozorny, Deutsche Schutzarbeit im Sudetenland. Die Tätigkeit des Deutschen Kulturverbandes 1918–1938, Eckartschriften, Heft 49, Wien 1974.
  • Německé tělovýchovné a sportovní spolky v českých zemích a Československu. Deutsche Turn- und Sportvereine in den tschechischen Ländern und in der Tschechoslowakei, M. Waic (ed.), Praha 2008; Češi a Němci ve světě tělovýchovy a sportu. Die Deutschen und Tschechen in der Welt des Turnens und des Sports, M. Waic (ed.), Praha 2004.
  1. Národní listy, 1920, ročník 60, 26.5.1920, číslo 143, s. 2
  2. V protektorátu fungoval od roku 1939 pod názvem Kulturveband der Deutschen. Morgenpost deutsches unparteiisches Tagblatt, 1939, ročník 74, číslo 282, s. 3
  3. Národní listy, ročník 62, 27.11.1922, číslo 325, s. 3
  4. Národní listy, ročník 67, 8.6.1927, číslo 156, s. 2
  5. Lidové noviny. Ročník: 43. Datum vydání: 30.10.1935. Číslo: 542. s. 3
  6. Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte. Rok vydání: 1938 Ročník: Číslo: 2. s. 138
  7. Sudetendeutsches Jahrbuch 1936, číslo 1, s. 124-125
  8. Sudetendeutsches Jahrbuch 1937, číslo 1, s. 237-242
  9. Sudetendeutsches Jahrbuch 1938, číslo 1, s. 400-407
  10. MARGIT, Franz: Mapping contemporary history: Zeitgeschichten im Diskurs, Böhlau Verlag Wien, 2008, s. 219
  11. Morgenpost deutsches unparteiisches Tagblatt, 1939, ročník 74, číslo 282, s. 3
  12. Nikolsburger Kreisblatt 1940, 10.8.1940, číslo 67, s. 4
  13. Nikolsburger Kreisblatt, 10.8.1940, číslo 67, s. 4
  14. Lidové noviny, ročník 47, 10.8.1939, číslo 396**, s. 4
  15. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 19.08.1939, 34(193). s. 6.
  16. První příznaky nárustu členů SdP v okrese Moravské Budějovice hlásil OÚ Moravské Budějovice v dubnu 1935. V září už byly ve Vratěníně, Uherčicích a Dešné početné organizace, v listopadu byla založena SdP v Dančovicích. In: Časopis Matice moravské, Band 108, 1989, s. 13.
  17. Volk und Heimat, Bund der Deutschen, Nikolsburg 1935
  18. Zakládání nových odboček 1936–1937, SOkA Jindřichův Hradec, Svaz Němců – svazový okres Slavonice, karton č. 1, inv. č. 24; Měsíční hlášení o počtech členů a skupin, tamtéž, karton č. 5, inv. č. 35, 36.
  19. Vom Schutzverein zum „Bund der Deutschen“, Bundeskalender 1934, Teplitz-Schönau, 1933, s. 159; Der Zentralverband der Heimatschollen, Kalender des Deutschen Kulturverbandes 1923, Prag 1922, s. 148.
  20. Morgenpost: deutsches unpartelisches Tagblatt, Ročník 71, Číslo 291, 25. 10. 1936, s. 10
  21. F. Reichl: Pro záchranu české půdy, Stráž Moravy, 1934, 7, s. 113–114.
  22. Ročenka Československé republiky 1928, s. 354.
  23. Christian August Vulpius: Rinaldo Rinaldini der Räuber-Hauptmann: Eine romantische Geschichte des achtzehnten Jahrhunderts, 1845
  24. Der Bote aus dem Waldviertel, Sa, 30. Juli 1921, S. 4
  25. Im Jahr 1869 wurde in Wien der Deutsch- Böhmische Studentenverein mit landsmannschaftli­chem Charakter gegründet. Dieser Verein manifestierte sich nur wenig später als studentische Verbindung „Rabenstein“ zu Wien. Heute - Die sudetendeutsche akademische Landsmann­schaft Zornstein. Dachverband: Bund deutscher Studenten.
  26. Znaimer Wochenblatt, Ročník 82, 18. 07. 1931, Číslo 57, s. 5
  27. Česká menšinová škola zřízena roku 1920. Na německé vyučoval nejprve nadučitel Grilz. Znaimer Tagblatt, Di, 18. Mai 1920, s. 3
  28. Sudetendeutsche Jugendbewegung (Sudetoněmecké mládežnické hnutí): Wandervogel, Jungvolk, Adler und Falken, Bundesjugend, Jugendverband, Berglandjugend, Burschenverband, Arbeiterjugend, Staffelstein, Quickborn, atd.
  29. Mládežnické organizace byly sjednoceny pod Sudetendeutsche Jugendgemeinschaft: Bildungs- und Wanderbund „Sfaffelstein“ (sídlo Praha/Prag), Bund der böhmerländischen Freischaren (sídlo Praha/Prag), Bund sudetendeutscher Wandervögel (sídlo Liberec/Reichenberg), Deutsche Arbeitergewerkschaft (sídlo Jablonec n. N./ Gablonz a. N.), Deutsche Guttemplergemeinschaft (sídlo Zábřeh/Hohenstadt), Deutsche Hochschülerschaft (sídlo Praha/Prag), D. H. D., Jugendabteilung (Ústí n. L./Aussig a. E.), Deutscher Turnverband, Jugend (sídlo Aš/Asch), Evangelischer Jungmännerbund (sídlo Praha/Prag), Finkensteiner Bund der Sing- und Spielgemeinschaften (sídlo Opava/Troppau), Jungschar (sídlo Liberec/Reichenberg), Katholischer Mädchenbund für Böhmen (sídlo Trnovany u Teplic/Turn bei Teplitz-Schönau), Landsmannschaft „Zips” (sídlo Praha/Prag), Landständische Jungmannschaft (sídlo Velké Losiny/Bad Groß-Ullersdorf), Pfadfinderkorps „Skt. Georg” (sídlo Praha/Prag), Reichsverband des Bundes der deutschen Landjugend (sídlo Karlovy Vary/Karlsbad), Reichsbund deutscher katholischer Jugend (Svitavy/Zwittau), Verband sudetendeutscher Pfadfinder (sídlo Liberec/Reichenberg, Sudetendeutsche Gildenschaft (sídlo Praha/Prag), Allgemeiner Burschenverband (sídlo Děčín/Bodenbach).http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:dbd04c60-c72b-11e4-b84b-005056827e52?page=uuid:2badc8e0-ea20-11e4-a794-5ef3fc9bb22f&fulltext=Sudetendeutsche%20Wandervogel
  30. SMETANOVÁ Jaroslava: Svůj k svému a české dítě do české školy. Činnost českých ochranných spolků na příkladu Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a Národní jednoty pošumavské. In: HISTORICA Revue pro historii a příbuzné vědy 2013/2
  31. Řídící učitel J. Karpíšek založil v Polici Národní jednotu pro jihozápadní Moravu a knihovnu. Moravská orlice, 7.4.1940
  32. Moravská orlice, 1930, Ročník 686, Číslo 7.1930 s. 6.
  33. Reichspost, 9. Dezember 1922, s. 3 - překlad článku Tschechische Schlulgründungen im deutschen Gebiete
  34. Štěpánová Marie: Naše menšiny (později Naše hranice), meziválečný časopis podporující českou menšinu v národnostně smíšených oblastech severovýchodních Čech, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2015
  35. Kronika obce Korolupy
  36. Národní listy, rok 1924, ročník 64, Literární příloha Národních listů, s. 10
  37. Lidové noviny, 28.6.1934, číslo 322, s. 6
  38. Venkov, orgán České strany agrární, 4. července 1926, s. 12: Sokolské obzory
  39. Sport – TJ Sokol v Polici - historie
  40. Znaimer Wochenblatt, rok vydání 1926, ročník 77, Příloha: Znaimer Wochenblatt. 33. Südmährerland, s. 2 (Příloha)
  41. Znaimer Wochenblatt, rok 1926, ročník 77, č. 22, s. 2-3