Přeskočit na obsah

Dějiny Korolup/Německá obecná škola

Přidat odkazy
Z Wikiknih
Ilustrativní obrázek jihomoravské německé školy z Museumsdorf-Niedersulz.

V roce 1786 se novým majitelem panství Uherčice stal Tomáš Vinciguerra hrabě Collalto et San Salvatore. Ve stejném období se začaly objevovat snahy obce Korolupy o vlastní farnost a odfaření od bítovské farnosti. Ve farní bítovské škole probíhalo vyučování v českém jazyce, přičemž byla zřízena jedna třída s německým vyučovacím jazykem a hodiny náboženství a bohoslužby probíhaly v jazyce českém. Obec Korolupy zřídila v roce 1770 nejprve vlastní školu, v roce 1798 postavila na návsi kapli sv. Vavřince a po mecenášství děkana Beera v roce 1857 dokončila stavbu farní budovy a v následujícím roce 1858 vedla svou vlastní farnost a farní matriky.

Na bítovské škole vyučovali v letech 1758-70 František Novotný a v letech 1784-1823 Jiří Protivínský (Korolupy stále přiškoleny k bítovské faře). Za službu ve škole dostával pan učitel Protivínský od vrchnosti 11 zlatých 40 krejcarů, v naturáliích 2½ měřic pšenice, 9 měřic žita, 5½ měřic ječmene, 1⅜ měřic hrachu, sud piva, 10 sáhů měkkého dřeva a za provádění koled 24 krejcarů. Vedle toho obdržel od vrchnosti 36 krejcarů za kostelní službu, 4 zlaté na pohoštění zpěváků o pouti na svátek Nejsvětější Trojice, 4 zlaté na pohoštění zpěváků o zámecké pouti, 45 krejcarů na den 15. července o záduší a 4 zlaté 46 krecarů z kostelní služby. Také přiškolené obce se podílely na učitelově platu: 12 zlatými 6 krejcary, 93 snopy žita a 12 snopy pšenice, 6 krejcary ze štoly, jedním krejcarem za zápisné při křtu, svatbě a pohřbu a podle štol. patentu mu patřila za psaní proseb a z pohřbu jedna třetina, obec Zblovice panu učiteli platila za procesí na svátek svatého Marka 10 krejcarů, obce Chrlopy (Korolupy), Oslnovice, Vysočany o křížových dnech[1] po 10 krejcarech, z kterých pak kostelník obdržel 4 krejcary. Každé dítě platilo jednou týdně školné 2 krejcary.

Pan učitel doprovázel kněze také k zaopatřování nemocného, každý den zvonil Ave Maria a v létě proti „blížící se bouři”. Od obce Korolupy dostával pan učitel Protivínský až do roku 1823 za „zvonění proti mrakům” snopy (Wetterläutgarben). Po vybudování vlastního kostela, kdy převzal „zvonění proti mrakům” v obci pravděpodobně korolupský učitel, vedl Protivínský s místním učitelem spor (pravděpodobně Poppingerem). Krajský úřad spor nakonec rozhodl ve prospěch bítovského učitele, takže snopy za zvonění proti mrakům odváděla obec až do zřízení samostatné fary (r. 1858) učiteli do Bítova.[2]

Vranovský školní okres

[editovat | editovat zdroj]

Školní vranovský okres (Schuldistrikt) sestával z farních a filiálních škol v obcích: Starý Petřín (Alt–Petrein), Chvalatice (Chwalatitz), Vranov (Frain), Břečkov (Fröschau), Vracovice (Edenthurn), Liliendorf (Lesná), Čížov (Zaisa), Korolupy (Kurlupp), Lančov (Landschau), Lukov (Luggau), Milíčovice (Mileschitz), Šafov (Schaffa), Šítary (Schiltern), Stálky (Stallek), Frejštejn (Freistein), Bítov (Vöttau), Olbramkostel (Wolframitzkirchen), Plenkovice (Plenkowitz). V roce 1865 na školy dohlížel farář a konzistorní rada Anton Suchanek z Olbramkostela. Farní škola ve Vratěníně (Fratting) a Lubnici (Hafnerluden) spadala do jemnického farního okresu.[3][4] Škola v Uherčicích byla zřízena až v roce 1866 (viz Spolky).

Farní triviální škola v Korolupech

[editovat | editovat zdroj]
První psaná slova kurentem (Fibel Worte)

Na základě císařského patentu o povinné školní docházce z roku 1770 zřídila obec v darované budově čp. 65 jednotřídní triviální školu. Ve školní budově pokryté slaměnými došky se nacházela jedna třída a byt pana učitele, do kterého se vcházelo ze třídy. Na konci dvora stála tehdy stodola, rozvalená kůlna a rozbitá stáj. Vzhledem k tomu, že budova nebyla podsklepená, skladoval učitel brambory ve vyhloubené jámě (krechtu). První učitelská místa na nově zřízené škole zastávali kostelník Weinzettel z Vratěnína[5] a Mathias Poppinger. Oba byli na učitelské místo dosazeni premonstrátským klášterem v Gerasu. Mathias Poppinger se narodil v roce 1759 v dolnorakouské vsi Schweinburg u Japons. Dne 17. září 1782 se v Korolupech oženil s ovdovělou Katharinou Beer (vdovou po mlynáři Johanu Beerovi) z čp. 57.[6] Zemřel v 84 letech 28. ledna 1843 v Korolupech ve vlastním domku čp. 73.[7] Ovdovělá Katharina Poppinger zemřela v domě čp. 73 v 70 letech 24. listopadu 1849.[8]

Teprve učitel Leopold Scherer byl v roce 1839 do Korolup jmenován biskupskou konzistoří (nar. 1807 ve Chvalaticích).

Stavební úpravy školní budovy

[editovat | editovat zdroj]

Bítovská farnost se školou v Korolupech (po odfaření v roce 1858 farnost Korolupy) spadala pod vranovský děkanát. Školní inspektor a vranovský děkan Franz Krziwanek (též biskupský rada, přísedící biskupské konzistoře a člen pomologického spolku na Moravě a farář v Hostimi)[9] shledal při své školní vizitaci stávající školní prostory nevyhovující a z jeho popudu nechala obec v roce 1844 školu opravit. Ze staré kolny a komory vybudovala byt pro pana učitele, chlév a kolnu spojila pod jednu střechu a dřevník nechala obít prkny. Po přestavbě se vcházelo ze dvora nejprve do chodby, přičemž po levé straně se nacházela učebna a po pravé byt pana nadučitele Scherera. Jeho roční plat tehdy sestával z obecních naturálií (5⅜ měřic pšenice a 18 měřic obilí) a z 211 zlatých (z různých zdrojů).

Přestavba dřevěných kůlen na byt pana učitele, při níž došlo tehdy ke zvednutí stropů a pokrytí střechy břidlicí, uchránila školní budovu před zhoubným požárem v roce 1845.[2] Tehdy lehla celá ves (až na kostel, školu a několik málo budov) popelem. Dá se tedy předpokládat, že v nastastávajícím období nebyla finanční situace Korolup jednoduchá. V roce 1857 věnoval Augustin Beer, děkan z Waidhofenu an der Ybbs a syn korolupského mlynáře, před svou smrtí († 20. března 1860) obci na stavbu nové fary, školy a další farní účely 6 000 zlatých. Obec se v uzavřené smlouvě na oplátku zavázala, že z finančního daru postaví novou školu, faru a nové budovy bude i s kostelem nadále udržovat.

Stavbu nové farní budovy obec dokončila ještě téhož roku 1857. Jednalo se o zděnou jednopatrovou budovu pokrytou pálenými taškami. V roce 1861 obec k farní budově dostavěla stodolu a přes cestu zřídila obezděnou farní ovocnou a zelinářskou zahradu. V dalším roce 1862 nechala obec u školní budovy zřídit školní zahrádku, kterou obehnala tyčkovým plotem na podezdívce z vápencového kamene (viz níže členství v Moravském hedvábnickém spolku). V roce 1862 školu navštěvovalo 45 žáků.

V roce 1865 prováděla Ústřední komise (Central-Commission) při c. k. ministerstvu kultu a vzdělání po celé monarchii statistická šetření všech vzdělávacích institucí. Farní triviální škola v Korolupech měla dvě třídy se třemi věkovými odděleními, jeden učitelský kabinet a školní ovocnářskou a zelinářskou zahradu. Celodenní vyučování probíhalo v jazyce německém. Při škole fungovala též opakovací škola (Wiederholungsschule). Školní budova se nacházela v dobrém stavu a školné se platilo 2,40 guldenů (jeden žák byl od školného osvobozen). V roce 1865 školu navštěvovalo 47 německy hovořících žáků, z toho 22 chlapců a 25 dívek, 15 žáků z přiškolené vsi, kteří docházeli do nedělní opakovací nebo pokračovací školy, všichni katolického vyznání:

  • 3 žáci pod 6 let,
  • 10 žáků od 6 do 7 let,
  • 11 žáků od 7 do 8 let,
  • 2 žáci od 8 do 9 let,
  • 8 žáků od 9 do 10 let,
  • 4 žáci od 10 let do 11 let,
  • 7 žáků od 11 do 12 let,
  • 1 žák nad 12 let.[10]

Obecná škola s německým vyučovacím jazykem

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1869 probíhaly poslední kanonické vizitace. Dne 14. května 1869 byl říšskou radou přijat říšský školský zákon (č. 62/1869 ř. z.) vypracovaný ministrem Leopoldem Hasnerem,[11] který stanovil pravidla pro vyučování na obecných školách (Volksschulen). Pro Moravské markrabství upravoval zřizování, údržbu a docházku veřejných obecných škol zemský zákon ze dne 24. ledna 1870 (Gesetz zur Regelung der Errichtung, der Erhaltung und des Besuches der öffentlichen Volksschulen für Markgrafschaft Mähren).[12] Ohledně dozoru nad školami byl vydán další samostatný zemský zákon ze dne 12. ledna 1870 (Schulaufsicht-Gesetz für Markgrafschaft Mähren).[13][14] Školské záležitosti nadále řídily zemské, okresní a místní školské rady. Výuka náboženství zůstala pod patronací církve, vrchní dozor nad školstvím náležel státu. Tato školská koncepce zůstala v platnosti až do 1. září 1948.

Dozor školní. Prozatímní ustanovení. Ministeriální nařízení 10. února 1869.

Ku spravování záležitostí výchov., též škol obecných a ústavův učit. zřízena bude v každém království a v každé zemi:

  • školní rada zemská jakožto nejvyšší školní úřad zemský
  • školní rada okresní pro každý okres školní a
  • školní rada místní pro každou obec školní. - § 10. zák. 25. května 1868. Bližší ustanovení v zemském zákoně moravském ze dne 12. ledna 1870[15]

Venkovský školní okres Znojmo

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1870 zahájila v Brně činnost Zemská školní rada, k jejímž povinnostem patřil dohled nad národním školstvím. Okresní školní rada prezentovala zájmy školních okresů, které svojí rozlohou většinou souhlasily s politickými okresy. Venkovský školní okres Znojmo zahrnoval soudní okresy: 1. Mähr.-Budwitz/M. Budějovice, 2. Frain/Vranov, 3. Joslowitz/Jaroslavice. Okresní školní rada (k. k. Bezirksschulrath für den Landbezirk Znaim) sestávala z okresního hejtmana, školního inspektora pro německé školy, školního inspektora pro české školy, církevního zástupce a dalších sedmi členů.

Okresním školním inspektorem pro německé školy venkovského školního okresu Znojmo a německou část okresu Dačice byl jmenován znojemský gymnaziální profesor Wilhelm Rösner,[16] který byl do funkce opětovně jmenován i v roce 1882.[17] Inspektora Rösnera vystřídal v roce 1897 Johann Papouschek, nadučitel na chlapecké obecné škole ve Znojmě.[18]

C. k. okresní školní rada 1882

  • Bobretzky Carl, c. k. okresní hejtman ve Znojmě
  • Kašpárek Adam, děkan a farář v Tasovicích/Tasswitz
  • Schik Jonas, c. k. poštmistr v Šafově/Schaffa
  • Fuchs Franz, nadučitel ve Vranově/Frain a Sobotka Johann, učitel v Moravských Budějovicích/M.-Budwitz
  • Rajetzky Rudolf, trafikant v Moravských Budějovicích/M.-Budwitz
  • Rösner Wilhelm, c. k. profesor na gymnáziu ve Znojmě/Znaim (pro německé školy)
  • Ptáček Moriz, ředitel školy v Moravských Budějovicích/M.-Budwitz (pro české školy)
  • Kusl Albert, obecní zastupitel v Jaroměřicích/Jarmeritz; Köpf Anton, statkář ve Vrbovci/Urbau; Hantschk Anton, statkář v Hrušovanech/Grussbach[19]

Nová školní budova

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1890 c. k. okresní školní inspektor Johann Papouschek ze Znojma opětovně konstatoval nevyhovující školní prostory. Obecní zastupitelstvo získalo povolení pro stavbu nové školní budovy na pastvinách statkáře Josefa Beigla (Volksschule Kurlupp, Grundbesitzer Josef Beigel),[20] které se nacházely východně mezi obcí a panským dvorem. V neděli 26. října 1890 odpoledne proběhla veřejná licitace veřejné obecní zakázky na stavbu nové školní budovy. Finanční rozpočet činil 7 732 zlatých, do ceny stavby obec nezahrnula tesařské práce, vybudování školní studny a cestovní náklady. Stavební plány i celkovým rozpočtem si zájemci mohli prohlédnout v budově dosavadní školy.[21] Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. věnoval na stavbu školy 100 zlatých.[22] Vysvěcení nové dvoutřídní obecné školy s německým vyučovacím jazykem proběhlo za velké slávy 8. listopadu 1891 a o několik dní později se konala kolaudace.

Z rozhodnutí moravského Zemského místodržitelství a z nařízení Zemské školní rady v Brně byly Korolupy od 1. ledna 1899 k soudnímu okresu Jemnice a ke školnímu okresu Moravské Budějovice.[23] V roce 1902 povolil Zemský školní úřad korolupské škole zavedení vyučování ručních prací (Handarbeitsunterricht),[24] které na škole začala vyučovat provizorní učitelka Rosa Kolařík. V roce 1904 byla paní učitelka Rosa Kolařík jmenována stálou učitelkou ručních prací na obecných školách v Uherčicích, Korolupech a Vratěníně (ve školním okrese Moravské Budějovice).[25] a později příslušná pro školy v Lubnici a Korolupech. V Uherčicích a ve Vratěníně pak ruční práce vyučovala Josefine Hulla.[26]

Po kolaudaci školy se rodina pana učitele Körnera přestěhovala do školního bytu v nové školní budově. Starou školní budovu a učitelský byt si pronajal obchodník Franz Blažek s manželkou Julianou, kteří zde provozovali obchod se smíšeným zbožím. Na obecním úřadě byla od 1. ledna 1906 zřízena c. k. poštovní expedice (k. k. Postablage) k poštovnímu úřadu v Uherčicích, který zajišťoval každodenní poštovní pochůzku do obce.[27]

Nový poštovský úřad. V obci Uherčicích, c. k. hejtmanství dačické, zřízen byl samostatný c. k. poštovní úřad, jenž zabývati se bode službou listovní a jízdní pošty, a službou spořitelního úřadu. Spojen bude s každodenní jízdní poštou mezi c. k. poštovními úřady v Jemnici a Vratěníně. Dodací obvod poštovního úřadu v Uherčicích činiti budou obce Uherčice a Chrlopy, které za tou příčinou z dodacího obvodu c. k. poštovního úřadu ve Vratěníně byly vyloučeny.[28]

Školní okres Moravské Budějovice (sekce pro německé školy)

[editovat | editovat zdroj]

S účinností od 1. ledna 1899 byla obec korolupy přidělena k soudnímu okresu Jemnice a na základě oznámení c. k. zemského místodržitelství ze dne 31. července 1898 byla vyřazena z politického okresu Znojmo a začleněna do politického okresu Moravské Budějovice. Zároveň byla školní obec Korolupy (dosud přináležící venkovskému školnímu okresu Znojmo) na základě oznámení moravské zemské školní rady od 1. ledna 1899 přiřazena školnímu okresu Moravské Budějovice.[29] V roce 1900 byl Johann Papouschek jmenován okresním školním inspektorem pro německé školy venkovského okresu Znojmo a německé školy školního okresu Moravské Budějovice.[30][31]

Školní okres Dačice (sekce pro německé školy)

[editovat | editovat zdroj]

Školní okres Dačice zahrnoval německé školy soudního okresu Dačice/Datschitz, Telč/Teltsch a Jemnice/Jamnitz: 1 německou měšťanskou školu ve Slavonicích (Zlabings) a obecné školy v obcích Staré Hobzí (Alt-Hart), Dešná (Döschen), Vratěnín (Fratting), Lubnice (Hafnerluden), Jemnice (Jamnitz), Korolupy (Kurlupp), Vlastkovec (Laskes), Lidéřovice (Lidhersch), Lipolec (Lipolz), Maříž (Maires), Matějovec (Modes), Nové Sady (Neustift), Peč (Petchen), Písečné (Piesling), Chvaletín (Qualitzen), Dolní Radíkov (Unter-Radisch), Rancířov (Ranzern), Český Rudolec (Böhm. Rudoletz), Cizkrajov (Sitzgras), Slavětín (Slawaten), Stálkov (Stallek), Stoječín (Stoitzen), Uherčice (Ungarschitz), Vnorovice (Urwitz), Bělčovice (Wispitz), Slavonice (Zlabings).[32][33][34][35]

Místní školní rada (1910)

  • předseda: farář Anton Pošvář
  • místopředseda: sedlák Franz Apeltauer (za obecní výbor)
  • člen rady: kupec František Blažek (předseda spolku dobrovolných hasičů Freiwilliger Feuerwehr-Verein für Kurlupp)
  • náhradníci: hostinský Johann Schwarz (za obecní výbor) a Franz Stadler (za spořitelní spolek Raiffeisen Spar- und Darlehenskassen-Verein für Kurlupp)[36]

Leopold Scherer

[editovat | editovat zdroj]

Leopold Scherer zasvětil korolupské škole a jejím žáků 38 let svého života. Vedle své pedagogické činnosti působil též v Moravském spolku hedvábnickém s pobočnou stanicí v Uherčicích (1864 - 1884). Členem spolku se stala i národní škola v Korolupech, k čemuž byly u školy zřízeny školní zahrádky.[37]

„Samosebou se vyrozumívá, že mor. hedbáv. spolek kromě působení na nynější pokolení zřizováním nových a rozmnožováním členů již stávajících stanic, jejichž počet již 200 překročil – také budoucí pokolení neúnavnou činností učitelstva v národních školách sobě pojistiti se přičinil. Skutečnost nás poučuje, že v našich národních školách základy hedbávnictví a porozumění národo-hospodářské důležitosti, kterou pěstování moruší a hedbávnictví pro vlast naší má, pevných kořenů zapustilo a že v nadějné mládeži stateční bojovníci z přesvědčení – pro věc naší dorůstají...semena morušového jsme mnoho liber soukromníkům za mírný poplatek, učitelům a školám však v malých částkách zdarma přenechali.“[38]

V roce 1877 císař František Josef I. vyznamenal sedmdesátiletého nadučitele Leopolda Scherera za jeho padesátileté pedagogické působení civilním stříbrným křížem s korunou. Slavnostní předání vyznamenání proběhlo v neděli 5. srpna 1877 v Korolupech. Za vyzvánění kostelních zvonů a hlaholu hasičských fanfár se všichni shromáždění vydali do místního kostela ke slavnostní mši svaté. Vyznamenání přijal pan učitel Scherer prostřednictvím c. k. okresního hejtmana Karla Bobretzkeho (k. k. Bezirkshauptmann Carl Bobretzky in Znaim) a c. k. okresního školního inspektora Wilhelma Rösnera ze Znojma (Wilhelm Rösner, k. k. Gymnasialprofessor in Znaim, Bezirks-Schulinspector für deutsche Schulen). Samotnému aktu dekorování přihlíželo nejen veškeré místní obyvatelstvo, učitelé se školní mládeží a obyvatelstvo z okolních obcí, ale také pan hrabě Daun z Bítova.

Mši svatou celebroval korolupský farář Josef Erhart za asistence pana faráře z Lubnice, pana faráře z Bítova a kaplana Adalberta Kloučka ze zámecké kaple v Uherčicích. Slavnostní kázaní o podobenství dělníků na vinici Páně (Mt 20,1-16), které pan farář vztáhl na školu a pana učitele Scherera, dojalo všechny přítomné k slzám. Po modlitbě za Jeho Veličenstvo císaře a krále Františka Josef I. následoval zpěv Te Dea a císařské hymny. Po mši se církevní hodnostáři a hosté vydali na faru, kde probíhala další četná blahopřání.[39][40]

Znojemské hejtmanství vypsalo ještě před odchodem pana učitele Leopolda Scherera do penze 10. července 1879 pro jednotřídní národní školu v Korolupech konkurz na místo učitele 2. platební třídy.[41] Na školu byl jmenován nejprve Konrad Horny, po něm další rok Franz Pinicka a nakonec po dalším vyhlášeném konkurzu v prosinci 1882 provizorní učitel Ernest Körner,[42] kterého v lednu roku 1883 zemská školní rada v Brně jmenovala nastálo.[43] S ním je také spojena výstavba nové školní budovy v letech 1890-1891.

Ernest Körner

[editovat | editovat zdroj]

Ernest Körner se narodil v roce 1860 rodičům Johannovi a Amalii Körner v obci Rohle u Šumperka. Odmaturoval v roce 1879, kdy také nastoupil učitelskou praxi. Po složení učitelské zkoušky v roce 1882 nastoupil na obecnou školu v Korolupech nejprve jako provizorní učitel[44] a v lednu roku 1883 byl c. k. zemským školním radou z Brna jmenován regulérním učitelem.[45] O rok později se ve svých 24 letech dne 8. října 1884 v Uherčicích oženil. Jeho manželkou se stala dvacetiletá Amalie Maar, dcera zemřelého hospodského Karla Maara a ovdovělé hospodské Justiny Maar z Uherčic na čp. 13.[46] Matka Justina Maar (rozená Beer) pocházela z korolupské mlynářské rodiny Josefa a Kláry Beerů.

Novomanželé Körnerovi bydleli v Korolupech nejprve na čp. 65, kde se manželům narodily děti: 18. března 1885 syn Joseph, 23. března 1886 syn Rupert, 11. května 1887 syn Ernest (zemřel ve dvou měsících), 30. června 1888 dcera Amalie, 22. ledna 1890 syn Karl a 3. května 1891 dcera Julia (zemřela ve 4 letech). Po přestěhování do nového učitelského bytu v nové školní budově (r. 1891) se manželům narodila 2. května 1897 dcera Bernhardine († 11. ledna 1975).[47] Syn Josef nastoupil taktéž učitelskou dráhu, odmaturoval v roce 1905 a v roce 1907 složil učitelskou zkoušku. Působil na obecné škole v Hevlíně[48] a v Hrádku u Znojma.[49] Syn Rupert započal v roce 1898 studium na reálném gymnáziu ve Znojmě,[50] kde ve svých 19 letech v roce 1905 odmaturoval a zvolil následně technickou dráhu.[51] V první světové válce zemřeli synové Karl, Josef a Rupert a Klára Körner.[52]

Učitel E. Körner byl aktivním členem Německého školského spolku (Deutscher Schulverein), Svazu Němců pro jižní Moravu (Bund der Deutschen in Südmähren) a předsedal německému Spolku učitelů a přátel školy pro okres Moravské Budějovice (Verein der Lehrer und Schulfreunde der deutschen Schulen des Bezirkes M.-Budwitz), který byl založen v roce 1902.[53][54]

Pod jeho vedením se škola v roce 1907 zúčastnila putovní znojemské zemědělské výstavy (Wanderausstellung) pro okresy Znojmo, Vranov, Jaroslavice a Mikulov. Za své výpěstky ze školní zahrady obdržela 3. místo v kategorii "ostatní druhy zeleniny".[55] Na penzi se Ernest Körner v roce 1920 přestěhoval k rodině do Znojma, kde ve svých 84 letech 7. července 1943 zemřel. Pochován byl 10. července 1943 na tamním hřbitově.[56] V Korolupech působil 42 let.

Německý školní okres Dačice (1921)

[editovat | editovat zdroj]

V novém Československu podléhaly obecné a měšťanské národní školy Ministerstvu školství a národní osvěty (zkratka MŠANO), které je řídilo skrze místní školní rady, okresní školní výbory a zemské školní rady. Na základě vládního nařízení z 21. dubna 1921 byl politický okres Moravské Budějovice vyhlášen za český školní okres a politické okresy Dačice a Jihlava za český i německý školní okres, přičemž německé školy v okrese Moravské Budějovice a venkovském okrese Jihlava byly přikázány německému školnímu okresu Dačice. Na národní školy, které MŠANO vyhlásilo za české menšinové školy, se nařízení nevztahovalo.[57][58]

Okresnímu školnímu inspektorovi v Jihlavě byly přiděleny školy v politických okresech Jihlava - město, Jihlava - venkov a Dačice (celkem 22 škol).[59] Prezident republiky jmenoval svým dekretem ze dne 18. července 1921 Arnošta Dvořáka, ředitele dívčí měšťanské školy v Třešti, inspektorem školního okresu Jihlava - město a Jihlava - venkov; ministr školství a národní osvěty ustanovil Václava Komrse, odborného učitele v Polné, okresním školním inspektorem pro české školy menšinové v politických okresech Jihlava (městě i venkově ) a Dačice se sídlem v Jihlavě.[60]

Německý školní okres Jihlava

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 byly české školy v Jihlavě (dosud podřízené městskému školnímu výboru v Jihlavě) přikázány českému školnímu okresu Jihlava (venkov) a nadále byl tento okres nazýván českým školním okresem jihlavským. Německý městský školní okres Jihlava byl sloučen s dosavadním německým školním okresem Dačice, do něhož byly přikázány i německé školy v politických okresech moravskobudějovickém a jihlavském (venkov), v německý školní okres jihlavský.[61] Německý školní okres Jihlava zahrnoval národní školy v obcích:

Bělčovice (Wispitz), p. Písečné, Cerekvička (Neustift bei Iglau), p. Vílanec, Cizkrajov (Sitzgras), p. Slavonice, Čížov (Zeisau), p. Jihlava, Dešná (Döschen), Helenín (Helenenihal), p. Jihlava, Staré Hobzí (Alt-Hart), Chvaletín (Qualitzen), p. Slavonice, Jihlava (Iglau), Korolupy (Kurlupp), p. Uherčice, Kosov (Gossau), p. Jihlava, Kostelec (Wolframs), Lidéřovice (Lidhersch), p. Lipolec, Lipolec (Lipolz), Lubnice (Hafnerluden), p. Uherčice, Maříž (Maires), p. Slavonice, Matějovec (Modes), p. Čes. Rudolec, Měšín (Misching), p. Jihlava, Písečné (Piesling), Prostředkovice-Suchá (Mitteldorf-Dürre), p. Stonařov, Dolní Radíkov (Unter-Radisch), p. Čes. Rudolec, Rancířov (Ranzern), p. Dešná, Rančířov (Ranzern), p. Jihlava, Český Rudolec (Böhm. Rudoletz), Nové Sady (Neustift), p. Písečné, Salavice (Sollowitz), p. Třešť, Slavětín (Slawaten), p. Slavonice, Slavonice (Zlabings), Stálkov (Stallek), p. Staré Město, Stoječín (Stoitzen), p. Čes. Rudolec, Stonařov (Stannern), Vílanec (Willenz), Vlastkovec (Laskes), p. Slavonice, Vnorovice (Urwitz), p. St. Hobzí, Vratěnín (Fratting), Vysoká (Hochdorf), p. Jihlava.

Okresní školní výbor (1934):

  • Předseda Dr. Karel Bočan, vrchní rada politické správy
  • Zástupci učitelů: Franz Prochaska, ředitel I. chlapecké měšťanské školy v Jihlavě, Gabriela Schweigert, řídící učitelka 2. obecné dívčí školy v Jihlavě, Kohlmann Hermann, učitel obecné školy ve Slavonicích.

Okresní školní inspektor: od 1. srpna 1923 Franz Wissgott, ředitel měšťanské školy ve Vlasaticích Přidělená učitelka: Rosa Volkmann, učitelka 3. obecné školy chlapecké v Jihlavě.[62]

Národnostní spory

[editovat | editovat zdroj]

Národnostní konflikty se v obci vyhrotily zejména po zřízení české menšinové školy a zrušení jedné třídy na německé obecné národní škole. V roce 1918 zemřel obchodník Franz Blažek († 31. května 1918), čímž se uvolnila jedna „učebna” bývalé staré školy, kterou rodina Blažkova využívala jako obchod se smíšeným zbožím. Zbytek domu obývala vdova Juliana Blažková. Zároveň se český spolek Národní jednota pro jihozápadní Moravu začal v obci poohlížet po školních prostorách a z nařízení státu obdržel jednu třídu v bývalé školní budově vedle obecního úřadu. Celá akce nabrala na dramatičnosti zejména po nástupu nového správce české menšinové školy Františka Jakše (činovníka Národní jednoty pro jihozápadní Moravu) a nového správce německé školy Felixe Balzera, činného v místní pobočce Svazu Němců pro jižní Moravu (Bund der Deutschen Südmährens).

Už na konci února 1928 se obec pustila do přestavby obecního domku. Pravděpodobně v době, kdy Josef Blažek (syn rodičů France a Juliany Blažkových) zakoupil budovu obchodu a hostince na návsi čp. 63. V lednu 1929 zemřela Juliana Blažková († 11. ledna 1929), čímž se definitivně uvolnily dosud blokované staré školní prostory na čp. 65.[63] O budovu staré školní budovy projevila zájem též místní družstevní spořitelna a záložna Raiffeisenkasse, která v obci taktéž žádný objekt pro svou činnost nevlastnila. Až v roce 1937 se jí podařilo v exekuční dražbě zakoupit obchod s hostincem (čp. 63).[64]

Obecní zastupitelstvo se rozhodlo vybudovat do obecní kanceláře nový vstup z ulice, přičemž do školní budovy nechalo z chodby obecního úřadu probourat nový vchod a do bývalé učebny (do té doby využívané Juliánou Blažkovou) umístila zakoupenou družstevní čističku obilí (Saatreinigungsanlage), jejíž hluk přirozeně narušoval výuku v sousedící třídě české menšinové školy. Celý objekt byl nakonec v roce 1929 zásahem okresního úřadu v Moravských Budějovicích přidělen české menšinové škole.[65]

Felix Balzer

[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. října 1920 převzal vedení jednotřídní obecné národní školy s německým vyučovacím jazykem učitel Felix Balzer (* 13.01.1890, čp. 55 Vratěnín - † 17.11.1959), syn Antona a Kathariny Balzer (rozené Eisner) z Vratěnína. Studoval ve Znojmě a v Brně složil v roce 1909 zkoušku dospělosti (maturitu) a v roce 1911 učitelskou zkoušku. Ve školním roce 1909/1910 vyučoval na měšťanské škole ve Vyškově u Brna.[66] Jeho manželkou byla Bernhardine Körner (* 02.05.1897), nejmladší dcera pana učitele Ernesta Körnera.[67] V Korolupech bydlel zpočátku v učitelském bytě na čp. 65 a po odstěhování penzionovaného pana učitele E. Körnera do Znojma se přestěhoval do bytu v nové škole. Vzhledem k tomu, že Felix Balzer dosáhl v roce 1940 věku 50 let, lze předpokládat, že do wehrmachtu nenarukoval a na škole vyučoval po celou dobu 2. sv. války.

Ruční práce na škole vyučovala Amalie Körner (* 1888 Korolupy), starší dcera Ernesta Körnera. Zkoušku pro obecnou školu složila v roce 1906 a v roce 1910 pro výuku na měšťanské škole. Od roku 1906 vyučovala ruční práce na škole v Korolupech a v Lubnici.[68] V roce 1929 vyučovala ruční práce na školách v Korolupech, Lubnici a Chvalaticích.[69] Jednotřídní obecná škola měla dvě oddělení. V roce 1929 na škole působil též učitelský kandidát Karl Tanzer z Brna (* 1903 Brno), který maturoval v roce 1922 a od roku 1927 vyučoval.[70]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Křížové či prosebné dny (latinsky Feriae Rogationum) jsou tři po sobě jdoucí dny (pondělí, úterý, středa) v týdnu po páté neděli velikonoční a předcházejí přímo slavnosti Nanebevstoupení Páně.
  2. ↑ 2,0 2,1 PEŘINKA F. Václav: Vlastivěda Moravská, Vranovský okres, Brno 1906
  3. ↑ Johann Chmelicek: Schul-Calender, 1865, s. 172.
  4. ↑ https://books.google.at/books?id=PCQ-egaie0wC&pg=PA177&dq=Moritz+Ptacek&hl=de&sa=X&ved=2ahUKEwjW1KCZ04XwAhVus4sKHQWPDukQ6AEwAHoECAMQAg#v=onepage&q=Kurlupp&f=false
  5. ↑ Farář Milo Franz Weinzettel se narodil 13. července 1791 kostelníku z Vratěnína, nejprve sloužil jako výpomocný kněz (kurát) v Gerasu, od 1813 jako kooperátor ve Vratěníně, 1819 v Gerasu, 1823 zastával místo faráře v Einbensteinu, 1828 faráře v Perneggu, 1829-1932 faráře ve Weitkartschlagu, od 1832 opět ve Vratěníně, kde 9. prosince 1833 zemřel. In: Jahrbuch für Landeskunde von Niederösterreich, Band 11, Verein für Landeskunde von Niederösterreich und Wien., 1913, Seite 173.
  6. ↑ Moravský zemský archiv Brno, matriky Bítov 13400, actapublica s. 165/176.
  7. ↑ https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/1062?image=216000010-000253-003379-000000-013408-000000-FM-B10772-00950.jp2
  8. ↑ https://www.mza.cz/actapublica/matrika/detail/1062?image=216000010-000253-003379-000000-013408-000000-FM-B10772-01000.jp2
  9. ↑ Personalstand der Säcular- und Regular-Geistlichkeit der Brünner Diöcese in Mähren: für das Jahr 1855 (1854), s. 75: Pfarrer: Hösting - Herr Franz Krziwanek, Frainer Bezirksdechant und Schuldistricts-Aufseher; geb. zu Slawětitz in M. 1793, ord. 1817.
  10. ↑ Detail-Conscription der Volksschulen in den im Reichsrathe vertretenen Königreichen und Ländern nach dem Stande vom Ende des Schuljahres 1865: Frain s. 832
  11. ↑ https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=rgb&datum=1869&size=45&page=311
  12. ↑ https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=lma&datum=1870&page=117&size=45
  13. ↑ https://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=lma&datum=1870&size=45&page=85
  14. ↑ http://www.verfassungen.eu/cz/maehren/index.htm
  15. ↑ CHARVÁT, František. Schematismus škol národních a měšťanských na Moravě s repertoriem zákonův a nařízení školních, 1882. V Brně: Nákladem knihkupectví K. Winklera, 1882. s. VI.
  16. ↑ Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 22.11.1869, 1869(267). s. 1685: "Der Minister für Cultus und Unterricht hat den Gymnasialprofessor in Znaim Wilhelm Rösner zum provisorischen Bezirksschulinspector für den deutschen Antheil des zum Landbezirke Znaim gehörigen vormaligen Landbezirkes Frain und den deutschen Antheil des Bezirkes Datschitz ernannt."
  17. ↑ Verordnungsblatt für den Dienstbereich des K. K. Ministeriums für Kultus und Unterricht, Austria. Ministerium für Cultus und Unterricht, Verlag des K. K. Ministeriums für Kultus und Unterricht., 1882
  18. ↑ Verordnungsblatt, Band 1887, Austria. Ministerium für Cultus und Unterricht
  19. ↑ CHARVÁT, František. Schematismus škol národních a měšťanských na Moravě s repertoriem zákonův a nařízení školních, 1882. V Brně: Nákladem knihkupectví K. Winklera, 1882. s. 177. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:6f5402d0-0f82-11e5-b269-5ef3fc9bb22f
  20. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 70.
  21. ↑ Ortsschaftsrat. Znaimer Wochenblatt, 18. října 1890
  22. ↑ Wiener Zeitung 3. října 1891
  23. ↑ Gemeinde Kurlupp mit der Wirksamkeit vom 1. Jänner 1899 dem Sprengel des Bezirksgerichtes in Jamnitz zugewiesen wurde und infolge dessen laut Kundmachung der k. k. mähr. Statthalterei vom 31. Juli 1898 mit dem obigen Zeitpunkte auch die Ausscheidung der genannten Gemeinde aus dem politischen Bezirke Znaim und die Einverleibung dieser Gemeinde in den politischen Bezirk Mähr.-Budwitz eintritt, hat laut Kundmachung des mähr. Landesschulrathes die bisher dem Landschulbezirke Znaim zugewiesene Schulgemeinde Kurlupp vom 1. Jänner 1899 angefangen dem Schulbezirke Mähr.-Budwitz anzugehören. Znaimer Tagblatt, Sa 5. November 1898, s. 3
  24. ↑ Brünner Zeitung, 17. 03. 1902, s. 3
  25. ↑ Brünner Zeitung, 20. 01. 1904, s. 1
  26. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 71.
  27. ↑ Znaimer Tagblatt, Do, 4. Januar 1906, s. 3.
  28. ↑ Listy ze západní Moravy: Politický týdenník prostonárodní.. Trebitsch [Třebíč, 17.10.1891, 8(43). s. 4. ISSN 2336-6168. Dostupné také z: http://kramerius.kkvysociny.cz/uuid/uuid:b7bf0e06-581c-11e8-94ea-001b63bd97ba
  29. ↑ Gemeinde Kurlupp mit der Wirksamkeit vom 1. Jänner 1899 dem Sprengel des Bezirksgerichtes in Jamnitz zugewiesen wurde und infolge dessen laut Kundmachung der k. k. mähr. Statthalterei vom 31. Juli 1898 mit dem obigen Zeitpunkte auch die Ausscheidung der genannten Gemeinde aus dem politischen Bezirke Znaim und die Einverleibung dieser Gemeinde in den politischen Bezirk Mähr.-Budwitz eintritt, hat laut Kundmachung des mähr. Landesschulrathes die bisher dem Landschulbezirke Znaim zugewiesene Schulgemeinde Kurlupp vom 1. Jänner 1899 angefangen dem Schulbezirke Mähr.-Budwitz anzugehören. Znaimer Tagblatt, Sa 5. November 1898, s. 3
  30. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=zwb&datum=19000303&query=%22Bezirksschulinspector%22+%22Papouschek%22&ref=anno-search&seite=15
  31. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=zwb&datum=19001010&query=%22Bezirksschulinspector%22+%22Papouschek%22&ref=anno-search&seite=6
  32. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 70. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d37d7184-272b-420f-8b41-d9866dc25a95
  33. ↑ https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=ztb&datum=18981105&query=%22Frain%22+%22Kurlupp%22&ref=anno-search&seite=3
  34. ↑ Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 07.09.1870, 1870(203). s. 1333.
  35. ↑ Obecní úřad Korolupy něm. Kurlupp do roku 1868 Okresní úřad Vranov nad Dyjí; 1868-1896 Okresní hejtmanství ve Znojmě; do roku 1938 Okresní úřad Moravské Budějovice; 1938-1945 župa Niederdonau, okres Horn, od roku 1945 okres Moravské Budějovice (až do roku 1960)
  36. ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 209
  37. ↑ Roční zpráva moravského spolku hedbávnického za rok spolkový 1876.
  38. ↑ Jahresbericht des mährischen Seidenbau-Vereines, 1872
  39. ↑ Brünner Zeitung, 11.08.1877, číslo 183, s. 732: https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:47463890-83ae-11e4-b5a7-001018b5eb5c?page=uuid:e0b7b070-83c8-11e4-a354-005056825209
  40. ↑ Welt Blatt, 11. August 1877. Der Festtag eines Lehrerveteranen. https://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nwb&datum=18770811&query=%22Festtag%22+%22eines%22+%22Lehrerveteranen%22+%22Kurlupp%22&ref=anno-search&seite=11
  41. ↑ Brünner Zeitung, Příloha: Brünner Zeitung. 178. Amtsblatt zur Brünner Zeitung, s. 916 (Příloha)
  42. ↑ Znaimer Wochenblatt, 02.12.1882, S. 4: Lehrerstellen.
  43. ↑ Brünner Zeitung, 31.01.1883, s. 1
  44. ↑ https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:29db4500-00d8-11e5-93b2-001018b5eb5c?page=uuid:6f7ee360-0f82-11e5-b269-5ef3fc9bb22f&fulltext=K%C3%B6rner%20Kurlupp
  45. ↑ Brünner Morgenpost, Beilage zur Brünner Zeitung, 1. února 1883, s. 2.
  46. ↑ http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/2277/?strana=138
  47. ↑ Matrika Korolupy a Uherčice.
  48. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 133. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:f91f2fbd-85e1-425e-bc81-2e554e8ba854
  49. ↑ Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933. Praha: St. nakl., 1934. s. 427. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a3885e10-da32-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
  50. ↑ Programm des k.k. vollständigen Gymnasiums zu Znaim. Znaim: K.k. vollständiges Gymnasium, 1898, 1898(1897-1898). s. 67. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:8db7e030-ef20-11e8-9445-5ef3fc9bb22f
  51. ↑ https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:02d733a0-db73-11e8-bc37-005056827e51?page=uuid:39be75f0-ef22-11e8-9984-005056825209&fulltext=K%C3%B6rner%20Kurlupp
  52. ↑ Deska na pomníku padlým z roku 1929.
  53. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 176. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:4d85f5e5-2dc0-4885-bf39-d4a1594e9c82
  54. ↑ Znaimer Tagblatt, 8. Juli 1943, s. 4: Todesfall.
  55. ↑ Znaimer Wochenblatt, Mi, 20. November 1907, s. 2
  56. ↑ Znaimer Tagblatt, Do, 8. Juli 1943, s. 4, pozůstalí: rodina Körner, Schneider a Balzer
  57. ↑ Nařízení vlády Československé republiky č. 185/1921 Sb., kterým se upravují školní okresy na Moravě, moravské obvody ve Slezsku to pojímajíc
  58. ↑ Sammlung der Gesetze und Verordnungen des čechoslovakischen Staates, Czechoslovakia. Laws. statutes, etc. 1921, s. 434: " die deutschen Schulen im Bezirke Mähr. Budwitz und Iglau (Land) dem deutschen Schulbezirke Datschitz."
  59. ↑ Věstník Ministerstva školství a národní osvěty, Czechoslovakia. Ministerstvo školství a národní osvěty, Nákl. Ministerstva školství a národní osvěty., 1921, s. 299
  60. ↑ Věstník Ministerstva školství a národní osvěty, Czechoslovakia. Ministerstvo školství a národní osvěty, Nákl. Ministerstva školství a národní osvěty., 1921, s. 433.
  61. ↑ Věstník, Band 10, Czechoslovakia. Ministerstvo školství a osvěty 1928, s. 550.
  62. ↑ Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933. Praha: St. nakl., 1934. s. 409. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:9faecd60-da32-11e3-94ef-5ef3fc9ae867
  63. ↑ Matrika Korolupy 14028, Z: 1858 - 1931, index s. 56/79 a 57/79
  64. ↑ Moravská orlice, 14.1.1937, s. 2: Sud petroleje měl vybouchnout. Moravská zemská knihovna.
  65. ↑ Kronika obce Korolupy, též matriky obce Korolupy.
  66. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 66. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:44d4e325-2da4-4941-8cbe-2960d82b7523
  67. ↑ Genealogie: Felix Balzer - Bernhardine Körner
  68. ↑ TÜRK, Adolf. Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren: 1910. Brünn: Verlag des Deutsch-mährischen Lehrergeb., 1910. s. 70. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/uuid/uuid:d37d7184-272b-420f-8b41-d9866dc25a95
  69. ↑ Seznam národních škol a jejich učitelstva v Československé republice podle stavu ze dne 31. října 1933, Jihlava: Korolupy, s. 409: Korolupy (Kurlupp), p. Uherčice, obecná škola 1: správce školy Balzer Felix, narozen 1890, rok zkoušky z dospělosti 1909, dodatečné zkoušky učitelské 1911; domací nauka Körnerová Amalie, narozena 1888, zkouška pro obecnou školu 1906, zkouška pro měšťanskou školu 1910.
  70. ↑ Schematismus des deutschen Schulwesens in Mähren und Schlesien: 1929 : (Stand vom 1. Februar 1929). Brünn: Im Verlag des Deutschen Volksschulverbandes in Mähren, 1929. s. 53. Dostupné také z: https://kramerius.kvkli.cz/uuid/uuid:091ff7ac-a34c-11e5-b082-001b21d0d3a4
Citováno z „https://cs.wikibooks.org/w/index.php?title=Dějiny_Korolup/Německá_obecná_škola&oldid=51421“