Dějiny Korolup/Kultura, spolky a politické strany

První poválečné oslavy

Jemnice - svatodušní svátky

V neděli na Boží hod svatodušní (20. května) se konala v Jemnici velká národní manifestace. Přesně o půl desáté dorazil na náměstí Svobody mohutný krojovaný průvod v čele s prapory čsl. republiky a SSSR. Na „táboru lidu” promluvil za NV předseda J. Doležal (ředitel místní Spořitelny) a člen NV M. Valvoda (okresní soudce). Manifestaci ukončila čsl. a ruská hymna. Po té se konal na náměstí koncert a odpoledne taneční veselice v sále a zahradě sokolovny. Na svatodušní pondělí (21. května) celebroval ve farním kostele děkovné bohoslužby za osvobození českého národa člen ONV dp. P. Teplík. Také bohoslužby byly ukončeny státními hymnami čsl. a ruskou.

Jemnice - svatovítská pouť Barchan

V předvečer slavné svatovítské pouti zvané Barchan vyvěsil po odeznění klekání městský oficiál p. Karel Kasárník z okna jemnické radnice ceny pro zítřejší závodníky: na žerdi na způsob praporu připevněný barchan (I. cena), na něm uprostřed bílý květovaný šátek (II. cena), přes něj křížem bílé punčochy (III. cena) a přes šátek a punčochy věnec z prostého polního kvítí (IV. cena). Pod radnicí seřazená desetičlenná vojenská hlídka zahájila na povel důstojníka salvu a kapela pod vedením A. Bačáka spustila české pochodové a národní písně. Následovaly další salvy od kostela, od Branky a z Podolí. Po setmění vypouštěl hlásný z věže farního kostela červené, zelené a modré světlice.

Nedělní ráno 17. června 1945 započalo z věže kostela fanfárami z Libuše a následně budíčkem trubače a bubeníka v ulicích města. Zástupy lidí se do města vyzdobeného prapory hrnuly ze všech stran. V půl desáté se církevní průvod v čele s Nej. Svátostí a dp. děkanem z Třebětic P. Ludvíkem Nekulou vydal alejí staletých lip ke kostelíčku sv. Víta. Asi desetitisícový zástup mládeže, družiček, duchovenstva a ostatních mužů a žen se rozestoupil kolem kazatelny pod kapistránskou lípou. Na kazatelnu nejprve vstoupil bývalý jemnický katecheta dp. Josef Gross, který celou svou řeč zasvětil památce v koncentračních táborech zahynulým premonstrátům z Nové Říše. Svatou mši pod klenbou lip sloužil dp. děkan třebětický. Svatovítskou pouť ukončil ve farním chrámu děkan Nekula děkovným požehnáním. Cestou zpět zpíval církevní průvod děkovnou píseň „Bože chválíme Tebe”.

Ačkoliv na slavnost většinou prší, tentokrát bylo nebe o půl třetí odpoledne bez jediného mráčku. Před radnicí se ozvaly znovu vojenské salvy a hudba kapelníka Bačáka. Ve tři hodiny se dav přesunul k závodišti, kde již stála žerď s cenami. Utvořeným špalírem pak v červených historických kostýmech (kalhoty u kolen připevněné, červené punčochy, červená kazajka a červená čapka se pštrosím perem) proběhli o závod poslové. Jako první Havlík Jaroslav (I. cena několik loktů barchanu), Habanec Jan (II. cena bílé punčochy), Vrána Viktor (III. cena červený květovaný šátek), Přibyl Jan (IV. cena věnec z polních kvítí). Krojovaná mládež a zástupci Národního výboru v čele s předsedou Janem Doležalem pak vítězné posly doprovodili k městské Spořitelně. Nejprve promluvil z balkonu Spořitelny o nových poválečných úkolech předseda Doležal a po něm o významu svatovítské pouti Barchan Jan Kratochvíl. Slavnost ukončily obě hymny, čsl. a „ruská”. Odpoledne se konal koncert a taneční veselice.

• Lubnice: neděle 24. června 1945 první česká bohoslužba v nově osídleném pohraničí
• Pouť z Moravských Budějovic do Hlubokých Mašůvek: v sobotu 7. července 1945 o sedmé hodině ranní

Svaz české mládeže

Svaz české mládeže (SČM) byl ustaven 12. května 1945 pod politickým vlivem a záštitou KSČ, která také řídila základní jádro mladých komunistů ve svazácké organizaci. Předsedou okresního Svazu české mládeže byl v Jemnici zvolen Bohumil Coufal. V místních organizacích pak vedení svazu pořádalo manifestace, dny mládeže, společné táborové ohně s Junáky či dožínkové slavnosti a cvičení se Sokolem.

Moravské Budějovice - manifestace česko-ruské vzájemnosti

ONV a MNV v Moravských Budějovicích pořádaly na památku „napadení sovět. Ruska Německem před 4 lety” a slavného vítězství Rudé armády nad německou armádou dne 22. června 1945 manifestaci česko-ruské vzájemnosti. Průvod shromážděných (od dětí z mateřských škol až po dospělé členy všech místních organizací) se vydal za hudebního doprovodu od okresního domu směrem na hřiště „Na valech“, kde proběhly za přítomnosti Rudé armády projevy zástupců ONV (děkan Opletal), čsl. armády (ppl. Pilát), MNV (předseda Vedra), kulturního referenta ONV (prof. Hora), žen (prof. Kozinová) a Svazu české mládeže (Goldmann). Vzpomenuto bylo také maršála Stalina a presidenta Beneše, jimž byly zaslány holdovací telegramy. Po projevech následovaly tělocvičné a sportovní ukázky cvičenců Sokola z řad mládeže a dospělých. Sportovní odpoledne zakončil táborový oheň Junáka a ohňostroj. V České Besedě pak proběhl večer recitací, zpěvu a tance. Na den 23. června uspořádal Svaz české mládeže a MNV v kinosále pásmo básní a národních písní. Autor článku v týdeníku Naše demokracie také podotkl, že „lze očekávati, že v duchu nové doby budou večery také obohaceny recitacemi, zpěvy a tanci ruskými a vůbec jihoslovanskými.”

Manifestační slavnost Svazu české mládeže v Uherčicích

Na začátku července 1945 se konala v Uherčicích slavnostní manifestace Svazu české mládeže. Program započal na návsi koncertem dechové hudby. Ze všech okolních vesnic se postupně sjížděly ověnčené vozy se zpívající mládeží. Na tisíc mládežníků v národních krojích s vlajkami a hesly se vydalo přes ves k zámeckému nádvoří. Průvod, který se zastavil před tribunou ověnčenou chvojím, ruskými a československými vlajkami, přivítal předseda SČM v Uherčicích a předseda OSČM v Jemnici Bohumil Coufal. Předseda SČM z Uherčic předal veliteli zdejší pohraniční stráže na památku první okrskové manifestace SČM brokátový hraničářský prapor.

„Předseda vykonal slavnostní příslib za všechnu mládež. Slíbil, že všichni hraničáři budou státi sjednoceni pod tímto praporem a nebudou váhat položiti v boji i svůj život za naši drahou vlast. Po projevu usedla si mládež i staří ke stolům a nastala volná zábava, která pokračovala až do večera. Tato organizovaná manifestace měla býti příkladem pro všechnu českou mládež a zvláště pro mládež v pohraničí.”

• Oponešice: Dožínková krojovaná slavnost 15. srpna 1945

Jemnice - národní dožínkové slavnosti

Na ukončení národních žní na Jemnicku připravil SČM v neděli 19. srpna 1945 dožínkovou slavnost. Dopoledne se konal na náměstí Svobody velký koncert a odpoledne dožínky, kterých se zúčastnili zástupci MNV, místní vojenské posádky, krajského sdružení mládeže ve Znojmě a široké vrstvy obyvatelstva města Jemnice a zemědělců z okolí. Slavnostní průvod mládeže v národních krojích, banderia na koních, junáků, mládeže na ozdobených vozech, žacích strojích a traktorech se vydal z Podolí městem na sokolské cvičiště. Předseda MNV a zástupce krajského SČM ve Znojmě pak promluvili k lidu o významu státních dožínek. Po provolání zdaru generalisimu Stalinovi, presidentu Dr. Edv. Benešovi a čsl. republice byly odevzdány čestné odznaky pracujícím pionýrům, kteří se zasloužili při žních. Následovaly nacvičené výstupy mládeže, Moravská beseda a taneční veselice. Krajské dožínkové slavnosti západní Moravy se měly konat podle ministerstva zemědělství v Třebíči, kde už to bylo za přítomnosti členů vlády a samotného ministra Ďuriše, gen. L. Svobody, zástupců Rudé armády, ústředních organisací SČM, JSČZ, Ústřední rady odborů (ÚRO), polit. stran NF, okresních úřadů aj.

Svaz české mládeže v Jemnici pořádá za veškeré mládeže soudního okresu v neděli dne 19. 8. 1945 velkou slavnost. Na programu proslov, beseda, průvod, který se seřadí o 2. hod. odpol. na Dačické a Loucké sil — ve 2 hod odchod. Po programu všeobecná veselice. Účinkují dvě hudby. Mládež se dostaví v krojích a svérázech a na ověnčených vozech. — V sobotu dne 18. 8. o 10. večerní táborový oheň Junáka.

Kurs pro kulturní referenty

O prázdninách od 24. do 30. srpna 1945 proběhl na zámečku v Jinošově u Náměště „kurs pro kulturní referenty Svazu české mládeže a vedoucí Junáka”. Novopečení kulturní referenti se pak na podkladě získaných vědomostí a instrukcí z dialektického a historického materialismus a marxistické hospodářské soustavy rozjeli do všech krajů republiky vést kulturní život mládeže.

Ve dnech 23. – 24. 4. 1949 proběhla ustavující konference Československého svazu mládeže (ČSM). Současně byla ustavena jednotná dětská organizace – Pionýrská organizace ČSM . Svaz byl složkou Národní fronty. V roce 1957 se v Korolupech nacházelo 20 členů ČSM. Klubovna ČSM byla zřízena na čp. 15, kterou po Bohumilovi Jelínkovi (před odsunem Franz Komenda) vlastnilo JZD.

Junák

Členové předválečného Junáka začali s obnovou hned v prvních poválečných dnech roku 1945, k založení došlo v Moravských Budějovicích, v Jemnici, ve Vranově a ve Znojmě (vodácký oddíl Old-Skautů). Na začátku léta 1945 se začali skauti a junáci objevovat v údolí na soutoku Bihanky a Želetavky (Mácův mlýn, Svobodův mlýn, Rajmundský mlýn) a „v neděli pak spořádaně zpívajíc pochodovali na mši svatou do blízkého Kdousova”. Znojemští Old-Skauti si oblíbili vodácké tábory u Frejštejna (Podhradí nad Dyjí).

Jemnický Junák pořádal svou první schůzi 13. 7. 1945 a na konci srpna sdružoval 70 junáků, 30 vlčat, 70 junaček a 20 světlušek. Do konce roku to již bylo 227 junáků a junaček: v 1. oddílu junaček a světlušek, ve 3. oddílech junáků, 1. smečce vlčat a junáckými oddíly v Třebelovicích, Dešné, Menharticích, Vratěníně a Polici. V roce 1946 se junácké středisko skládalo z oddílů v Jemnici (s družinami v Menharticích a Lomech), Budkově, Třebelovicích a Polici. Klubovna se nacházela nejprve v jednom z domů na Husově ulici, následně na Dolních Valech čp. 476. V roce 1950 byla klubovna vykradena a všechny kroniky odcizeny.

Táborové ohně

Ve středu dne 15. srpna 1945 se konal v Citonicích společný táborový oheň Junáků z celého okolí, kam se v největším počtu dostavili Junáci z Moravských Budějovic. Vranovští Junáci uspořádali společný táborový oheň s Junákem z M. Budějovic 18. srpna a na druhý den dožínkové slavnosti. V Dešné se ustavil odbor Skautů pod vedením br. Kubíka, který si zřídil tábořiště u dvoru Šimkov (Šimkův mlýn). V sobotu 18. srpna se předvedl jemnický Junák na táborovém ohni na sokolském hřišti.

Junák v Jemnici pořádal 18. 8. 1945 o 10. hod večer veřejný táborák za přítomnosti p. předsedy MNV Kratochvíla, p. majora Špičáka, předsedy MTV Doláka a jiných předních členů. Pan předseda MNV pronesl proslov, ve kterém výstižnými slovy povznesl Junáctví, jeho smysl a jeho výchovnou metodu. Dále promluvil poručík osvěty Růžička, který ve své řeči zdůraznil význam Junáctví pro naši budoucí armádu. Bratr Antonín Dolák předvedl ve svém proslovu celkový smysl tělovýchovy, jak po stránce tělesné, tak i duševní. Po těchto třech projevech byl zahájen vlastní táborák. Na programu byly různé výstupy, jednoduché, ale které velmi dobře pobavily. Táboráku přihlíželo asi 500 lidí.

Dne 29. srpna 1945 uspořádali junáci z Jemnice táborový oheň „s veselými výstupy, zpěvem a hudbou” ve Starém Hobzí. Zábavný večer zahájil proslovem místní farář P. Teplík a střediskový velitel Milan Bálek z Jemnice. V sobotu 8. září 1945 pořádalo středisko Junáka v Mor. Budějovicích táborový oheň na stadiónu „Na valech”. Junáků se sešlo na 980 a před zapálením táboráku promluvil referent SČM R. Kračmar o výchovných úkolech Junáka. Od podzimu se junáci většinou účastnili odhalování pamětních desek jako třeba v neděli 30. září 1945 ve Velkém Dešově na rodném domě novináře Ant. Pešla. Od 20. září do 25. prosince 1945 byla junáckým oddílům po dohodě mezi ministerstvem národní obrany a velitelstvím Junáka nařízena v mimoškolní době pohotovost k strážní službě při přesunu vojenského materiálu.

Působení v MTNV

Od září 1945 se organizace Junáka zapojila do sjednocené tělovýchovy a působila v místních tělovýchovných národních výborech (MTNV). Ideu sjednocené tělovýchovy pod „Tělovýchovným svazem Sokola” (TSS), který měl být jediným představitelem československé národní tělesné kultury, se do konce roku 1945 nepodařilo realizovat. Čsl. svaz footballový (ČSSF) se distancoval, Junák se včlenil do Československého svazu mládeže a Orel nehodlal vychovávat mládež podle marxistického materialismu. Na poradě 7. září 1945 se zástupci vlády ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý a ministr informací Václav Kopecký, zástupci Ústředního národního tělovýchovného výboru (ÚNTV), Svazu české mládeže (SČM) a Junáka jednomyslně dohodli, „že junácká výchova je organisována výlučně ve Svazu české mládeže. Pokud existují junácké (skautské) oddíly v jiných tělovýchovných organizacích, jež se sloučí v Tělovýchovném svazu Sokol (TSS), budou tylo junácké oddíly spojeny s ústředím Junáka v SČM, takže i junácké linutí bude plně jednotné“.

Táboření

Ve druhém roce pořádal jemnický Junák pro 26 skautů s jedním vedoucím letní „Tábor ranních mlh” u Starého Hobzí (8.7.-22.7.1946) u řeky Dyje (Coufalův mlýn, dříve Bruckmühle, Loucký mlýn, čp. 73). V roce 1947 se zúčastnilo 12 jemnických junáků tábora („Tábor Bratrství 471”) na řece Jihlavě u Dalešic (31.7-21.8.1947), který organizoval třebíčský Junák. V roce 1948 se tábor nekonal. V roce 1949 opět u Dyje (Staré Hobzí) na louce pana Mrázka z obce Holešice (1.7.-1.8.1949). Poslední, už vlastně skoro nelegální, v roce 1950 (1.7.-31.7.1950) opět na stejném místě. V letech 1951-1954, po začlenění Junáka do Pionýrské organizace a zrušení jemnického oddílu, už jen pár junáků navštěvovalo zdejší místa a nostalgicky vzpomínalo. V roce 1955 se v těchto místech započalo s budováním železné opony.

Sokol - západomoravská župa plukovníka Švece

Po ukončení války se začali z koncentračních táborů navracet i přední představitelé Sokola. Již 17. května 1945 se konala v Moravských Budějovicích první schůze u Antonína Babáka, kde 15 přítomných sokolů odsouhlasilo usnesení k přípravě sloučené tělovýchovy, do níž měly do 15. září vstoupit všechny organizace zabývající se tělovýchovou a sportem. Schůzi předsedal: František Žák. Složení prvního výboru sestávalo: z předsedy Jana Osvačila, místopředsedů J. Láníka, Petra Vedry, náčelníka Josefa Horáka, jednatele Františka Žáka a členů O. Kučery, K. Hory, MUDr. J. Žáka, O. Veselého, J. Fencla, Jiřího Šálka, Rostislava Kračmara, Bohumila Jenerála, Františka Böhma.

Mládežnické akce v Polici

Po válce navázala odbočka Sokola na svoji prvorepublikovou činnost a 26. srpna uspořádala společně se Svazem české mládeže na Doubravě „Den mládeže” s kulturním vystoupením a tělovýchovnými závody. Cvičiště hýřilo národními kroji a k programu přispěli i novoosídlenci z německých obcí, vesměs sokolové z odboček z Police, Budkova, Dešova či Mladěnovic (Čurda, Jelínek, Simandl, Nevrkla, Tesař, Bajgl, Jenerál z Mor. Budějovic a další). Nechyběla ani dožínková slavnost.

Tábořiště a turistické chaty

Jednota Sokola v Moravských Budějovicích provozovala od července 1946 turistickou chatu ve Chvalatické zátoce u Vranovské přehrady, kterou obdržela od MNV ve Chvalaticích. Letním správcem chaty byl jmenován pan Kračmar s manželkou a hospodář Ota Veselý. Chata sloužila především jako žákovské letní tábořiště. Znojemská Tělovýchovná jednota Sokol založila dorostenecký tábor v Šumvaldu (Šumné), ve spolupráci s TJS z Třebíče rekreační tábor ve Vranově nad Dyjí a feriální osadu v Bítově.

V letech 1948 až 1952 přecházely po slučovacích schůzích zrušené organizace do sjednocené tělovýchovy, kterou v podstatě řídila a ovládala „Československá obec sokolská” (ČOS) a její organizační složky. ČOS obdržel k 31. březnu 1948 i majetek tělovýchovných a sportovních organizací a na základě zákona č. 187/1949 Sb. ze dne 14. 7. 1949 také majetek z německých konfiskátů. Začleňování majetku pod ČOS probíhalo až do roku 1952. V roce 1950 zřídila ČOS ke správě majetku sokolské družstvo služeb „Vzlet” a to také převzalo i většinu turistických chat a ubytovacích hostinců. Tímto způsobem získal Sokol areál „Peksova mlýna” na řece Želetavce, konfiskovaný ubytovací „hostinec” národního správce Jan Adama v Podhradí nad Dyjí a „hotel” paní Marie Kornelliové na Bítově.

Od roku 1953 se z družstva Vzlet stal v rámci socializace „národní podnik Vzlet” a ČOS zanikla. Od 17. 12. 1952 tento majetek spravoval „Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport” (SVTVS), který 14. 2. 1954 rozhodl o likvidaci n. p. Vzlet. Na ustavujícím sjezdu ve dnech 3. a 4. března 1957 byl založen „Československý svaz tělesné výchovy a sportu” (ČSTV, zákon č. 68/1956 Sb. o organisaci tělesné výchovy a sportu s účinností od 1.1.1957), který převzal majetek i funkce, do té doby vykonávané SVTVS (včetně vesnických jednot s původním názvem SOKOL a odborových organizací ROH). ČSTV sestával z „Tělovýchovných jednot” (TJ) se sportovními oddíly. Turistické aktivity přešly pod odbory turistiky TJ. Po Listopadu 1989 obnovil svoji činnost „Klub českých turistů” (KČT), některé odbory uplatněním zákona č. 173/1990 Sb. dosáhly navrácení kdysi „začleněného“ majetku.

Místní tělovýchovné výbory a sjednocená tělovýchova

Komunistická strana prosadila programové zásady boje za jednotu mládežnického hnutí už do Košického vládního programu. Zástupci československých tělovýchovných a sportovních organizací Československé obce sokolské (ČOS), Svazu dělnických tělocvičných jednot (DTJ), Junáka, Československého všesportovního výboru a komunistické Federace proletářské tělovýchovy (FPT) vydali 9. května 1945 prohlášení o sjednocení československé tělovýchovy a pod nově založeným „Ústředním národním tělovýchovným výborem” (ÚNTV) začaly tyto organizace v průběhu léta 1945 zakládat „Místní národní tělovýchovné výbory” (MNTV). Každý MNTV volil do čela předsedu, 2 – 3 místopředsedy, jednatele, pokladníka a jednotlivé spolky zastupovali členové ve výboru (3 - 6). Samozřejmě nesměl chybět kulturně - propagační vedoucí a ve vedení sociálně zdravotní pracovník. Tímto mohli členské organizace využívat tělocvičny a hřiště svých kolegů.

Na Moravsko-Budějovicku se zakládaní MTV rozjelo až po zářijové výzvě ÚNTV o sjednocení všech tělovýchovných a sportovních organizací. V M. Budějovicích se do „Místního národního tělovýchovného výboru” (MNTV) sloučily organizace Sokol, Atletický fotbalový klub (AFK), Junák a Svaz české mládeže. U příležitosti formálního rozpuštění Sokola a zapojení do sjednocené tělovýchovy připravil Sokol slavnostní valnou hromadu. Darem se měla sjednocené tělovýchově stát nová stavba sokolovny s přilehlými pozemky „Na valech”. Místnímu národnímu tělovýchovnému výboru v Jemnici (SČM, Junák, Sokol) předsedal pan Antonín Dolák. Orel Československé strany lidové se distancoval zejména od politické výchovy mládeže a akcí v podobném protikřesťanském duchu. Do místních tělovýchovných výborů zpravidla nevstupoval a společné akce neorganizoval. Ještě v květnu 1948 se v pohraničních obcích nenacházela žádná tělovýchovná nebo sokolská jednota a ČOS bylo konstatováno, že založení by „nejvíce slušelo” Uherčicím, Vratěnínu a Dešné.

Svaz politických vězňů

V neděli 5. srpna 1945 svolal prozatímní výbor Svazu politických vězňů do Národního domu v Mor. Budějovicích valnou hromadu politických vězňů mor. budějovického kraje, na které založili přítomní účastníci odbočku Svazu politických vězňů. Na valné hromadě byl zvolen předsedou svazu Dr. František Novák, jeho zástupcem Antonín Šindler, jednatelem Vilém Strnad, pokladníkem Karel Abrahám, zapisovatelem František Žák, členy výboru Vojta Jurek, dr. Miloš Horňanský, Karel Simoník, Antonín Urbánek a František Petříček. Kraj jaroměřický a jemnický měl ustanovit vlastní odbočku. Odbočka až na další hodlala sdružovat vězně výlučně politické. Za obec legionářskou pozdravil účastníky dr. Miloš Horňanský. Členové odbočky přijali stanovisko, že se sice jako svaz nebudou domáhat zastoupení ve veřejné správě, ale že svým programem ve výborech veřejné správy budou působit jako členové politických stran.

Svaz přátel SSSR

Svaz přátel SSSR vznikl na návrh V. sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) už v roce 1930. Svaz seznamoval československé občany hlavně s úspěchy socialistické výstavby v Sovětském svazu, se společenským a kulturním životem sovětského lidu a ve Znojmě měl už desetiletou tradici. Zrovna tak dlouho se znojemská odbočka družila se Stachanovským hnutím v SSSR. Svoji agitační činnost zahájil Svaz přátel SSSR téměř bezprostředně po odsunu německého obyvatelstva a v srpnu pořádala znojemská odbočka kurzy ruského jazyka.

„Svaz přátel SSSR hodlá všude na celém okrese znojemském zavésti odbočky Svazu přátel SSSR. Žádáme MNV, aby ihned učinily příslušná opatření a získaly pro naši věc interesenty. Stačí pro začátek 10 až 20 dobrých českých lidí. Naše odbočka vyšle potom delegáta, který po přednášce o Svazu přátel SSSR a účelu jejího zakládání utvoří místní odbočku a provede volby výboru a jejich funkcionářů.” (Naše demokracie, 26. srpna 1945)

Svaz přátel SSSR v Mor. Budějovicích pořádal 13. ledna 1946 okresní konferenci, které se zúčastnil předseda krajského výboru Svazu přátel SSSR ředitel J. Mička. Během své přednášky seznámil přítomné se svazovými směrnicemi a členům poradil, jak si mají v obcích při zakládání odboček počínat. Po okresní konferenci následovala veřejná členská schůze okresní odbočky Svazu přátel SSSR. Předseda J. Mička pohovořil nejprve o významu a úkolech Svazu přátel SSSR v Československu a po projevu následovala volba členů mor. budějovického okresního prozatímního výboru, do kterého byli zvoleni:

• předseda O. Prchal (majitel pražírny),
• místopředseda Jan Osvačil (továrník),
• pokladník Zd. Veselý (textil. obchodník),
• jednatel Vl. Švitorka (odb. učeň) a
• členové výboru: Dr. Novák, Šálková, Kračmanová, všichni z Mor. Budějovic, Toman z Popovic, Mattner z Litohoře, Švejda z Dědic, Vavroušek z Hostimě, Mikešová z Lesůněk a Šnajdr ze Zvěrkovic. Svaz uspořádal vzpomínkový večer k výročí smrti V. I. Lenina a po agitaci v obcích přibyly odbočky v Babicích, Lesonicích a Šebkovicích.

Odbočka Svazu přátel SSSR v Jemnici a Vratěníně začala fungovat již od léta 1945. Pravidelnými svazovými oslavami byla výročí říjnové revoluce, kterou v Jemnici oslavovali společně s vojáky z jemnické posádky. Dne 1. října 1946 byla odbočka Svazu přátel SSSR ve Vratěníně schválena na 35. schůzi rady Zemského národního výboru v Brně.

Svaz přátel SSSR odbočka Jemnice pořádala dne 9. října t. r. veřejnou schůzi v sále u Eisnerů. Na programu, kromě organisačních záležitostí, byla přednáška přítele Jana Kressla „O státním zřízení SSSR“. Přednáška byla vyslechnuta četnými a vděčnými posluchači a končila výzvou bratrského přátelství našeho národa s národy Sovětského svazu. (Naše Demokracie, 21.10.1945)

Svaz brannosti

Na základě dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o zřízení Svazu brannosti (SB) byly do tohoto svazu sloučeny „Svaz československého důstojnictva”, „Svaz národních střeleckých gard”, „Svaz československých rotmistrů” a „Svaz československých záložníků”. Svaz brannosti převzal pod dozorem ministerstva národní obrany veškerý branný výcvik ve státě, přičemž branná tělesná průprava probíhala v úzké spolupráci se sjednocenou organizací tělesné výchovy, na místní úrovni s Místními národními tělovýchovnými výbory (MNTV). Po dohodě s ministerstvem školství a osvěty se branná průprava mravní a nauková řídila směrnicemi ministerstvem národní obrany.

Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945 o zřízení Svazu brannosti. K návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou ustanovuji: § 1. Aby byly zajištěny co nejširší spolupráce a účast občanstva při obraně státu a úspěšné plnění úkolů, stanovených zákonem ze dne 1. července 1937, č. 184 Sb., o branné výchově, zřizuje se pro celou oblast státu Svaz brannosti (SB), ve který se slučují Svaz československého důstojnictva, Svaz národních střeleckých gard, Svaz československých rotmistrů a Svaz československých záložníků. § 2. (1) Svaz brannosti přejímá jako jediná celostátní veřejnoprávní korporace pod přímým dozorem ministerstva národní obrany veškerý branný výcvik. (2) Podle směrnic vydaných ministerstvem národní obrany cvičí Svaz brannosti vojensky organisované jednotky, aby se jich mohlo použíti podle § 28 branného zákona, podle § 206 branných předpisů a podle jiných ustanovení jako stráží, strážních oddílů, bojových svazů, pomocných služeb vojenských, protiletecké ochrany, výpomoci při ochraně hranic, při živelních pohromách a pod. (3) Branná průprava tělesná ve Svazu brannosti se děje v úzké součinnosti se sjednocenou organisací tělesné výchovy. Branná průprava mravní a nauková se řídí směrnicemi, vydanými ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem školství a osvěty. § 3. (1) Organisaci Svazu brannosti a jeho stanovy určí vláda nařízením. (2) Vláda vydá také prováděcí nařízení k tomuto dekretu. § 4. (1) Na Svaz brannosti přecházejí veškerý movitý a nemovitý majetek a veškerá práva a závazky Svazu československého důstojnictva, Svazu národních střeleckých gard, Svazu československých rotmistrů a Svazu československých záložníků. (2) Přechod nemovitostí a práv uvedených v odstavci 1 na Svaz brannosti zapíší na návrh Svazu brannosti s poukazem na tento dekret soudy, v jejichž veřejných knihách jsou tyto nemovitosti nebo tato práva zapsány. § 5. Právní jednání, písemnosti a úřední úkony nutné k provedení ( § 4) tohoto dekretu jsou osvobozeny od daně z obratu, kolků a poplatků a od dávek za úřední úkony ve věcech správních. § 6. (1) Vláda může nařízením povoliti, aby i jiné spolky a organisace splynuly se Svazem brannosti, při čemž stanoví zároveň podmínky, za jakých se tak stane. (2) Pro převod majetku takových spolků a organisací na Svaz brannosti platí ustanovení § § 4 a 5. § 7. Použivatelnost vládního nařízení ze dne 31. března 1939, č. 105 Sb., jímž se zbavují účinnosti zákon ze dne 1.července 1937, č. 184 Sb., o branné výchově a předpisy jej provádějící, se zrušuje. § 8. Tento dekret nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Zakládání okresních odboček

Dne 22. září 1945 se konala v 19.45 hod. v sále jemnické radnice valná hromada odbočky prvorepublikového „Svazu čsl. důstojnictva”. Hlavním bodem valné hromady se stal návrh svazového výboru k začlenění do „Svazu brannosti” (SB). Všichni přítomní vojenští gážisté vyslechli nejprve rozhlasovou relaci projevu státního tajemníka generála Dr. Mikuláše Ferjenčíka. Následně došlo ke zvolení přípravného výboru Svazu brannosti pro soudní okres jemnický. Kromě vojáků svaz sdružoval nadále všechny místní složky spolkového života, které měly nějaký vztah k brannosti а k branné výchově. Z příkazu ústředí SB měla být založena poboční organizace též ve Vratěníně, čímž jemnická odbočka převzala střediska: Jemnici, Flandorf, Třebětice, Třebelovice, Budkov a Polici. Vratěníská odbočka SB měla mít střediska ve Vratěníně, Ranciřově, Dešné a Lubnici.

Znojemská odbočka SB ve Znojmě sídlila na Lidické ulici, čp. 6 a cvičila každou středu a pátek na dvoře učitelského ústavu v Alšově ul. v čase od 19.00 do 21.00 hod. Na konci prosince 1946 měly Svazy brannosti založeny všechny obce okresu Znojmo. Znojemský svaz obdržel také od MNV novou budovu na Jesuitském náměstí (bývalá škola), kam přenesl svoji kancelář z Lidické ulice.

K ustanovení okresní i místní odbočky Svazu brannosti v Moravských Budějovicích došlo až 10. září 1946 na ustavující schůzi v sokolské restauraci. K účasti byli vyzváni všichni záložní důstojníci, rotmistři a poddůstojníci. Předsedou byl zvolen Vlad. Novotný, velitelem J. Zerych, jednatelem Chaloupka.

Tělovýchova v brannosti. Armáda má eminentní zájem na tom, aby se konečně uskutečnila řádně organisovaná a účelně prováděná tělovýchova v brannosti. Armáda se musí věcí zabývat, protože bude ve válce disponovati všemi složkami národa a lze očekávat, že i 16letým budou svěřovány úkoly. Proto musí armáda prosazovat své požadavky hlavně v tělovýchovných oborech a osnovách, které je nutno v branné výchově pěstovat. Tím je také odůvodněn zájem vojenského vedení na jednotné tělesné výchově a odůvodněna jeho snaha tuto jednotnost uskutečniti a usměrniti, aby vyhovovala potřebám brannosti a státu. Každý pochopil, že branný tělocvik potřebuje pro účelnou přípravu příštích bojovníků jiné výcvikové discipliny než ony, které se pěstují v tělocvičných organisacích. Jsou to discipliny přizpůsobené vojenské potřebě. Takové disciplíny vojenská správa připravila a bude žádat, aby je všechny školy a tělovýchovné organisace zařadily do svých osnov a povinně je prováděly pod dozorem vojenských cvičitelů. Samozřejmé, že i tělocvičny musí být odlišné od civilních. Nebudou to stadiony s rovným pěstovaným trávníkem, ani luxusně zařízené tělocvičny s žíněnými matracemi. Budou to polní tělocvičny, vybavené napodobeninami přírodních a umělých překážek, vybavené jen řádnými umývárnami. Na těchto tělocvičnách se bude cvičit za každého počasí. Takové tělocvičny připraví vojenská správa ve všech svých posádkách a umožní, aby je školy a tělovýchovné organisace používaly k výcviku žáků a členů. Ministerstvo národní obrany s hlavním štábem připravilo ukázky některých disciplín a polního tělocviku a pozve na předvedení těchto ukázek zástupce Svazu brannosti, novináře a zástupce tělovýchovných korporací do jednoho z výcvikových středisek. Tím bude učiněn první důležitý a účelný krok pro sjednocení naší tělovýchovy.(Naše Demokracie, 08.08.1946)

Vratěnín - středisko branné výchovy

V listopadu 1946 dostalo vedení obce Vratěnín, zastávající v moravsko-budějovickém okrese úlohu střediska pohraničního kraje, za úkol založit odbočku Svazu brannosti a to s činností pro všechny bývalé německé pohraniční obce okresu: Vratěnín, Uherčice, Mešovice, Korolupy, Lubnice, Dešná, Dančovice, Plačovice, Rancířov, Hluboká, Županovice a Lovčovice, se středisky ve Vratěníně, Rancířově, Dešné a Lubnici. Dne 29. prosince 1946 se konala její valná hromada, na které byl zvolen výbor odbočky SB. Předsedou byl opětovně zvolen Antonín Široký, místopředsedou František Coufal, osvětovým náčelníkem Bohumil Pařízek, jednatelem Arnošt Kovařík, pokladníkem Josef Bok. Velitelem odbočky se stal Karel Niederhafner, velitelem střediska Vratěnín M. Plichta, vedoucí žen A. Boháčková. Na rok 1947 plánoval Vratěnín též výstavbu sportovního hřiště, které mělo sloužit nejen SB, ale též Sportovnímu klubu (SK) Vratěnín, organizaci SČM, hasičstvu a školám.

Selské jízdy brannosti na Znojemsku podle vzoru jízdy sokolské, tvoří Svaz brannosti — okresní velitelství ve Znojmě, aby vedle všeobecného branného výcviku mohli venkovští příslušnici pěstovati speciální výcvik v jízdě, čímž se ušlechtilé zájmy spojí se službou vlasti a národu. Svaz brannosti vychází z poznání, že nové proudy společenské a sociální, nové pojetí služby národu a státu potřebují nový duch a jinou náplň i pro organisaci chovatelů koní a milovníků jízdy našeho venkova, zejména v pohraničí.

Svaz československého hasičstva

V roce 1945 byla na jednání zemských jednot ustanovena celostátní organizace „Svaz československého hasičstva“ (ČSH) se čtyřmi zemskými jednotami.

V listopadu 1946 založil MNV ve Vratěníně pod zemskou Moravskou hasičskou jednotou (MHJ) sbor dobrovolných hasičů. Starostou sboru byl jmenován Bohumil Pařízek a náčelníkem František Vlach. Po obcích jemnického pohraničí uspořádal pak se svolením ONV v Moravských Budějovicích veřejnou sbírku na zakoupení motorové stříkačky, jež vynesla 16 339 Kčs. Na sbírce se podílely obce: Vratěnín částkou 7 330 Kčs, Rancířov 610 Kčs, Hluboká 1 680 Kčs, Lubnice 2 200 Kčs, Mešovice 1 720 Kčs, Dančovice 1 150 Kčs, Dešná 1 239 Kčs a Plačovice 410 Kčs. Z celkového výtěžku věnovali vratěnínští hasiči 1 634 Kčs na sociální pomoc v okrese Mor. Budějovice.

V neděli 7. září 1947 pořádali dobrovolní hasiči z Vratěnína ve spolupráci s JSČZ a ostatními zde působícími složkami dožínky. Dožínkový průvod, sestávající z krojované skupiny ženců a žneček, ověnčených strojů a vozů, prošel nejprve obcí, na poli za dědinou pak následovala dožatá. Odtud se pak průvod odebral na náves, kde pokračovalo přání ženců hospodáři a hospodyni. Slavnostní projev držel Josef Rychtecký, tajemník JSČZ, jež zemědělcům poděkoval jménem ONV. Dožínková oslava pak byla zakončena taneční zábavou.

Osvěta a film - místní rady osvěty

Od začátku roku 1946 byly v obcích zakládány Místní rady osvěty (MRO). V polovině prosince 1946 uspořádalo Středisko pro úzký film v Mor. Budějovicích společně s okresní osvětovou radou v Korolupech osvětový večírek, na němž promluvil okresní osvětový inspektor Josef Popelínský o škodlivosti alkoholu, p. Šimeček k dějinám národa, který početnému poslucháčstvu promítl i několik úzkých filmů. Další osvětový večírek se konal v Rancířově.

Z orelské činnosti Nyní tvoří se v obcích místní rady osvětové, v nichž mají míti i Jednoty Československého Orla své zastoupení. Nedejte se proto nikde odstrčiti a uplatněte všude svůj nárok na členství v MRO a tam též prosazujte návrhy na kulturu katolickou. (Naše Demokracie, 09.02.1946, č. 6, s. 5)

Jednatelem MRO Vratěnín byl ustanoven říd. uč. Karel Niederhaftner. Obec Vratěnín získala od Zemského národního výboru investiční půjčku 72 333 Kčs (např. na opravu školy).

Putovní biografy

Správa státních kin v Praze ve spolupráci s místními osvětovými radami začala s organizováním putovních biografů již v roce 1945. Na podzim roku 1946 navštívilo putovní kino řadu obcí také na jižní Moravě.

Putovní biograf na Jižní Moravě V těch to dnech jsme viděli ve Znojmě velké auto, které bylo označeno jako biograf s posláním pro pohraničí. Dostane se tudíž i hodnotných filmů těm, kteří nemohou shlédnouti kina ve městech pro velkou vzdálenost. Je dobré, že na programu jsou hodnotná představení, která uvedou diváky i postránce mravní na dobrou cestu. Jsou to především „Rozina Sebranec” a „Bohdan Chmelnický“. К těmto se bude družit čas od času nová produkce. Naše pohraničí takovýchto, když už nestálých potřebuje velmi nutně a také potřebuje vůdčí kulturní pracovníky. (Naše Demokracie, list československé strany lidové na jihozápadní Moravě, 22.11.1946, č. 46, s. 2)

V následujícím roce pokračovala akce putovního biografu na Mikulovsku, Krumlovsku, Znojemsku, Budějovicku a Dačicku od 9. dubna do 4. května 1947. První představení se konalo v Loděnicích ve středu 9. dubna 1947. Po velikonocích následovaly obce: Dyjákovičky 18. dubna, Lechovice 19. dubna, Prosiměřice 20. dubna, Únanov 21. dubna, Bezkov 22. dubna, Šumvald 23. dubna, Starý Petřín 24. dubna, Vratěnín 25. dubna, Dešná 28. dubna, Police 27. dubna, Mladoňovice 28. dubna, Staré Hobzí 29. dubna, Cizkrajov 30. dubna, Markvarec 1. května, Kostelní Vydři 2. května, Brandlín 3. května, Mrákotín 4. května 1947.

Biograf Uherčice

V listopadu 1946 schválil ONV v Mor. Budějovicích žádost MNV Uherčice o povolení zápůjčky ve výši 100 000 Kčs na stavbu obecního biografu. Biograf měl být umístěn v bývalé české menšinové mateřské škole o dvou odděleních, která bývala přepažena dřevěnou stěnou, po jejímž složení vznikal malý sál pro divadelní představení a jiné kulturní akce. Místnost podle obce Uherčice vyhovovala a vyžadovala nepatrných adaptací, pří nichž nemělo dojít ke zničení jeviště. Uherčické kino „Hraničář” hrávalo v roce 1947 každou sobotu a neděli. Biograf byl z valné většiny navštěvován obyvateli Vratěnína, jinak by zel prázdnotou. Což jen dosvědčovalo, že bylo velikou chybou, že biograf nebyl zřízen ve Vratěníně, jak bylo původně kinofikací v Praze plánováno.

Biograf Police

V Polici měl být biograf (dům osvěty) umístěn v hospodářských objektech pro ustájení skotu (podél silnice uprostřed obce) konfiskovaného velkostatku. V kinosále si obec představovala i prostorné jeviště pro ochotnické divadlo. Plány vypracoval opět prof. architekt Josef Šálek z Kdousova (původem z Brna). Ministerstvo zemědělství poskytlo obci podporu 250. 000,- Kčs. V sobotu 4. října 1947 byl kinosál s jevištěm a postranní knihovnou slavnostně otevřen. Před zahájením promítaní promluvil předseda MNV br. Josef Tříletý (hostinský), předseda ONV ing. Jaroslav Čech z Mor. Budějovic, okresní osvětový inspektor Josef Popelínský z Mor. Budějovic a zástupce znárodněného filmu z Brna („Zemské filmové ústředí v Brně“) ředitel Planeta. V 1. poschodí se nacházely 2 třídy obecné školy.