Švédština/Starší tvary sloves

V literatuře, zejména té starší, se ještě můžeme setkat se staršími tvary sloves. Tyto tvary jsou dnes považovány za knižní či zastaralé, z oficiálních příruček byly vypuštěny polovině 20. století. Některé tvary se běžněji užívají v ustálených spojeních a frázích.

Množné číslo

Množné číslo přítomného času

Konzervativní spisovná norma odlišuje v přítomném čase zvláštní tvar pro množné číslo. Tento tvar je shodný s infinitivem (bez att):

• vi tala (= vi talar, mluvíme)
• ni köpa (= ni köper, kupujete)
• de tro (= de tror, oni věří)
• vi göra (= vi gör, děláme)

Sloveso vara (být) má zvláštní tvar äro (vi äro = vi är, jsme).

Množné číslo minulého času

V minulém čase (préteritu) se dříve odlišovaly zvláštní tvary pro množné číslo u silných sloves. Tyto tvary se tvoří koncovkou -o (výslovnost [u]), přidanou k tvaru jednotného čísla. Nezřídka také dochází ke změně kmenové samohlásky:

• vi voro (= vi var, byli jsme)
• vi gingo (= vi gick, šli jsme)

Konjunktiv

Konjunktiv neboli spojovací způsob vyjadřuje jistou podmíněnost děje. Rozlišuje se konjunktiv přítomný (prézenta), minulý (préterita) a předminulý (pluskvamperfekta). V současnosti jsou tvary konjunktivu považovány za zastaralé a jsou nahrazovány tvary oznamovacího způsobu (indikativu). Nejčastěji se s konjunktivem setkáme v ustálených frázích.

Konjunktiv prézenta

Přítomný konjunktiv se tvoří od infinitivu nahrazením koncovky -a koncovkou -e. Vyjadřuje se jím např. přání:

• Leve konungen! = Ať žije král!
• Prisad vare Herren! = Pochválen buď Pán (Ježíš Kristus)!
• Förbanne mig! = Proklatě! Sakra! Ať se propadnu! (doslova: Ať jsem proklet(a)!)

Konjunktiv préterita

Minulý konjunktiv má u slabých sloves (1.–3. třída) stejný tvar jako oznamovací způsob préterita (např. talade, köpte, trodde). U silných sloves se tvoří od zastaralých tvarů množného čísla (viz výše) nahrazením koncovky -o koncovkou -e:

• vara: voro – vore
• gå: gingo – ginge
• få: fingo – finge

Používá se nejčastěji k vyjádření podmínky ve vedlejších větách, kde nelze použít podmiňovací způsob (kondicionál). V současnosti se však obvykle nahrazuje tvarem oznamovacího způsobu:

• om jag vore som du = kdybych byl tebou, být na tvém místě (= om jag var som du)
• om du ginge där idag = kdybys tam šel dnes (= om du gick där idag)
• om jag finge = kdybych směl (= om jag fick)

Konjunktiv pluskvamperfekta

Shoduje se s oznamovacím způsobem a používá se ve vedlejších větách k vyjádření minulé podmínky:

• om jag hade gjort det = kdybych to byl udělal

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Konjunktiv ve Wikipedii