České dějiny/Počátky Českého království

<small>Z Wikiknih</small>

[editovat] Velká Morava

Prvním útvarem na našem území který se může označit za ranou formu státu byla Velká Morava. Vznikla v r. 833 kdy moravský kníže Mojmír (asi 830 - 846) ovládl Nitransko.

Za vlády jeho synovce Rostislava (846 - 870) došlo r. 855 k válečnému vyostření střetu zájmů s východofranským králem Ludvíkem II. Pro posílení státu a křesťánství bylo vysláno poselstvo k papeži. Nakonec však bylo úspěšnější poselstvo vyslané r. 863 do Cařihradu, odkud byla na Moravu vyslána misie v čele s Konstantinem (Cyrilem) a Metodějem.

Rostislava zajmul a do franských rukou vydal jeho synovec Svatopluk (870 - 894). Frankové ho zanedlouho zajali taky, ale Svatopluk lstí a za pomoci moravských předáků zvitězil a Franky vyhnal. R. 874 byl dohodnut mír (Svatopluk složil slib věrnosti a zavázel se odvádět tribut).

Po Svatoplukově smrti na počátku vlády jeho syna Mojmíra II. (894 - 906/907) se od Velké Moravy oddělilo České knížectví. Mojmírův bratr Svatopluk se snažil prosadit za podpory východofranského krále Arnulfa a Morava se též začínala dostávat pod tlak Maďarů, kteří r. 893 vytlačili Bulhary za Dunaj. R. 903 nebo 904 utrpěl od Maďarů Mojmír těžkou porážku a r. 907 jimi bylo poraženo i bavorské vojsko, což v podstatě znamenalo konec Velké Moravy.

[editovat] Přemyslovci

Prvním doloženým rodem, který v Čechách vládl, byli Přemyslovci. Prvním z nich byl Bořivoj (asi 865/870 - 888/894), který se nechal pokřtít od Metoděje u Svatopluka na Velké Moravě . Bořivoj přesunul centrum moci z Levého Hradce do Prahy, kde dal mj. postavit Kostel Panny Marie.

Po Bořivojovi vládl asi nejasně doložený Vitislav a pak Bořivojův syn Spytihněv (894 - 915) (pochován ve výše uvedeném kostelu). R. 895 po odtržení od Velké Moravy se formálně podřídil císaři Arnulfovi.

Vratislav (915 - 921) měl se svou manželkou Drahomírou syny Václava a Boleslava. Vratislav založil na Pražském hradě baziliku sv. Jiří.

Po něm vládl Václav (921 - 935), který rozšířil území o Kouřimsko a hned poté se tím dostal do válečného konfliktu se saským Jindřichem I. Po své porážce složil Jindřichovi slib věrnosti a zavázal se odvádět tribut. Václav se poté snažil rozvíjet politiku, díky které by Čechy dosáhly respektovanějšího postavení, zejména za pomoci církve, a mimo jiné si od Jindřicha vyžádal rámě sv. Víta a založil na Pražském hradě kostel sv. Víta. Zanedlouho po bratrovražedné smrti (zavražděn Boleslavem 28.9.935) by prohlášen za svatého. O jeho životě se dozvídáme ze staroslověnské legendy, která byla psána hlaholicí, pochází z 10. stol. (zde se jako rok Václavovi smrti uvádí r. 829). Jeho babička Ludmila byla uškrcena vrahy, které vyslala Drahomíra. (Karel IV. napsal jeho životopis Crescente religione christiana).

Po Václavovi vládnul jeho bratr Boleslav I (935 - 972), který odmítl poslušnost Ottovi I. a dostal se s ním tak do dlouhodobého válečného konfliktu. Mír byl uzavřen r. 950. V r. 955 společně s Ottou zvítězili proti Maďarům v bitvě na Lešském poli u Augsburgu, což vedlo i k rozšíření českého území. Boleslav začal posléze prosazovat procírkevní politiku, přenesením ostatků svého bratra do chrámu sv. Víta v podstatě založil Václavův kult. Měl 4 děti: Mladu, Doubravku, Strachkvase a Boleslava. Mlada se stala abatyší prvního kláštera v Čechách (benediktýnek) založeného kolem r. 970. Doubravka napomohla šíření křesťanství do Polska - stala se manželkou Měška I.

Boleslav II. Pobožný (972 - 999)upevnil hradskou soustavu a od ostatních českých knížat vybíral mírovou daň (tribut pacis). Jeho ženou byla Emma - vdova po franckém císařovi Lotharovi. Začaly se razit první mince - denáry. Zasadil se o to, že přes Prahu vedla obchodní cesta ze Španělska do Řecka. Roku 973 založil v Praze biskupství (biskup Dětmar).

Sv. Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců, narodil se v Libici. Vzdělával se v Čechách a Magdeburku. Pobýval v Itálii, kde se seznámil s Clunyjským hnutím, které se zasazovalo o nezávislost církví na světské vládě. R. 882 se stal pražským biskupem. Roku 993 založil Břevnovský klášter. Zůstal ušetřen vyvraždění Slavníkovců - byl tou dobou u papeže v Římě. Na jedné své misionářské výpravě do Pruska byl roku 997 zabit. Byl prohlášen za svatého a jeho ostatky byly uloženy v Hnězdnu.

V České kotlině se dostával k moci další významný kmen - Charváti, kterým vládli Slavníkovci. Obývali hlavně Východní Čechy. Jejich mocenské centrum bylo v Libici. Slavníkovci byli vzdálenými příbuznými Pšovanů. Z rodu Slavníkovců pocházel i sv. Vojtěch. Roku 995 byli vyvražděni - buďto se jednalo o násilné upevnění moci Přemyslovců nebo o krevní mstu.

Boleslav III. Ryšavý (999 - 1002) byl špatným politikem - za jeho vlády přišly České země o Krakovsko. Stále se bál o trůn: nechal vykastrovat bratra Jaromíra a chtěl zabít druhého bratra Oldřicha. Nakonec uprchl a byl vězněn v Polsku, kde mu vypíchli oči.

Na místo Boleslava byl dosazen chráněnec polského knížete Boleslava Chrabrého Vladivoj (1002 - 1003) - syn Doubravky a Měška. Jeho vláda nebyla příliš legitimní a upil se.

V roce 1003 se nakrátko zmocnil vlády v Čechách Boleslav Chrabrý, čímž si Čechy znepřátelil.

Jaromír (1003-1012 a 1033-1034) ve spojenectví s králem Jindřichem vytlačil polské posádky z Čech. Jaromír byl svržen Oldřichem (1012 - 1033). V letech 1033 - 1034 byl Oldřich zajat císařem, posléze propuštěn, avšak zanedlouho po opětovném převzetí vlády zemřel. Se souhlasem Jaromíra se poté stal knížetem Břetislav (1034 - 1055)