České dějiny/Metternichův absolutismus a revoluční rok 1848
<small>Z Wikiknih</small>
V Rakousku zavládl po Vídeňském kongresu tzv. Františkovsko-Metternichovský absolutismus. Metternich byl absolutně konzervativní. Myslel si, že Rakousko už svého vrcholu dosáhlo v minulosti a že je proto potřeba současné podmínky udržet. Každá změna pro něj zaváněla reformou a tím pádem i revolucí, prostě vstříc ke světlým včerejškům.
Metternich se domníval, že počátkem revolucí jsou vždy tajné spolky prosazující změny. Proti nim bojoval nasazením armády špionů a omezením svobody slova.
Metternichův konzervatismus se projevil také v roce 1835, kdy po Františkovi II. prosadil na trůn retardovaného Ferdinanda. Měl legitimní nárok na trůn, ale místo něj mohl vládnout kterýkoliv z jeho schopnějších bratrů. V roce 1848 došlo k nepokojům ve Vídni, protože stát byl zkorumpovaný a v hospodářské krizi. Povstání vedli studenti, kteří požadovali odstranění Metternicha. Ten se lekl a sám raději emigroval do Anglie. Císař přislíbil ústavu a okamžitě zavedl základní svobody.
Toho okamžitě využili čeští intelektuálové, kteří sepsali petici se třemi základními okruhy požadavků: jazykovými, státoprávními a liberálními. Do dějin vešla jako Svatováclavský výbor. Němci nechápali, že se tímto de facto dotvářel nový národ. Početně byli v menšině, ale byli bohatší a vyspělejší. Češi byli v jejich očích pouze chudí sedláci na naše nároky se dívali spíše s posměchem. České snahy zatím nevyvolávaly s Němci žádné konflikty. V této době odeslal Palacký do Frankfurtu odmítavý postoj k Velkoněmecké koncepci sjednocení Německa. Tím se ukázalo, že Češi jsou ve svých snahách sebevědomí a to vyvolalo u Němců hněv. Korunu tomu všemu nasadil Palacký, když se veřejně přihlásil ke svému slovanství. Pro Němce to byl šok, protože i když byli bohatší, pořád byli menšinou. Císař Ferdinand navíc na české požadavky přistoupil.
V červnu 1848 byl do Prahy svolán Všeslovanský sjezd, na kterém byl deklarován austroslavismus - tedy záměr slovanských národů setrvat pod křídly Rakouska. Na sjezdu se sešli všechny slovanské národy sdružené v monarchii. Během sjezdu došlo k celkem nevinné potyčce v Celetné ulici, při které zahynula manželka generála Windischkgräta¹. Prahou se rozšířil strach z reakce a v ulicích se začaly objevovat barikády. Generál Windischkgrät nechal povstání rozstřílet děly.
V červenci byl svolán celo habsburský sněm, na kterém byli zástupci Čechů. Tento sněm měl ústavodárnou funkci. Do této doby již platily dvě ústavy, obě však byly sepsány císařem nebo zástupci vlády. Nikdo je neodsouhlasil a byly pouze provizorní, teď byl vznesen požadavek na definitivní ústavu.
Velmi radikální průběh měla revoluce v Maďarsku. To nepostihla centralizace tak tvrdě jako Čechy, protože uherská šlechta kdysi pomohla Marii Terezii při válce o rakouské dědictví. V Maďarsku také existovaly menšiny, které začaly prosazovat své racionální požadavky. Jelikož jsme jako Češi soucítili se Slovany v Uhrách: Slováky, Slovinci a Srby, tak jsme zásah monarchie proti těmto národům tvrdě odsoudili.
Paralelně s těmito událostmi probíhaly i nepokoje ve Vídni, kde se celohabsburský sněm konal. Situace tam v krizi přerostla poté, co se svými požadavky přišli nejchudší obyvatelé. Sněm musel být přesunut do Kroměříže a ve Vídni zasáhl generál Windischkgät. Vídeňany také naštval tvrdý zákrok proti liberálům v Maďarsku. Panoval strach, že až se vypořádají s nim, tak dojde řada i na liberály ve Vídni. Pouze Palacký se překvapivě postavil proti povstání v Maďarsku. Bál se případného útlaku Slovanů poté, co by vzniklo samostatné Maďarsko. Revoluce v Maďarsku nakonec skončila bitvou u Villagoše, kde zasahoval ruský car. Byl to poslední záchvěv svaté aliance. Kroměřížský sněm nakonec ústavu dokončil. Zrušil privilegia šlechty, zrušil trest smrti a zavedl rovnost před zákonem. Ještě před dokončením ústavy se uklidnila všechna povstání a byl klid. 7. Března 1849 byl sněm rozehnán, aniž by ústava vešla v platnost. Robota byla zrušena už v roce 1848 a teď ji již nikdo neobnovil.
Mezitím se také vystřídali císaři. Ferdinand předal v Olomouci moc Františku Josefu I. Ten ve své nástupnické řeči řekl, že moc dostal od Boha, čímž se vlastně distancoval od liberálních slibů Ferdinanda. Ústavu si přijal, rozhodně však nebyla z nejliberálnějších. Nacionalistické ambice všech menšin nadlouho utichly, následovat tvrdý centralistický bachovský režim.
¹ čti [Vindiškréts]
