Čeština/Skupiny souhlásek

Z Wikiknih

Při skládání a odvozování slov předponami a příponami často vznikají skupiny souhlásek. V hovorové (a mnohdy i ve spisovné) výslovnosti se tyto skupiny často zjednodušují. V pravopise je však obvykle nezjednodušujeme:

dít-ě –> dět-ský, Švéd –> švéd-ský

Často se též zdvojují souhlásky:

zub –> bez-zubý, jasný –> nej-jasnější, rán-o –> ran-ní, Krkonoš-e –> krkonoš-ští

Slova s příponou -ský (-cký)[editovat | editovat zdroj]

Při odvozování přídavných jmen příponou -ský, dochází na konci kmene k měkčení h, ch a často i g:

-h-ský –> -žský: Praha –> pražský
-ch-ský –> -šský: Vlach –> vlašský
-g-ský –> -žský: Riga –> rižský, ale: Haag –> haagský

Ke zjednodušení dochází, je-li na konci kmene c, k, s:

-c-ský –> -cký: Olomouc –> olomoucký
-k-ský –> -cký: Hanák –> hanácký
-s-ský –> -ský: Brandýs –> brandýský

V češtině nikdy nepíšeme zdvojené -ss-, ve slovech s příponou -ský vždy dochází ke zjednodušení: brandýský, ruský, saský apod.

Odbobně se zjednodušuje psaní v názvech jazyků s příponou -ština (-čtina), rovněž dochází k měkčení:

Lotyšsko –> lotyština, Rusko –> ruština
Řecko –> řečtina
Praha –> pražština

V ostatních případech se koncová souhláska obvykle nemění:

Francouz –> francouzský, dítě –> dětský

V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného dochází k měkčení -ský –> -ští a -cký –> -čtí:

francouzský –> francouzští, dětský –> dětští
hradecký –> hradečtí

Často dochází ke zdvojení -šš-:

krkonošský –> krkonošští

Ve slovech, kde dochází ke zjednodušení s, se nezdvojuje v množném čísle ani š:

Rus –> ruský –> ruští

Zdvojené -nn-[editovat | editovat zdroj]

Ke zdvojování -nn- často dochází před příponami -ný a -ní a v odvozených slovech:

rán-o –> ran-ní, cen-a –> cen-ný, cen-n-ost (ale: nosit –> nosný, nosnost), jmén-o –> bezejmen-ný

Nikdy nezdvojujeme n před příponami -ík, -ice, -ina: deník, ceník, stanice, cenina.

Slovo raný není odvozeno od slova ráno, ale naopak ráno je ustrnulý jmenný tvar slova raný, kde se píše pouze jedno n.

Ve slově panna píšeme dvě n, v některých tvarech a odvozených slovech se vkládá -e-: mladých panen, panenský olej. Obdobně u vlastního jména Anna: Anenský klášter.

Píšeme vinný bez ohledu na to, zda se jedná o víno (vinná réva) nebo vinu (být vinný, vinna, vinni z trestného činu). Ve tvaru vinen (nikoliv vinnen) se vkládá e.

Výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Ve spisovné výslovnosti je možné zjednodušovat skupiny:

ts, ds [c]: dětský [děcký], holandský [holancký]
tš, dš [č]: dětští [děčťí]
dc [c]: dcera [cera], srdce [srce]

Obvykle se nevyslovuje j- v tvarech pomocného slovesa být: byl jsem [sem], jsi [si], jsme [sme], jste [ste], jsou [sou]. V jiných slovech je náležité toto j- vyslovovat: jméno, jmění.

Jiné skupiny obvykle není vhodné při pečlivé výslovnosti zjednodušovat.

Zdvojené souhlásky se obvykle vyslovují jako jednoduché před příponami: cenný [cený], ranní [raňí]. Zdvojená výslovnost v takových případech obvykle působí strojeně. Zachování výslovnosti zdvojených souhlásek je třeba v případě, kdy by mohlo dojít k záměně, např. racci (rackové, od racek) × raci (od rak).

Po příponách a ve složeninách se obvykle zachovává zdvojená výslovnost (např. bezzemek, trojjediný). Je důležité pečlivě rozlišit výslovnost tam, kde by mohlo dojít k záměně:

nejjasnější (nejvíce jasná) hvězda × bylo mi to stále nejasnější (méně jasné)